Bezbranná štěňata
Proč jsou tak malinkatá?
Březost psovitých šelem je velmi krátká, u domestikovaných psů trvá jen 58–65 dní; obdobná doba březosti je i u divokých psovitých predátorů. Březost býložravců naopak trvá nejméně 8 měsíců, u slona je to dokonce 22 měsíců. Průměrná délka březosti krav je 285 dní a po porodu váží novorozené tele 25–45 kg a má již plně vyvinutý mozek a smysly (zejména dobře vidí a slyší). Býložravci musí rodit dobře vyvinutá mláďata, aby mohla záhy po narození doprovázet stádo a bránit se před potenciálními predátory útěkem. Odborný termín pro druhy, které rodí zralá mláďata, je prekociální.
Oproti býložravcům představují psovité šelmy druhou krajnost: rodí zcela bezbranná mláďata. Samice loví kořist štvanicí; březí fena je pomalá a těžko se podílí na koordinovaném lovu smečky. Proto ji evoluce vybavila krátkou dobou březosti. Druhy, které rodí nezralá mláďata, označují zoologové jako altriciální (slovo má latinské kořeny a znamená „starat se, pečovat nebo živit“). Mláďata psovitých šelem potřebují, aby o ně rodiče dlouho pečovali, aby je živili a aby je vychovávali.
Bezbrannost
Mláďata psovitých šelem jsou po narození zcela bezbranná, jsou odkázána na bezpečí brlohu a na rodičovskou péči.
Po porodu nemají ještě štěňata plně vyvinuté důležité orgány (včetně mozku). Rodí se „slepá“ – s pevně zavřenými víčky (oči se teprve vyvíjejí), což chrání citlivý a křehký orgán před mechanickým poškozením i před patogeny. Stanley Coren v knize Zdají se psům sny? dodává: „Kromě toho by působení příliš jasného světla mohlo poškodit dosud choulostivé fotoreceptory a optické mechanismy. Štěňatům se začínají otevírat oči asi čtrnáct dní po narození, ale ani tehdy příliš nevidí; ještě několik týdnů trvá, nežli jejich oči dozrají a dosáhnou optimálních hodnot.“
Tajemství modrých očí
Štěňata mají zpočátku modré oči (nejčastěji šedomodré až mléčně bělavé, někdy ledově modré a světle zelenomodré). Modrá barva je znakem nedostatečné vyvinutosti duhovky. „Hlavní funkcí duhovky je upravovat množství světla vstupujícího do oka,“ vysvětluje Stanley Coren. „Dělá to tak, že zvětšuje či zmenšuje zornici – tmavou, prostřední část oka, kudy vstupuje světlo. Světlo musí vstupovat do oka pouze zornicí, a proto je duhovka nasycená pigmentem, který pohlcuje světlo. Tento pigment se však vyvíjí pomalu.“ Modrá barva v očích štěňat není způsobena pigmentem. „V tomto případě není zdrojem modré barvy oční pigment, ale fyzikální jev zvaný Rayleighův rozptyl,“ dodává Stanley Coren. „Podle stejného principu se nám obloha jeví modře. Podstatou tohoto jevu je skutečnost, že jakmile se světlo setká s něčím, od čeho se může odrazit, kratší vlnové délky (modré) se rozptylují více. Když tedy sluneční světlo v atmosféře narazí na prachové částice nebo na molekuly vody, krátké vlnové délky se vlastně rozprsknou do okolí a propůjčí obloze její modrou barvu. Totéž se stane se světlem, které vstoupí do lehce pigmentované duhovky štěněte – a díky tomu se nám zdá, že je duhovka modrá.“ Postupně se v očích štěňat začíná ukládat pigment, což může trvat často až dva měsíce, poté se modrá barva vytrácí a pak již mají mladí psi oči hnědé až téměř černé, nebo zlatožluté – jantarové (např. někteří českoslovenští vlčáci a saarloosové). Najdeme ale i výjimky – např. u sibiřských huskyů, australských ovčáků, skotských kolií a šeltií – kteří mají občas v duhovce nízkou koncentraci tmavého pigmentu, a proto mají oči modré.
Dočasná „hluchota“
Štěňata jsou při narození rovněž hluchá, poněvadž mají uzavřené zvukovody. Zvukovody se začínají otevírat v přibližně stejnou dobu, jako se otevírají oční víčka. Sluch se však u psovitých šelem vyvíjí mnohem rychleji než zrak – je naprosto funkční asi za týden po otevření zvukovodů.
V klubíčku je tepleji
Novorozená štěňata jsou, jak jsme již zmínili, poměrně značně nevyvinutá a v prvních dvou až třech týdnech dokonce postrádají termoregulaci. Tělesná teplota zdravého psa je 38 °C. Štěně však zpočátku dokáže vyvinout a udržet vnitřní teplotu pouze 36 °C (a vše velmi závisí na teplotě vnějšího prostředí). Proto štěňata vyhledávají „valnou hromadu“ = odpočívají a spávají v jednom chumlu, tisknou se k sobě a zavrtávají se „do sebe“, aby vstřebávali navzájem živočišné teplo.
