Problémy v chovu drůbeže 5 – Výběhy
Na co dát pozor?
Osazenstvu výběhu je potřeba poskytnout dostatek příležitostí, míst, kde by se zvířata mohla napít, nasytit, i dostatek úkrytů před případnými predátory i sluncem a deštěm.
V žádném výběhu by neměla chybět zastíněná místa a úkryty před nepříznivým počasím. Ideální jsou stromy nebo keře, pomoct může i slunečnice, kukuřice nebo topinambury. Pokud chybí, je potřeba vyrobit přístřešek nebo zastínění např. ze slaměných nebo rákosových rohoží. V parných letních dnech jsou zastíněná místa nevyhnutelná, nejsou-li k dispozici, dojde ke zhoršení zdravotního stavu drůbeže i k úhynům. Je ale potřeba, aby ve výběhu byla i prosluněná místa.
Na universitě v Delaware zjistili, že emise prachu a amoniaku okolo drůbežáren může omezit výsadba stromů. Bariéra tří řad stromů působí esteticky a také dokáže zachytit až polovinu částic znečisťujících okolí, další rozptyluje, což sníží dopad na sousedy. Stromy také filtrují znečisťující látky z půdy a chrání spodní vody. Stromy rovněž poskytují farmám výhodu v podobě snížení spotřeby energie. V létě ochlazují prostředí a poskytují stín a v zimě brání větru nadměrně ochlazovat plášť budovy. Připojení vegetačních ochranných pásů také pomůže snížit hluk spojený s provozem na farmě.
Nutností je dostatek pitné vody, a to i v případě, že jsou k dispozici vodní plochy.
Pastva by neměla být na místech zamokřených a na močálech, a to zejména s ohledem na výskyt cizopasníků.
Není vhodný společný výběh kuřat s dospělou drůbeží ani společný výběh pro kuřičky a mladé kohouty.
Při větší konzumaci hmyzu se doporučuje podávání více minerálních krmiv. Žížaly v době kroužkování mohou způsobit zažívací problémy. Také větší výskyt slimáků ve výběhu může způsobit problémy – drůbež se jimi může udusit. Vhodné je rozmístění více napáječek.
Zejména drůbeži, která není v odpovídajícím výběhu, je potřeba podávat grit, písek nebo jemný říční štěrk. Kamínky s trusem drůbež vylučuje, proto je musíme stále doplňovat.
Velikost výběhů
Velikost výběhů závisí na možnostech každého chovatele. Je potřeba jim přizpůsobit i výběr plemene. Podobně jako u kurníků, i u výběhů je podstatné, kolik zvířat je zde umístěno. Velikosti plochy, která je pro výběh k dispozici, a také počet i kategorie zvířat, jež zde chceme umístit, je potřeba přizpůsobit konstrukci výběhu. Nabízí se tyto možnosti:
Velké plochy
Velké plochy nejsou vhodné pro okrasná a zdrobnělá plemena. Naopak je velmi ocení shánlivá plemena lehká a středně těžká, krůty, perličky i vodní drůbež. Bude-li mít drůbež dostatek prostoru a nebude rušena, neměly by nastat problémy s přelétáváním plotů.
V zatravněných výbězích se na jednu slepici počítá 10–15 m2, je to potřebné pro udržení porostu. V okolí kurníku slepice porost stejně většinou zdevastují.
Diskutované jsou u velkých výběhů problémy se zanášením, a to u všech druhů. Krůty, pižmovky, husy i některá plemena slepic, která neztratila schopnost kvokání, si často najdou úkryt na zapadlém místě výběhu a pak se kvočny objeví až s vylíhlými mláďaty.
V případě, že chcete mít vše pod kontrolou, je vhodné výběh rozdělit do několika celků. To, v jaké vzdálenosti od kurníku se drůbež bude pohybovat, lze do jisté míry ovlivnit také umístěním krmítek. Pokud je dáme dále od kurníku, pustí se slepice dál.
Podle druhu a kategorie můžeme při kvalitním výběhu ušetřit krmivo. Například v publikaci Kniha o drůbeži se uvádí, že leghornky odchované na neomezené pastvě prý spotřebovaly o 30 % méně jaderných krmiv, snesly o 14 % více vajec, měly o 3,2 % nižší úhyny a byly o 20 % těžší.
