Rod řeřicha zahrnuje okolo dvou set druhů, které rostou v mírných, subtropických i tropických oblastech po celém světě. Naleznete je na horských loukách, skalách i zasolených půdách, v okolí polí a obydlí.
U řeřichy zahradní se uvádí původ v Iráku, zmiňovaný je také Egypt, Etiopie a Mezopotámie. Nelze přesně určit, odkud přesně pochází a kam byla zavlečena.
Pěstuje se po celém světě, oblíbená je v Anglii, ve Francii, v Nizozemsku, ve Skandinávii, ale i v afrických zemích. U nás tato bylinka občas zplaňuje. Vyskytuje se kolem silnic, na polích i v lesích zejména na místech s vlhkou půdou.
Řeřicha setá je jednoletá bylina dorůstající výšky 20–60 cm. Lysé lodyhy se v horní části větví. Peřenoklané listy řeřichy, které rostou u země, jsou výrazněji stopkaté. Malé narůžovělé květy jsou uspořádané v hroznech na vrcholech stonků. Kvete od června do srpna.
Plodem je šešule tvaru elipsy, která obsahuje malá semena – v 1 gramu je 300–500 semen.
V zemích Středního východu byla řeřicha pěstovaná odpradávna… Z některé z těchto zemí se v době antiky rozšířila do Evropy a Asie. Xenofon (400 př. n. l.) zmiňuje, že Peršané používali řeřichu jako potravinu ještě předtím, než byl znám chléb. Používali ji Egypťané a byla velmi ceněna Řeky a Římany, kteří měli rádi koření a pikantní saláty.
Byla považovaná za léčivou rostlinu, lidé ji pěstovali na záhonech, při výsevu míchali semena se zeminou, aby je neodvál vítr. Pokud řeřichu nepoškodil mráz, byla i dvouletou nebo víceletou bylinou. Sbírali mladé kvetoucí rostliny, které sušili a připravovali z nich čaje nebo masti. Užívala se při nemocech močového ústrojí, čištění dýchacích cest, poruchách krvetvorby nebo jako prostředek podporující trávení. Semena vařená s mlékem sloužila k vyvolání potratu. Kořeny řeřichy jsou používány proti syfilidě. Mnohde byla později z trhu zatlačena jinými bylinkami, například potočnicí.
Řeřicha se používala i jako prostředek proti bodnutí hmyzem a jako repelent, dále na odčervení (uvádí se tasemnice a červi). Výluh z řeřichy měl zastavit vypadávání vlasů. V Íránu a Maroku používali semena jako afrodiziakum. V Etiopii ze semen získávali olej, v Eritreji zase sloužila jako rostlinné barvivo. Semena řeřichy byla v Anglii známa jako pepř chudých.
Dnes je řeřicha součástí detoxikačních kúr. Má diuretické účinky a pomáhá tak čistit ledviny a močové cesty. Údajně potlačuje růst mikroorganismů, doporučuje se při častých zánětech močových cest. Podporuje trávení, zvyšuje produkci žaludečních šťáv, povzbuzuje činnost žlučníku a jater. Jako prostředek podporující trávení se doporučuje řeřichou ozdobit zejména tučnější jídla. Rozšiřuje průdušky, doporučuje se při léčbě suchého kašle nebo astmatu, používá se při nachlazení, podporuje imunitní systém. Pomoct může i při dně a revmatismu.
Uvádí se i jako bylinka stahující dělohu po porodu a zvyšující produkci mléka. V indické ajurvédě se používá jako prostředek bránící poporodním komplikacím.
Při parní destilaci se získá asi 0,1 % bezbarvého esenciálního oleje, s charakteristickým pronikavým zápachem. Má antioxidační vlastnosti.
Klíčící semena obsahují značné množství slizu, který ovlivňuje rozklad škrobu, testují se možnosti jejich využití při léčbě cukrovky. Sliz ze semen se používá také jako náhrada arabské gumy.
Extrakt z čerstvých listů prokázal silnou antibakteriální aktivitu proti bakteriím Bacillus subtilis a Micrococcus pyogenes var. Aureus, ale byl méně účinný proti E. coli. Antibakteriální působení závisí do značné míry na věku rostlin.
Semena lze také použít jako přídavek do mýdla. Pasta ze semen s vodou se aplikuje na rozpraskané rty a také při popáleninách a na jiné kožní problémy lidí a zvířat.
