Amazoňan modročelý (Amazona aestiva) Přesun páru po zahájení snášky s budkou z budovy do venkovní voliéry
Domnívám se, že i dnes, kdy z povinné registrace byly vypuštěny další druhy CITES I, odrazuje mnohé chovatele chov druhů CITES I, příloha A, protože mají obavy z přílišné administrativy a případných kontrol. Po negativních zkušenostech některých chovatelů s inspekcí se ani nedivím.
Snad bude čtenáře zajímat, jaké registrované druhy se hlavně chovají.
Dle Registru CITES k 31. 12. 2012 bylo zaregistrováno v ČR nejvíce amazoňanů kubánských (1 043), amazoňanů žlutohlavých velkých (715), amazoňanů vínorudých (406), arů marakana (201), kakadu žlutolících (171) a papoušků chocholatých (126). Další druhy už jen v řádu desítek. Přitom mnohé druhy nejsou finančně nedostupné. Vzhledem k obrovskému množství chovaných druhů v ČR to je docela málo. Proč asi? Amazoňan modročelý je poměrně odolný i nenáročný, vzhledově přitažlivý a také mláďata vychovaná rodiči se dají s trochou trpělivosti dobře ochočit. Samozřejmě dovede být i dost hlasitý v době, kdy ráno vítá rozednění, a večer při západu slunce. Někteří jedinci se ozývají snesitelně, ale vyskytují se i křiklouni. Jen dodám, že to je nic proti ostrým skřekům mé samičky Amazoňana oranžovokřídlého. Jsou za přijatelnou cenu běžně nabízeni, ale jejich odchov už vyžaduje určitou zkušenost a šťastnou ruku při sestavování páru.
Poddruhy
V přírodě i v chovech se vyskytují dva poddruhy. Amazoňan modročelý severní – Amazona aestiva aestiva, chovateli nazývaný menší forma, a Amazoňan modročelý jižní – Amazona aestiva xanthopteryx, větší forma. Mezi chovanými jedinci obou poddruhů je velká variabilita ve zbarvení i v rámci jednoho hnízda. Poddruh aestiva by měl být menší, i když mnozí autoři udávají délku 37 cm u obou poddruhů stejnou. Žlutá barva na křídlech téměř žádná nebo nepříliš výrazná. Na ohbí křídla má červená „ramínka“. U xanthopteryxe je charakteristickým rysem velký podíl žluté barvy na křídle i na hlavě. Problematice odlišnosti poddruhů se v obsáhlém článku ve Fauně, mám dojem v roce 2011, věnuje i Petr Podpěra. Správně upozorňuje na červenou barvu na spodní straně ohbí křídla u obou poddruhů, ta u nominátní formy přechází na malé ploše i nahoru.
Já bych dodal, že odlišnost je i ve tvaru těla. Aestiva je kompaktnější, zavalitější, jakoby tvaru kapky, a xanthopteryx má tělo štíhlejší a delší.
Protože v počátcích dovozů se příliš nerozlišovaly poddruhy, docházelo ke křížení. V přírodě se výskyt obou poddruhů překrývá a také tam pravděpodobně dochází ke křížení. V dnešních chovech se vyskytují typičtí zástupci poddruhů, ale i kříženci více či méně jednotlivým poddruhům podobní. Mnozí mají vzhled jednoho nebo druhého poddruhu, ale geneticky čistí nejsou.
Jeden takový pár mám i já. Samec typický xanthopteryx, samice spíš aestiva. Údajně měl být u rodičů samice jeden xanthopteryx. Nemám to ověřeno. Některá jejich mláďata jsou typově xanthopteryx, jiná jako aestiva. „… i jeden odborník přes amazoňany nepoznal potomka samce nominátní formy a samice xanthopteryx.“ (R. Low, 2004.)
Dnes je poptávka hlavně po hodně žlutých amazoňanech, jak chovatelé říkají, „pravých xanthopteryxech“. Zde se pravděpodobně jedná o jedince tzv. holandského nebo belgického typu. Ale tito jedinci jsou spíš výsledkem selektivního chovu. Samozřejmě jejich cena je o mnoho vyšší. U nás tento typ začal odchovávat, pokud se nemýlím, L. Horňanský a zkušenost publikoval v roce 2008.
Využiji jeho tehdejšího textu, který může být pro začínající zajímavý: „Aestiva zahajuje snůšku kolem druhého roku, samci jsou plodní kolem třetího. Xanthopteryx začíná snášet až sedmým rokem.“ Třeba se od té doby něco změnilo, ale mnozí noví chovatelé jsou netrpěliví a zbavují se čtyřletých a pětiletých ptáků pro čisté snůšky.
