"Jedu koupit štěně!" Jak snadno tato věta zní, ale každý, kdo někdy štěně kupoval dobře ví, že to vůbec není tak jednoduché. Nabídka štěňat je v současnosti velká, s průkazem původu i bez něj a laik se dokáže jen těžko zorientovat. Moje vyprávění by mělo pomoci budoucím pejskařům alespoň teoreticky se seznámit s možnými riziky, která na ně mohou u neseriózních chovatelů čekat. Nejprve začnu svými zkušenostmi.
Před 2,5 lety se celá naše rodina po mnoha zdlouhavých diskuzích shodla, že si koupíme štěňátko leonbergera. Naše rodina je početná a proto najít vhodné plemeno, které by vyhovovalo všem, nebylo zrovna jednoduché. Ale nakonec jsme se domluvili, bude to leonberger. Abychom si všechny informace, získané v knize o leonbergerech ověřili, navštívili jsme dlouholetou chovatelku těchto něžných obrů. Po tom, co jsme viděli budoucí rodiče štěňat jsme si byli jistí, že leonberger je ten pravý pes. Netrpělivě jsme očekávali narození štěňátek. Bohužel ale zájemců, stojících v řadě před námi, bylo více než malých psích miminek a tak jsme museli začít hledat dál. Obtelefonovala jsem tehdy všechny inzeráty a jen od jediného chovatele jsem slyšela kladnou odpověď. Bylo nám tehdy jedno, zda štěně bude s PP nebo bez PP, protože jsme ho chtěli pro radost, nechtěli jsme chodit na výstavy ani mít v budoucnu štěňata. Paní v telefonu mně informovala, že štěňata jsou tři měsíce stará a pocházejí ze zahraničního krytí. Bez průkazu původu měla být údajně proto, že "nevyplnili nějaké papíry včas". Tolik jsme se na štěně těšili, že bychom uvěřili čemukoli a hned jsme se na udanou adresu rozjeli.
Na velkém dvoře bývalé zemědělské usedlosti byly kotce se psy různých ras, jen jeden z nich byl s výběhem. Potom co "chovatel" otevřel dveře chlívku, vykouklo na nás snad deset hlaviček leonbergřích štěňátek, která vyskakovala do výšky a snažila se dostat ven. Pán vyndal čtyři fenky a nechal nás vybírat. Štěňátka bláznivě pobíhala po dvoře, ale k nám se ze začátku moc nepřibližovala. Byli jsme ujištěni, že všechna jsou několikrát odčervená, řádně očkovaná, tři měsíce stará. Jedna z fenek s námi po chvíli kamarádila natolik, že se od nás už nechtěla hnout. Tak si nás získala, že už nás od koupě nemohlo nic odradit. Ani to, že "chovatel" a jeho žena nám jako matku ukazovali každý jinou fenku, ani to, že štěně mělo na některých místech úplně slepenou srst, ani to, že nám za velkých výmluv neukázali průkazy původu rodičů.
Až postupně jsem doma zjišťovali celou pravdu. Naše fenka byla bojácná, neuměla si vzít krmení z ruky. Při rychlejších pohybech utíkala. Veterinární lékař zjistil, že má již kompletně vyměněný chrup, takže bude místo uváděných třech měsíců přibližně pět měsíců stará. Na svůj věk byla menší a lehčí, asi i proto, že byla plná škrkavek. Náhodou jsem zjistila, že i razítko a podpis lékaře, který měl štěňata očkovat, byly zfalšovány a lékař nikdy štěňátko tohoto "chovatele" neviděl. Postupně se nám podařilo fenku na všechno zvykat, takže teď ve 2,5 letech je z ní normální pes, který se ničeho nebojí a je naším velkým kamarádem. Smůla se ale nelepí na paty pořád a tak jsme při koupi dalšího štěňátka měli už štěstí i když jsme si ho vezli až z dalekého Španělska. Přesto, že má tento chovatel doma přibližně 16 španělských mastinů, všichni jsou rodinní miláčci. Žijí společně na veliké zahradě a zavření bývají jen nemocní psi nebo fenky s velmi malými štěňátky. Chovatel nám díky internetu posílal pravidelně informace o štěňátkách a jejich fotografie. Kontakt s ním udržujeme i teď, když máme šestiměsíční štěně španělského mastina už čtyři měsíce doma.
