Tento měsíc má pro většinu holubářů vlastně dvě odlišné poloviny. V první polovině se musí chovatel definitivně rozhodnout, jak sestaví chovné páry, samozřejmě na základě zkušeností z minulé sezony a s pomocí rodokmenů a chovných záznamů. Ty páry, které se dlouhodobě osvědčily, zpravidla ponecháme pohromadě i v nové sezoně. Následně se musíme zabývat sestavením chovných párů ze zbývajících holubů. Jsou to chovní holubi, kterým vyměníme partnery, dále výletci minulého ročníku a případně noví holubi, které jsme získali do svého chovu z kvalitních chovů z tuzemska nebo i ze zahraničí. Při nákupu se řídíme hlavně třemi zásadami: pořizujeme holuby z chovů, které dlouhodobě dosahují špičkových výsledků na soutěžích (výstavách nebo soutěžích v letu apod.), při nákupu sledujeme také, jaká je zdravotní situace chovu (proto je výhodné nakoupit holuby přímo u chovatele) a zejména aby silná stránka nových holubů kompenzovala nedostatky v našem chovu. Například máme-li problémy s tvarem hlav u svého chovu, vyhledáváme nové holuby s ideálním tvarem hlavy a podobně.
Staří holubáři často dodržovali zásadu nedávat do páru výletky minulého ročníku, protože se obávali určité nezkušenosti v péči o odchov. Také jsem se dlouho touto zásadou řídil, ale musím konstatovat, že většinou byly moje obavy zbytečné, péče o potomstvo se dědí stejně jako každá jiná vlastnost. Musíme však dávat pozor, abychom nespojovali do chovných párů rodiče, kteří oba špatně krmí holoubata.
Zbývající chovné páry sestavíme podle toho, jak dalece chceme (nebo musíme) použít příbuzenskou plemenitbu. Samozřejmě musíme také kompenzovat nedostatek určitého znaku kvalitou stejného znaku u partnera. Důležitá je i znalost jednotlivých znaků i u rodičů a prarodičů každého jedince, protože příbuzenskou plemenitbou upevňujeme jak přednosti, tak vady.
Při sestavování chovných párů se nám vždy hodí co nejpodrobnější zápisy v chovné knize, protože samotný rodokmen holuba nemůže jít do takových podrobností. Samozřejmostí by měly být záznamy o vadách a přednostech v jednotlivých generacích předků. Při regeneraci nebo novošlechtění zejména nových barevných rázů je třeba rozšířit chovné záznamy o údaje související s dědičností barevnosti. Zejména u plemen, kde vyžadujeme vynikající barvu a lesk, si v evidenci můžeme vypomoci například tím, že si zavedeme pomocnou stupnici vyjadřující i po delším čase stupeň intenzity barevnosti. Například u recesivní žluté barvy českých staváků a moravských pštrosů, kde máme extrémně vysoké nároky na barevnost, se osvědčuje označování stupně barevnosti v chovných záznamech. První stupeň je světlá barva, druhý mírně světlejší, třetí stupeň střední odstín, čtvrtý mírně tmavší a pátý stupeň tmavá barva. Taková kategorizace má velkou důležitost zejména u žlutých bělopruhých plemen, zejména v návaznosti na genetické zvláštnosti při šlechtění izabelové barvy. Ale to už je nad možnosti rozsahu tohoto pojednání. Podobná stupnice se dá vytvořit také u vícesložkových lesků českých staváků a moravských pštrosů.
Okolo patnáctého února (v horských oblastech o jeden až dva týdny později) je čas naše teoretické záměry převést do praxe a sestavit nové chovné páry. Většina chovatelů odděluje holuby na zimu podle pohlaví a tím si proces párování zjednoduší. Holubi jsou většinou v páru do několika minut, bez ohledu na to, jestli párujeme v párovací kleci, nebo v dvojkotci, který konkrétnímu páru přidělíme pro tuto sezonu. V párovací kleci musíme zabezpečit pro holubici jedno nebo dvě vyvýšená místa, aby ji příliš agresivní holub nezranil. Dobře poslouží i dřevěný špalík o výšce asi 30 cm. Budníky na novou sezonu přidělujeme tak, aby samec byl vždy ve stejném budníku jako v minulém roce, zabráníme tím zbytečným rvačkám „o území“. Samozřejmostí musí být, že holubník je na sezonu řádně vyčištěný a také vydezinfikovaný.
Nejjednodušší mají párování chovatelé těch plemen, která se v chovné sezoně musí držet odděleně ve velké dvojkleci (například kingové). Většinu plemen chováme ve společném komorovém holubníku s voliérou. V těchto případech je vhodné nově sestavené páry ponechat dva až tři dny uzavřené v přiděleném dvojbudníku a vypouštět je střídavě jen za účelem krmení a pití. Lze to řešit i umístěním krmiva a vody na kritické dva nebo tři dny přímo do budníku každého páru.
V příštím pokračování tohoto seriálu si probereme činnost na holubníku (i mimo něj) v březnu, který už každý holubář netrpělivě očekává.