Tricha orlí a jeho chov v České republice
V přírodě
Charakteristickým znakem trichy orlího – Psittrichas fulgidus (Lesson, 1830) – je ztráta opeření přední části hlavy, což je vykládáno jako přizpůsobení proti znečištění při požírání přezrálého ovoce, hlavně fíků, které tvoří základ jeho potravy. Kromě fíků vyhledává i zralé měkké ovoce, různé bobule, květy a nektar. Tento až 50 cm velký papoušek sytě červenočerného zbarvení obývá deštné pralesy v nadmořských výškách od 800 do 2 000 metrů. Rád se zdržuje na trouchnivějících větvích stromů čnějících nad lesním porostem. Mezi větvemi nešplhá podobně jako jiní papoušci, ale z větve na větev přeskakuje za pomoci křídel. Ve výškách je jeho let pomalý, s hlubokými záběry křídel. Často plachtí podobně jako sup. Ptáci se po většinu roku zdržují v párech nebo malých rodinných hejnech. Jen těsně po vyhnízdění byla pozorována mnohačetná hejna na společných nocovištích. Zejména při letu jsou tito papoušci velmi hluční a jejich pronikavé volání je slyšitelné na velkou vzdálenost. O hnízdění trichů v přírodě není mnoho informací. Hnízdo bývá v hlubokých dutinách stromů, snůška čítá většinou dvě vejce, z nichž bývá po 27 až 31 dní dlouhé inkubaci odchováno zpravidla jedno mládě. To opouští hnízdní dutinu ve stáří asi sto dní. Mláďata jsou zbarvena jako rodiče, avšak jejich červená barva je tmavší, sytější. Pohlavní dimorfismus je málo patrný, nicméně u dospělých jedinců zcela jednoznačný. Sameček má na hlavě za očima několik kopinatých červených pírek. Tento znak dospělé samičce chybí. V přírodě se populace trichů orlích drasticky snižuje odlesňováním, ale dosud také lovem. Kožky a zejména červené peří používají domorodci jako dary nevěstám, přičemž jsou ceněny více než kožky a peří raje
V lidské péči
V některých ptačích parcích a zoologických zahradách v Malajsii a Indonésii jsou ručně dokrmená mláďata trichů orlích, podobně jako kakaduů a loriů, držena volně jako „lákadlo“ pro turisty, kteří se s nimi rádi fotografují. V některých zemích této oblasti (např. Singapur, Bali, Filipíny) jsou mláďata trichů uměle odchovávána také na ptačích farmách a prodávána obchodníkům. Do Evropy se první tricha orlí dostal už v roce 1831, díky čemuž jej popsal Lesson. Další ptáci se pak do Evropy pravděpodobně dostali až o mnoho let později. V letech 1923 až 1934 drželi několik jedinců chovatelé v Německu, Anglii a Rakousku. Ptáci však většinou po krátké době uhynuli. Mnoho trichů orlích hynulo již při dlouhých transportech na zaoceánských lodích. Při „třetí vlně“ importu, která proběhla až v sedmdesátých letech minulého století, se již letecky do Evropy dostalo asi 50 kusů. V letech 1970 až 1976 se objevili hlavně v chovatelských zařízeních v Nizozemsku, SRN a Španělsku. První (umělý) odchov tohoto druhu v Evropě se podařil soukromému chovateli v Nizozemsku v roce 1977. V roce 1998 se podařil první přirozený odchov trichů orlích v Loro parku na Tenerife. Trichy dnes chová v Evropě jen několik velkých zoologických zahrad a soukromých chovatelů. Odchovy těchto papoušků jsou dosud ojedinělé a téměř výlučně (na celém světě) se jedná o ručně odchovaná mláďata.
