Pes z Azorských ostrovů
„Filar“ znamená „držet“. Odtud název fila v pojmenování, neboť tento pes byl využíván především pro práci s dobytkem, kdy mimo jiné uměl psa chytit za mulec na hlavě a pevně držet, např. pro potřeby značkování zvířete. Sao, São, San, Saint, všechno má stejný význam – svatý. V tomto případě svatý Miguel – Michal. Tato fila má určitou podobnost s několika dalšími plemeny. V některých případech může být zaměněna za Brazilskou filu, tosu inu apod., ale mnohem častěji za uruguayského cimarona. Podobnost nemusí být čistě náhodná, neboť portugalští námořníci často cestovali do Brazílie.
Ostrov São Miguel leží na Azorách v řetězci ostrovů patřících do autonomní oblasti Portugalska. Tyto azorské ostrovy objevili Portugalci pod vedením Goncalese Velhö Cabrala v roce 1432. Někdy bývá uváděn jako datum objevení tohoto ostrova rok 1427. Neznamená to však, že do té doby byly neobydlené. Nálezy a vykopávky jasně ukazují, že o nich lidé věděli mnohem dříve. To však nic nemění na faktu, že i přes bohatou zeleň zde téměř chyběli živočichové. Teprve od poloviny 15. století se na jejich území začala dostávat především domácí zvířata. Dováželi je sem mořeplavci. Ale lidé s nimi na ostrovech nezůstávali. Proto tato zvířata časem zdivočela.
První stálí obyvatelé, přistěhovalci, se na Azorské ostrovy dostali v roce 1439 (jindy uváděn rok 1444). S sebou si dovezli psí pomocníky, převážně pastevecká plemena, předky plemen Cão de Castro Laboreiro či Estrelského pasteveckého psa, ale časem se zde objevovala i dalších portugalská a španělská plemena psů. Když již byl na ostrovech psů dostatek, začalo docházet k určité izolovanosti, neboť si zdejší populace vystačila. Zdejší psi byli prioritně používáni pro práci s dobytkem a druhou, stejně záslužnou prací bylo střežení majetku a stád.
Honácký a dobytkářský pes
Nelze však vyvrátit ani hypotézu, že prapředkem fily São Miguel by mohl být starý Anglický buldok společně se západoevropskými býkohryzy. Tomu napomáhá zejména skutečnost, že na jiném z azorských ostrovů – ostrově Terceira – existovaly po velmi dlouhou dobu věhlasné býčí zápasy, kde nesměli chybět ani dobří býkohryzové, kteří uměli v několika okamžicích usměrnit rozzuřeného býka. Několik těchto psů pod názvem Saudades da Terra bylo údajně v 16. století převezeno na São Miguel a ovlivnilo celkový charakter do té doby zde používaných psů. O použití těchto býkohryzů v 16. století psal dr. Gaspar Frutuose. Proto dnes existují sporné názory, zda fila São Miguel patří mezi molossy, nebo pastevecká, či dokonce honácká plemena.
V 19. století podnikl Francisco Borges da Silva průzkum ostrova São Miguel a zdejší psy rozdělil do pěti skupin. Jako jednu z nich následně představil coby „vynikající fily, plemeno pocházející z ostrova Terceira“. Dále se zmiňoval o různě malých a středních loveckých psech, nejvíce podobných dnešnímu portugalskému podengovi, křížencům fil s těmito podengy a ovčáckým psům.
Zajímavá je citace obecní vyhlášky pocházející z 11. června 1867, která „nařizuje obyvatelům vlastnícím psy fila, tj. plemeno zvyklé kousat do člověka a jiných zvířat, aby své psy nenechali toulat žádný den v roce; porušení nařízení bude trestáno pokutou“.
Dodnes se na ostrově Miguel chová především dobytek a psů je zde stále potřeba. Ostrov žije zemědělstvím. Každoročně se zde již dlouhá desetiletí, ne-li staletí pořádají velké dobytčí trhy a jejich součástí je i výstava místních psů.
Pro Cão Fila de São Miguel bylo po dlouhou dobu typické krácení ocasu za druhým nebo třetím ocasním obratlem a zastřihávání uší dokulata. Proč tomu tak bylo, není známo. Možná se tím mělo předcházet úrazům nebo chovatelé chtěli docílit podobu leoparda či hyeny a dodat psovi na první pohled „divokost šelmy“ a nebezpečnost. Dnes je ve většině zemí kupírování zakázáno a uši a ocas se ponechávají v přirozené kráse.
Jak se stala oficiálně plemenem
Přestože je Cão Fila de São Miguel známa několik staletí, i když ve značně neustálené podobě, o oficiálním uznání plemene se začalo hovořit až ve druhé polovině 20. století. Standard uvádí, že její historie je zmapovaná od 19. století.
