Perlička pochází se severní Afriky, odkud se rozšířila do celého světa. Zdomácněla před 2000 lety. Dodnes si však zachovala mnoho ze své divokosti. Je plachá, dobře létá, hlasitě křičí, nerada sedí na vejcích. Perličky jsou známé v několika barevných mutacích - modrá, stříbrná, bílá, žlutá a v dnešní době i fialová a černá.
U nás je stále nejvíce rozšířena perlička modrá. Perlička má malou lysou hlavu, na hlavě přilbu, je to vlastně rohovitý výrůstek ohnutý nazad. U mladých zvířat je načervenalý, u starších šedý. Líce má bělavé a vrásčité. Trojhranné laloky u zobáku jsou červené. Krk je tenký, vztyčený a porostlý fialovými štětinkami. Peří je modré s bílými kulatými tečkami (perlováním). Perlák bývá větší, přilbu má větší a červené laloky u zobáku více rozevřené a bíle lemované. Dá se těžko rozeznat od pečličky - slepice.
Další plemena se liší pouze zbarvením peří. Všechny barevné rázy mají bílé perlování. Pouze bílé a žluté jsou bez perlování. Do chovu se vybírají pouze dobře vyvinutá zvířata, od kterých získáváme kvalitní potomstvo. Perličky žijí v takzvaných kmenech. Na jednoho kohouta připadá 3-5 slepic.
Slepice perliček mají poměrně vysokou snášku vajec, která začíná v dubnu a je ukončena v říjnu. Za tuto dobu nanese jedna slepice až 150 vajec. Snáška je také ovlivňována teplotou podnebí a v teplejších oblastech je vyšší. Perličky mají ve zvyku snášet svá vejce na jedno místo, takže bývá pohromadě větší počet vajec, která se pak můžou snadno rozbít.
Vejce mají většinou hnědou barvu, zdrsnělý povrch. Průměrná hmotnost je 45-50 g a díky svojí tlusté skořápce mají dlouhou trvanlivost. Při správném skladování (teplotě a vlhkosti) vydrží i několik měsíců v čerstvém stavu. Perličí vejce jsou kvalitní potravinou. Rovněž maso perliček má vynikající chuť, připomíná koroptev nebo bažanta.
Perličky jsou špatné kvočny, proto se v domácích chovech líhnou často pod slepicí nebo krůtou. V dnešní době je však možnost opatření domácích líhní mono, takže šance na rozmnožení perliček v malochovech je větší. Perlíčata se líhnou v líhních 27 dní při teplotě 40 st. C, po deseti dnech se teplota v líhni snižuje na vypínací teplotu 39,5 st. C a při ranním a večerním obracení vajec je důležité je zchladit a kropit (mlžit) vodou. Po vylíhnutí jsou perlíčata hnědě ochmýřená se světlým pruhováním. Jsou velmi pohyblivá a jsou schopna přijímat potravu. Vylíhlá jednodenní kuřata se roztřídí a z chovu se vyřadí perlíčata trpící slabostí končetin, nebo zakřivením prstů.
Perlíčata se odchovávají stejným způsobem jako kuřata, pod umělou kvočnou, žárovkou. Teplota v odchovně je 28-30 st. C a každý týden se snižuje o 2-3 st. C. Perlíčata se tak postupně pozvolna otužují, takže v pěti týdnech jsou již bez výhřevného zdroje a od 6 týdnů se mohou přemístit do venkovních zatravněných výběhů a voliér. Pokud je během odchovu pod žárovkou teplé a slunečné počasí, můžeme je také dát během dne ven. Musíme však dbát na to, aby se neurousala, nezmokla a neprochladla. Perlíčata jsou v této době (6 týdnech) velmi čilá. Rovněž začínají přepeřovat a ztácí svoje hnědé zbarvení. Přepeřují do svého budoucího zbarvení peří.
Mají velkou spotřebu krmiva, které musí být bohaté na bílkoviny a dusíkaté látky (mně se osvědčilo krmit směsí BR1 - výkrm brojlerů nebo K1 - výkrm kuřat, později BR2 - výkrm brojlerů 2 fáze). Také krmítka musíme perlíčatům přizpůsobit, protože kuřata krmení hodně roztahují. Je dobré používat hluboké misky s dovnitř ohnutými okraji. Pro správný růst potřebují také dostatek čerstvé pitné vody. Velmi vhodná je kloboučková napáječka.
Dospělé perličky chováme na travnatých výbězích, kde se velmi rády pasou. Sbírají různá semena, obilky, ale i hmyz, brouky a jiné drobné živočichy. Pokud nemají možnost dobré pastvy, spotřebují velké množství potravy. Na jeden kilogram přírůstku to může být až pět kilogramů krmiva, což je mezi drůbeží největší spotřeba krmiva.
Perličky se v dnešní době chovají nejen pro zálibu, ale jsou i drůbeží, která vhodně a zdravě zpestří náš jídelníček.