Jako poslední se uvádí vzácně chovaná forma bahia. A. Ing. J. Nedělník v roce 2013 píše: „Barevná forma bahia zastupuje zcela odlišné zbarvení, je o něco menší, ohbí křídla je červené – ne žluté – žlutou má pouze masku a náprsenku. Mezi chovateli se vyskytuj vzácně. Je nepochopitelné, proč někdo začal říkat žlutším xanthopteryxům bahia a jak se tento nesmysl rozšířil.“
Trocha chovatelské historie
Prvního odchovu v Československu dosáhl J. Král z Jihlavy v roce 1963. Jeho pozdější odchovy po roce 1972 byly atrakcí na celostátní výstavě v Hradci Králové a pak i na prvních výstavách v Olomouci. Tehdy jsem viděl amazoňany poprvé. Dodnes na to vzpomínám. V kleci vždy upoutávala vánočka, kterou svým amazoňanům štědře dopřával.
Vašíček píše (1980): „Jeho první odchov proběhl v malé voliéře 2 × 3 × 1 m, budka kmenová uvnitř. Ptáky zimoval doma v kleci 1 × 1 × 1 m a ve 12–15 °C. Ven šli v dubnu, denní teplota 15 °C, noční 5 °C. Přerušení toku, snůška až koncem června. Jediné mládě žilo 30 dní. Později je roky odchovával. Úspěšnější byl M. Minařík v roce 1975. Celoroční voliéra 2,5 × 1 × 2 m. V červnu odchoval 2 mláďata ze třech.“ Odchovy tehdy byly i v několika našich zoo.
Jednalo se především o odchytové jedince, a přesto dokázali naši chovatelé s omezeným množstvím informací a téměř neexistencí vhodných krmiv dosahovat odchovů.
Vlastní zkušenost s amazoňany
Chtěl bych se se čtenáři podělit o zkušenost s hnízděním jednoho mnou sestaveného páru. Musím uvést, že v chovu amazoňanů jsem začátečník. Chovám je pouze 7 let, i když chovu exotů různých druhů včetně hmyzožravých se věnuji od svých 25 let, od roku 1969. Poznal jsem, že chov tropických druhů je o něčem úplně jiném než chov běžných australských papoušků, které jsem dřív hlavně choval. Mimo jiné to vyžaduje mnohem víc času na přípravu krmiva i úklid a také toleranci sousedů.
Pro chov prvních amazoňanů, byl to pár mladých oranžovokřídlých, jsem použil jednu ze svých starých blokových voliér z roku 1978. Šířka 80 cm, výška 200 cm, krytá část 2 m a vnější výlet též 2 m. Zimu přečkali v obývané místnosti v metrové kleci. Občas se prolétli. Další rok jsem koupil 2 mláďata modročelých. Měly to být samice. DNA nebylo pro každý kus zvlášť, bylo na objednávkovém formuláři pro 6 kusů amazoňanů. V poslední kolonce napsáno 5krát samice, 1krát samec. Z nich měl prodávající 3 samice. Ostatní uvedení byli prý kamaráda. Rodiče ptáků jsem neviděl. Z tohoto formuláře dělal zájemci kopii. Bylo to trochu neobvyklé, nechci říct, že podezřelé. Byl jsem tam se známým původně pro dvě, ale dohodli jsme se, že vezmeme všechny tři, když je dá levně, za tehdy velice nízkou cenu. Ptáci vypadali zdravě. Sice měli dělené kroužky s osičkou, ale bylo vidět, že jsou mladí. Dvě jsem vzal já, jednu můj kolega. Doma jsem je pustil do nové voliéry spolu s oranžovokřídlými. Takhle žili dva roky. V zimě doma, v létě venku. Chovali se k sobě přátelsky, dvojice spaly těsně vedle sebe. Byli stejně staří.
První hnízdění
Další rok v dubnu jsem venku dal modročelé do samostatné voliéry s budkou. Na základě toho, co jsem výše uvedl, jsem příliš protokolu o určení pohlaví nevěřil. Jeden pták měl mohutnější hlavu i zobák. Domníval jsem se, že to bude samec. Začali se zajímat o budku, oba do ní lezli, více samice. Druhý jedinec byl většinou venku, občas ji v budce navštívil.
Jakési nedokonalé páření jsem jednou viděl. 30. 5. samice zůstává v budce a objevuje se první vajíčko. Celkem 4 vajíčka pečlivě zahřívala. Za 14 dní jsem zjistil, že jsou čistá. Uděláno DNA. Domnělý samec je samice. V duchu jsem se omluvil původnímu majiteli za nedůvěru. Za hodinu po odstranění vajíček samice opustila budku, kterou jsem pak odstranil.