Na přelomu 70. a 80. let A. J. Amaral a dr. Marie de Fatima Machado Mendes se snažili chov fily Miguel zmapovat a také posadit u širší veřejnosti. Nebylo však nic jednoduchého vysvětlit statkářům, že čistokrevný chov fily Miguel stojí za námahu a že neustálé křížení s jinými typy psů filu Miguel nadobro zničí a tento typ psa se již nepodaří obnovit. Naštěstí se nakonec našlo několik původních (pravých) jedinců, kteří byli předvedeni v roce 1981 na výstavě v Ponte Delgada. Za ideálního představitele plemene byla netradičně vybrána fena jménem Corsica, která stála za vzor při pozdějším sepsání základního standardu Antoniem Josém Amaralem. Zároveň byla prvním jedincem tohoto plemene, který byl zapsán do plemenné knihy. Ona a její syn jménem Patac dali základ modernímu/novému chovu tohoto zajímavého plemene.
Na první známé fotografii Cão Fila de São Miguel je zachycen pes dr. Josého Joaquima Andrada z Albuquerque. Tuto fotografii jako první zveřejnil Clube Português de Canicultura v roce 1938.
7. června 1981 se na První národní výstavě v Ponta Delgada (na ostrově São Miguel) předvedlo přizvaným rozhodčím, dr. Antoniu Cabralovi a Luisi Pintu Teixeirovi jedenáct Cão Fila de São Miguel v podobném typu. Všechny byly změřeny a vyfotografovány a staly se vzorem pro následující chov tohoto plemene.
Na výstavu ve Vila Franca do Campo (na ostrově Miguel) cestovali přes celý ostrov dr. José Correia Monteiro a dr. Carla Molinari. Na několika místech zahlédli typické představitele Cão Fila de São Miguel a byli z nich natolik nadšeni, že dali popud k vytvoření standardu a k oficiálnímu chovu vedoucímu k uznání plemene. Byla vytvořena skupina pod vedením ředitele veterinární správy dr. Luise Tavarese Netty de Sequeira, který se společně s dr. Luisem Henriquem Sequeirou de Medeiros a regionálním tajemníkem pro zemědělství a rybolov dr. Adolfem Ribeirou Limou pustil do sestavování chovatelského programu a v roce 1984 již existoval oficiální standard plemene.
Na shromáždění portugalského Kennel Clubu v prosinci 1984 byl projekt Cão Fila de São Miguel schválen. Mezitím se aktivně do procesu chovatelství zapojili také M. José Antonio Amaral, M. Luis Mecia de Almeida a dr. Maria de Fatima Cabral. 19. prosince 1984 byl standard Cão Fila de São Miguel uznán CPC. V roce 1992 se veřejně prezentovalo 70 jedinců, o rok později existovala databáze 100 chovných jedinců.
V roce 1984 bylo plemeno uznáno portugalským kynologickým svazem. I když je toto plemeno známé několik staletí, oficiálně se jedná o poměrně mladé plemeno, které bylo teprve v roce 1995 prozatímně uznáno FCI. 20. června 2007 se Cão Fila de São Miguel dočkala plného uznání FCI. Ačkoli byla dlouho (někdy i je) popisována jako honácký pes, dle jiných názorů je molossem, a tak je FCI zařazena do 2. skupiny, mezi molossy.
Tvrdý pes dobré povahy
Třebaže dnes plní především roli společníka a hlídače, nemělo by se zapomínat na její původní poslání. Neznamená to sice, že každá Cão Fila de São Miguel se potřebuje věnovat práci s dobytkem, ale že potřebuje pohyb a nějaký vhodný druh zaměstnání. Je to poměrně temperamentní plemeno, houževnaté, obratné a ochotné pomáhat.
Výchova a výcvik musí být cílené, respektive od počátku zaměřené na určitý druh sportu či práce, jakou by měla v dospělosti vykonávat. Jen tak bude schopna pracovat s plným nasazením a spolehlivě. Každopádně se povahově jednotliví psi mohou od sebe i značně lišit. Proto je vhodné svědomitě vybírat nejen chovatele a prověřit si rodiče, po kterých štěně je, ale také ve vrhu sáhnout po štěněti, které vykazuje určité prvky vhodnosti, např. pro stopařskou práci, práci na statku apod.
Je poměrně poslušná, dobře se učí, ale rozhodně to není pes pro každého. Někteří jedinci mají sklony k dominantnímu chování. Celkově je to tvrdý pes s vlastním názorem, neúplatný a někdy i tak trochu nepředvídatelný. Výchova a výcvik tohoto psa vyžaduje trpělivost, ale zároveň zdravou přísnost. Učí se poměrně dobře, ale chyby ve výcviku neodpouští. Umí je využít ve svůj prospěch.
