Trnitý buš – cesta do pravěku
Flóra
Nejjižnější část Madagaskaru je nejsušším, nejméně obydleným, nejhůře dostupným a nejvíce zachovalým místem tohoto mnoha legendami opředeného ostrova. Je to území, kde prší jen několik dní v roce v období února a března. V některých letech však nejsou srážky žádné. V období sucha zde často teploty překračují hranici 50 °C. Blízkost Indického oceánu způsobuje navíc vysokou salinitu ovzduší, které zdejší prostředí ještě více vysouší. Na všech klimaticky podobných místech na Zemi se rozkládá poušť. Na jižním okraji ostrova Madagaskar se však nachází neuvěřitelný ekosystém rostlin a živočichů, kteří se těmto podmínkám dokázali přizpůsobit. Na malém jedinečném území zde rostou rostliny, kterým se žádná jiná flóra ani nepodobá a žijí zde živočichové, které nenaleznete nejen nikde jinde na světě, ale dokonce ani na žádném jiném místě Madagaskaru. 84 procent živočichů na Madagaskaru je endemických. Procento endemických živočichů v trnitém buši se blíží číslu sto. Nejbizarnější složkou tohoto ekosystému je ale rostlinstvo, které jako by ani nebylo z naší planety. Zástupci endemické čeledi Didiereaceae (didiery a alluaudie) vytvářejí místy zcela zapojený ostnitý porost až do výšky šesti metrů. Husté keřové patro pak až do výšky tří metrů tvoří sukulentní pryžce, liány a nízké druhy akácií. Neuvěřitelný obraz této krajiny pak dotvářejí nejmenší vzácné druhy baobabů (Adansonia rubrostipa) s průměry kmenů dosahujících tří metrů a pachypodia dorůstající zde do výšky několika metrů. Téměř všechny rostliny v trnitém buši mají dva společné znaky. Mají trny nebo ostny a jsou schopny v pletivech svých kmenů, stonků, listů, kořenů a hlíz zadržovat vodu.
Aepyornis maximus
Ráz krajiny jižního Madagaskaru se utvářel tisíce let. Nálezy pozůstatků zvířat však svědčí o tom, že zde přežívali někteří „prehistoričtí živočichové“ ještě do doby historicky nedávno minulé. Svědčí o tom například nález uhynulé želvy Testudo grandiery vážící několik set kilogramů, nález kosti krokodýla Crocodilus robustus měřící přes deset metrů, nález kostry lemura, který dosahoval velikosti osla, a hlavně nález kostry a vajec jednoho zástupce ptačí říše. Aepyornis maximus byl nelétavý býložravý pták dosahující výšky tří metrů a váhy přes 500 kg. Tento pták, který byl největším ptákem všech dob, žil na Madagaskaru ještě v první polovině osmnáctého století!!! Byl to pták, který ze všech nejdéle přežil pravěk. Na ostrově neměl žádného nepřítele, neboť na Madagaskaru nikdy nežily velké šelmy. Za jeho vyhubením stojí člověk. Poslední zprávy o jeho výskytu jsou z roku 1740, tedy z doby, kdy na ostrově už byli i první Evropané. Aepyornis žil jen na jihu ostrova, kde se ještě dnes dají nalézt jeho až 30 cm velká vejce. V roce 2011 se vědcům ze zachovalého vejce podařilo získat neporušenou DNA, a je tedy možné, že se tento druh podaří naklonovat. V oblasti trnitého buše je známo několik nalezišť a úlomky vajec jsou dodnes vyplavovány oceánem na pobřeží. Námořníci a rybáři tato vejce o obsahu až 10 litrů ještě donedávna používali jako nádoby na vodu. Dnes jsou ceněným artiklem na černém trhu s přírodninami. Celá vejce Aepyornise se dají u překupníků zakoupit za částku okolo 15 000 USD. Domorodci je však hledají „nearcheologickým“ způsobem tak, že je při hledání téměř vždy rozbijí a pak slepují nebo prodávají jen úlomky.
Chudoba
Domorodé obyvatelstvo žijící v oblasti trnitého buše je nejchudší na celém ostrově, přičemž Madagaskar patří mezi nejchudší země světa. Malgaši žijící na jihu ostrova jsou pravděpodobně nejchudšími obyvateli na Zemi. Tito lidé nemají opravdu nic. Existuje zde často jen výměnný obchod. Na velké části území není žádná voda. Vesničané ji vyměňují za dřevěné uhlí. To vyrábějí v milířích spalováním didiér, alluaudií, pachypodií a dalších dřevin (vše CITES I), rostlin, které pro svůj růst potřebují stovky let. Dříve je používali jen pro svou potřebu a trnitý buš se stačil obnovovat. Stále se prohlubující bída na celém ostrově však vede k tomu, že dřevěné uhlí je dnes v podstatě jediným palivem většiny obyvatel Madagaskaru a stalo se zde běžným platidlem. Ačkoliv je nárůst počtu obyvatel Madagaskaru přímo hrozivý, zůstává osídlení jihu ostrova stabilně velmi nízké a vesničané zde žijí izolovaně, podobným způsobem jako před několika sty lety. Jih ostrova Madagaskar tak stále zůstává lidskou civilizací nejméně dotčený.