Sestavení skutečného páru
Nečekal jsem a hledal v inzerci samce. 6. července jsem koupil desetiletého samce od chovatele, který minulý rok koupil dva a čekal, kterého si jeho samička vybere. Nemohl se rozhodnout. Nakonec si nechal tříletého. Ani se nedivím. Nikdo neví, co má desetiletý za sebou. Ten, kterého mně prodal, prý u předcházejícího chovatele odchovával, ale sám jeho odchov neviděl. Za 20 dní po odebrání vajíček a budky jsem k oběma samičkám pustil koupeného samce. Hned z přenosky, uvidím, jak se budou chovat. Bez karantény. Aby si to někdo nevysvětlil jako návod. Můj postup by každý solidní chovatel odsoudil. Ale viděl jsem samce ve voliéře prodávajícího chovatele, dvě hodiny jsme tam seděli a povídali. Bylo tam ještě několik párů obyčejnějších středních papoušků, takový minichov. Čisto, vše vypadalo zdravě. Mladý člověk s malými dětmi, připadal mně důvěryhodný.
Doma po vpuštění samce do voliéry se samice, která měla snůšku, polekala, až spadla na zem. Křičela a vlétla do vnitřní voliéry. Druhá klidně seděla a zvědavě koukala. Do večera se nic nedělo. Druhý den dopoledne samice, která se den předtím strašně bála, agresivně zaútočila na samce, a ne jednou. Musel jsem ji okamžitě odchytit. Samec a samice, která se dozvěděla, že je skutečně samice, zůstali spolu. Samec si družky nevšímal, ani se nedivím, byl v novém prostředí. Samice začala projevovat zájem, k samci se pomalu přibližovala a 17. července, tj. za 11 dní po vpuštění samce, už seděli 5 cm od sebe. A světe, div se, druhý den ráno si vzájemně probírali peří. Mám pár!
První odchov
V listopadu jsem amazoňany přesunul do zimoviště v suterénu. Jsou to dvě místnosti, v každé třídílné okno k jihu, teplota 8–15 °C celou zimu. Ptáků hodně, místa málo, a tak pro amazoňany jen voliérky výška i šířka metr, délka dva. Dovnitř dostali loňskou budku, aby si ji přes zimu okoukli. Víc jsem nečekal. Ven stěhuji ptáky až koncem dubna nebo i později podle teploty, aby bylo venku podobně jako uvnitř. Samička hrabala v budce, samce jsem tam neviděl. Je plachý, samička si bere z ruky. 11. května dopoledne se k mému překvapení objevilo v budce vajíčko. Co s tím? Nechat amazoňany v suterénu? Budka se nedala zvenčí kontrolovat. Počkat, až zasedne, a pak přesunout? Stěhování budky s mláďaty nebo i vajíčky u různých malých druhů papoušků i amadin jsem dělal už před desetiletími běžně. S amazoňany jsem zkušenost neměl. Než snese 2. vajíčko, je jeden den čas na adaptaci. Neváhat! V poledne už byla budka na stejném místě ve voliéře jako v minulém roce.
Venkovní výlet uzavřen, pár puštěn dovnitř. Ráno bylo 7 °C, což bylo jen o 6 °C méně, než na co byli zvyklí. Druhý den samice nakukovala do budky, v 15 hodin do ní vlezla a v 17 hodin tam bylo 2. vajíčko. Sláva, povedlo se! Pár jsem pustil do výletu. I samec začal navštěvovat budku. Ve dne bylo 8–10 °C, v noci 6 °C a 19. května už bylo ve dne 20 °C a v budce 4 vajíčka. Ptáci byli klidní, neútoční, samice pevně seděla. Netrpělivě jsem 14 dní čekal, protože jsem neviděl ani náznak páření nebo krmení. 3. 6. kontrola budky – 4 plná vajíčka! 12. 6. vylíhlí 3 mladí, 14. 6. čtvrté mládě.
Mladí byli zdárně odchovaní: 3 samičky, 1 samec. Mláďata byla klidná, brala přes pletivo z ruky a na krmítku na sebe nechala sáhnout. Samice se chová podobně, samec je plachý, aspoň půl metru si drží odstup. Odchov zůstal u rodičů 4–5 měsíců od vylíhnutí. I když byli mladí plně samostatní, samec je stále krmil. Domnívám se, že to jejich vývoji jen prospělo.
