Papoušci Pantanalu

Na hranici tří států, uprostřed jihoamerického kontinentu leží jedno z nejzajímavějších a faunisticky nejbohatších míst naší planety. Toto území se nazývá Pantanal a je považováno za nejlepší ornitologickou lokalitu světa. Mezi téměř sedmi sty druhy ptáků zde lze pozorovat také 34 druhů papoušků.

Největší na Zemi

Pantanal (portugalsky bažina) je rozlohou více než 240 000 km2 největším mokřadem na Zemi. Část jeho území zasahuje do východní Bolívie a severní Paraguaye, ale největší část se rozprostírá v jihozápadní Brazílii. Rozsáhlé rovinaté území, jehož nadmořská výška se pohybuje jen mezi 80 a 150 metry a jehož průměrný výškový rozdíl v severovýchodním terénu je pouhé 2 cm na 1 km, je ze všech stran obklopeno nízkým pohořím (500–700 m n. m.). Ze severu je to vysočina Serra do Sao Geronimo, na východě Serra De Maracaju, na jihu Serra da Bodoquena a na západě a jihozápadě bolivijské a paraguayské Chaco. Tato bariéra je přerušena jen na jediném místě na jihu, kudy vytéká mohutná řeka Paraguay, která odvádí z mokřadu většinu vody. Přestože srážky nad celou touto plání nejsou nijak extrémní (1 000–1 400 mm na m2), voda přiváděná z okolních vysočin v období dešťů celou oblast velmi rychle zaplaví a Rio Paraguay nestačí tento přítok vody odvést. To způsobí, že asi ⅔ celé oblasti jsou zaplaveny. V některých oblastech dosahuje vzestup hladiny až 4 metry a vydrží po dobu pěti měsíců. S postupujícími suchy vody ubývá a ta pak zůstává jen v četných prohlubních, které mají průměr od několika desítek metrů až po několik kilometrů. Průměrné roční teploty se v Pantanalu pohybují kolem 25 °C. V letních měsících často převyšují 40 °C, v zimních mohou krátce klesat i k 0 °C. Období sucha trvá od května do září. V tomto období dochází často i k vysychání koryt velkých řek. Veškerá fauna se pak stěhuje za rychle mizející vodou. Některé ryby migrují i stovky kilometrů. V období dešťů se naopak zvířata stahují na místa nezaplavená. Řada savců zůstává „uvězněna“ na pevnině obklopené po několik měsíců vodní hladinou. Tato sezonní koncentrace zvířat dělá z Pantanalu ideální místo na jejich pozorování. Díky tomuto fenoménu je v Pantanalu na relativně malé ploše mnoho zcela odlišných biotypů, jako je step, savana, hustý houštinový porost, deštný stálezelený prales, galeriový prales, opadavý les, palmový háj, bažina nebo plovoucí ostrov z kořenů rákosu a hyacintů na říční nivě. Jejich vznik kromě výše zmíněné topografie a sezonnosti klimatu ovlivňují tři odlišné ekosystémy obklopující tento mokřad. Na severu je to amazonský prales, na východě savanové cerrado a na jihu a západě suché chaco. Velká část rostlin v Pantanalu je adaptována zároveň na vysokou vodní hladinu i na extrémní, místy až pouštní sucho. Pestrá nabídka různých, zcela odlišných biotopů přispívá k velmi vysoké biodiverzitě. Pantanal je místem největší koncentrace zvířat v celé Jižní Americe. Zároveň je to však místo s minimálním endemismem, a to jak rostlinných, tak živočišných druhů. Přestože se zde vyskytuje více než 2 000 druhů rostlin, žádná endemitní zde dosud popsána nebyla. Žije zde více než 400 druhů ryb, 45 druhů obojživelníků, 170 druhů plazů. Z více než 120 druhů savců, kteří se zde vyskytují, jsou endemitní jen asi 3 % (například v Amazonii je to téměř 60 %). Z celkového počtu téměř 700 ptačích druhů vyskytujících se v Pantanalu není endemitem ani jediný. Jelikož celá oblast mokřadu není dosud zcela prozkoumaná, nejsou výše uvedená čísla zcela jistě konečná.

