Kočičí oči 1

Oči savců, tedy i koček, dodávají informace o světle, jeho intenzitě, vlnové délce, barvě a o jeho zdrojích. K vlastním buňkám vnímavým na světlo na zadní straně oční koule se světlo dostává složitým optickým systémem – rohovkou, komorovou tekutinou, čočkou a sklivcem. Z optického hlediska jsou důležité pupily (zornice, panenky). Ty mají funkci clony a jejich průsvit je nervově řízen. Při zvýšeném množství světla nebo zahledění se na blízký předmět se pupila zužuje až na úzkou štěrbinu, při minimálním světle se rozšiřuje téměř na celou plochu duhovky. Speciální buňky nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí (Tapeta lucidum) kočce umožňují dobré vidění i za šera, ale za úplné tmy nevidí nic. Tzv. svícení kočičích očí je schopnost této vrstvy odrážet světlo jako odrazová sklíčka nebo zrcadlo. Tím je způsoben zlatozelený svit, který lze v očích kočky pozorovat za šera, ale za úplné tmy ne.

Pokračovaní a vedení světelného dráždění jde přes oční nerv a dále speciálními dráhami do mozku. Oko je chráněno kostěnou očnicí, očními víčky, spojivkou a slzným aparátem. Oční kouli v dutině drží silné oční svaly, které obstarávají i pohyb oka. Kočka má poměrně omezený pohyb očí oproti člověku, ale vzhledem ke stavbě šíjového vazu má větší pohyblivost hlavy a tím široké zorné pole. Kočka má mimo horní a dolní víčko na vnitřní straně oka třetí víčko, které oko zvlhčuje. Proto kočka, ale i pes nemusí na rozdíl od člověka často mrkat. Podle výzkumů kočka rozlišuje barvu modrou, zelenou a několik odstínů šedé. Chovatelé jsou ale přesvědčeni, že jejich kočka dokáže rozlišit víc barev, některé preferuje, jiným se naopak vyhýbá. Kočka vidí méně jasně statické předměty, mnohem hůře než člověk, sebemenší pohyb vidí naopak perfektně.

Po 9–12 dnech od narození mají koťata fyziologicky zavřená, nepohyblivá víčka. Pokud je po této době samovolně neotevírají, jedná se nejčastěji o vývojovou anomálii očí (chybějící nebo velmi malé oční koule, chybějící spojivka). Někdy koťata otevírají oči dříve či později (některá plemena nebo i individuálně). Nemusí to být problém, ale častěji se jedná o novorozenecký zánět spojivek, rohovky nebo i oční koule s hojným, i hnisavým výtokem. Způsoben může být infekcí bakteriemi už v době březosti, častěji infekcí při porodu. Matka může být nositelkou chlamydiové infekce nebo se chlamydie vyskytují v prostředí (hlavně tam, kde je hodně koček v malém prostoru) a pak se projeví zánětem očí u novorozených koťat. Každý takový problém vyžaduje vyšetření veterinářem a brzkou léčbu.

Křečovitý stah víček je způsoben křečovitým stahem kruhových očních svalů jako reakce na bolestivé procesy v oku, jako cizí těleso na spojivce, dráždění rohovky, špatně rostoucí řasy nebo zánět očních víček. Pokud se jednoduchým výplachem oka indiferentními očními kapkami, v nutných případech převařenou pitnou vodou, nepodaří odstranit drobné cizí těleso, je návštěva veterináře nezbytná.

Nevyvinutí, chybění očních víček ve větším či menším rozsahu lze považovat za vrozenou nebo i geneticky podmíněnou vadu. Koťata se rodí s otevřenýma očima a ani ve spánku je nemohou zavřít. Následkem nedostatečného zvlhčování slzami, vysychání a zevního dráždění dochází k zánětu spojivek, rohovky, zákalům a následnému oslepnutí. Pomocí by byla pouze okamžitá plastická operace. Ta je vzhledem k velikosti koťat a obtížnosti operace prakticky neproveditelná. Preventivně by bylo vhodné změnit rodičovský pár.

Chybný růst očních řas směrem k očnímu bulbu působí výrazné mechanické dráždění a bolestivost. Postižené oko silně slzí, dochází k zánětu spojivky, rohovky a k zákalu. Terapií je pouze chirurgické odstranění vadně rostoucích řas.

Nefyziologické postavení očních víček, jejich stočení k oku (entropium) nebo směrem ven (ektropium) se vyskytuje u koček se zkrácenou obličejovou partií a krátkým nosem. V obou případech dochází k silnému dráždění a trvalým zánětům. Častější je u perských a exotických koček. Terapie je pouze plastickou operací, prevencí je rozumná chovatelská práce a nerozmnožování takto postižených koček.

Neúplné zakrytí oka je působeno enormní velikostí očního bulbu, případně zkrácenými očními víčky, postižením svalů očních víček nebo následkem zánětu víček. Dochází k vysychání oka a bez zákroku veterináře až k oslepnutí. Prevencí je zodpovědná chovatelská práce, případně včasné léčení zánětu očních víček.

Zjevné povrchové poranění očních víček bývá následkem roztržení ostrým předmětem, škrábnutím, kousnutím, postřelením. Obvykle značně krvácí, zvláště pokud dojde ke ztrátě části tkáně víčka, otéká a je bolestivé. Při větším poranění včasný chirurgický zákrok předejde nejen estetickému postižení, ale i následným problémům, které způsobí vadný tvar očního víčka.

Náraz nebo úder vyvolávají silný otok víček vyplněný krví nebo lymfatickou tekutinou. Víčka jsou přivřená, až zcela zavřená, povrchové zranění není vidět. První pomocí jsou studené obklady, při nezlepšení nebo při nemožnosti vyloučit poranění lebky je návštěva veterináře nezbytná.

Zánět může postihovat celá oční víčka. Vzniká následkem zánětlivých procesů v okolí, ekzémů, zevních parazitárních nebo plísňových onemocnění kůže. Projevuje se jako otok víček, ztráta osrstění nebo ekzematickými změnami. Odstraněním vyvolávající příčiny dojde k vyléčení i očních víček. Zánět okrajů očních víček doprovází zánětlivé procesy očních spojivek, zvláště při infekčních chorobách, calici a herpesviróze. Okraje víček jsou zarudlé, šupinaté, vytváří se lojovité nebo suché strupy. Při léčbě je nutné jemné odstraňování strupů a aplikace protizánětlivých očních mastí spolu s léčbou prvotního onemocnění.

Méně často se u koček vyskytuje ječné zrno, zánět Meibomovy žlázky, ucpání jejího vývodu v okraji víčka. Projevuje se jako drobné vyklenutí zevně nebo dovnitř k oku. Často zmizí po zahřátí teplými obklady, pokud neustupuje, je nutná léčba vhodnými mastmi.

(Pokračování příště)