Zkušenosti s chovem amady zelenomodré

Erythrura tricolor (Vieill.)

Popis

Německy - Forbes-Papageiamadine též Blaugrüne Papageiamadine, anglicky - Forbes Parrot Finch

Jedná se o nejmenší druh rodu Erythrura, délka 100 mm. První dovoz se měl uskutečnit v letech 1989-90 do Německa. Pochází z ostrova Timor, Wetar, Babar aj. Podle nejnovějších zpráv se odchovy daří a jsou často nabízeny na evropských trzích. Tento druh se podobá amadě tříbarvé od které se liší tím, že modrá barva na čele, na stranách hlavy a na hrdle má nádech do fialova, strany krku a spodina těla jsou kobaltově modré. Zelený hřbet má modravý nádech.

Krmení

Směs semen pro drobné exoty s přídavkem semen různých plevelů a směsí semen pro lesní ptáky, všechno též v naklíčeném stavu. Trvale je třeba podávat červené proso v klasech, bílé proso, různé minerálie, dřevěné uhlí, rozdrcené skořápky z vajec a grit. Dvakrát v týdnu se podává ve vodě multivitaminový přípravek, naklíčené zrniny se popráší známým přípravkem zn. Korvimin (také jsme o něm již ve Fauně psali).

V době odchovu mláďat dostávají amady zelenomodré navíc polozralé červené a bílé proso v klasech, suchou vaječnou míchanici zn. QUIKO, vaječné proso, drobné právě svlečené moučné červy a také speciální míchanici, mírně zvlhčenou. Kromě moučných červů se dávají amadám zmrazené a roztavené mravenčí kukly, na kousky nakrájené jablko. Z naší přírody poskytneme různé bylinky a trávy s polozralými semeny (např. pastuší tobolka, lipnice, jitrocel aj.).

Zkušenosti chovatele popsané v časopise Gef.Welt 6/99

O svých zkušenostech s amadami zelenomodrými píše chovatel v časopise Gef.Welt 6/99. V prosinci 96 si opatřil dva páry, které byly 4 měsíce staré, údajně nepříbuzné. Po dobu karantény je umístil do voliéry o rozměrech 2,4 x 0,80 x 2 m (dxšxv), kde měly za společníky pár amadin Gouldové a pár amad červenohlavých. V důsledku neodborné přepravy, kdy se teplota pohybovala 23 stupňů pod nulou, uhynul pár amad ze zakoupených dvou párů. Později byl stav doplněn na 3,3. S příchodem hnízdního období byly dva páry umístěny do větší voliéry ještě s párem amadin Gouldové a párem amad červenohlavých. Třetí pár amad zelenomodrých byl dán do bednové klece o velikosti 120 x 50 x 80 cm. Chovné prostory se nacházejí v dálkově vytápěné místnosti. V zimních měsících je zde udržována teplota 200C, v době hnízdění (v létě) teplota do 300C. Osvětlení je zajišťováno zářivkami (36W; délka 120cm) a to v zimě po dobu 12-14 hodin, v létě průměrně 8 hodin.

Odchov se zadařil

Z počátku byly amady velice plaché. Pozorně sledovaly každý pohyb v odchovně a ihned na něj reagovaly. Při otevření dveří do odchovny bleskurychle zaletěly do borové houštiny v zadní části voliéry. Trvalo asi 6 měsíců, než se amady zklidnily a staly se důvěřivější. Chovatel je hodnotí jako nejplašší z rodu Erythrura.

Amady projevily v krátké době zájem o hnízdění, vzájemně se honily a trhaly lepenku, kterou byl uzavřen vletový otvor do budky. V polovině března byly ještě zavěšeny hnízdní budky s polootevřeným vletovým otvorem jaké se používají pro ostatní astrildovité druhy a také několik budek ležatého typu pro andulky. Amady ihned kontrolovaly budky a postupně začaly se stavbou hnízd z připravených sisálových a konopných vláken, bavlněné cupaniny a kousků tráv. Pro určitou budku se páry rozhodly v průběhu 14 až 21 dnů. Vzájemné pronásledování v celém prostoru voliéry, jak je to běžné u většiny druhů amad, bylo v plném běhu. Amady se často pářily. Bylo pozorováno, že jeden až dva dny před snášením vajec a poté před líhnutím mladých trávili oba partneři většinu času (den - noc) v budkách.

Snůšky čítaly většinou čtyři, jednou tři a dvakrát 2 vejce. Doba vysezování byla 14 až 17 dnů. Mláďata opouštěla hnízda za 19-22 dnů po vylíhnutí a vracela se pravidelně na noc do budky, někdy i přes den k odpočinku. Mláďata byla v krátkém čase samostatná, neboť již druhý den po opuštění hnízda brala drobná zrnka prosa, především polozralého. Sedmý den konzumovala také právě svlečené moučné červy. Mezi 12 až 14 dnem byla mláďata zcela soběstačná.

Nevhodné krmení

Chovatel píše, že se svými amadami zelenomodrými neměl šťastnou ruku. Zřejmě kvůli vysokým dávkám naklíčeného krmení, polozralého prosa v klasech a snad i nadbytku živočišné potravy, páry, aniž by dokončily jedno hnízdění, předčasně přikročily k hnízdění dalšímu. Při smíšeném obsazení voliér nebylo jasné, co ptáci konzumují. U ostatních druhů astrildovitých proběhlo hnízdní období normálně, všechny páry měly uspokojivé odchovy. Podle svých dosavadních zkušeností chovatel prohlašuje, že odchovat amady zelenomodré není vždy snadnou záležitostí. Jedním z důvodů je, že amady ve společné voliéře, kde je vysoká nabídka krmení, ztuční a to je pro ně velké nebezpečí. Projevit se může negativně samotným chovatelem sestavování chovných párů. Pro příští chovnou sezónu chovatel plánuje, že do samostatné voliéry umístí 2 až 3 páry amad zelenomodrých a tím jim umožní vlastní výběr partnera. Další výhodou bude, že bude možnost složení krmných dávek diferencovat a podle potřeby měnit. Chovatel musí mít obvykle mnoho trpělivosti k překonávání různých překážek k úspěšnému odchovu. Výměna názorů mezi chovateli je vždy ku prospěchu věci.