Nejznámější je kostival lékařský (Symphytum officinale L.). Využít se dá nejen ten, ale i další druhy kostivalu. Na našem území se vyskytují také kostival český (Symphytum bohemicum), kostival drsný (Symphytum asperum), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) a kříženci těchto druhů.
Pokud uslyšíte někoho hovořit o kobylím mlátě, trudovatníku, chropáči, černém nebo celíkovém kořeni, sladkém lupenu, medunici, volském kořenu, svalníku větším, kostihoji, svalníku či trudovníku, vězte, že se jedná právě o kostival.
Kostival pochází z Eurasie, za místa původního výskytu jsou považovány hornaté oblasti na východ od Černého moře, Kavkaz a Malá Asie. Rozšířil se téměř po celé Evropě a Asii, ale naleznete jej také v Africe a Severní Americe.
Kostival roste zejména na vlhkých místech, na zamokřených loukách, na březích vodních toků, v příkopech i na okrajích lesů, skládkách a rumištích. Je také rostlinou, která se pěstuje na zahrádkách jako okrasná.
Kostival lékařský je trvalkou dosahující výšky 60–100 cm. Z hrubého, masitého oddenku vyrůstá přímá lodyha, která se v horní části větví. Střídavě umístěné celokrajné listy mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, povrch je pokrytý chlupy. V horní části rostliny jsou listy vstřícné.
Stopkaté květy zářící v různých odstínech fialové až modré barvy vyrůstají od května do července v hustých květenstvích. Méně často kvete růžově či bíle. O opylení se stará hmyz, který květy lákají sladkou šťávou.
Plodem kostivalu jsou lesklé tvrdky přirostlé na plochém květním lůžku. Jedna rostlina je schopna vyprodukovat až 800 semen. Kostival se množí semeny i oddenky.
Trocha historie
Kostival, jak napovídá jeho název, je známý zejména jako rostlina, která pomáhá při poraněních. Používá se na výrony a krevní podlitiny, ale také při zánětech šlach, vazů a kloubů i při zlomeninách. Doporučuje se také při bércových vředech, křečových žilách a revmatismu, dokáže tlumit křeče.
Pomáhá i při akné, ekzémech a při paradontóze. Mast z kostivalu urychluje hojení popálenin, uleví i kůži spálené sluncem. Kostival ovlivňuje krevní oběh, upravuje krevní tlak. Vnitřně se používá proti kašli a na uvolnění hlenů.
Používán byl po staletí k léčení široké škály onemocnění. Kromě výše uvedených to byly problémy s růstem dětských zubů nebo ženské problémy.
Mnohé druhy kostivalu se i dnes využívají ve farmacii a homeopatii. Z kořenů nebo listů lze připravit odvar, čaj, mast, gel, olej, obklad, zábal, prášek, nálev i koupel, z čerstvého strouhaného kořene se připravuje tinktura. Kostival se přidává i do dalších kosmetických výrobků, např. tělového mléka, zubní pasty, kloktadla, sprchových gelů či šamponů.
Kořen se nedoporučuje užívat vnitřně. V moderním bylinářství se kostival zpravidla používá jen lokálně. V některých zemích existují i zákony, které zakazují užívání kostivalu vnitřně. Patří k nim např. USA, Německo, Velká Británie a Kanada.
Dlouhodobé a nadměrné užívání může vést k selhání jater. Uvádí se, že zevně jej lze podávat nejdéle 6 týdnů a vnitřně jen 3 týdny. Jinde se uvádí používání kostivalových výtažků ne déle než 10 dní po sobě a ne více než 4–6 týdnů za rok.
Kostival je také vynikajícím přírodním hnojivem a aktivátorem kompostu. Mezi nejčastěji používané druhy patří kostival uplandský ruský Symphytum × uplandicum, což je kříženec kostivalu lékařského a kostivalu drsného nebo také pichlavého (Symphytum asperum).
Svými velmi hlubokými kořeny příznivě ovlivňuje strukturu půdy. Kumuluje draslík, který čerpá i z hlubokých půdních vrstev. Zastoupení zmíněného prvku je 2–3krát vyšší než u statkových hnojiv.
Do kompostu je možné jej přidat přímo nebo z něj připravit výluh. Po namočení do vody se listy rychle rozkládají, vzniká tmavá kapalina. Použít jej lze i na mulčování nebo ho vysázet pod stromy. Pěstuje se i jako okrasná rostlina. Při pěstování je potřeba pamatovat na to, že je schopen se rychle množit.
Kořeny některých druhů také sloužívaly k přípravě červených barviv.
Zajímavý je zejména obsah alantoinu – organické látky na bázi močoviny, která podporuje růst a obnovu buněk, tlumí záněty a podporuje hojení, má regenerační účinky.
