Artróza je onemocnění kloubů. Její správný název je dle současné terminologie osteoartritida, což v doslovném překladu znamená zánět kosti a kloubu. Nejedná se však pouze o zánět; hlavním znakem artrózy je progresivní degenerace a rozpad kloubní chrupavky. Dochází k ní obvykle následkem traumatu čili nadměrných nebo opakovaných nárazů a otřesů, popřípadě nerovnoměrného či nadměrného tlaku konců kostí. Další příčinou artrózy však může být běžné zatěžování oslabené či nedostatečně vyvinuté kloubní chrupavky, například následkem nedostatečného pohybu koně v hříběcím věku či následkem onemocnění zvaného osteochondróza, které se často vyskytuje u rychle rostoucích hříbat krmených velkými dávkami jádra. Artróza však může být také nepříjemným následkem opakujících se zánětů kloubního pouzdra – především takových, které nejsou včas rozpoznané a správně léčené.
Bez ohledu na příčinu je výsledkem poškozená, „roztřepená“ kloubní chrupavka, která se často projevuje otokem, zvýšenou teplotou, omezenou pohyblivostí a bolestí postiženého kloubu. A samozřejmě kůň, který kulhá – pokud ne stále, tak určitě aspoň po větší zátěži. A nejhorší na tom je, že tento stav se už nikdy nezlepší, naopak je pravděpodobné, že se bude zhoršovat.
Jak poznáme koně artrotika?
Přiznejme si pravdu, příznaků artrózy je mnoho a žádný není stoprocentní. Postižený kůň může kulhat. Často se kulhání objevuje nebo zhoršuje po náročnější práci, například po obratech, ježdění na kruzích, po práci v rychlých chodech, po skákání či pohybu na tvrdším nebo nerovném povrchu. Zajímavé však je, že kulhání se u artrotických koní objevuje nebo zhoršuje i po chvílích klidu. Takoví koně často chodí velmi ztuhle či kulhají, když tráví noc v boxu a vyvádějí se ráno ze stáje ven. Když se na nich několik dní nejezdí a oni jen postávají bez možnosti vypohybovat se na volno či třeba v kolotoči. Pokud po takových chvílích omezeného pohybu chvíli chodí, stává se často, že ztuhlost nebo kulhání „rozejdou“. Pak se mohou dokonce pohybovat čistě a pravidelně, bez známek jakýchkoli zdravotních problémů, pokud to jezdec nepřežene a nechce po nich příliš. V tom se mohou artrotikové lišit od koní s poškozenými šlachami: těm klid prospívá, a objeví-li se kulhání následkem zánětu nebo degenerace šlachy, kůň ho určitě „nerozejde“ ani mírným pohybem.
Dalším možným příznakem je zvýraznění kulhání po ohybové zkoušce. Zvednete koni končetinu a ohnete mu podezřelý kloub, jak nejvíc to jde. Podržíte minutu nebo minutu a půl a pak mu nohu položíte a necháte pomocníky, aby s koněm vyklusali. Pokud je kloub poškozen artrózou, kůň dost pravděpodobně začne na tu končetinu kulhat o to více. Někdy ho dokonce bolí samotné ohnutí kloubu a nevydrží s takto drženou končetinou stát tak dlouhou dobu – vytrhne se vám nebo se o to aspoň pokusí. Může se i stát, že kloub bude následkem dlouhodobější artrózy zesílený a nebude ani možné ho ohnout natolik, jak je to běžné u zdravého kloubu.
Ať tak, nebo tak, na artrózu můžete mít pouze podezření, dokud ji odborník nepotvrdí pomocí rentgenologického vyšetření čili neudělá rentgen a na snímku neuvidí artrotické změny. Bohužel v časných případech ještě nemusí být nic na rentgenu patrné, protože tento přístroj nezachytí drobné změny na měkkých tkáních, kam patří i kloubní chrupavky.