V kuchyni se mladé rostlinky řeřichy používají syrové, tepelnou úpravou ztrácí vitamin C a též typickou chuť. Skvělá je jemně nasekaná jako přídavek do pomazánek nebo do zeleninových salátů, hodí se i na dochucení omáček, polévek, tvarohu či paštik. Příjemně ochutí i míchaná vajíčka, omeletu, rizoto nebo brambory. V Anglii mají v oblibě sendviče s majonézou a vařeným vajíčkem posypaným řeřichou. Listy řeřichy mají chuť podobnou ředkvičce, čím jsou starší, tím je chuť palčivější. Také semena se používají jako koření.
Zelené rostlinky mohou být osvěžující dekorací. Řeřicha se ve velké míře používá pro testování úrovně toxicity látek znečišťujících životní prostředí.
Tak rychle jako řeřicha nevyroste žádná jiná bylinka. Řeřicha se rozmnožuje jen semeny, která rychle ztrácejí klíčivost. Nedoporučuje se proto kupovat starší semena.
Drobná semena lze vysévat od poloviny března na záhon, do květináčů nebo do truhlíků. Vysévají se hustě na povrch substrátu, nezasypávají se. Vhodné jsou humózní půdy. Řeřichu lze vysévat společně s rajčaty nebo lnem. Ostatní rostliny ji jako souseda příliš rády nemají. Podle podmínek vyklíčí za 1–2 dny a do týdne až 14 dní je možné sklízet mladé rostlinky. Na plném slunci rychleji vybíhá do květu.
Řeřichu je možné pěstovat i v zimě. Semínka stačí vysít na vatu a tu udržovat vlhkou. Je vhodná i pro hydroponické pěstování, daří se jí v mírně zásadité vodě.
Rostlinky řeřichy obsahují celou řadu vitaminů, např. C, B1, B2, B3, B6, B9 (kyselina listová), K, E i beta-karoten. Ve 100 g syrové řeřichy je 4,4 g sacharidů, 1,1 g vlákniny, 81 mg vápníku, 1,3 mg železa, 38 mg hořčíku, 0,55 mg manganu, 76 mg fosforu, 606 mg draslíku. Stonek a listy obsahují glukosinoláty. Řeřicha je také zdrojem esenciálních aminokyselin, např. lysinu a metioninu.
Olej je bohatý na olejovou, linolovou a močovou kyselinu, obsahuje imidazolové alkaloidy.
Pro použití v kuchyni i pro drůbež se sbírají mladé rostliny o výšce 5–13 cm. Jakmile bylinka začne kvést, chutná hořce. Rostlinky pak stačí propláchnout vodou. K léčebným účelům se sklízí rostliny až v době květu.
Pro zajištění čerstvé řeřichy je vhodné rostlinky vysévat postupně.
Pro drůbež mohou být mladé rostlinky řeřichy zpestřením krmné dávky a zdrojem cenných látek po celou zimu. Slepice je velmi rády ozobávají.
Vzrostlé sušené rostliny a listy lze zase použít zavěšené ve svazcích nebo do snáškových hnízd jako prostředek proti hmyzu.
Testovaly se i možnosti využití semen. Účinky potlačující růst kokcidií provedli vědci z Debre Zeit: semena brojlerovým kuřatům podávali v množství 1 g na kg krmiva, a to 14 dní od 18. dne po vylíhnutí. U kuřat infikovaných Eimeria tenella byla u skupiny kuřat krmených řeřichou výrazně nižší úmrtnost, řeřicha prokázala efektivní antikokcidiální účinky.
Testoval se také vliv semen řeřichy na hmotnost a zastoupení tuků u brojlerových kuřat. Kuřata, která měla v krmné dávce 0,5–1 % semen řeřichy, byla těžší a měla menší podíl tuku, při přídavku 1,5 % semen byla naopak hmotnost kuřat nižší, ale byla tučnější. Další výzkumy uvádějí, že u kuřat, kterým do krmiva bylo přidáno 0,5–1 % semen řeřichy, se snížil obsah sérových lipidů, ale zvýšila se koncentrace cholesterolu.
Pro další druhy
Řeřichu lze přidat i andulkám. Zdrojem vitaminů může být také pro morčata, ale nedoporučuje se krmit pravidelně.
Testovala se toxicita semen řeřichy seté, a to na krysách. Zatímco přídavek 2 % semen byl bezproblémový, větší množství (10 %) už bylo toxické. Podávání 50 % semen řeřichy v krmné dávce po dobu šesti týdnů mělo smrtící účinky.
Antivirový účinek proti viru encefalitidy Columbia SH byl prokázán v testu na myších.
Jako potrava slouží řeřicha broukům nebo některým druhům dřepčíků.