Na posečených loukách, pastvinách, polích po sklizni, po podmítce i orbě, na pasekách i lesních porostech a v sadech využije drůbež plevelné rostliny i vydrol po sklizni (i když už jej dnes díky moderním strojům není tolik, co bývalo) či spadané ovoce. Kromě toho dokáže zničit řadu škůdců a trusem hnojí půdu. Pro shánlivá plemena slepic, krůty i perličky jsou zajímavé i lesní výběhy. Problémem zde může být přítomnost predátorů.
Pastvu využijí i kachny, velmi ocení také vodní plochy. Pro chovné kachny je vhodné mít i výběh, ideální je vodní plocha. Pokud kachny nemůžeme pustit např. na rybník nebo potok, postačí i umělé nádrže nebo větší nádoba s vodou, ve které by se kachny mohly koupat. Voda je důležitá zejména v období páření, ovlivňuje oplozenost vajec, protože kachny se většinou páří na vodě.
Vždy je třeba dbát na to, aby voda byla čistá. Kachny do ní i kálejí, což může být problém v menších nádržích se stojatou vodou. V období od května do října se praktikuje i odchov na vodních plochách, který je výhodný pro kachny i ryby. Kachní trus rozpuštěný ve vodě hnojí nádrž a podporuje rozvoj planktonu, který je potravou pro ryby.
Chováme-li kachny na větší vodní ploše, je dobré vybudovat ostrůvky – odpočívadla – např. z prken. I kachny se mohou utopit, pokud se z vody nemohou dostat. Pamatovat je na to potřeba zejména u kachňat, která jsou schopna skočit do vody hned po vylíhnutí, ale není-li terén nádrže schůdný a ona se z vody nedostanou, v hlubších nádržích utonou, v těch plytčích, kde mohou stát, prochladnou.
U okrasných kachen hraje roli i estetické hledisko, při stavbě chovatelského zařízení musíme pamatovat i na to, že malá plemena kachen jsou dobrými letci. Často se chovají ve voliérách nebo na malých umělých nádržích osázených rostlinami. K dispozici musí mít přístřešek pro krmení a hnízdní budku.
Husy jsou pastevní zvířata, zabezpečit jim proto musíme dostatečně velký travnatý výběh. Z domácích druhů drůbeže mají nejdelší trávicí soustavu, a tak dobře využijí zejména mladou zelenou píci.
Pižmovky jsou zvířata, která dobře využijí zelené krmení a potřebují pastvu. Proto bychom jim měli dopřát dostatečně velký, zatravněný výběh. Zelené krmení lze přidat do jeslí.
Výběhy je potřebné zabezpečit, protože pižmovky jsou dobří letci, také výborně šplhají. Mají-li dostatečně velký výběh a dostatek krmiva a nejsou-li poplašené, uniknout se nesnaží.
Perličky velmi dobře využijí velké výběhy. Problematický je jejich chov v uzavřeném prostoru, a i když se zdá, že mají všeho dostatek, pokud není zakrytý celý, přelétávají.
Menší plochy
U menších výběhů je potřeba také pamatovat na kvalitní krmnou dávku a na to, že na ní neušetříme tolik jako ve velkých výbězích. Při nedostatku prostoru je vhodnější snadno čistitelný tvrdý výběh. Zajímavým řešením zejména pro rousná plemena je využití hluboké podestýlky i ve výbězích. Malé výběhy je vhodné zastřešit. U menších zatravněných prostor je zajímavým řešením ochrana porostu rošty nebo rámy s pletivem tak, aby slepice mohly vyrůstající porost zobat, ale nepoškodily jej.
To, co není možné zabezpečit dostatkem prostoru, může zčásti nahradit vybavení. Zelené krmení je výhodné podávat v jeslích, kde nedojde tak snadno k jeho zapaření a znečištění. Je-li v menším výběhu umístěna vodní drůbež, je vhodné napáječky umístit na rošty nebo jinak zabezpečit, aby vycákaná voda odtekla. Zejména kachny jsou schopné vycákat velké množství vody.
