Drentské slepice

Do našeho Vzorníku jsou zahrnuty také drentské slepice, lehké plemeno v mnohém podobné našim českým slepicím. Jde o ostražité, otužilé, shánlivé, nenáročné slepice vhodné do velkých výběhů. Původně jsem je vynechala, protože se u nás příliš nechovají, ale ozvali se mnozí chovatelé, kteří chtějí mít seznam plemen úplný.

Zařazení: západoevropská plemena lehkého typu (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina F2)

Původ: Nizozemsko

Kroužek: kohout 16 mm, slepice 15 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm

Vznik plemene

V provincii Drente, která se nachází v severovýchodní části Nizozemska, jsou o drentských slepicích zmínky již ze 17. a 18 století. K původu plemene nejsou uváděny podrobnější informace, snad jen to, že jde o původní slepice řídce osídlené provincie.

Jako samostatné plemeno byly drentské slepice uznány roku 1900. Plemenné znaky původních slepic se v porovnání s těmi dnešními nijak výrazně nezměnily. Výjimkou je hmotnost – původní slepice vážily nejméně 2 kg, kohouti až 2,5 kg, současný standard v zemi původu požaduje hmotnost 1,7–1,9 kg u kohoutů a 1,3–1,5 kg u slepic. Hmotnost uváděná v našem Vzorníku je o něco vyšší.

Už v prvních letech své existence se plemeno objevovalo na velkých výstavách. V roce 1900 jich bylo na výstavě v Utrechtu vystaveno 20, na jubilejní výstavě v roce 1912 dokonce 42. Zde tyto slepice také vyhrály cenu za velká vejce.

Drentské slepice se chovají ve dvou formách – známější s ocasem a méně známé bezocasé. Podle starých pověr bezocasé slepice snáze odolávaly útokům lišek, protože ty je neměly za co chytit. Drentské slepice jsou blízkými příbuznými fríských slepic, podílely se na vzniku jiných plemen, např. vranohlávek.

Zdrobnělé drentské slepice vznikaly kolem roku 1960. Při šlechtění byly použity pravděpodobně bezocasé drentské slepice a holandské zakrslé, později na rozšíření škály barevných rázů posloužily také zdrobnělé fríské slepice. Hovoří se o nich také jako o plemeni vhodném k regeneraci našich zdrobnělých českých slepic.

Plemenné znaky

Drentské slepice jsou typickými představitelkami slepic selského typu, vyznačují se menším tělesným rámcem. Menší hlavu zdobí středně velký listový hřeben, drobnější bílé oválné ušnice a výrazné, oranžově červené oči. Hřeben by měl být středně velký, s pěti až sedmi jemnějšími zuby. Praporek odstává od týlu. Také laloky se požadují středně velké, oválné.

Poněkud výše nesený válcovitý trup drentských slepic není příliš dlouhý, má oblé tvary. Plná jsou prsa i břicho. Spíše kratší záda jsou po celé délce stejně široká, nazad lehce spadají do bohatě opeřeného sedla a v mírném zlomu navazují na vějířovitě rozevřený ocas. Ten je nasazený pod úhlem 60°. Srpy musí být dlouhé a výrazně zahnuté. Vyšlechtěny jsou i bezocasé variety.

Do linie zad plynule přechází krk pokrytý bohatě vyvinutým krčním závěsem. V horní části je krk mírně ohnutý dopředu.

Delší křídla nesou drentské slepice v ose trupu, konce letek zakrývá sedlový závěs. Postoj je středně vysoký, silné holeně zřetelně vystupují, běháky mají u většiny barevných rázů břidlicovou barvu.

Kůže je bílá, opeření musí těsně přiléhat.

Hmotnost kohoutů do 1 roku by se měla pohybovat v rozmezí 1,8–2,1 kg, min. 1,5 kg, max. 2,6 kg; slepic od 1,4 do 1,7 kg, min. 1,1 kg, max. 2,2 kg. U starších kohoutů by se hmotnost měla pohybovat od 1,9 do 2,3 kg, min. 1,7 kg, max. 2,8 kg; ideální hmotnost slepic by měla být od 1,5 do 1,9 kg, min. 1,3 kg, max. 2,4 kg.

U zdrobnělých jsou požadované váhy do 1 roku: kohout 0,7–0,9 kg, min. 0,5 kg, max. 1,1 kg; slepice 0,6–0,8 kg, min. 0,4 kg, max. 1,0 kg; nad 1 rok: kohout 0,8–1,1 kg, min. 0,6 kg, max. 1,3 kg; slepice 0,7–1,0 kg, min. 0,5 kg, max. 1,2 kg.

Nejčastější exteriérové vady

K vyskytujícím se vadám patří odchylky ve tvaru a nesení trupu – vodorovně nesený trup tvaru trojúhelníku. Vyskytují se zvířata s příliš malým, nebo naopak přerostlým hrubým hřebenem, přisedlým praporkem nebo slepice s výrazně klopeným hřebenem. Zejména u zdrobnělých bývají volnější křídla. Nežádoucí je úzký, nízko nesený ocas. Problémy jsou také s nízkou hmotností zvířat.

Barevné rázy

Drentské slepice jsou chovány v několika odstínech koroptvích, kropenatých a zlatokrkých, resp. stříbrokrkých rázů. Velmi zajímavé jsou červeně sedlaté. Bezocasé se chovají i jednobarevné a citronové černě tečkované.

U oblíbených koroptvích patří k častějším vadám příměs bílého peří v plášti, hnědá pera nebo skvrny na hrudi, holeních či bocích.

Užitkovost

Drentské slepice snesou za rok 150–180 vajec s bílou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec by měla být 52 g. V zimě nenesou vůbec nebo jen málo. U zdrobnělých drentských slepic se požaduje snáška 120 vajec za rok, někteří chovatelé uvádějí až 200 vajec. Hmotnost vajec je 35 g.

Specifika chovu

Drentské slepice jsou vhodné pro velké výběhy, k jejich vlastnostem patří plachost, vitalita, otužilost a shánlivost. Jsou dobří letci; pokud je chcete chovat na menším prostoru, podmínkou je dostatečně vysoké oplocení. Většina slepic kvoká a vzorně se stará o kuřata, která rychle opeřují i rostou.

Zahraničí

Drentské slepice se chovají v Nizozemsku, oblíbené jsou také v Belgii. Klub chovatelů drentských slepic byl založen v zemi původu v roce 1965. Své informace zveřejňuje na stránkách http://www.drentsehoenclub.nl/. Některé barevné rázy se chovají také ve Francii, Španělsku a ve Švýcarsku.