Dalšími složkami kostivalu jsou slizy, steroidní saponiny, třísloviny, alkaloidy a bílkoviny. Je také zdrojem polysacharidů. Z minerálních látek je to zejména draslík a fosfor, zajímavý je i obsah vitaminu B12.
Stonky obsahují dvojnásobné množství vlákniny a jen polovinu proteinů oproti listům.
Sbírá se kořen a list. Nejvíce cenných látek rostliny kostivalu obsahují na jaře, když začíná růst, sbírá se proto během března a dubna – kořen také na konci vegetace, kdy rostlina sesychá, tj. v říjnu a listopadu.
Listy by měly být sklízeny buď pomocí nůžek, velkého srpu, nebo kosy, sekají se asi 2 palce nad zemí. Při sběru je vhodné použít rukavice, protože chloupky mohou podráždit pokožku. Uvádí se, že může dojít k záměně s jedovatým rulíkem.
Kořen lze uchovat v písku, jako např. mrkev. Lze jej také sušit, po omytí se rozpůlí podélně nebo nakrájí na plátky tlusté asi 0,5 cm a suší se na slunci nebo uměle při teplotě do 45 °C.
Droga je bez pachu, chuť je mírně svíravá, nahořklá. Také listy lze sušit přirozeným i umělým teplem.
Jako krmivo pro zvířata je možné z listů připravit siláž, je nutné přidat např. melasu nebo kukuřici.
Vhodným stanovištěm je polostín, v našich podmínkách ale poroste i na slunci. Kostival vyžaduje půdy hluboké, bohaté na humus a vlhké prostředí.
Množí se jak řízky, tak semeny. Zatímco semena se vysévají těsně pod povrch půdy, řízky je potřeba zapravit do hloubky 5 cm.
Je schopný vyprodukovat velké množství zelené hmoty, zralé rostliny mohou být sklízeny až čtyřikrát nebo pětkrát do roka.
Kostival se rychle a snadno množí, může být invazním druhem. K vymýcení se doporučuje vykopat co nejvíce kořenů, a to v horkém a suchém letním počasí. Rostliny odolávají mrazu.
Kostival je schopný vyprodukovat velké množství zelené hmoty, je velmi výživný a bohatý na bílkoviny. Obsahuje také menší množství vlákniny než trávy. Zajímavý je obsah draslíku a vápníku. Často se uvádí jako vhodná pícnina ke krmení hospodářských zvířat, zejména králíků a drůbeže. Zkrmovat se dá čerstvý nebo jej lze zpracovat na siláž.
Otázkou je, jakou část krmné dávky může kostival nahradit. Uvádí se, že pro drůbež může být použit jako náhrada až do výše 10 % krmiva, aniž by měl vliv na snížení snášky. Lawrence doporučuje pomalu zvýšit podíl kostivalu zahrnutého do krmné dávky a sledovat případné známky negativních účinků. Ke krmení se dají použít listy, ne kořeny a stonky.
Ve Věstníku Drůbežářské jednoty Naše drůbež z roku 1937 je článek s názvem Kostival, nejkrásnější krmivo pro drůbež. Autor K. Baštecký v něm uvádí jako vhodné jarní krmivo pro drůbež kostival kavkazský. Doporučuje jej podávat housatům drobně nasekaný, kachnám, kachňatům i kuřatům nasekaný a smíchaný s otrubami. Plochu o výměře 50 m2, na které je vysázeno 300–350 rostlin, popisuje jako dostatečný zdroj zeleného krmiva pro 100 slepic, 30 hus nebo 30 králíků, menší prase či kozu.
Kostivalová mast je vhodná i při zranění zvířat, léčí pohmožděniny a rány.
Jako vynikající pícnina se uvádí především kostival uplandský. Také kostival pichlavý nebo také perský (S. asperum) byl původně dovezený z Kavkazu jako doplňkové krmivo pro prasata, králíky a kozy.
Jako krmivo byl testován i kostival lékařský, ten se používá i při poruchách trávení. Jako krmivo je zmiňován pro koně, krávy, osly, ovce, kozy, slepice a prasata. Pro ovce a kozy se používá i jako pastva. Pro zvířata, kterým vadí chloupky kostivalu, se rostliny dají použít v sušené podobě. Pro obsah alkaloidů může koním a skotu přivodit akutní nekrózu jater a plic.
Při testech na krysách působil alkaloid pyrrolizidin obsažený v kostivalu poškození jater a smrt. Na hlodavce měl kostival karcinogenní účinky.
Jako krmivo pro krávy a koně používají kostival v Británii údajně již přes dvě stě let… Kostival byl nesmírně populární okolo roku 1800, ale brzy se začaly objevovat v zemědělských publikacích otázky, jak se jej jako invazní rostliny zbavit…