Schwarzkopfgrünling - Carduelis ambiqua. Pokračování z č. 20/2000.
Druhému hnízdění jsem již nevěnoval tolik pozornosti, neboť jsem chov těchto zvonků pokládal za zvládnutý a neočekával jsem komplikce. Mladí zvonci se vylíhli v očekávaném termínu, v této době již téměř 100% dávky tvořilo naklíčené zrní s přídavkem červené vaječné směsi WHITE MOLLEN spolu se suchými semeny již dříve uvedených směsí, někdy dostali snítku břízy se šištičkami, většinou však o ně neměli zájem, pravidelně 2x denně dostali hrst ptačince obecného (Stellaria media). Krmná dávka již nebyla tak pestrá jako při prvním hnízdění, což bylo dáno tím, že v přírodě se již nic jiného nasbírat nedalo. I přes to byli mladí zvonci velmi dobře krmeni a dle vyčnívajících hladových krků z hnízda jsem zjistil, že v hnízdě jsou 4 mláďata.
Vše probíhalo normálně a nic nenasvědčovalo, že by mohlo dojít k nějakým komplikacím, avšak asi 4 dny před očekávaným vylétnutím mladých zvonků z hnízda najednou došlo k prudkému zlomu ve vývoji dosud velmi teplého počasí, kterému předcházela noční bouře doprovázená velmi silným větrem. Následující ráno jsem na dně klece nalezl 4 mláďata, která oputila hnízdo předčasně, nebyla schopna aktivního letu a nebyla ani dostatečně opeřena. Pokusil jsem se vystřihnutým otvorem v pletivu mladé zvonky vrátit do hnízda, ovšem bez úspěchu, neboť po vložení do hnízda ihned vyskákali. Protože nastalo typicky české sychravé počasí a deštěm a nízkými teplotami, pokusil jsem se mláďata alespoň trochu ochránit hustými větvemi položenými na dno klece, přežilo však pouze nejsilnější mládě, které po pletivu dokázalo vyšplhat do horní části klece, do hnízda se však již nikdy nevrátilo. Byl jsem překvapen tím, že mladí zvonci opustili v noční bouři hnízdo, které bylo velmi dobře skryto před rozmary počasí, určitý vliv asi mělo to, že noční bouře byla velmi silná a po celém sídlišti létaly vzduchem všechny možné předměty z balkónů, což působilo značný rámus. Je možné, že některý z těchto předmětů dopadl v bezprostřední blízkosti klece na některý ze sousedních balkónů a u mláďat to vyvolalo únikovou reakci.
Zbylé mládě velmi dobře prospívalo, rodiče je velmi dobře krmili a tak bylo již za krátkou dobu poměrně samostatné. K mému značnému překvapení počala samička během několika dnů s opravou starého hnízda a zasedla na novou snůšku. Protože z prvních dvou hnízdění jsem nabyl dojmu, že poznám okamžik, kdy se vylíhnou mláďata, nevěnoval jsem probíhajícímu hnízdění pozornost. Když však uplynul termín předpokládaného líhnutí a stále jsem neslyšel mláďata žadoníci o potravu, usoudil jsem, že snůška je buď neoplozená a nebo zárodky odumřely a protože jsem do této klece potřeboval umístit mutační vrabce, rozhodl jsem se zvonky černohlavé odchytit. Po odchytu rodičů však k mému překvapení vyskákala z hnízda 2 mláďata, jimž k normálnímu opuštění hnízda chyběly zhruba 3 dny. Zřejmě proto, že byla v hnízdě jen dvě, byla i více opeřena než mláďata z druhého hnízda, nebyla však též schopna aktivního letu. Ani jsem se nepokoušel zvonky vracet do hnízda, pouze jsem oba rodiče vrátil zpět, na dno jsem rozhodil hrst krmiva pro čížky ohnivé, které zvonci měli v oblibě, a čekal co bude. Po krátkém rozčilování slétli oba rodiče na dno klece za oblíbenou potravou a krátce na to i začali krmit obě mláďata. Proč toto hnízdění proběhlo tak „utajeně“ nevím, ale je to pro mne poučením, že v těchto chovech není nikdy nouze o nějaké to překvapení.
Naštěstí bylo velmi teplé počasí a tak nehrozilo nebezpečí, že obě mláďata prochladnou. Také jsem se trochu poučil z minulého hnízdění a proto jsem do klece zavěsil hnízdní kukaňku, které používám v chovu astrildů, vystlanou kočičími chlupy a do ní jsem obě mláďata vždy na noc strčil. Vchod jsem zatarasil umělými rostlinami a mláďata v kukaňce vydržela celou noc, ráno jsem rostliny odstranil a nechal na vůli mláďatům, kdy jí opustí. Asi za tři dny se již mláďata dokázala dostat do horní části klece a krátce na to již poletovala, i když trochu nemotorně, po kleci. Velmi rychle dospívala a již jim ani nevadily občasné změny počasí k horšímu. Obě mláďata se podařilo odchovat až do úplné samostatnosti.
Zvonek černohlavý asi nebude patřit k ptákům, které by bylo možno rozmnožovat v bytě v klecích. Není to náročný exot na teplotu, přezimovali ve venkovní kleci bez nejmenších problémů, faktem však je, že měli v kleci zákoutí, kam se mohli schovat před nepohodou. V zimním období je nutno krmnou dávku doplnit olejnatými semeny, v mém případě jsem použil s úspěchem semenec, stejně tak se dá použít i kvalitní slunečnice. Z některých zkušeností (Zahálka) se zdá, že nebude příliš ochoten zahnízdit v případě, že budou v sousední kleci a nebo voliéře jiní carduelidi. Rozhodně doporučuji krmit jen velmi kvalitní stravou, toto však dnes u nás již není problém, kdo chce, kvalitní stravu sežene i u našich obchodníků. Vzhledem k tomu, že zvonci pocházejí z horských oblastí, doporučuji v chovu zvýšenou hygienu a stejně tak již při jejich koupi je nutno věnovat pozornost přenosce, ve které jsou obchodníkem nabízeni. Rozhodně nekupujte ptáky od lidí, jejichž přenoska signalizuje, že byla čištěna někdy v minulém století! Nikdy nekupujte zvonky, kteří jsou načepýření a ztěžka dýchají! Několikrát jsem viděl nabízet tyto zvonky v tak otřesném stavu, že to hraničilo s porušením zákona na ochranu zvířat proti týrání! Mějte vždy v patrnosti, že již pouhá naše nadmořská výška a počet slunečných dnů je pro tyto zvonky určitou zátěží!
Literatura: Jeanine Lancret-Ptáci v klecích a voliérách (REBO produkcions)
Dr. Hans Classen, Karlheinz Massoth-Handbuch der Cardueliden, Band 2 (Hanke-Verlag 1994)