Běžná výchova a základní výcvik v mladém věku, s dostatečnou důsledností však stačí k tomu, aby z této fily byl výborný rodinný pes a společník. Bez dobré, svědomité výchovy se však toto poměrně velké plemeno neobejde.
Cão Fila de São Miguel je ráda v blízkosti svého člověka a ráda si přijde pro pohlazení. K dětem je nekonfliktní, a pokud s nimi vyrůstá, má je ráda a je do značné míry tolerantní. Nesmí být rozmazlována, ale milována. Potřebuje mít autoritativního člověka, vůdčí osobnost, nejlépe v kynologickém světě již zkušeného, který nebude při výchově dělat příliš mnoho chyb, jinak hrozí, že vůdcovství lidsko-psí smečky převezme pes. Neznamená to však, že výchova má být vedena příliš tvrdě, až zle.
Ráda se zapojí
Protože rozhodně nepatří mezi líné psy, uvítá jakýkoliv výlet i sportovní aktivitu. Je vnímavá, dobře se učí a může dosahovat slušných výsledků při výcviku poslušnosti, soutěžích obedience, ale některé i v pachových pracích či záchranářském výcviku. Pro radost z pohybu si na hobby úrovni jistě ráda zaběhne po dráze agility.
Může však mít i jiné využití, třeba tahání saní s dětmi. Zima jí nedělá problémy, sílu má velkou, není přehnaně temperamentní a je poměrně zvladatelná. Je i dobrým přítelem na turistiku a daleké toulky přírodou. Na ovladatelnost bez vodítka je však nutné se zaměřit ve štěněcím věku, aby při pohybu v přírodě nedocházelo ke zbytečným problémům.
Samozřejmě téměř každá Cão Fila de São Miguel má v sobě instinkty honáckého psa a bude svědomitě vykonávat práci jí velmi blízkou, práci u skotu. Ze standardu ohledně práce se skotem: „Při plnění svých povinností při řízení stád mléčného dobytka kouše nízko, aby nepoškodila kravám vemena. Když si však má poradit s prchajícím kusem dobytka, instinktivně kouše výše.“
Především výborný hlídač
Je to otužilý, houževnatý a na ubytování nenáročný pes. Může žít celoročně venku, stejně jako v domě. Spokojenější je však na zahradě, kde má určitou volnost pohybu, prostor, čerstvý vzduch a přehled.
Protože je vůči cizím nedůvěřivá, je výborným hlídačem. Nedůvěřivost i ochranitelský pud jsou psovi dány od narození, ale v každém jedinci v jiné míře. Na rozsáhlejší pozemek jsou dobré Cão Fila de São Miguel dvě. Dobře spolu spolupracují, samy si rozdělují prostor, jaký kdo bude mít na starosti.
Utlumit, nebo zvýraznit rezervovanost k lidem se dá socializací, výchovou a celkovým přístupem k Cão Fila de São Miguel v mladém věku. Hlídání má fila v krvi. Aby nebyla na veřejnosti v dospělosti nebezpečná a zbytečně popudlivá, musí být dobře socializovaná v rušném prostředí s mnoha cizími lidmi. Nejedná se o zrovna kamarádského psa, proto Cão Fila de São Miguel není zrovna dobrá volba pro toho, kdo často na zahradě pořádá party, chce se svým psem chodit na akce, do společnosti lidí a být obklopen známými i cizími lidmi.
Dobře socializovanou Cão Fila de São Miguel nezajímají cizí lidé, ale dokáže je tolerovat bez větších potíží, přesto zůstane spolehlivým hlídačem. Nadšená z jejich přítomnosti však není. Nesocializovaná se může chovat nervózně, plaše, nebo naopak neadekvátně agresivně ke všem podnětům a neznámým lidem. A správné file nikdy nesmí chybět zdravé sebevědomí. Je to silný a ke všemu odhodlaný pes, který se hned tak něčeho nezalekne.
Chov Cão Fila de São Miguel
Jedná se o málopočetné, ve světě téměř nechované plemeno, neboť chovatelé příliš nestojí o prodej svých štěňat do zahraničí. Chtějí zachovat jeho pracovní využitelnost, i když i tam je fila Miguel chovávána často jen jako společník. Přesto se několik jedinců nachází v evropských státech – vedle Španělska a Finska i v Německu či Švédsku. A další státy postupně přibývají.
Jejich chov se začíná prosazovat také v Severní Americe, kde je prezentována coby atraktivní a vzácné plemeno. Problémem zde chovaných jedinců je tak trochu charakter některých amerických klubů, který dává chovatelům takovou volnost v chovu psů, že si tyto kluby upravují standard plemene bez ohledu na standard uváděný zemí původu a mezinárodně schválený FCI či jinou mezinárodní organizací.
