Papoušek žlutotemenný je africký papoušek střední velikosti (asi 22 cm), s výraznou hlavou, je to dlouhokřídlý papoušek – jeho křídla dosahují až ke konci krátkého zakulaceného ocasu. Tento druh nevykazuje žádný výrazný pohlavní dimorfismus. Hlavu, horní partie a prsa má hnědé s popelavým nádechem, přes temeno variabilně žlutý pás, spodní břišní partie modravé nebo zelené (dle poddruhu), ohbí křídla je žluté, ocasní péra jsou hnědá, zobák tmavě šedý. Papoušek žlutotemenný vytváří v přírodě šest zeměpisných forem – poddruhů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin:
• Zelená skupina – obsahuje poddruhy se zeleným bříškem: meyeri meyeri (papoušek žlutotemenný středoafrický) se žlutým půlměsícem na hlavě, meyeri saturatus (papoušek žlutotemenný východní) s hodně žlutou hlavou, meyeri reichenowi (papoušek žlutotemenný angolský) bez žlutých znaků na hlavě a trochu většího vzrůstu, asi o 2 cm.
• Modrá skupina – zahrnuje poddruhy s modrým bříškem: meyeri matschei (papoušek žlutotemenný konžský) s hodně žlutou hlavou, meyeri damarensis (papoušek žlutotemenný damarský) je velmi zřídka chovaný s absencí žlutých znaků na hlavě, meyeri transvaalensis (papoušek žlutotemenný jihoafrický) je velmi málo zastoupen v chovech, na hlavě má žlutý pásek.
Nešvarem v chovech papoušků žlutotemenných je křížení jednotlivých poddruhů mezi sebou. U většiny u nás chovaných jedinců nelze jednoznačně určit poddruh, neboť to jsou již „mezipoddruhoví“ kříženci. Přesto jsem několikrát v inzertní nabídce v posledních letech narazil na nabízené odchovy čistého poddruhu. Chovem opravdu čistých linií jednotlivých poddruhů se zabývá jen několik chovatelů v Německu a v Nizozemsku.
Já jsem se k chovu těchto papoušků dostal víceméně čistou náhodou – chovatel bydlící několik desítek kilometrů ode mne inzeroval prodej mladých odchovaných samečků. Chovatele jsem po předchozí domluvě navštívil a jednoho samečka si do svých voliér dovezl. Byl to kroužkovaný odchov z prosince 2012. Za pár měsíců jsem u kamaráda objevil ručně dokrmenou samičku velmi podobného zbarvení, odchov z října 2012. Měl jsem tedy sestavený mladý pár – samička měla určeno pohlaví testem DNA. Pár jsem umístil do volné třímetrové voliéry, na kterou navazovala výletová část dlouhá 4 metry. Oba ptáci dobře létali a konzumovali téměř všechno předkládané krmivo – směs semen pro africké papoušky, granule zn. NutriBird, ořechy a všechnu dostupnou zeleninu a ovoce dle sezonní nabídky. Celoročně jsem podával jeřabiny, plody černé aronie a hloh, velmi oblíbené byly i ostružiny. Nevěnoval jsem jim nějak přílišnou pozornost, jen jsem krmil, uklízel, sledoval zdravotní stav…
Koncem ledna 2015 jsem při odpoledním krmení pozoroval páření, které se pravidelně po několik dalších dnů opakovalo i několikrát denně. Stále jsem je vnímal jako nedospělé jedince – měli v té době věk pouze 25 a 26 měsíců, ale pronesené bříško u samičky mě donutilo jim vyvěsit vertikální prkennou hnízdní budku o základně 20 × 20 cm a výšce 35 cm s vletovým otvorem asi 8cm. Budka byla ještě tentýž den samcem obsazena, přehraboval a vynášel hnízdní výstelku – směs hrubých hoblin a trouchnivého dřeva. Den nato budku obsadila i samice a 15. ledna byla objevena snůška 4 vajíček. Samice ale budku v následujících dnech často opouštěla, byla někdy mimo snůšku i dvě hodiny. Já jsem totiž s hnízděním ještě nepočítal a ve vedlejších voliérách jsem měl umístěné aratingy aztécké, které svým temperamentem, a hlavně svými hlasovými projevy mladý pár „majetků“ rušily.
