Ideály a přítomnost II – Kanáři
Co je to dnešní Kanár?
Mohlo by se zdát, že odpověď na tuto otázku je zcela jednoduchá. Je to kanár divoký, varianta domestica neboli domestikovaný divoký kanár. To je špatná odpověď! Kdyby se dnešní klecový kanár objevil volně v přírodě, a my jsme neznali historii, dovolím si tvrdit, že by věda takového ptáka považovala za samostatný druh. Má přece některé zcela odlišné vlohy a znaky, které jej odlišují od ptáka, jaký dosud žije volně na Kanárských ostrovech. Současný kanár je pták, který má dvě zcela odlišné větve svých předků. Je to samozřejmě kanár divoký a jihoamerický Čížek ohnivý. Od každého z těchto předků si současní kanáři nesou jisté znaky, které se postupem času staly hodně dominantní. Chov a směry šlechtění máme dnes u kanárů velmi rozmanité. Některé směry se snaží usilovně o to, aby dědictví čížka ohnivého neproniklo do jejich linie šlechtění. Marně. Máte třeba harckého kanára, kterého nakrmíte mrkví a najednou na něm vidíte oranžovou barvu. Někdo někdy asi použil do chovu nejspíš samici barevného kanára. Jakmile někdo spáchá šlechtitelský hřích, již se to nedá hodně dlouho napravit, spíše vůbec ne. Podíváte-li se na seznam výstavních tříd šampionátů C.O.M., jasně uvidíte, že i tady panuje snaha udržet dvě linie kanárů, pokud možno čistokrevné. Jsou vždy odlišné výstavní třídy kanárů, a to bez a s červeným faktorem. Domnívat se však, že geny čížka ohnivého nepronikly do linií kanárů tam, kde je nechceme, je naivní. Vždycky se najde někdo, kdo spáchá nějaký hřích, ale bude vám tvrdit do očí, že jej to ani nenapadlo. Musíte se naučit dívat. A také pozor. Vliv genů čížka ohnivého se nemusí projevovat pouze červenou barvou. Všichni mozaikoví kanáři, i když jsou třeba žlutí, mají geny čížků ohnivých. Ale funguje to i obráceně. Chovatelé nabídli k ochraně čížků ohnivých v přírodě ochráncům přírody čížky odchované v klecích. To bylo odmítnuto, protože nelze vyloučit, že takoví čížci nenesou žádné geny kanárů.
Kanáři červení
Tak jako se podařilo naplnit touhu po získání nádherně červeného ptáka, který by zpíval krásně jako kanár, stojí před šlechtiteli ještě jeden úkol. Byť tedy ti červení zpěvní kanáři nezpívají zdaleka tak dobře jako harcký kanár, který stojí vzhledem k přírodnímu kanáru geneticky blíže. Trvalo téměř sto let, než se podařilo vyšlechtit červeného kanára a stále tady máme kanáry jen s poloviční vlohou pro červenou barvu. Výstavní třídy pro kanáry oranžové byly sice již zrušeny, ale jen proto, že se našel technický postup, jak překonat umělým barvením jejich jen poloviční vlohy. Dnes víme, že špičkový chovatel červených kanárů musí chovat i kanáry bílé a s jejich pomocí mazat jednu vlohu pro žlutou barvu, kterou ti červení stále mají. Nejlepší pro tento postup jsou pak dominantní bílí, kteří již nemají u kořene letek viditelnou žlutou barvu, ale barvu červenou. Ale vraťme se k tomu jednomu nesplněnému úkolu. Ještě jedním nesplněným snem je kanár sytě černý.
Černý kanár
O černém kanárovi psal již Zdeněk Veger, a to bude dobře padesát let. Domníval se tehdy, že by bylo možné využít k jeho vyšlechtění drobného hýlovce černého, který žije na Kubě. No, byl to jen náznak představy. Sám jsem tohoto ptáka na vlastní oči neviděl, i když jej kdysi vlastnila pražská zoologická zahrada. A také jsem neslyšel o tom, že by se kdy podařilo vychovat jediného křížence tohoto ptáka s kanárem. Všeobecně se tvrdí, že dosáhnout mezidruhových Kříženců lze pouze v rámci jedné čeledi. No a ten hýlovec patří mezi strnady, kdežto kanár mezi pěnkavy. To je velká překážka, mohou však nastat nepředpokládané okolnosti, protože naše členění do taxonomických jednotek je přece jenom záležitost umělá. Ukazuje se však, že myšlenka na vyšlechtění černého kanára bude pravděpodobně naplněna. Ne však cestou křížení, jako tomu bylo u barvy červené. Protože všechno se vším obvykle souvisí, řekneme si nejprve něco o jednom nenaplněném cíli.
