Problémy v chovu drůbeže 2 – Manipulace

Nejen pro ty, kdo s drůbeží začínají, ale také např. při chytání zvířat na výstavách nemusí být jednoduché zvíře správně a bezpečně uchopit, zvednout a přemístit. I zvířata, která jsou chovaná ve velkých výbězích, bychom měli čas od času chytit a zkontrolovat jejich zdravotní stav a případné napadení parazity. Chytáme také při kroužkování, ošetření zobáků, ostruh nebo drápů, při výběru do chovu nebo pro výstavu.

To, jak se zvířetem zacházíme, má vliv na jeho zdravotní stav – přímo při manipulaci může dojít k poranění. Jakýkoli kontakt se zvířetem by také měl proběhnout co nejvíc v klidu, bez stresových situací, které si zvířata dlouho pamatují, a navíc mají vliv na jejich zdraví i užitkovost. Na chytání jednotlivých druhů se podíváme níže, nejdříve několik všeobecných pravidel:

•Je-li to možné, chytáme zvířata za šera, kdy jsou klidnější a v kurníku již sedí na hřadech.

•Jestliže zvíře uteče, není vhodné je honit a štvát, ale např. zahnat do prázdné voliéry nebo k jeho chycení použít např. háčku nebo zábran.

•Je dobré předpokládat, jak zvíře bude při chytání reagovat, záleží na druhu, plemeni a zejména jeho temperamentu, o čemž jsem se zmínila už v minulém článku. A také o tom, že chování zvířat ovlivňuje i sám chovatel. Ideální je vstupovat do prostoru se zvířaty klidně, přímo kouzelný účinek má oslovení, zvířata si na váš hlas rychle zvyknou, a pokud je spojený např. s krmením, místo úniku přiběhnou. Rozrušená zvířata se hůře chytají, může také dojít k poraněním.

Slepice

Chytáme je šetrně za trup, ne jen za běháky, konce křídel, ocas, nebo dokonce za krk. Nezvedáme hlavou dolů. U klidnějších plemen, pokud položíte ruku slepici na záda, slepice zůstane většinou klidně stát. Druhou ruku pak můžete pod ni podsunout a správně ji uchopit.

Vytahování z klece je dobré udělat zády nebo hlavou dopředu, aby nedošlo k zachycení křídlem nebo běháky.

Pomůckou při chytání zejména temperamentních plemen může být přenosný skládací plot (zábrana) nebo háček na dlouhé tyči, kterým drůbež chytíme za běhák.

Plemena s velkým chocholem reagují na neznámé podněty vyskakováním do výše. Překvapíte-li tedy např. padánku, předpokládejte, že rychle vyskočí nahoru.

Zvířata, u kterých to dovoluje hmotnost, držíme na dlani tak, že hlava směřuje směrem k paži, prsní kost spočívá na dlani a prsty dlaně držíme holeně, přidržujeme i křídla. Zvířata se v této pozici cítí pohodlně a bezpečně. Tlak na holeně nesmí být příliš silný. Přenášet ji pak můžete ve stejné pozici, záda můžete přitlačit k sobě.

Doporučuje se i přenášení v poloze, kdy je slepice držena jednou rukou za obě křídla, co nejblíže u těla, mezi křídla se vloží jeden nebo dva prsty, aby nedošlo k poranění kloubů. Těžší slepice je potřeba ještě přidržet druhou rukou zespoda za trup. Slepice je tak zcela fixovaná. Pro manipulaci je ale tento způsob držení méně praktický než první uvedený, navíc může dojít k poškození kloubů křídel.

Při kroužkování nebo případném ošetření drápů či zobáku budeme potřebovat obě ruce. Možností je požádat někoho o pomoc, ale poradit si můžeme i sami, např. tak, že zvíře v poloze na zádech fixujeme stehny.

Krůty

S krůtami je třeba zacházet opatrně, a to z důvodu jejich velikosti a plachosti. Při přenášení krůtu nedržíme za nohy nebo za konce křídel, protože hrozí jejich vykloubení. Chytáme ji přímo v ramenou, kde je nejlépe fixována.