Mateřská hygiena
Protože jsou štěňata po narození v podstatě bezmocná, nedokážou se sama bez problémů ani vyprázdnit, a jsou tak odkázána na mateřskou pomoc. „Fenka štěňatům olizuje urogenitální a anální oblast, aby spustila proces močení a kálení,“ popisuje hygienický proces Stanley Coren. „Dělá to asi tři týdny, než štěňata začnou vidět a slyšet a než se dokážou postavit a samostatně chodit – i když ještě postrádají potřebnou stabilitu. V této fázi vývoje již nepotřebují matčinu pomoc při vyprazdňování. V první bezmocné fázi a ještě nějakou dobu po ní matka po štěňatech také uklízí. Znamená to, že olíže a spolkne moč i stolici. Je to projev důležitého chování, které je pozůstatkem z doby, kdy divocí předkové psů žili v doupatech.“ U vlků (a jiných psovitých šelem) je nutné, aby doupě a jeho blízké okolí bylo nenápadné a čisté. Pach rozkládajících se výkalů by nevyhnutelně přilákal predátory, kteří by mláďata mohli ohrozit na životě. Naše domestikované fenky mají po svých divokých předcích silně zakódované vrozené instinkty. Později matky učí své potomky vyprazdňovat se mimo „doupě“.
„Představa pojídání moči a výkalů je podle našich lidských měřítek odpudivá, ale materiál vyloučený štěňaty není zdaleka tak nechutný, jak bychom se snad domnívali,“ píše Stanley Coren. „Jsou to jenom zbytky nestráveného mateřského mléka, a protože mateřské mléko je dokonalým zdrojem živin a obsahuje jen velmi málo nestravitelných látek, štěněcí moč a stolice jsou prakticky bez chuti a bez zápachu, nebo přinejmenším matce nijak nevadí. Zdá se, že právě díky stravě tvořené pouze mateřským mlékem a díky činnosti enzymů, které mléko rozkládají, mají štěňata příjemně vonící dech, který někdo poeticky popsal jako lehounký závan mléka a medu.“
Jakmile štěňata přejdou na pevnou stravu, kvalita jejich výkalů se radikálně změní. V této době fenka po štěňatech již „neuklízí“, nýbrž je nutí vyprazdňovat se mimo „doupě“.
Přenášení mláďat
Řada psovitých šelem stěhuje mláďata během jejich vývoje do jiných, různě vzdálených doupat (důvodem může být bezpečnost, přemnožení vnějších parazitů apod.). Samice přenášejí svá mláďata jednotlivě v mordě. Štěně při uchopení za kůži na hřbetě ochabne, je naprosto odevzdané a často i zavře oči. „Jste svědky reakce, která se vyvinula v průběhu evoluce,“ líčí Stanley Coren. „Volně žijící psovité šelmy, například vlci a další předkové našich domácích psů, drželi svá mláďata v bezpečí svých doupat, zejména pokud se někde nablízku objevila hrozba. Kdybyste pozorovali fenu, která zachraňuje svá mláďata, viděli byste, že je popadne za kůži na zátylku, zvedne je a nese do bezpečí. Ve chvíli, kdy štěně ztratí zem pod nohama, ochabne – a tím matce usnadní úkol. Kdyby se vzpíralo, mohlo by se zranit nebo rozzlobit matku. Fenka by zmítající se štěně dokonce mohla zanechat na místě a odnést jen ta štěňata, která se nebrání. S ohledem na principy evoluce přežívalo více těch štěňat, která se nebránila, a toto chování se tedy upevnilo i v dalších generacích. Popsaná reakce však nepřetrvává po celý život. Pravděpodobnost, že štěně při zvednutí ochabne, postupně klesá. Jakmile štěňata dospějí do puberty, začnou se stejně jako všichni adolescenti bránit tomu, aby je kdokoli kontroloval. Když dospějí do této fáze, snaha zvednout mladého psa se podobá spíše snaze udržet vířícího derviše než uchopit bezvládnou utěrku na nádobí.“
Pro srovnání – vývojová stadia vlčat
Vlci dospívají výrazněji později (ve dvou letech a déle) nežli domestikovaní psi. Přesto je vývoj vlčat očividně rychlejší než vývoj štěňat. Je to pochopitelné: přežít v divočině je mnohem těžší a nebezpečnější nežli přežít v bedýnce někde v kuchyni.
Vývoj vlčat:
10–15 dní: Mláďatům se otevírají oči.
3 týdny: Vlčatům začínají růst mléčné zuby a počínají zkoumat rodný brloh.
4 týdny: Pokusy mláďat o první vytí.
4–5 týdnů: Mláďata (zpravidla pod dohledem rodiče či jiného dospělého člena smečky) začínají zkoumat blízké okolí brlohu; v tomto období také začínají konzumovat maso – dospělí jim vyvrhují potravu.
6 týdnů: Vlčata se s dospělými již vzdalují od doupěte (často i na několik kilometrů); v tomto období se mezi mláďaty již vytváří hierarchie, která je však velmi často a rychle proměnná.
6–8 týdnů: Matka vlčice mláďata odstavuje (přestává je kojit)
12 týdnů: V tomto období již někdy vlčata vyrážejí s rodiči na lov (samotného lovu se však ještě nikdy nezúčastňují); učí se větřit, pohybovat se nehlučně náročným terénem, zalehnout v úkrytu apod.
15–28 týdnů: Mléčný chrup mláďat je nahrazen trvalým.
7–8 měsíců: Vlčí dorostenci se již aktivně účastní společných lovů smečky a začínají se začleňovat do společenské hierarchie dospělých členů; v tomto období mohou být vlci lidmi „obviňováni“ z nadměrného zabíjení (spotřeba masa je vysoká a mladí vlci, kteří lehce podlehnou lovecké vášni, jsou ještě při lovu nezkušení – jimi poraněnou zvěř dorážejí dospělí vlci).
Za zmínku jistě stojí fakt, že dospělosti se ve vlčí smečce dožije sotva 50 % mláďat.
Post scriptum
Často si připomínám slova Bena Williamse: „Není lepšího psychiatra na světě než štěně olizující tvou tvář.“