Pozorování zvířat

Pantanal byl objeven teprve počátkem 18. století při hledání zlata a otroků. Dodnes je jen velmi řídce osídlen (2 obyvatelé na km2). V Pantanalu je jen jediný národní park o rozloze 190 km2. Převážná část území je majetkem soukromých farmářů, kteří v nezaplavovaných oblastech pěstují cukrovou třtinu, kukuřici a sóju a v oblastech sezonně zaplavovaných chovají polodivokým způsobem skot. Velká část mokřadu je terénním autem nebo na koni přístupná jen několik měsíců v roce a určité oblasti, zejména v jihozápadní části v okolí hranice s Paraguayí jsou přístupné jen po řekách. Ačkoliv byla hlavně severovýchodní oblast Pantanalu osadníky přeměněna na zemědělskou půdu a pastviny, jeho významná část zůstala nedotčená. Tato oblast je přístupná jen z jihozápadní Brazílie, odkud je možné navštívit severní nebo jižní Pantanal. Severní Pantanal je lépe přístupný a turisty mnohem více navštěvovaný. Je zde vybudována i dobrá turistická infrastruktura. Do některých kempů se dá dostat i po „asfaltových“ cestách. Tato část Pantanalu je lákadlem pro „náročnější“ turisty přijíždějící zejména pozorovat šelmy, na což se zde řada resortů specializuje – některé dávají dokonce „záruku“ na pozorování „krále Pantanalu“, jaguára. Severní Pantanal je právem označován za nejlepší místo na pozorování velkých šelem v Jižní Americe. Kromě jaguára mezi ně patří také puma, ocelot velký, pes pralesní a vlk hřivnatý. Jižní Pantanal je nepřístupnější. Území protíná jen jedna asfaltová silnice, ostatní cesty jsou nezpevněné a po velkou část roku nesjízdné. Turistická infrastruktura zde vybudovaná není a pozorování některé z velkých šelem bývá jen „třešničkou na dortu“. Někteří farmáři ale nabízejí ubytování malým skupinkám cestovatelů na svých farmách ležících hluboko v jihozápadní, obtížně přístupné části Pantanalu. K farmě, kterou jsme s několika přáteli navštívili, patří pozemky o rozloze 15 000 ha. Necelých 40 % tohoto území je tvořeno sezonně zčásti zaplavovanou savanou, 30 % je pokryto primárními lesy a 30 % tvoří vodní plocha. Již samotná devítihodinová cesta rozbahněným terénem je velkým dobrodružstvím. Díky neuvěřitelné rozmanitosti přírody, úplnému zákazu lovu a zanedbatelnému turistickému ruchu je na pozemcích farmy pozorování některých zvířat až neuvěřitelně snadné. Zejména pak na konci období sucha, kdy je „koncentrace“ některých druhů doslova šokující. Hladina vysychajících řek se po ránu doslova „vaří“ množstvím piraní. Břehy jsou obklopeny kajmany yakaré, kterých v Pantanalu žije neuvěřitelných více než deset milionů. Ojedinělé není ani pozorování až pět metrů dlouhé anakondy žluté, lovící zde rovněž velmi početné kapybary. Ze savců je to například tapír jihoamerický, jelenec bahenní, mravenečník velký, až 60 kg vážící pásovec velký nebo až dva metry dorůstající a až 35 kg vážící vydra obrovská.

700 druhů ptáků

antanal „patří“ ale hlavně ptákům, dokonce je považován za nejlepší ornitologickou lokalitu na světě. Svými necelými 700 druhy není sice druhově nejbohatší (první je Národní park Madidi v Bolívii – 1 100 druhů a druhý národní park Manu v Peru – 980 druhů), ale nikde není možné pozorovat tak široké spektrum druhů v takových počtech a tak snadno jako zde. Pantanal je nejvýznamnějším zimovištěm severoamerických ptáků, což vede k obrovské koncentraci a druhové rozmanitosti zejména vodních ptáků, z nichž jsou nejvíce zastoupeny volavky, kachny, husičky, kolpíci, ibisové, chřástalové, kurlani, kvakoši, pisily, zobouni a rybaříci. Z dalších zde velmi běžných ptačích druhů jsou to čápi, čáji, seriémy, tinami, hokové, guani. V Pantanalu bylo pozorováno 45 druhů dravých ptáků, 16 druhů sov, pět druhů kondorů a například 24 druhů datlů nebo 12 druhů kukaček. Běžně je zde možné pozorovat tukany, arassarie, momoty, trogony, vlhovce, leskovce, sojky, lenivky, hrnčíříky, tyrany, mravenčíky, ale i kardinály, kněžíky, šafránky, tangary a kolibříky. Největším ptačím druhem je nandu pampový. Do severního Pantanalu zasahuje areál prehistorického hoacina chocholatého.

Uvádí se, že v celém Pantanalu a přiléhajících oblastech žije téměř 700 druhů ptáků včetně 34 druhů papoušků. Na území námi navštívené farmy bylo pozorováno a ornitology zdokumentováno celkem 395 druhů ptáků včetně 18 druhů papoušků. Kromě šesti druhů arů (hyacintový, zelenokřídlý, ararauna, amazonský, marakana a žlutokrký), dvou druhů amazoňanů (modročelý a oranžovokřídlý), tří druhů amazonků (šupinkový, černouchý a Ribeirův) a tří druhů aratingů (dlouhoocasý, kropenatý a zlatočelý) jsou to ještě mníšek šedý, tirika jižní, papoušíček modrokřídlý a nandej černohlavý. „Nejpopulárnějším“ z nich je ara hyacintový, kterých na území patřícím farmě žije okolo sto padesáti. O tom, jak snadné je zde papoušky pozorovat, svědčí i v článku použité fotografie. Všechny tyto papoušky se podařilo vyfotografovat v blízkém okolí našeho obydlí na farmě v průběhu pěti dní.