Zkušenost s tímto odchovem uvádím jen jako zajímavost. Přesun budky s 1. vajíčkem by snad nebylo nic mimořádného, ale pár byl krátce nově sestaven, samec o 7 let starší než samice, doporučuje se spíš opak, a samička měla první snůšku.
Voliéry, budky
Moje voliéry jsou 37 let staré, trochu poopravené a jsou podle dnešních kritérií malé. Byly budovány pro jiné druhy ptáků, přesto slouží. Ne každý má neomezený prostor k budování.
Domnívám se, že i v menších voliérách lze odchovat zdravé jedince, i když čím větší voliéra, tím lepší. Nedostatek proletu lze nahradit různými špalky, kmeny a větvemi zavěšenými na lanech a řetězech. Dřív jsem to nikdy nepoužíval. Kritéria pro australské papoušky byla jiná. Nevěřil bych, jak papoušci jakoby s požitkem využívají těchto houpaček k okusu, lezení a nalétávání na ně, mnozí na nich i rádi nocují. I dnešní ptačí parky toto doporučují.
Budky používám klasické z desek i přírodní. „Dřevařům“ oplechovávám vstupní otvor a hrany budky. Nehodlám dělat pořád nové budky. Okusování, které mnohé stimuluje ke hnízdění, umožňuji přišroubováním rozpůlených silných větví kolem otvoru a také uvnitř budky. Na dno používám staré zásoby nepoužitých dubových parket. Dají se dobře sestavovat a různě uvnitř budky uplatnit. Budka je vertikální hranol rozdělený uvnitř podlážkou do poloviny budky na horní a dolní část. Funguje to, jako doporučované budky tvaru obráceného L. Samička má stín a klid ve spodní části, samec se v horní části občas zdržuje, mláďata před vylétnutím vylezou na horní patro a pár dní vykukují. Budka, pokud si ji dělám sám, se vyrobí snadněji než budka tvaru L. Velice se mně osvědčuje i u jiných druhů.
Krmení
O krmení amazoňanů bylo napsáno dost odborných pojednání. Já krmím semeny, která si sám míchám. Slunečnici skoro celý rok jen naklíčenou na rozdíl od mnohých doporučení černou, levnější, ale téměř stoprocentně klíčivou. Ostatní odrůdy suché v malé míře, včetně dosud nedoceněného a zbytečně odsuzovaného semence. Kukuřici nezralou, naklíčenou nebo povařenou, podobně jako hrách, pelušku a naklíčenou čočku a mungo. Ostatním fazolím moji papoušci na chuť nepřišli. Suché proso a čirok zvlášť. Jako pochoutku senegal v klasech, zvlášť při výletu mladých. Přidávám klasy i do budky, než mladí vyletí.
Přidávám granule, piškoty namazané palmovým olejem, občas rakytníkovým a pupalkovým, ale ne všem ptákům. Ovoce a zeleninu, někdy ořech, jeřabiny, aronie, skalník, hlohyně, bez, dřišťál, šípky a květy afrikánů, měsíček květy i semena a všechno možné ze zahrady. Dlouho do zimy si nejen amazoňani pohrají s vylouskáváním javorových semen. Letos jich bylo hodně. Byl by to dlouhý seznam. Minerálie v gritu, hodně vaječných skořápek, kalciový sirup a AD 3 na piškot namočený v ředěném roztoku s vodou hlavně v zimě a při odchovu. Do vody vitaminy nedávám. Je to nekontrolovatelný příjem, znehodnocení světlem a plýtvání finančními prostředky. Místo roboranu a přípravků podobného složení používám osvědčený český výrobek Konvit Neo. Má tradici, obsahuje vše potřebné, i když není určen pro exotické ptactvo. Je cenově výhodný. Mám jen jeden nebo dva páry od více druhů papoušků a každý vyžaduje jiné složení krmiva, ale to je každému známo. Vajíčka a trochu komerčních vaječných směsí. Před hnízděním i při něm si pochutnají občas na moučných červech.
V drtiči připravím kousky z větví ovocných i jiných stromů, každému páru hrst. Mají zábavu a stále co okusovat. Zásoba vydrží 14 dní a pak udělám z čerstvých větví další. Pro chovatele pohodlné, pro papoušky vítané.
Domnívám se, že amazoňan modročelý není vybíravý a může směle soutěžit s oblíbeným žakem o přízeň držitelů tzv. mazlíčků. I když v řeči zaostává, nepotrápí tak často majitele psychickými problémy, případným škubáním a prachem, tzv. pudrem. Lehce snáší změny, a co též není zanedbatelné, jeho cena je poloviční než cena žaka.
