Co to ten pes dělá?! Tajemství přeskokového chování
Nepolidšťujme…
Antropomorfizace chování našich čtyřnohých přátel nás mnohdy zavádí do slepých uliček. Transparentní případ dokládá ve své vynikající knize Poznej svého psa Vladimír Mikulica: „Mnoho přeskokových reakcí psů se vysvětluje mylně a chování zvířat se často polidšťuje. Například pokojový pes má v kuchyni stále přichystánu misku se žrádlem. Zazvoní domovní zvonek a pes se rozštěká. Majitelka otevírá návštěvníkovi, vede jej do kuchyně, ale pes se rozštěká ještě silněji a ukazuje náznaky útoku. Když majitelka okřikne hlasitě svého psa, pes se otáčí k misce se žrádlem a začíná hltavě žrát z misky, kterou nechával po celý den bez povšimnutí. Paní nabude přesvědčení, že se pes bojí o svou potravu, že ho návštěvník o ni připraví. Nikdo jí nevyvrátí přesvědčení, že svému psovi dokonale rozumí, i když správné vysvětlení je úplně jiné. Přirozená tendence bránit svoje území (byt) proti vetřelcům se střetla se zákazem a hrozbou majitelky. Výsledkem je přeskokové jednání – hltavé žraní z misky.“
Reakce na bolest
aneb hledá se viník
Transparentní ilustrací přeskokového chování je následující příběh. Při venčení mých aljašských malamutů jsme se psy míjeli koňský výběh zabezpečený elektrickým ohradníkem. Byl předjarní, deštivý den. Vyhýbali jsme se loužím a bezednému blátu. Při mé chvilkové nepozornosti se jeden z mých malamutů Fram vymočil na vodicí drát. Reakce na bolest, kterou musel pocítit, byla děsivá – lví řev byl proti Framovu řevu jen chabou hollywoodskou náhražkou. Fram se otočil a hledal viníka nesnesitelné bolesti: mne vyloučil, jediným možným viníkem byl podle něj druhý Malamut Misha. Ohrnul pysky a s temným vrčením se hotovil k pomstě. Vykřikl jsem „NE!“ a donutil oba psy k běhu – Frama přede mnou a Mishu za mými patami. Teprve po dobrých čtyřech kilometrech usilovného běhu Framův „nespravedlivý“ hněv na zmateného Mishu pohasl. Poté už oba byli zase nerozlučnými kamarády.
Frustrace
Častým důvodem přeskokového chování je frustrace jedince. Termín frustrace pochází z latinského slova frustra = marně. Vladimír Mikulica uvádí: „Frustrace je označení pro zvláštní situaci, v níž se nachází motivovaný jedinec, který směřuje k určitému cíli, ale jehož zacílené aktivity jsou přitom blokovány nějakou překážkou. Frustrující situace má výrazný vliv na vznik přeskokových reakcí. Při konfliktu dvou protichůdných motivací se obě motivace blokují; ve frustrující situaci působí místo druhé motivace umělá překážka. Překážkou může být i to, že psovod rží psa na vodítku a nepustí ho.“ (V. Mikulica má na mysli např. situaci při nácviku obrany, kdy pes, který je držen na vodítku, je drážděn nabíhajícím figurantem simulujícím útok.)
Rvačky kámošů
Často můžeme být svědky zdánlivě „nepochopitelného“ chování psů chovaných ve společné domácnosti. Modelová situace: psi sledují za plotem na zahradě své okolí. Pokud je něco vzruší, např. cizí procházející pes, který se nechová přátelsky, může vzrušení kamarádů přerůst v potyčku (a to i když se jedná o psy různého pohlaví). Potyčka se však většinou odehraje v rituální podobě vzájemného vrčení a „divadelních hrozeb“, aniž by přerostla v nebezpečnější šarvátku.
Nejčastější projevy
Za nejčastější projevy přeskokového chování u psů považuje Vladimír Mikulica přeskokové močení, kálení, bezúčelné očichávání nebo požírání potravy (případně trávy). „Požírání trávy není u psa tak běžné chování, aby bylo disponováno pro přeskok jako například požírání normální potravy, pití nebo čištění srsti,“ tvrdí Vladimír Mikulica. „Přesto se jako přeskoková aktivita vyskytuje u mnoha psů. V bezkonfliktních podmínkách požírají psi někdy mladé osení a jinou křehkou zeleň jako běžný doplněk potravy. Tvrdší traviny požírá pes jen tehdy, jestliže mu leží v žaludku něco, co potřebuje vyvrhnout – pes si pomocí trávy vyvolá zvracení. Lze tedy konstatovat, že na rozdíl od nižších živočichů se u psů v přeskokovém jednání objevují nejen nejčastěji vybavované aktivity, ale i aktivity jiné, jejichž výskyt v celkovém sledu chování není příliš častý.“
Zajímavost
Chování domestikovaného psa v současnosti velmi ovlivňuje učení a výcvik. I naučené cviky se mohou stát fenoménem přeskokového chování. Vladimír Mikulica uvádí velmi zajímavý příklad: „Některé dobře upevněné naučené reakce se mohou stát východiskem, kterým si pes uvolní své napětí. Nejběžnějším příkladem může být pes, který něco provedl a jehož psovod volá k sobě. Konflikt tendencí přijít – nepřijít je zřejmý, pes váhá a náhle, protože se vše odehrává u cvičných překážek, vystoupí pes na vysokou kladinu se žebříky a vzorově ji překoná. Jako přeskokové jednání se zde objevilo nepochybně naučené jednání, protože lezení po žebříku nemá žádný pes vrozené.“ Cvik s kladinou a žebříky byl se psem nacvičován v jiných souvislostech a pes byl za jejich dobré vykonání odměn. Vladimír Mikulica vysvětluje: „Objeví-li se tedy toto jednání jako přeskokové, lze s jistou nadsázkou říci, že zvíře v konfliktní situaci ,uhneʻ tam, kde se cítí bezpečně.“