Velkým problémem přinášejícím možné nové zdravotní komplikace a vady v charakteru je blízká příbuzenská plemenitba z důvodu málopočetnosti plemene. Chovatelé se logicky nehrnou na dlouhé cestování, většinou několik tisíc kilometrů daleko, aby svou fenu nakryli nepříliš blízkým příbuzným. Anebo používají stále stejné plemeníky, které považují za nejlepší. Tím se zmenšuje variabilita chovatelské základny.
Problémem chovu však také je, že chovatelé tíhnou k větším jedincům, a tudíž i ke zvyšování velikosti tohoto plemene. To však přináší i neblahé následky v chovu, jako jsou zbytečně těžké a masivní hlavy a s nimi související entropium či ektropium v různé intenzitě či svěšené pysky podporující značné slintání.
Navíc se někteří chovatelé domnívají, že pes bude vypadat silněji a impozantně, když bude tlustý. Přitom stavba těla musí umožňovat obrovskou akceleraci – zastavit/rozběhnout se, běžet rychle do kopce a zase z kopce, uskočit, vyskočit, přikrčit se, a to nezvykle rychle. Všichni jedinci musí mít žíhání, pokud tomu tak není, nejsou zařazeni do chovu.
Průměrná délka života Cão Fila de São Miguel je přibližně 15 let.
Možné zdravotní problémy
I když není považována za plemeno s častým výskytem dědičných onemocnění, což může být dáno zejména tím, že chovatelé své chovné jedince netestují na nemoci ani na stupeň dysplazie, několik defektů se v chovu čas od času objevuje. Ničím neobvyklým u velkých i středně velkých plemen je dysplazie kyčelních kloubů a loktů. Zmiňovaný možný vysoký stupeň dysplazie loktů a kyčlí přirozeně nutí majitele psa fyzicky šetřit, a to celoživotně.
U Cão Fila de São Miguel se také objevilo onemocnění zvané cerebellar ataxia – cerebelární kortikální degenerace. Jedná se o onemocnění způsobující poškození mozku. Postižený jedinec ztrácí rovnováhu, má nedostatek reflexů, stav se zhoršuje, přichází oslepnutí, eutanazie. Toto onemocnění však lze testovat za pomoci DNA.
Zvětšení celkové velikosti i velikosti hrudníku podporuje zvýšení dispozice k torzi žaludku. Proto se doporučuje podávat krmení 2× denně.
Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?
Je to robustní a silný pes, délka jeho těla je jen mírně větší než jeho výška. Jeho pohyb je volný a lehký, přičemž se v pohybu vzadu mírně kolébá.
Hlava Cão Fila de São Miguel je silná, široká, čtvercového tvaru, s rovnoběžnými podélnými osami mozkovny a tlamy, mírně zaoblená, se sotva patrným týlním hrbolkem. Stop je vyznačený. Nosní houba je široká a černé barvy. Pysky jsou dobře pigmentované, překrývající se a silné. Tlama je dostatečně široká. Chrup má být úplný, skus nůžkový nebo klešťový. Oči jsou oválné, posazené mírně hlouběji a horizontálně, střední velikosti, tmavě hnědé barvy. Uši jsou nasazené středně vysoko nebo výše. Když nejsou kupírované (což je dnes pravidlem téměř ve všech zemích), jsou středně velké, trojúhelníkové a svěšené, ale ne těsně podél lící. Krk je silný, středně dlouhý, bez laloku. Hrudník široký, hřbet rovný, záď je jen nepatrně výš než kohoutek. Ocas je nasazený vysoko, je středně dlouhý, mírně prohnutý. Hrudní a pánevní končetiny jsou silné, postavené poměrně daleko od sebe a rovné, tlapky oválné, se silnými drápky a prsty. Paspárky jsou povoleny. Kůže je silná a dobře pigmentovaná. Srst je krátká, hladká, hustá, s hrubou texturou, mírně delší na ocase, sahající od kořene ocasu dolů podél zadní strany stehna. Zbarvení je plavé, světle plavé s černým překrytím (šedé) nebo žluté, od světlých odstínů k tmavým, vždy žíhané. Bílé znaky jsou povoleny na čele a od brady k hrudníku, může mít také malé bílé znaky na obou předních tlapkách nebo obou zadních tlapkách či na všech čtyřech tlapkách.
Výška v kohoutku je pro psy stanovena na 50–60 cm, pro feny 48–58 cm. Standard uvádí jako přijatelnou hmotnost pro psy 25–35 kg, pro feny 20–30 kg.