Jak už jsem zmínila výše, artrózu nelze vyléčit. Odborníci dokonce tvrdí, že ji nejde ani zastavit, lze pouze zmírnit její zhoršování. Nevěřte proto nikomu, kdo vám bude tvrdit, že jeho přípravek nebo metoda obnoví kloubní chrupavku a regeneruje ji. Není to pravda. Pokud by takový přípravek existoval, svět by o něm mluvil hodně nahlas jako o zázraku.
Přesto existuje celá řada léků nebo jiných opatření, která artrotickým koním hodně pomohou zbavit se bolesti, zlepšit pohyblivost postižených kloubů a tím i zkvalitnit život. A majitelům poskytnou možnost jejich nemocné koně do jisté míry stále ještě jezdecky využívat, aniž by jim tím ubližovali.
Většinou nepomůže používat jen jeden lék, ale je třeba zkombinovat celou řadu opatření a medikamentů, a dokonce je podle situace průběžně obměňovat. Pokud chcete udržet svého artrotického koně v co nejlepší kondici a náladě, budete muset kombinovat určité léky, obvykle tlumící bolest a zánět, dále přípravky podporující zdravé složení kloubní tekutiny a tím i kloubní chrupavky s vhodným managementem čili způsobem ustájení, udržováním přiměřené tělesné hmotnosti, rehabilitací neboli cíleným léčebným pohybovým režimem a také dobrým krmením včetně speciálních krmných doplňků.
Asi nejdůležitější složkou péče o artrotického koně je jeho správný management a pohybový režim. Někdy není ani nutné podávat mu léky a stačí upravit jeho ustájení tak, že má možnost se pohybovat, kdykoli si to bude přát. Už mnoho artrotických koní doslova chytlo „druhou mízu“, když se například přestěhovali z klasického boxového ustájení do volné stáje na pastvinu. Díky tomu, že mohou neustále popocházet, udržují své kloubu zahřáté a „promazané“, a ty jim proto méně tuhnou i méně bolí. Často se na artrózu doporučuje teplo (proto u lidí se objevuje artróza revmatoidní, která se zhoršuje s chladem), ale více než teplo zavřené stáje artrotickým koním prospívá pobyt venku, na otevřeném prostranství. Avšak pozor, všeho s mírou! Není ani trochu dobrý nápad dát takto postiženého koně na členitou kopcovitou pastvinu, kde se bude neustále namáhat a své nemocné klouby zatěžovat nerovnoměrně. Stejně tak není dobré mít ho ve výběhu plném bláta či nerovných zmrazků. Nebude mu prospívat ani pobyt mezi zdravými mladými koníky, kteří se budou chtít neustále honit a budou i jeho provokovat k běhu. Ten může nemoc zhoršovat. Ideální je nepřetržitý pobyt venku na rovné, prostorné, travnaté pastvině s možností schovat se do otevřené stáje, která bude podestlaná pro odpočinek v měkkém. Někteří koně rádi odpočívají venku, kde mají přehled o okolí; těm pak prospěje například neustále otevřený malý pískový výběh, kde se budou rádi válet či si v něm lehnou ke krátkému spánku. Rozhodně je třeba dbát na to, aby povrch výběhu, ale ani stáje neklouzal. Artrotičtí koně si budou jen málo lehat v místech, kde nemohou spolehlivě a bez klouzání zase vstát.
Pokud je na artrotickém koni ještě možno jezdit, snažte se ho brát pod sedlo pravidelně a často. Zpočátku ho rozhýbejte bez jezdce, například na lonži nebo na ruce, ale na hodně velkých kruzích. Takového koně je třeba dlouho krokovat, pak dostatečně obklusat na rovných liniích a velkých kruzích, obcválat a až poté, co se postupně zrychlujícím pohybem zahřály jeho klouby, s ním začít dělat řádnou jízdárenskou práci. Je však možné, že na některých artroticích si pořádně nezajezdíte nikdy.
Mimo ježdění je dobré provádět u artrotických koní pohybovou rehabilitaci, například s nimi plavat, protože při plavání se jim dobře rozhýbou klouby, aniž by musely nést nějakou zátěž.