Fauna
Fauna v oblasti trnitého buše není zdaleka tak pestrá jako v ostatních biotopech. Je však zcela jedinečná a nelze ji najít v žádné jiné části ostrova. Žije tu například největší druh švába na světě, až deset centimetrů dorůstající a syčící šváb madagaskarský (Gromphadorrhina portentoza). Žije zde jediný obojživelník, který dokáže být bez vody – žába tomorterna madagaskarská (Laliostoma cabrosum). Toto životní prostředí vyhovuje jen několika druhům, v jiných biotopech Madagaskaru hojných, chameleonů. Jedním z nich je Fulcifer lateralis, kterého je možné pozorovat i uprostřed noci. A vyskytuje se zde až půl metru velká želva paprsčitá. Astrochelis radiata je považována za nejkrásnější želvu světa. Ve volné přírodě je bezprostředně ohrožena vyhubením, přesto je domorodci stále lovena pro maso i pro obchodníky se zvířaty. Ani savců v trnitém buši nežije tolik jako v dalších madagaskarských biotopech. Kromě několika druhů hlodavců, letounů, cibetek a bodlínů jsou to také lemuři. Ti zde nemají žádného nepřítele, jelikož fosa, jediná madagaskarská šelma, která je loví, nežije na jihu ostrova. Z lemurů se nejvíce zdejším podmínkám přizpůsobil sifaka malý (Propithecus verreauxi), který se obratně pohybuje mezi trny v korunách didiér a alluaudií, a také lemur kata (Lemur catta), zdržující se ve spodním patře trnitého buše. Žije zde i několik druhů nočních hmyzožravých lemurů. Nejčastěji je zde možné pozorovat lemury bělonohé (Lepilemur leucotis), ukrývající se ve dne v dutinách baobabů nebo mezi trnitými kmeny. V podobných úkrytech lze objevit i západní formu výrečka madagaskarského (Otus rutilus).
Paleta zdejších ptačích druhů není nikterak pestrá a pestré není ani jejich zbarvení. Nejčastější barvy peří ptáků žijících v trnitém buši jsou bílá, šedá, hnědá a černá. Největší a často výhradní složkou jejich potravy jsou bezobratlí (švábi, brouci, pavouci, létající hmyz) a drobní obratlovci (gekoni, leguáni, chameleoni, hadi). Ačkoliv zdejší avifauna nenadchne svou pestrostí a barevností, pocit, jenž se dostaví při pozorování ptáků, kteří nežijí na žádném jiném místě na světě a nelze je spatřit ani v žádné zoo, ani ptačím parku, tento „nedostatek“ mnohonásobně překoná. V trnitém buši tak můžeme pozorovat například tři druhy z endemitní čeledi vang. Je to kriticky ohrožená vanga srpozobá (Falcofera paliata) a vanga ozdobná (Xenopirostris xenopirostris), které žijí jen v tomto výjimečném biotopu, a také vanga bělohlavá (Artamella viridis), která se vyskytuje i v jiných biotopech Madagaskaru. Z další endemitní čeledi kukalek zde můžeme pozorovat také tři její zástupce. Je to kukalka vlasatá (Coua verreauxi), patřící k nejohroženějším ptačím druhům a vyskytující se dnes jen v několika lokalitách trnitého buše. Také další dva zástupci čeledi, kukalka žlutohrdlá (Coua cursor) a poddruh kukalky chocholaté (Coua cristata maxima) patří již mezi ohrožené a žijí jen v této malé oblasti. Výskyt Coua c. maxima je již některými autory zpochybňován. Dalšími typickými obyvateli tohoto jedinečného biotopu jsou například nádherný a již také kriticky ohrožený kurolec dlouhoocasý (Uratelornis chimaera) nebo drobný skalník madagaskarský (Monticola imerinus) či pěvka hnědohrdlá (Newtonia archboldi).
Trnitý buš je i místem, kde je možné pozorovat a fotografovat také lelka madagaskarského (Caprimulgus madagascariensis). To ovšem jen v případě, že vás až přímo k němu přivede domorodý průvodce. Ostatně bez něho nejde v této krajině ujít ani pár metrů. Cestovatel se okamžitě ocitne v trněném labyrintu, ze kterého není cesta ven. Dlouhé ostny vyrůstají na mnoha místech i ze země. Noční výprava do trnitého buše je pak doslova bitva o přežití. Určitě ale stojí za to, neboť až v chladnější noci tento vyprahlý biotop opravdu ožívá. Všudypřítomné, až deseticentimetrové trny, nepředstavitelné množství lezoucího i létajícího hmyzu, obrovské můry, pavouci a do toho jejich noční lovci ještěři, netopýři, bodlíni, noční lemuři a sovy. To vše ve světle baterek skýtá neuvěřitelný bizarní a nezapomenutelný zážitek.
Pravěk
ih Madagaskaru zůstal dodnes velmi málo osídlen, nevedou sem dobré cesty a dopravit se sem je složité a často i nemožné. Kvůli vražednému vedru, množství nepříjemného hmyzu, trvalému nedostatku jakékoliv vody, nepředstavitelné chudobě místních obyvatel a nulové infrastruktuře sem nevedou cesty turistů navštěvujících Madagaskar. Díky tomu ještě dnes existuje místo, kde si krajina zachovala svůj původní ráz a lidé žijí stejně jako v dobách dávno minulých. Jen proto lze ještě dnes spatřit pravěk.
