Chování papouška ovlivňuje také pelichání
Před mnoha lety můj další papoušek, kakariki žlutočelý, ještě jako mládě, začal v listopadu ztrácet peří v takové míře, že se mu udělala na hlavě pleška a z ocasu zbylo jen žalostné torzo. Byt byl plný peří a pták byl střídavě apatický, nebo podrážděný. Vypadalo to na nějaké onemocnění, a tak jsem navštívil specialistu zvěrolékaře. Dozvěděl jsem se po zevrubném vyšetření papouška, že se jen bouřlivě přepeřuje a jinak mu nic není. Přepeření skončilo v lednu a jeho chování se vrátilo k normálu.
Proces pelichání
V chovatelské literatuře bývá o pelichání jen stručná zmínka a jeho doba průběhu se udává v rozmezí 4–6 týdnů s připomínkou, že pro papouška toto období představuje zvýšenou energetickou zátěž organismu. Ale je toho mnohem více, co lze o pelichání říct. Jeho výskyt je součástí ročního cyklu pravidelné obměny opeření a jeho způsob je určen geneticky – postupuje podle naprogramovaného plánu. K vnějším podmínkám patří délka světla, která zpřesňuje období výměny opeření, spolu s tvorbou hormonů. Celý proces mají na starosti hormony řízené hypofýzou, z nichž tím rozhodujícím je tyroxin, produkovaný štítnou žlázou. Proto také její porucha ohrožuje vývoj a růst peří včetně stavu jeho struktury. Tyroxin je aromatická aminokyselina obsahující jod (hormony – tyroxin a trijodthyronin stimulují energetický metabolismus). Působení tyroxinu vede k oxidaci základních živin v organismu a k většímu výdeji energie. Účinek postihuje všechny tkáně zvýšenou základní látkovou přeměnou, nervovou dráždivostí projevující se motorickým neklidem a emocemi včetně agresivity. Protože při výměně peří rostou nároky na metabolismus a papoušek vydává mnohem více energie, zvyšuje se také jeho tělesná teplota. Roste spotřeba potravy. Například vrabec domácí spotřebuje pro tvorbu 2 g opeření cca 913 kJ (1 kcal = 4,2 kJ; 1 g slunečnicových semen má 24,39 kJ).
Někdy mohou některé druhy papoušků pelichat až třikrát do roka (částečné pelichání), a pokud žijí v bytě, nebývá sezonnost pelichání dodržována jako v přírodním prostředí. Pelichání se děje plánovitě, aby nedošlo k úplné ztrátě nejen tepelné izolace, ale také ke schopnosti létat. Vypadávání per probíhá na těle symetricky a nově rostoucí pero vytlačuje ze stejného váčku (folikulu) pero staré. Při růstu peří se ze stejného váčku tvoří nejdříve prachové peří u mláděte, dále pero zimního šatu a následně pero šatu svatebního. Kromě úplného pelichání se během roku obvykle ještě postupně a částečně obměňuje opeření mimo letky a ocasní pera. Částečným pelicháním se mnoho ptačích druhů přepeřuje do tzv. svatebního šatu, který bývá nahrazen šatem prostým, nazývaným také šatem zimním či letním, přichází-li po jarním hnízdění. Šat prostý je výsledkem pelichání úplného a vzniká v období pohlavního klidu. U něj se ruční letky vyměňují postupně směrem ke špičce křídla, loketní od středu ke špičce a směrem k tělu. V ocasu, který je používán také ke šplhání jako opěra, vypadávají pera postupně symetricky. První přepeření mláděte, např. u žaka, probíhá v 8. až 12. měsíci po vylíhnutí. Velká pera rostou kolem 3–5 mm za den. Uchycení pera v kožním váčku mimo dobu pelichání je pevné.
Koncem března a v průběhu dubna jsem zjistil, že senegalka Bety v ose břišní partie vypelichala tak, že je patrná holá kůže. Nejdříve jsem se obával, že si tajně škube peří, neboť jsem ji nepřistihl, že by se často peří právě zde zobákem dotýkala. Uvědomil jsem si následně, že nastal její čas hnízdění a vytvořily se patrně tzv. nažiny vlivem působení pohlavních hormonů a prolaktinu produkovaného hypofýzou. Samička v této části těla předávává potřebné teplo při sezení na vejcích. Například holubi mají nažiny na břiše po celý rok.
Pelichání z leknutí
Zvláštním typem náhlé ztráty peří je tzv. pelichání „úlekové“, kdy při okamžitém ohrožení a velkém úleku hladké svaly přidržující brk ve váčku se uvolní a pták odvrhne nejčastěji ocasní pera. Něco podobného mě potkalo, když se moje senegalka Bety polekala při nočním zemětřesení na Chebsku hlukem a otřesy a zavřená v kleci nemohla v ohrožení nikam ulétnout. Ztratila najednou všechna ocasní pera, která jsem ráno našel na dně klece.
Přísun živin
V období pelichání je nezbytné dbát zvýšenou měrou na přísun pro organismus důležitých živin, jakými jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. Zejména tuky jsou důležitým zdrojem a zásobárnou energie, podporují dobrou funkci nervového systému, chovají se jako rozpouštědla vitaminů A, D, E, K a jako podkožní tuk tvoří tepelnou izolaci.