Plochu výběhů je možné rozdělit do několika bloků a ty pak střídavě využívat tak, aby podrost stačil dorůst. K rozdělení jsou praktické nevodivé sítě, které se prodávají v různých velikostech. Jsou stabilní, s dobře viditelnými plastovými tyčkami. Sítě s jedním hrotem jsou určeny do kamenité půdy, kam se snáze zapíchne 1 hrot. Sítě se dvěma hroty jsou určeny do měkké půdy, kde 2 hroty lépe udrží stabilitu sítě. Použít se dají i pro zakrytí výběhů.
Praktické jsou také vodivé sítě, které zamezí úniku zvířat a chrání je před predátory.
Další možností jsou ohrádky nebo celé odchovny postavené jako přenosné, jsou dražší, ale pevnější a trvanlivější. Na webových stránkách je celá řada nabídek i inspirací, šikovní řemeslníci si je dokážou vyrobit sami.
Také voliéry je potřeba zařídit efektivně a dbát na jejich pravidelnou údržbu.
Podklad ve výbězích
Rozhodnete-li se pro zatravněný výběh, porost v něm by měl být hodnotný. Výběhy, kde rostou jen rostliny, které drůbež špatně přijímá – častý je např. rmen, jitrocel nebo vratič – příliš z krmné dávky neušetří. Vhodné jsou směsi travin a jetelovin. Pro lehké, sušší půdy se doporučuje 20 % jílku, 10 % srhy, 10 % vojtěšky, 30 % kostřavy, 10 % červeného jetele, 10 % lučního jetele, 10 % lipnice. Pro těžší půdy je vhodné: 40 % jílku, 10 % bojínku, 15 % kostřavy, 5 % vojtěšky, 15 % lučního jetele, 15 % lipnice. Nevhodné jsou také staré rostliny, nespasené zbytky je potřeba pokosit a vyhrabat.
V menších výbězích je vhodné podklad zpevnit nebo je zastřešit, aby při dešti nevznikalo bláto. Zejména u těžších plemen slepic a u vodní drůbeže je potřeba u výběhu s pevným povrchem dát pozor na otlaky.
Přerůstání ostruh, drápů a zobáků
V přírodě si zvířata drápy přirozeně obrušují. U zvířat chovaných v zajetí rozhodují o rychlosti dorůstání drápů genetické dispozice, ale také podklad kurníku a výběhu a to, jak si o něj drůbež může drápy obrousit. Pokud drápy nebo zobák začnou přerůstat, je potřeba je opatrně zkrátit kleštěmi štípačkami nebo obrousit. U světlonohých plemen lze živou část odhadnout snáze než u plemen s černými běháky. Podobně mohou přerůstat i ostruhy. Značně přerostlé ostruhy vadí kohoutům při chůzi a při pojímání zraňují slepice.
Výběhy v zimě
V zimě je potřeba zvážit jak to, zda zvířata do výběhu vypustíme, tak délku pobytu. V chladném počasí mají zvířata vyšší spotřebu energie a tím i vyšší nároky na krmení. U některých plemen hrozí při tužších mrazech vznik omrzlin, a to zejména u zvířat, která mají větší hřebeny a laloky. Pokud je pouštíme ven i v zimě, je dobré hřebeny a laloky namazat tukem (např. sádlem). Tuk (jedlý olej) můžeme přidat i do vody na napájení, zvířata si při pití laloky namočí a ulpívající olej nedovolí, aby na nich voda zůstávala. Do „tvrdších“ podmínek jsou vhodnější plemena s růžicovým hřebenem.
Přelétávání plotů
Přelétávání je problémem zejména v prvním roce, starší slepice přelétávají zřídka (mají-li dostatek krmení, „zábavy“ apod.). Pokud přelétávají, je dobré malé výběhy opatřit sítí i shora. I poměrně nízké oplocení může zabránit přelétávání drůbeže, jestliže je horní strana zahnuta směrem dovnitř výběhu. U velkých výběhů bývá příčinou přelétávání vyrušení – „poplašení“ hejna, popř. nedostatek potravy. Zamezit přelétávání můžeme také zastřižením ručních letek na jednom křídle, taková zvířata už ale nepatří na výstavu. Existují také křídelní spony. Za dob našich babiček se na křídla navlékala zavařovací guma, což je ale poměrně drastické.
