Venkovní voliéry a tzv. škodná – část 1.
Ve svém příspěvku si všimnu hlavně problematiky zájmového chovu několika jedinců a voliér chovatelsky náročnějších druhů chovaných ve větším počtu. V určitých detailech se budou lišit voliéry pro drobné pěvce, papoušky a další méně chované exotické ptactvo. Chov okrasného ptactva – exotů, jak se dříve uvádělo – má u nás tradici desítky let. Hlavní zásady konstrukce venkovních voliér zůstaly stejné, ale nová doba přinesla spoustu materiálů, které naši předchůdci neznali, a tím se dnešní voliéry značně zdokonalily. Dřív si každý chovatel budoval voliéry sám. Dnes mu voliéry podle přání vyrobí zkušené firmy, ale něco to stojí.
Druhy voliér
Před stavbou voliéry je velice důležité mít představu o tom, jaké druhy ptáků budeme chovat. Je potřeba počítat s tím, že za pár let se osazenstvo voliér může změnit za jiné a dosavadní konstrukce přestane vyhovovat. Záleží též na tom, jak častou obsluhu budou chovaní ptáci vyžadovat. Některým druhům stačí nasypání zrní jednou denně, někdo krmí i v intervalech mnohem delších a jiné druhy vyžadují pozornost třikrát i vícekrát denně.
Voliéry mohou být pouze pro letní pobyt bez záletového prostoru, s částečnou ochranou proti větru a dešti, nebo se záletovým prostorem, kde ptáci nocují či pobývají při nepříznivém počasí.
Nejdokonalejší voliéry jsou s vnitřním prostorem, ve kterém je možné ptáky uzavřít. Pokud je tento prostor temperován, slouží voliéry k celoročnímu pobytu s výletem ven, v případě příznivé teploty i v zimě, ať už jsou venkovní výlety s podlahou v úrovni terénu, nebo to jsou menší závěsné voliéry zvláště pro druhy, které se na zemi příliš nezdržují.
V každém případě se ptáci ve venkovních voliérách dostávají do přímého kontaktu s vnějším prostředím, oddělení pouze pletivem. Z toho plyne nebezpečí z návštěvy škodné. Téměř každý dlouholetý chovatel, který má zahradní voliéry, stál jednoho rána před voliérou a hleděl na ptáka s vytrženou končetinou bezmocně ležícího na zemi nebo už mrtvého. Všem ptákům nocujícím v nezabezpečených venkovních voliérách toto nebezpečí hrozí, a nejen v noci, a je jen otázkou času, kdy se to stane.
Predátoři
Nebezpečí hrozí od dravých ptáků, masožravých šelem nebo hlodavců a výjimečně i od hmyzožravých savců. Dříve uváděné obávané sovy, dnes přísně chráněné, téměř vymizely a na škodách ve voliérách se prakticky nepodílejí. Z dravých ptáků to může být jestřáb, ale v zástavbě se nevyskytuje, takže škody mohou zaznamenat jen chovatelé volně chovaných holubů nebo v ohrádkách chovaných kupírovaných vrubozobých či hrabavých ptáků v blízkosti lesů.
Největší nebezpečí voliér představuje krahujec obecný, dnes bohužel docela přemnožený. Jeho působením již téměř vymizelo drobné zpěvné ptactvo. V zimě jeho stavy rozmnoží jedinci ze severu a decimování pěvců se zvyšuje. Není se čemu divit. Vždyť drobné ptactvo je jeho hlavní potravou a k udržení se při životě potřebuje denně nejméně jednu sýkoru nebo vrabce, a to bude hladovět. Uvádí se počet dva až čtyři. Bohužel jeho činnost je lidmi často připisována celkově užitečné poštolce, která se živí převážně hlodavci. Samozřejmě v době hladu uloví i drobné ptáče, ale s razancí krahujce se to nedá srovnat.
Další druhy, které dnes decimují volně žijící ptactvo, jsou straky a sojky. Těch predátorů je více, ale z pohledu chovatelů exotů nejsou příliš významní.
Z drobných šelem působí největší ztráty ve voliérách kuny, zdivočelé, ale i ty milé domácí kočky, které se s příchodem noci vydávají na lov. Mnohdy jsou mrtvolky s utrženou končetinou připisovány kuně a až v zimě stopy na sněhu prozradí skutečného pachatele. Lasice dokáže způsobit ve voliéře katastrofu, pokud se tam dostane. Dříve uváděný tchoř dnes téměř vymizel a laik by si ho spletl s jeho blízce příbuznou fretkou.
Určitým nebezpečím pro osazenstvo voliér jsou hlodavci. Potkani a myši domácí. Většinou ptáky v noci jen znepokojují, usídlují se v budkách drobných exotů, spotřebují a znehodnocují krmivo, mohou přenášet choroby. Z hmyzožravců chráněný ježek a rejsek pro ptáky ve voliérách nepředstavují téměř žádné nebezpečí.