Výmluvný pohled
Při vyhodnocování situací je nesmírně důležitý pohled psa. „Pes se v konfliktní situaci vyhýbá pohledu protivníka,“ zdůrazňuje Vladimír Mikulica. „Často je to jediný prvek, kterým se přeskoková aktivita liší od téže aktivity prováděné v normální situaci. Začne-li pes v konfliktní situaci močit, pak se toto močení téměř neliší od způsobu, kterým se pes běžně zbavuje nadbytečných tekutin. Pes zvedá nohu, močí a pozoruje okolí. Objeví-li se toto močení jako přeskokové, pak je nápadné pouze tím, že nemá žádnou souvislost s ostatním sledem reakcí a že se do dané situace zdánlivě nehodí. Jistá odlišnost tu přesto je. Pokud je totiž kterékoliv přeskokové jednání vyvoláno pohnutkou pocházející od jiného psa (pokorný postoj jako zábrana útoku), psovoda nebo figuranta (strach před nimi), pak se pes pečlivě vyhýbá při přeskokovém jednání pohledem protivníkovi. Pes ho prostě v daný okamžik ,nevidíʻ. Dalo by se proto hovořit o jisté ,záměrné nezaměřenostiʻ, která odlišuje přeskokovou aktivitu od stejné aktivity, která probíhá v bezkonfliktní situaci.“
Pohybový stereotyp
Denně pozoruji mladého Chodského psa, který při nejmenším vzrušení (cizí pes, chodec, cyklista…) demonstruje za plotem ukázky pohybového stereotypu: za hysterického štěkotu se bleskově točí stále dokolečka. Tuto činnost klasifikují psychologové jako bezcílnou pohybovou aktivitu nebo necílenou motorickou činnost. Tyto projevy se často objevují u psů chovaných v kotci nebo uvázaných na řetězu. Pohybové stereotypy jsou známkou poruchy chování a mohou vyústit i v sebepoškozování.
Výzkumy H. D. Schmidta
Už významný německý psycholog Hans Dieter Schmidt (1927–2007), který byl profesorem vývojové psychologie na Humboldtově univerzitě v Berlíně, se zabýval přeskokovým chováním psů. Při svých experimentech psy vystavoval konfliktním a frustrujícím situacím. H. D. Schmidt zjistil, že ve zkoumaných funkčních okruzích existují pro psy různé možnosti odreagování. Mezi nejčastější patří: pobíhání z místa na místo, přechody k pohybové stereotypii, přeskokové zívání, přeskokové hrabání, otřásání se, drbání se, náznaky spánku, útočné chování, lízání, kňučení a štěkání, náznaky sexuálního chování. Rovněž se mohou objevit vegetativní reakce – zrychlené nedokonalé dýchání, změny frekvence dechu, třesy, klepání zuby, zvracení, slinění, náhlé průjmy, změny srdeční frekvence, změny krevního tlaku, vzrůst tělesné teploty atd. „Dnes již víme, že naprostá většina reakcí zvířat je doprovázena emocemi neboli city (pocity kladnými či zápornými).
Tři hypotézy
Na příčinu existence přeskokového chování existují v zásadě tři různé hypotézy. První vyslovil Nikolaas (Niko) Tinbergen; svou hypotézu nazval energetickou: pokud se silné vzrušení nemůže vybít obvyklým způsobem, musí se nervová energie vybít způsobem jiným – nadměrná nervová energie si pro cestu ven z organismu najde jiný kanál.
Druhou hypotézu vyslovil G. Tembrock a nazval ji kybernetickou. Tembrock tvrdí, že při předráždění je organismus přetížen a nemůže plně zpracovávat vstupní informace; proto je nasazen kompenzační mechanismus, který značně omezí proud informací.
Třetí hypotézu vypracoval R. J. Andrew a nazval ji hypotézou desinhibice čili odtlumení. Pokud proti sobě působí dvě neslučitelné tendence, pak se obě navzájem tlumí a tím je umožněn průnik a působení jiného podnětu.
Nezaměňovat!
Přeskokové chování nemůžeme zaměňovat za chování přesměrované. Druhý typ chování charakterizuje Roger Abrantes ve své Řeči psů takto: „Určité chování nazýváme přesměrovaným tehdy, když ztratilo svou původní funkci, ale podrželo si z ní určité prvky. Šťouchnutí čenichem je přesměrované chování, které má základ v původní žádosti o vyvržení potravy. Když je štěněti asi pět týdnů, začíná rodiče šťouchat do pysků, aby je donutilo vyvrhnout zpola natrávenou potravu. Později už toto šťouchání není vyvoláno hladem a přáním o vyvrhování, ale stává se prosbou o pozornost a péči.“
Post scriptum
Pozorujme psy! Snažme se jim proniknout do jejich krásných hlav a pochopme jejich chování. Pokud se nám to podaří, bude to jen a jen k užitku našeho unikátního soužití a spojenectví.