Při kontrole 17. 2. jsem objevil 4 vajíčka – jedno poškozené, dvě čistá a jedno oplozené – to jsem odebral a vložil do líhně. Vajíčko jsem ráno a večer ručně obracel o 180°, moje líheň má kolébkové naklápění, ale to jsem měl vypnuto. 11. 3. bylo vajíčko naťuknuté, následující den dopoledne již bylo mládě vyklubáno. K večeru téhož dne jsem mládě, které vážilo 6 gramů, nakrmil řídkým krmením, spíše jen výluhem z práškového krmiva Psittacus, množství asi 0,5 ml. První tři dny jsem krmil každé dvě hodiny (i v noci) asi 1 ml kaše, teplota v odchovně byla nastavena na 36,5 °C. V deseti dnech mládě již vážilo 22 g, konzumovalo asi každé 4 hodiny 4 ml kaše Kaytee, teplota byla snížena na 35 °C, ve třech týdnech mládě vážilo již 64 g, teplota odchovny 33 °C a frekvence i množství krmiva bylo stejné. V pěti týdnech věku byla váha mláděte 125 g, teplota v odchovně 27 °C, krmeno bylo každých 6 hodin 8 ml kaše. V sedmém týdnu již byla teplota pokojová, mládě bylo přemístěno do mělké krabice v kleci, vážilo 134 g (vůbec maximální dosažená váha) a krmeno bylo 2–3× denně. Odstaveno bylo v devíti týdnech. V osmnácti dnech jsem je okroužkoval uzavřeným kroužkem o vnitřním průměru 6,5 mm.
První dva týdny jsem dokrmoval kaší značky Psittacus papilla neonatal, která je určena pro krmení mláďat od prvního dne. Následně jsem až do odstavu krmil Psittacus hand feeding formula – jde o pokračovací krmivo španělské výroby, je navrženo pro ruční odchov mláďat od chvíle, kdy jim začínají rašit péra, a je určeno pro ty druhy papoušků, které potřebují stravu bohatou na tuky – ary, africké papoušky šedé, papoušky rodu Poicephalus atd. První dny bylo mládě (dle DNA samička) krmeno kaší velmi řídké konzistence, po přechodu na „normální“ hustotu kaše, kdy jsem měl dojem, že je samička lehce dehydrována, jsem začal nepravidelně mezi jednotlivými krmeními přidávat kmínový čaj. Po celou dobu dokrmování mladá samička dobře trávila a plynule nabírala na váze. Od šestého týdne se mladá samička snažila loupat máčená semena, konzumovat kukuřici v mléčné zralosti, jablko, strouhanou mrkev, banán, brokolici a třešně.
Dokrmil jsem již několik desítek mláďat afrických papoušků žako a papoušků konžských a senegalských, proto jsem se u tohoto ručního odchovu jediného kusu chtěl vyhnout potížím při odstavování, potížím s přehnanou vazbou na člověka. Neměl jsem v té době doma žádné další mládě, ke kterému bych mladou majeračku mohl během odstavování umístit, proto jsem odebral z hnízda maličkou andulku a dokrmoval jsem obě mláďata společně. Ve věku devíti týdnů již byla mladá samička papouška žlutotemenného zcela odstavena a byla umístěna spolu s andulkou do třímetrové proletovací voliérky. V červnu byla umístěna do kryté venkovní voliéry, o dva měsíce později byla dopárována mladým samečkem odchovaným pod rodiči.
Mladá samička je svým vzrůstem nepatrně větší než její rodiče. Do voliéry za samičkou chodí pravidelně moje devítiletá vnučka, majeračka je k ní i po spárování velmi vstřícná a nikdy vnučku nekousla (na rozdíl od našich dokrmených papoušků senegalských).
V následující chovné sezoně chovný rodičovský pár snesl 18. 12. 2015 tři oplozená vajíčka, vše se zdárně vyvíjelo, ale tři dny před líhnutím samička snůšku opustila a já našel vejce již úplně podchlazená. Přesto jsem je umístil do líhně, jedno vejce se chytilo a 12. 1. 2016 se mládě zdárně vylíhlo, ale po pěti dnech uhynulo. Nyní sedí samička několik dnů na další snůšce pěti vajec a jsem velmi zvědav, jak to dopadne, jestli nechám samičku vyvést mladé, nebo zda při pochybnostech vejce opět přemístím do líhně.
Sestavil jsem pár papoušků žlutotemenných ze dvou podobně zbarvených jedinců – totožný namodralý odstín na bříšku, podobný rozsah žlutých znaků i shodná velikost. Poddruh si netroufám odhadnout. První úspěšná snůška proběhla úspěšně, i když oběma rodičům bylo jen něco málo přes dva roky. Myslím, že na nějaké apelování na chov čistých poddruhů papouška žlutotemenného je již pozdě, ale udržitelná situace čistých ssp. u rodu Poicephalus se stále ještě jeví u Papouška senegalského a Papouška konžského.
Zkušenosti s rušením klidných afrických poicephalů jihoafrickými druhy při chovu ve společných prostorách jsem již jednou měl – do místnosti ke svým osvědčeným třem chovným párům papoušků senegalských jsem umístil pár pyrurů modrobradých a celá hnízdní sezona „senegalců“ byla neúspěšná – byli rušeni křikem pyrurů a opouštěli nebo poškozovali své snůšky.