1. Sledujte určitou dobu inzeráty a buďte obezřetní v případě několikrát se opakujících inzerátů, ve kterých jsou nabízena stále stejně stará štěňat (měl by se postupně měnit věk nabízených štěňat).
2. Navštivte raději několik chovatelů a ověřte si tak od nich získané informace. V případě štěňat s průkazem původu se můžete pro radu obrátit na poradce chovu, který v každém klubu existuje (můžete chtít vidět průkazy původu, posudky z výstav, či zprávu o kontrole vrhu).
3. Při návštěvě se chovatele na vše vyptejte, pokud se štěňátkům věnoval, měl by Vám umět i poradit, které bude pro Vás to správné. Každé štěňátko se už jako malé jinak projevuje, může být divoch a největší lump z celého vrhu, nebo naopak kliďas, se kterým nic nehne.
4. V očkovacím průkazu musí být u očkování nalepeny štítky z očkovacích ampulí, nesmí chybět razítko a podpis lékaře.
5. Dobře si prohlédněte štěňátka a jejich chování. Neměla by se bát lidské ruky ani se lekat pohybů či lidských hlasů. Měla by vypadat zdravě a čile.
6. Měli byste se dozvědět vše o tom, čím byla dosud štěňat krmena, popřípadě by Vám měl chovatel dát menší množství krmení s sebou pro první dny. Každý chovatel, kterému na štěňatech záleží, Vás jistě podrobí menšímu výslechu, aby si Vás prověřil. Nezlobte se proto a mějte trpělivost.
Koupě psa není to samé, jako koupě rohlíku. Získáte kamaráda na mnoho let a proto byste měli dobře vybírat. A pokud si kupujete pejska poprvé, nic nezkazíte tím, že si na pomoc přivezete někoho zkušenějšího, hlavně v případě koupě již odrostlejšího štěněte, u kterého se následky špatné péče odstraňují problematicky. Nabuďte klidní ani v případě koupě štěněte s PP, protože i mezi těmito chovateli existují v malé míře černé výjimky. Vždyť i mnou zmiňovaný "chovatel leonbergerů" produkoval původně psy s PP a trvalo určitou dobu, než byl z klubu vyřazen. Podobné zkušenosti jako já získalo i několik lidí, kteří si od něj koupili štěňátko s PP. Přeji Vám, abyste našli seriózního chovatele a pak už jen "šťastnou ruku" při výběru Vašeho budoucího kamaráda.
Článek Lenky Erbenové je svým obsahem mimořádně závažný. Bohužel, podobných velkoproducentů štěňatˇ existuje víc a podmínky, v jakých štěňata vyrůstají jsou mnohdy otřesné. Psa to často poznamená na celý další život a ne vždy se podaří různé psychické bariéry a bloky odstranit. Jde především o extrémní bojácnost i další negativní vlastnosti. Mohou se vyskytnout i skryté zdravotní komplikace, mnozí takoví "chovatelé" odchovávají štěňata od fen a psů vyřazených z chovu pro těžké zdravotní vady, například těžkou dysplazii kyčelních kloubů a podobně. Samozřejmě, ne vždy musí mít štěňata bez průkazu původu nějakou vadu, jsou vychovávána se stejnou péčí chovatelů a jsou i stejně kvalitní.
V případě, že kupujeme štěně s PP, je vždy dobré obrátit se na příslušný chovatelský klub a hlavního poradce chovu. Ten má obvykle přehled o stěňatech, která jsou v současné době dostupná a může podat i základní informaci o chovatelské stanici a rodičích štěňat.
K tomuto tématu se na stránkách Fauny ještě vrátíme a budeme rádi, když nám sdělíte své zkušenosti a poznatky.