Svou důležitost zde mají mastné kyseliny nasycené a nenasycené. Ty první jsou obsaženy v tuku živočichů (sádlo a máslo), také v rostlinných olejích husté konzistence (např. kokosový a palmový olej), které jsou zejména pro velké papoušky (ara, žako) přirozenou součástí potravy. Nasycené mastné kyseliny jsou odolnější proti oxidaci, což má svou důležitost pro ochranu jater papouška. Nenasycené mastné kyseliny jsou obsaženy v olejích řídké konzistence (rybí olej a oleje z rostlinných semen). Olej ze semen pupalky dvouleté obsahuje kyselinu linolovou a kyselinu alfa-linolenovou, z níž organismus vyprodukuje velmi důležitou kyselinu gama-linolenovou. Tato kyselina se kladně projevuje i při onemocnění imunitního a nervového systému.
V období přepeřování je vhodné podávat papouškovi právě pupalkový olej, který zlepšuje kvalitu kůže a ovlivňuje lesk a intenzitu barvy peří (vzniklé psittacofulviny odpovídají za barvu zelenou, žlutou, oranžovou a červenou), snižuje lomivost ostnu peří, zlepšuje kvalitu drápků a zobáku. Olej by měl být podáván současně s antioxidanty (např. E vitamin). Pitnou vodu nebo potravu je vhodné občas obohatit o vitamino-minerální přípravek. Svou důležitost mají zejména rostlinné bílkoviny. Dále jsou to esenciální aminokyseliny se sirnou sloučeninou – metioninem, který obsahují obilniny, ořechy, vejce, jogurt, maso, cystein (obilniny, česnek, ananas, arašídy, kajenský pepř, paprika, mandarinky), biotin (H vitamin – produkují ho střevní bakterie; obsahují ho játra, kvasnice, žloutek, květák, boby, kuřecí maso), arginin (ořechy), lysin (pšenice, rýže, kukuřice). Dobré vybarvení peří podporuje potrava bohatá na karotenoidy (mrkev, mango, nektarinky, brokolice, tmavě zelená zelenina), obsahující tyrozin a fenylalanin. Nedostatek aminokyselin obsahujících síru (cystein a metionin) může způsobit pokřivení per. Tmavé příčné pruhy na perech (stresové linie) jsou projevem nedostatku metioninu. Stres ovlivňuje dobrou dostupnost příjmu živin pro růst brku. Při přepeřování je žádoucí zvýšit pro tvorbu peří a zlepšení termoregulace příjem proteinů o cca 4–8 % v denní dávce krmiva. Jde o látky složené z esenciálních aminokyselin, jejichž základ tvoří dusík a tělo je přijímá v potravě.
U své senegalky pozoruji v období pelichání zvýšený zájem o živočišný tuk (tlusté od šunky) či rostlinný tuk s příchutí másla při jeho mazání na chléb. Po výměně peří zájem zmizí. Zde je nutno dbát, aby nebyla zatěžována zvýšeným příjmem tuku játra papouška také volnými radikály, které vznikají oxidací tuků a u déle skladovaných semen. Postižené jaterní buňky lipidózou nebo fibrózou (nahrazení funkční tkáně tukem nebo vazivem) mohou být příčinou zesvětlání opeření různě na tělním povrchu. Bývá to problém ptáků v domácí péči, kteří konzumují převážně jen slunečnici.
Ektoparazité
Z ektoparazitů poškozujících opeření to bývají všenky (řád Phthiraptera), které se živí odlupujícím se epitelem kůže, mohou však také nahryzávat peří, jež se pak láme a vypadává. Pták při jejich napadení hubne a zpravidla se snižuje i snáška. Vypadávání per mohou mít na svědomí také roztoči (Acerina), z nichž někteří žijí na ptácích trvale, jiný druh spíš v prostředí. Brk napadají roztoči perohubi (Syringophilidae), kteří se po vylíhnutí živí pupilou rostoucího brku, a ten posléze vypadne. Uvnitř ostnu pera se nachází drť způsobená trusem a zbytky těl roztočů, čímž brk získává ve spodní části tmavé zbarvení. Při pelichání přejdou roztoči na nové brky (lze je zjistit pod mikroskopem). Plně vyvinutí roztoči mohou způsobit poškození praporu pera jeho zčernáním. Roztoči rodu Knemidocoptes (čeleď Knemidocoptidae,velikost 480 µm) parazitují v rohovinových vrstvách kůže, kde si vrtají chodbičky.
Cirkovirózová infekce
Nejvážnější příčinou poškození opeření je cirkovirózová infekce – PBFD, při níž se v chronické formě virus množí v buňkách výstelky péřového folikulu. Náchylní k tomuto onemocnění bývají papoušci žako, u nichž se postižení projeví červeným zbarvením některých krycích per po povrchu celého těla. U jiných druhů se může cirkoviróza projevit i vznikem černých plošek v opeření, jako by zde původní zbarvení vymizelo. Podezření na toto onemocnění, které zatím nelze úspěšně léčit, by měl posoudit zvěrolékař specializující se na exotické ptactvo.
