Čížky ohnivé lze chovat ve společnosti jiných ptáků mimo období toku, protože pak jsou samečci vůči ostatním ptákům dosti agresivní. V době hnízdění nemůžeme mít samečky pohromadě, protože jsou vůči sobě nesnášenliví a při vzájemném střetu může dojít k poranění nebo úmrtí. Ideální je pro ně voliéra dobře zarostlá různou zelení. Jejich odchov je však možný i v kleci, kde jsou většinou také chováni. Nevýhodou je jejich zvyk spávat na drátech, což je v případě venkovní voliéry dosti nebezpečné a v kleci svým trusem znečišťují okolí klece. Je-li voliéra osázena keři, nocují na nejvyšším místě. Velmi rádi se koupou a pak se vyhřívají na sluníčku, které milují. V kleci se naučí k tomuto účelu používat koupelničku, a proto je nutné denně měnit vodu.
Hnízdění
Co se týká hnízdění, chováme je v párech, ale někdy je nutné samečka v době sezení samičky na vajíčkách oddělit, protože bývá agresivní a samičku na hnízdě obtěžuje. Chováme-li je v kleci je nutné jednotlivé páry neustále sledovat a přijímat potřebná opatření. Stává se, že mláďata z hnízda vyhází a znovu nasedají. Já jsem proto používal na jejich odchov samičky kříženců čížka ohnivého s kanárem. Řešil jsem to tak, že jsem kříženku dal do páru se samečkem kanára a vajíčka čížků ohnivých jsem jim podložil. K tomuto účelu jsem vždy vybral samečka kanára menšího vzrůstu. Mláďata čížků ohnivých se líhnou po 13–14 dnech a hnízdo opouštějí za 17–19 dnů. V této době samička začíná s další snůškou. Moje praxe je taková, že vajíčka odebírám a nasazuji až po snesení čtvrtého vajíčka, stejně jako to dělám u kanárů. Místo odebraného vajíčka podkládám kuličku korálků. Mláďata jsou samostatná ve stáří pěti týdnů. V této době většinou samička sedí na další snůšce a mláďata dokrmuje sameček. Je proto výhodnější pro jejich chov metrová klec, kterou je možno přepážkou rozdělit, aby samička měla při sezení větší klid.
Potrava pro čížky ohnivé se skládá ze speciálního zobu, který je volně k dostání v prodejnách s exotickým ptactvem. V době odchovu mláďat je nutno podávat vaječnou míchanici a naklíčené zrní. Používám vaječnou míchanici kupovanou pro kanáry. Do zobu pro čížky ohnivé ještě přidávám loupanou slunečnici, kterou berou velmi rádi. Jako zelené krmení podávám okurku a salát. Znal jsem chovatele, který čížky ohnivé odchovával na zobu pro čížky ohnivé, dětském piškotu a okurce. Měl celkem pět párů a každý rok odchoval kolem dvaceti mláďat. U čížků ohnivých nesmíme zapomínat na písek pro exotické ptáky, který potřebují pro dobré trávení.
Co se týká odchovu kříženců mezi čížkem ohnivým a kanárem, není žádný velký problém tyto křížence odchovat. Čížek ohnivý se s kanáří samičkou spáří velice rád, ale musíme ho správným krmením dostat do toku. K tomuto účelu postačí naklíčené zrní, vaječná míchanice, zob pro čížky ohnivé a semena různých trav v mléčné zralosti z přírody. Velice rádi berou i semena pampelišky. Páříme-li čížka ohnivého s kanáří samičkou červené řady, je většina samečků těchto kříženců plodná. Je to dáno tím, že červený Kanár má v sobě geny čížka ohnivého, neboť díky jemu získal tolik očekávanou červenou barvu. Kříženci jsou většinou krásně vybarveni a v mnoha případech byli odchováni kříženci strakatí. Jelikož neměli chovatelé čížků ohnivých dostatek cizí krve, byla praxe taková, že se používali k osvěžení krve kříženci s kanárem, kteří se pářili zpět na samičku čížka ohnivého. Barva těchto potomků byla stejná jako čížků ohnivých, ale byli o něco větší než původní čížek ohnivý. Je dokonce podezření, že se do čížků ohnivých připařovali i jiné druhy čížků. Zda jsou takoví kříženci dále plodní, nevím, protože jsem to nikdy nezkoušel.
Červení kanáři vznikli díky čížkům ohnivým, které křížili s kanárem němečtí chovatelé. O roku 1915 se německých chovatelům Balserovi, Dehmsovi a Meternovi podařilo do chovu kanárů dostat červenou barvu, a to geneticky založenou. Uskutečnili mnoho kontrolních páření a zjistili, že několik samců F1 první generace bylo plodných. Liniovým chovem se samičkou kanára se dosáhlo toho, že i samičky byly plodné, a to po několik dalších generací. Výsledná červená barva mohla být opět zesílena, a to pářením dvou ptáků, kteří byli nositeli červené barvy. Červená barva u kanárů nemůže být nikdy výraznější než u čížka ohnivého. Tím je myšlena červená barva u tohoto čížka v přírodě. V klecním chovu je tato barva méně výrazná, ale opět ji můžeme zvýraznit podáním červeného barviva, což nedoporučuji, protože je to škodlivé pro zdraví čížků. Barvivo ale používáme pro lepší vybarvení červených kanárů. Přidáváme-li do krmiva syntetický canthaxantin, ušetříme geneticky červenému ptáku námahu přeměňovat žlutý karotenoid z potravy na červený.
Co se týká kříženců těchto čížků s kanárem, je možno jejich vybarvení ovlivnit výběrem kanáří samičky. Použijeme-li samičku tmavší barvy, budou kříženci více podobni svému otci. Při použití kanáří samičky světlé lipochromové řady budou kříženci světlejší a někdy i strakatí. Tito kříženci bývají ozdobou našich výstav a jsou mezi chovateli oblíbeni nejen pro svoji barvu, ale i zpěv. Jako u každého křížence platí i zde zásada, že kopíruje zpěv ostatních ptáků. Chováme-li tyto křížence pouze mezi kanáry, jiný zpěv se nenaučí a budou zpívat většinou jako kanáři. Samotný zpěv čížka ohnivého není žádný zázrak, a tak kříženec nemá po svém otci, co se týká zpěvu, co zdědit.