Pro mne je taková akce zrcadlem nastaveným stavu našeho chovatelství drobných ptáků, příležitostí poznat, kdo je kdo, a samozřejmě také možností k diskusi. Sejdou se tady lidé, kteří o té svojí disciplíně něco vědí. Mám proto možnost slyšet, jestli i někdo jiný sdílí moje myšlenky a názory, nebo jsem sám jako ten kůl v plotě. Potěšilo mne proto, když jsem mohl slyšet, že i další chovatelé si již všimli nezdravých jevů, které se šíří při hodnocení ptáků, bohužel po celé Evropě. Přesně podle starého pořekadla, které říká: „Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.“ Nedaří-li se mně dosáhnout předepsaného ideálu, je nutné přimhouřit oko – když by bylo nutné zavřít obě oči, potom změkčím podmínky standardu. No, s takovým přístupem by Emil Zátopek nedoběhl ani tramvaj.
Proto zkráceně pochycené dojmy z Nymburku. Jsou vesměs kladné. Ve výstavní místnosti a okolí se pohybovalo více lidí než dříve, tedy viditelně zvýšený zájem chovatelů. Katalog s výsledky dosud nemám v ruce, tudíž neznám přesná čísla. Opticky však bylo i více vystavených ptáků, protože si vzpomínám, že bylo tentokrát v regálech o jednu řadu klecí víc. V letošním roce byly sice rozšířeny výstavní možnosti i na další druhy ptáků, nicméně se podařilo shromáždit potřebný počet soutěžících předepsaný k soutěži jen u zebřiček, amad Gouldové a pásovníků. Celkovým vítězem výstavy byla zebřička, což není překvapení, stejně jako není překvapení jméno chovatele, který ji vyšlechtil. Polovinu výstavy však obsadily Amady Gouldové a rovněž tady byl k vidění zlepšený trend směrem ke kvalitě. V současnosti dosahují nejlepší kvality, co do dokonalosti postav, stále ptáci přírodního zbarvení, což je stav, který mají zebřičky již za sebou. U nich se mnohé barevné mutace se svou postavou mohou směle měřit s ptáky původního vybarvení. Nicméně je viditelné, že směr postupu je správný u obou disciplin. Vítězný pásovník červenozobý byl příjemný, uhlazený ptáček, nicméně s drobnější postavou.
Na této výstavě se odehrála premiéra jedné u nás dosud nevídané akce. Konala se totiž aukce některých ohodnocených ptáků. Samozřejmě až na ukončení výstavy. Nevsadil bych předem na úspěšnost aukce ani zlámanou grešli, ale opak byl pravdou. Byl jsem mile překvapen atmosférou počínaje přes zájem dražitelů až po dosažené ceny vydražených ptáků. Nechci uvádět žádné vyvolávací ani dosažené ceny, i když některé byly opravdu vysoké, protože u nás nikdy nevíte, jaké reakce taková čísla mohou vyvolat u jedinců slabších povah. Dojem na mne spíše udělalo to, že při dosažení vysoké, neobvyklé ceny se ozval spontánní potlesk! Já si tedy myslím, že jsme na dobré cestě.
K postupu hodnocení. Aby vznikla výstavní třída a byl vyhlášen její vítěz, je předepsáno porovnání minimálně sedmi ptáků od tří vystavovatelů. Výstavní skupinou se rozumí v tomto případě druh, u kterého vznikla alespoň jedna výstavní třída. Proto vítěz výstavy musel být vítězem třídy i skupiny. Výstavní třídy vznikly u hnědých zebřiček, u přírodních amad Gouldové červenohlavých i černohlavých, u červenohlavých běloprsých, modrých fialovoprsých černohlavých, jakož i u pásovníků dlouhoocasých. Vítězem skupiny zebřiček se stal Jiří Švadlenka (následně i vítězem celé výstavy), vítězem skupiny amad Gouldové ing. Václav Podpěra a vítězem skupiny pásovníků Milan Vančura. Německé chovatele zastupoval Hans Jürgen Helm, který se zúčastnil soutěže zebřiček a posuzoval skupinu amad Gouldové. Ostatní ptáky pak Josef Piskora a Tomáš Osoba.
Protože se letošní ročník podle mého názoru vydařil, předpokládám, že nic nebrání uskutečnění ročníku příštího. Chovatelům vřele doporučuji návštěvu v Nymburce, kladnou atmosféru je dobré zažít osobně.