Některým koním pomáhá, když jim postižený kloub pravidelně bandážujete a zahříváte; u jiných nemá teplo na kvalitu jejich pohybu žádný vliv. V současné době jsou také stále populárnější různé magnetické kamaše či přístroje na magnetoterapii, léčebný laser, ultrazvuk nebo i tzv. „solárko“.
Se správným managementem a dobrým povrchem částečně souvisí i péče o kopyta: je třeba zajistit, aby byla kopyta takového koně symetrická, správně upravovaná, případně kovaná. Nesmí se stát, že jeho kopyto bude na jedné straně delší než na straně druhé.
Dalším velmi důležitým bodem udržování artrózy je podávání správných léčiv v případech, kdy kůň kulhá a kloub ho bolí. Pomáhají především takzvaná nesteroidní antiflogistika (NSAIDs), což jsou léčiva tlumící zánět a bolest, ale bohužel také často poškozující žaludek a játra. Známý fenylbutazon, podávaný injekčně nebo v krmivu (Equipalazone), je sice mnoha koňmi dobře snášen, najdou se však jedinci, kteří mají po jeho užívání vážné zdravotní problémy. Z tohoto důvodu se dnes začínají používat speciální léčiva s mnohem mírnějšími vedlejšími účinky, například firocoxib v přípravku zvaném Equioxx. Ten se může koni píchat injekcí nebo se mu podává v podobě pasty, podobné té k odčervování. V těžkých případech, tedy v případě, že kůň začne silně kulhat a oteče mu kloub, může veterinář doporučit píchnout do kloubu kortikoidy, které rychle utlumí zánětlivou reakci a tak chrání kloubní chrupavku před dalším poškozením. Do kloubu se však mohou dávat i další látky známé pod pojmem „kloubní výživa“. Ty zlepšují vlastnosti kloubní tekutiny a s ní i kloubní chrupavky, protože jí dodají důležité strukturní látky pomáhající jejímu hojení. Je to například hyaluronová kyselina (tu lze aplikovat i do žíly) nebo polysulfátované glykosaminoglykano (lze je podat i do svalu). Pokud někdo nechce ohrožovat zdraví žaludku a jater koní zmíněnými protizánětlivými léčivy, může použít gely či krémy obsahující NSAIDs; i ty umí mírnit bolest a zánět a jejich účinek se omezuje na ošetřovaný kloub.
Na třetím, avšak nikoli posledním místě je krmení artrotického koně. V první řadě je třeba správně nadávkovat energetickou hodnotu krmiva, aby kůň udržoval optimální hmotnost a nebyl obézní. Do krmení lze koním přidat celou řadu přípravku „kloubní výživy“, od hyaluronové kyseliny přes glukosamin, chondroitin sulfát až po různé rostlinné extrakty. Pomoci mohou také omega-3 mastné kyseliny, které mají schopnost tlumit v těle záněty. Ty najdeme mimo jiné v rýžových otrubách a oleji, ale také ve lněném semínku, kukuřičném nebo řepkovém oleji. Celkové množství krmiva se řídí momentální situací, například věkem a hmotností koně, ale i jeho využitím či pohybovým režimem.
Myslete na to, že nejlepším lékem je prevence: snažte se starat o svého koně tak, aby nikdy artrózu nedostal. Pečujte o jeho kopyta, správně ho jezděte, dopřejte mu během dne dostatek volného pohybu, nepracujte na tvrdém a nerovném povrchu, před vlastní prací ho vždy dostatečně vykrokujte a vhodnými cviky uvolněte a zahřejte. Dobře ho krmte, nikoli však nadměrně! Nepodceňujte žádné kulhání, ihned koni dopřejte klid a odpovídající léčbu, čekejte s prací až do chvíle, kdy je stávající problém skutečně vyléčen. Po dodržení těchto podmínek budete jistě moct své koně využívat až do vysokého věku, zajistíte jim spokojený a bezbolestný život i bez toho, že byste je krmili nejrůznějšími moderními (a drahými) „kloubními přípravky“.