Kanáři phaeo
Pohled na zbarvení peří kanárů, které je způsobeno tmavými barvivy zvanými melaniny, se vyvíjí, tak jako ostatně všechno na světě. Pohledem standardu z roku 1980 se typy tmavého zbarvení dělí na čtyři skupiny, a to černou, achátovou, hnědou a izabelovou. Další typy melaninu standard považuje za přídavné faktory. Čtyři prvotní skupiny jsou pojmenovány jako melanin standardní, další „přídavné“ skupiny jako melanin nestandardní. Jedna z takových skupin jsou i kanáři phaeo. Melaninové, tmavé zbarvení není způsobeno jediným barvivem, barviv je celá řada. Pro chovatele je důležité rozlišovat dvě skupiny těchto barviv, a to černé a hnědé melaniny. Většinou jsou tato tmavá barviva uložena v peru okolo jeho stvolu více než v ostatní ploše. Dosavadní skupiny tmavých kanárů jsou všechny pojmenovány tak, že si všímají uložení melaninu na místech, kde jsou jeho největší shluky, melanin na ostatních místech těla pomíjejí. Začíná se o tom diskutovat a mluví se o melaninu kresby a melaninu plošném. U kanárů phaeo je tato otázka asi nejviditelnější. Tady se původní myšlenka, jak má tento kanár vypadat, asi zcela vytratila. Kanár phaeo měl být kanár čistě bílý, s hnědou srpovitou kresbou na zádech a ramenou, případně bocích. Neměl mít v opeření černé melaniny, pouze hnědé a v důsledku toho červené oči. A neměl mít žádný plošný melanin. Jenže srpovitá kresba nebývala dostatečně výrazná a chovatelé se ji snažili všemi způsoby zvýraznit. Tady došlo jednoznačně k chybným postupům šlechtění. Místo posílení hnědé srpovité kresby došlo ke zvýraznění plošného melaninu. Dnešní phaeo tedy nejsou bílí, ale v podstatě tmavě hnědí, až černohnědí kanáři a místo srpovité kresby jsou na zádech světle tečkovaní, kropenatí. Tak tomu podle představ být nemělo. Vědělo se již dávno, že faktor phaeo působí jinak v černé a jinak v hnědé řadě. Jenže šlechtit se měla jen řada hnědá. Výstavní třídy, nebo chcete-li soutěž, byly vypisovány jak u C.O.M., tak v Německu pouze pro hnědou řadu. Díky alibismu a měkkým způsobům při posuzování byli hodnoceni i ptáci vzniklí nesprávnými postupy. Byli tady výstavní třídy pro lipochromové, světlé ptáky s červenýma očima, kteří mohou vznikat rozličnými způsoby, mimo jiné i tak, že phaeo faktor působil v achátové nebo izabelové řadě. Neboli chovatel chtěl phaeo, ale dostal lutino nebo rubino. Pro takový „odpad“ byla vytvořena zvláštní třída. Byli to ptáci geneticky tmaví, ale vnějším vzhledem světlí. Při snaze zvýraznit kresbu na zádech přikřížením černého melaninu vznikl zcela jiný phaeo, přitom takoví ptáci dostávají někde i vysoké ohodnocení. Původní myšlenka je téměř ztracena. Dnes bych mohl křičet: království za původního bílého phaeo s hnědou srpovitou kresbou!
Další typy melaninu
Původně byla nejtmavší varianta barevného kanára černá řada. Dnes je nejtmavší varianta nazývána kobaltová. Je skutečně opticky, tedy viditelně tmavší, než jsou ptáci řady černé. Melanin uložený okolo stvolu pera je v černé řadě skutečně černý a více jej posílit v podstatě nelze. Proč je tedy kobaltový kanár tmavší? Je to tím, že byl posílen plošný melanin. Kobaltový kanár se liší od černého nejviditelněji tím, že má tmavé i břicho, které má černý světlé. Na břiše však není žádná kresba, jen plošný melanin. Kobaltoví kanáři jsou mezikrokem k vyšlechtění zcela černého kanára. Genetičtí teoretici se dopouští zřejmé chyby v tom, že považují nějaké výsledky šlechtění vždy za jeden faktor, třeba phaeo, kterému přiřadí písmeno, pak se snaží vypočítávat další výsledky. Jenže takové výsledky jsou souhrnem působení množství různých faktorů. Například množství barviva obsaženého v každém jednotlivém peru, rozmístění barviva na určitém místě na těle, podíl jednotlivých barviv na celkovém vzhledu. Takové faktory působí ve shodě, chcete-li, můžete říci v interakci. Jakmile se jeden nebo více faktorů vymkne spolupráci a začne působit samostatně nebo jen částečně, vznikají nové barevné variace. Nová barevná variace jaspis vznikla při chybných postupech při šlechtění phaeo. Můžete si všimnout, že nejčastěji se objevuje v hnědé řadě a vypadá poněkud jinak než v řadě černé. V řadě izabelové pak neexistuje, což je rovněž shodné s phaeo. V hnědé řadě má nejsilněji vyvinutý plošný melanin, který téměř splývá s kresbou. Chytrému napověz, hloupého kopni, říká lidové přísloví. Viděl jsem jako odpad z chovu phaeo téměř jednolitě hnědé kanáry anebo takové, kteří připomínali spíše křížence s konopkou. Když takového budete křížit s kobaltem, pokud je tedy vůbec plodný, dostanete se opravdu blízko k černému kanárovi. Jenže takoví jedinci vypadávají z chovu náhodně, nemůžete si je naplánovat, jen vysnít. Proto ti, kteří si to uvědomují, mlží. Jaspis je prý výsledkem křížení kanára tu s čečetkou, tu s mutačním čížkem. To bych musel přijít o zrak, abych uvěřil právě v tenhle nesmysl.