Zkušenosti s chovem v České republice
Do České republiky byli trichové poprvé importováni až v roce 2010 z Indonésie. Po karanténě se ptáci dostali do soukromého chovatelského zařízení v Českém Rudolci. Jeho majiteli Čestmíru Drozdkovi se podařilo sestavit tři páry. Ačkoliv je u dospělých jedinců jasně patrný pohlavní dimorfismus díky červeným pírkům za očima samce, je někdy třeba pohlaví samic ověřit testem DNA. V „páru“ totiž může být nabízena samička „vyrobená“ ze samce, kterému byla tato červená pírka odstraněna. Dalším úskalím jsou kvasinkové a následně i bakteriální infekce, kterými trichové, zejména po transportu nebo jiném oslabení organismu, často trpí. Někteří chovatelé to řeší preventivním podáváním antimykotik a antibiotik. Vzhledem k celé řadě vedlejších účinků těchto preparátů, zejména u ptáků určených do chovu, je to opatření, ke kterému by se mělo sahat opravdu až v „krajní nouzi“. Důležité je ptáky umístit do vhodného zařízení, ve kterém je třeba dbát na přísnou hygienu chovu. Denně odstraňovat trus a zbytky potravy nejen v miskách, na zemi a stěnách, ale i na větvích, o které se ptáci otírají, aby se zbavovali kašovité potravy ulpívající na jejich zobácích a holé kůži hlavy. Neustálá obměna větví vhodných k této „hygieně trichů“ je jednou z podmínek k zachování zdraví těchto papoušků. Další podmínkou je vhodně sestavená krmná dávka, která je tvořena zejména zralým sladkým ovocem (papája, banán, fíky, meloun, hroznové víno, sladká jablka a hrušky) a vařenou zeleninou (batáty, mrkev, brokolice, petržel, červená řepa). Do směsi je přidáván nektar pro lorie a příležitostně natvrdo vařená vejce. Někteří chovatelé dále podávají granule pro zoborožce, granule pro velké papoušky nebo i granule pro poloopice. Nezastupitelnou roli ve výživě trichů má papája, neboť obsahuje určité enzymy nezbytné pro jejich správné trávení. Semena tito papoušci zcela ignorují a je zbytečné jim je nabízet. Co se týče teploty v chovatelském zařízení, nejsou trichové tolik nároční, jak se dříve uvádělo. Po správné aklimatizaci je lze chovat v podobných podmínkách jako například eklekty různobarvé. Teplota v chovatelském zařízení by neměla dlouhodobě klesat pod 10 stupňů, ale ptáci bez problémů snáší i krátkodobý výraznější pokles pod tuto hodnotu. Podmínkou je však nízká vlhkost vzduchu v chladnějším období. Při vysokých letních teplotách a vyšší vzdušné vlhkosti hrozí zvýšený výskyt kvasinkových infekcí a je třeba velmi dbát na čistotu v chovatelském zařízení. Je nutné několikrát denně odstraňovat zbytky potravy a čerstvou směs podávat jen do dobře vymytých misek. V přírodě trichové nejčastěji hnízdí v kmenech palem, v nichž si sami vydlabávají dutiny. Tento u nás nedostupný hnízdní materiál lze nahradit rozměrným, uvnitř mírně trouchnivějícím (ne však dutým) kmenem. U chovatele v Českém Rudolci hnízdí v mohutných bukových kmenech. Možnost samostatné úpravy hnízdní dutiny ptáky stimuluje k hnízdění. Kmen je třeba umístit na dno voliéry, neboť trichové hloubí dutinu až na dno kmene. Štěpku ptáci vynášejí zasunutou mezi peřím a zbavují se jí oklepáním. Snůška čítá většinou dvě vejce. Zkušenosti s přirozeným odchovem v České republice nejsou. Páry u chovatele v Českém Rudolci hnízdili vždy v chladnějším období (poprvé dokonce při teplotách okolo 5 stupňů), a proto jim byla vejce odebírána do líhně, kam byla umístěna společně s vejci jiných druhů papoušků. Mláďata se líhnou opeřená žlutobílým prachovým peřím, které se později mění v černé. V prvních dnech jsou krmena komerčně vyráběnou dokrmovací směsí pro papoušky, do které je již koncem druhého týdne přidávána kaše z ovoce a vařené zeleniny. Při přijímání potravy jsou mláďata trichů velmi aktivní a hlučná. Ve stáří asi jednoho měsíce se samcům i samičkám začínají na hlavičkách za očima objevovat první červená pírka. Ve stáří okolo tří měsíců tato pírka vytvářejí výrazný červený lem ve tvaru široce otevřeného písmene V. Později pak ptákům obou pohlaví červená pírka na hlavách vypadávají. Samičkám se červený lem postupně zcela ztratí a samcům zůstanou jen jeho pozůstatky na spáncích. Ptáci začínají hnízdit ve stáří asi tří let.
V letech 2011 až 2013 v Ptačím parku v Českém Rudolci chovali tři páry trichů orlích. Od dvou párů, které v této době opakovaně hnízdily, se zde podařilo uměle odchovat 19 mláďat. V roce 2013 se majitelé parku začali více specializovat na chov zoborožců, tukanů a vousáků a většinu papoušků, včetně všech trichů, přenechali jiným chovatelům u nás i v zahraničí. Nikomu z těchto chovatelů se však ptáky dále rozmnožit nepodařilo. To bylo také jedním z důvodů, proč se Čestmír Drozdek rozhodl k chovu trichů orlích vrátit. Z farmy na Bali dovezl v létě 2015 nový pár, od kterého již letos na jaře odchoval další dvě mláďata.