Krůta má také jednu nepříjemnou vlastnost. Nechytíme-li ji za nohy, krk nebo přímo v ramenou, kde je nejlépe fixována, ale za opeřenou část těla, krůta nadměrně pouští peří a mohlo by se stát, že i jinak vynikajícímu zvířeti poškodíme větší část opeření, kdy mohou vzniknout holiny, nebo připravíme krůtu o letky či rýdováky, a tím zvíře vyřadíme z možnosti vysokého hodnocení na výstavě.

Perličky

Perličky chytáme pomocí upraveného podběráku (na ryby) nebo větší sítě, kterou je přikryjeme. Pokud je chytíme za peří, hrozí, že perlička peří „pustí“, jde o úlekové pelichání. Riskantní je držení za běháky či křídla, může dojít k poranění.

Křepelky

Křepelky je potřeba chytat velmi opatrně, jde o křehká a plachá zvířata. Při vyrušení vylétávají nahoru nebo se snaží najít volnou cestu na zemi. Chytáme je do podběráků nebo jen rukou shora. Pak je umístíme na dlaň (podobně jako slepice), přitom jemně přidržujeme běháky i křídla. Šikovně se dokážou vysmeknout. Pokud křepelku chytíme za peří, jeho chomáč nám zůstane v ruce. I u nich je vyvinuto úlekové pelichání.

Husy a kachny

Husy nebo kachny můžeme zvednout uchopením prostorem dlaně mezi palcem a ukazovákem pod hrdlem. Poté je uchopíme stejně jako slepice. Můžeme je přenášet i po uchopení u kořene křídel. Vždy ale opatrně, abychom neublížili zvířeti a to zase nám. Nepříjemné je poškrábání, poštípání zobákem, ale i úder křídlem.

U hus je také problém rozeznat pohlaví v hejnu jen pouhým pohledem. Dělá se proto prohlídkou kloaky. Zvíře se uchopí hlavou dolů za běháky a křídla, hlavu je možné fixovat koleny. Další možností je posadit zvíře hlavou proti sobě.

Pižmovky

Při manipulaci s pižmovkami je potřeba jednat opatrně a nejdříve zafixovat nohy. Je nutné dát pozor na jejich silné drápy, při poškrábání bývají rány dosti hluboké. Chycené zvíře pak držíme stejně jako např. slepici – přidržujeme běháky, prsní kost zvířete spočívá na dlani.

Výstavy

Zvířata z hejna temperamentního plemene chovaného ve velkém prostoru, která s člověkem přijdou do styku jen minimálně, je problém chytit, natož umístit ve výstavní kleci a donutit je, aby se předvedla.

Proto je dobré zvykat zvířata na přítomnost člověka, chodit mezi ně, hovořit s nimi. Osvědčilo se nechat v kurníku zapnuté rádio – slepice jsou zvyklé na lidské hlasy a nejsou tak plaché. Pomůže také klecová drezura, kdy zvířata zvykáme na výstavní klec. Začít je potřeba několik týdnů před výstavou. Neznamená to zavírat je do klece natrvalo, četnost a délka „navykání“ je individuální. Drezura ve výstavní kleci je žádoucí taky u plemen, která by měla zaujmout specifický postoj pro předvedení ideálního typu. Jde především o původní zakrslá plemena (sebritky, bantamky, rousné zakrslé a další).

Přeprava

Nevyhneme se jí při nákupu zvířat ani při umístění na výstavu. Vhodné je přepravovat zvířata v přepravních koších nebo bednách, popř. upravených papírových krabicích. Na dno přepravky je vhodné umístit noviny, které pojmou vlhkost, na ně tlustší vrstvu sena či slámy. Přepravka musí být dostatečně velká, aby se v ní zvíře nekroutilo, ale neměla by být příliš velká, aby se v ní neposouvalo sem a tam.

U krůt by velikost přepravní bedny měla být taková, aby umožňovala zvířeti postavit se, popřípadě otočit se bez rizika poškození opeření.

Důležitá je i teplota. Chladno obvykle zvířatům nevadí, ale vysoké teploty způsobí problémy a mohou mít za následek i uhynutí zvířat.