Základní charakteristika predátorů
Krahujec obecný
Je to dnes jeden z nejrozšířenějších drobných dravců. Samice váží asi 240 g, rozpětí křídel 75 cm. Samec je značně menší, asi velikosti hrdličky, hmotnosti 150 g. Dřívější obyvatel lesů se stále častěji objevuje v zástavbě nejen vesnic, ale i velkoměst. V zimě se počet našich krahujců zvyšuje o jedince ze severu, ale někteří naši jedinci zase odlétají jižněji. Krahujec se živí hlavně ptáky od velikosti vrabce do velikosti kosa. Samice zdolá i holuba.
Domnívám se, že pro čtenáře může být zajímavé porovnání pohledů na úlohu krahujce v přírodě v minulosti s dnešní skutečností.
„Není pochyb o tom, že krahujec pochytá spoustu drobných pěvců a tím velice škodí. Uvažme však, že přes polovinu jeho obětí tvoří škodliví vrabci. Ježto se velmi rychle rozmnožuje, musí se jeho početnost v přírodě poněkud usměrňovat.“ (Hanzák, Hudec, Světem zvířat – Ptáci, 1963) Doporučuji ochráncům krahujce si posledních pět slov znovu přečíst. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že návrh, schválení zákona nebo vyhlášky je jednoduchý akt, ale je to důvod k zamyšlení.
Dr. Pavel Pecina, autor mnoha příspěvků v exotářských periodikách v minulých desetiletích, odborník i praktický chovatel drobných exotů uvádí v Kapesním atlasu chráněných a ohrožených živočichů v roce 1990: „I když krahujec loví výlučně drobné ptáky a spotřeba jednoho páru s mláďaty je velká, nelze ani v tomto případě hovořit o negativním ovlivnění populací kořisti, protože revír krahujce je velmi rozlehlý.“ (V literatuře se udává 2–5 km v průměru.) „Tím, že redukuje stavy hojných pěvců, špačků, vrabců, drozdovitých, pěnkavovitých a sýkorovitých, vlastně tyto populace udržuje na optimální úrovni.“ M. Bouchner, Kapesní atlas ptáků, 1972 uvádí: „Čtyři mláďata během hnízdní péče, která trvá měsíc, spotřebovala 500 drobných ptáků.“
Jak bylo výše uvedeno, přes polovinu potravy tvoří vrabci. Ti se dnes někde stávají vzácností a další uváděná potrava krahujců mimo špačků, kteří v zimě jako potrava nepřipadají v úvahu, z přírody skoro zmizela. Už jim zbývají jen ty lidmi přikrmované sýkory na krmítkách.
Problematiku krahujců i jejich hlavní potravy, vrabců již výstižně probral v některých číslech Fauny Petr Podpěra. Ale abych byl objektivní. Za zmizelé drobné ptactvo nemůže jen krahujec, ale i člověk. Kde jsou dnes konopky, zvonohlíci, zvonci, pěnkavy, sedmihlásci, pěnice, strnadi, skřivani a další? V každém křoví bylo plno hnízd. Dnešní vzorné kanadské trávníky s několika okrasnými dřevinami, sem tam zákrsky ovocných stromů nejsou prostředím pro domov ptactva. A z vesnic mizí chov drobného zvířectva, kde se hejna přezimujících zrnožravých přiživovala.
Kořisti v přírodě ubývá, a tak ptáci ve voliérách jsou pro krahujce neodolatelným lákadlem. Vrchní dvojité pletivo ptáky ochrání, ale protože jsou ptáci shora dobře vidět, útoky se opakují, dochází ke ztrátám při nárazech zděšených ptáků do pletiva. Jednou jsem měnil vlnovku na pletivovém stropě malé letní voliéry pro drobné ptactvo. Tím se otevřel pohled z výšky na divoce poletující ptáky uvnitř. Klečel jen na horním rámu a vtom vedle mě udeřil krahujec, kterého zarazilo drobné, téměř neviditelné králíkářské pletivo. Zůstal sedět půl metru vedle mě jak zhypnotizován zděšeně létajícími ptáky. Mohl jsem ho rukou chytit. Neměl jsem rukavice. Kdo zažil zatnutí jeho ostrých drápů a pevné sevření prstů, nikdy by to nechtěl opakovat.
Jaký děs před krahujcem mají vrabci, je až neuvěřitelné. Je to pár let. V lednu bez sněhu zaútočil krahujec na skupinu asi deseti vrabců na zahradě. Okamžitě zmizeli v malém, hustém keři jasmínu. Krahujčí samice sedla metr vedle na plot a vyčkávala. Přišel jsem ke keři, samice popolétla 5 m na strom a čekala. Snažil jsem se vrabce vyhnat. Byli 40 cm od mé nohy, která je plašila, ale nevylétli. Tlačili se k zemi, skoro zalézali do země jako myši. Tak velký děs měli z krahujce. Naši ptáci ve voliérách se chovají podobně.
Co platilo před třiceti lety, dnes pravda není. Přírodní prostředí nejen lidských sídel se změnilo a dnes to nenapraví ochrana jednoho dravce. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je krahujec v ČR zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Jakýkoli zásah do života chráněného jedince je přísně trestán. Jak to dopadne? Závěr ať si udělá každý sám.
(Dokončení příště)
