Březen na holubníku
Přesto, že Česká republika není rozlohou příliš velkou zemí, má díky různým nadmořským výškám poměrně značně rozdílné klimatické podmínky. A tak zatímco v nížinách mají zejména holubi ve volném proletu tendenci nasednout na vajíčka mnohdy už koncem února, ve výše položených horských oblastech se zahájení sezony může posunout i o několik týdnů.
Hnízdění
Pro úspěch chovné sezony je třeba věnovat největší pozornost podmínkám pro hnízdění a respektovat rozdíly mezi voliérovým, uzavřeným chovem a chovem volným. V obou případech ale nesmí být holubník přeplněný, tak aby každý pár měl k dispozici dva budníky. Většina plemen má několik dní stará holoubata ve hnízdě a chovný pár se už začíná pářit a připravovat na další snůšku. Holubice snáší dvě vajíčka a rodiče se na hnízdě střídají, holubice sedí v noci a holub ve dne. Holoubata se líhnou po 18 dnech, ideální je, když holubice sedí až po snášce druhého vejce, aby se obě holoubata líhla ve stejný den. Rozdíl jednoho nebo dvou dnů může způsobit, že menší holoubě se špatně vyvíjí a mnohdy nepřežije.
Vlastní technologie hnízdění je rozhodující pro úspěch chovné sezony a zde má chovatel nezastupitelnou roli, zejména u voliérového a klecového chovu. Zatímco holubi ve volném proletu si hnízdo postaví sami z materiálu, který si najdou v okruhu několika desítek metrů kolem holubníku, v uzavřeném chovu musí materiál včas dodat sám chovatel. To, že holubi ve volném proletu se o stavbu hnízda postarají sami, nijak neoslabuje kontrolní roli chovatele. Holubi totiž mnohdy použijí i nevhodný materiál, který následně ohrožuje zdárný vývoj holoubat. Proto chovatel musí operativně reagovat a odstranit z hnízda dráty, hřebíky, ostré třísky, větvičky rostlin, které mají trny, a podobně. Viděl jsem i případ, kdy několikadenní malé holoubě bylo propíchnuto ostrým tvrdým drátem a ještě žilo, samozřejmě muselo být utraceno. Někdy i zdánlivě neškodný materiál může způsobovat problémy. Měl jsem určitou dobu svůj chov ve volném proletu pod vzrostlými kaštany. Holubi s oblibou stavěli hnízdo z tvrdých stonků listů kaštanu, které jsou tvrdé a tlusté 2 až 3 milimetry. V té době se mi začalo objevovat mnoho holoubat s deformací hrudní kosti. Proto jsem vždy ihned po vylíhnutí obsah hnízdní misky vysypal a nahradil ho hrstí jemných pilin. Deformace hrudní kosti ihned zmizely.
V uzavřeném voliérovém nebo klecovém chovu se musíme postarat sami o potřeby holubů, včetně materiálu na stavbu hnízda. Jako základní stavební materiál dáme holubům jemné piliny na dno hnízdící misky a čistou, suchou slámu nebo hrubší seno. To dáme volně na podlahu holubníku či voliéry, holubi si z toho hnízdo postaví sami. Jako základ hnízda používáme podklad ve tvaru misky v rozměru odpovídajícím velikosti plemene. V mém chovu se osvědčily misky z vypálené cihlářské hlíny bez glazury, měly poměrně vysoký okraj, takže nehrozilo vypadnutí příliš malého holouběte z hnízda. Používají se také misky vyráběné ve formě ze směsi sádry a jemných pilin. Vhodné jsou i misky dřevěné, které lze snadno vyrobit na soustruhu z dostatečně tlustého kmene stromu o průměru asi 30 centimetrů. Jako méně vhodné se jeví čtverce z hranolků 3 × 3 nebo 4 × 4 centimetry v rozích pevně spojené. Ty mají výhodu v tom, že si je může chovatel snadno vyrobit sám a zároveň jejich velikost přizpůsobit velikosti plemene.
Domácí výroba misek na hnízdění má u nás dlouhou tradici, která sahá do devatenáctého století. Známý chovatel voláčů a vydavatel holubářské literatury Václav Tichý se vypravil do Vysoké u Příbrami do holubníku, který měl hudební skladatel Antonín Dvořák a který se dochoval v původním stavu do dnešních dnů. Objevil zde dva druhy hnízd, jednak ze směsi pilin a sádry a také ze směsi pilin a cementu, zřejmě z období poslední čtvrtiny devatenáctého století.
Minerální látky
Důležitou součástí přípravy chovné sezony je, zejména v uzavřeném chovu, aby chovatel včas dodal holubům i minerální látky potřebné pro kvalitní snášku. Jedná se hlavně o vápník, potřebný zejména pro stavbu kvalitní skořápky. Nejjednodušší je podávání drcených skořápek slepičích vajec, které je ale potřeba tepelně ošetřit (dezinfikovat), protože jinak by mohly být zdrojem některých infekcí, například salmonely. Samozřejmě že dnes už existuje na trhu celá řada preparátů, které ve vhodné skladbě dodají vitamin D a další minerální látky.
Zastřižení per
V souvislosti s hnízděním ještě jedna důležitá připomínka. U plemen s opeřenýma nohama ve formě středních nebo delších rousů zastřihneme jednotlivá pera rousů asi na třetinu normální délky. Holubům tím usnadníme páření a hlavně pohodlnější sezení na vejcích. Také u pávíků zastřihneme několik krajních per na obou krajích ocasu, abychom usnadnili páření a předešli neoplodněným vejcím.
Také skladbu krmiva uzpůsobíme tomuto období, ale o tom zase příště.
