Náš nový seriál se bude věnovat právě těmto krmným doplňkům neboli správně doplňkovým krmivům. Představíme si různé kategorie a výrobky, principy jejich přípravy i působení a zamyslíme se i nad tím, jaké jsou zásady jejich podávání, čemu se vyhnout nebo co dodržet, popřípadě jaké jiné možnosti zvolit. Ale nejdříve si vysvětleme, o čem se vlastně budeme bavit!
Krmiva a kol.
Živočichové včetně koní potřebují pro svůj život a zdraví přijímat základní živiny, tedy speciální složité organické látky, a to bílkoviny, cukry a tuky, které jejich tělům slouží jednak jako zdroj stavebních látek pro budování a opravy jednotlivých tělesných tkání, ale i jako zdroj energie pro život každé buňky v těle. Kromě těchto tří základních živin potřebují i přísun minerálních látek, tedy neorganických prvků, jež se různou měrou podílejí na stavbě i funkci různých tkání a jsou pro tělo nepostradatelné. Základní živiny a některé minerální látky bývají obsažené v krmivech (u lidí v potravinách). Krmiva mají svoji jasnou definici i v zákonech, konkrétně v Zákoně č. 214/2007 Sb., který mění dřívější Zákon č. 91/1996 Sb., známý jako zákon „O krmivech“:
„Krmivem se rozumí produkt rostlinného nebo živočišného původu, čerstvý nebo konzervovaný, a produkt jeho průmyslového zpracování, organická a anorganická látka, s přidáním nebo bez přidání doplňkové látky, které jsou určeny ke krmení zvířat, samostatně nebo ve směsích.“
Jinými slovy: bez krmiv by zvíře zahynulo – umřelo hlady. Někdy však samotná krmiva nedokážou poskytnout zvířeti vše, co potřebuje pro zdravý život. Proto existují tzv. „krmné doplňky“, oficiálně se jim podle zákona O krmivech říká doplňková krmiva:
„Doplňkovým krmivem se rozumí směs krmiv s vysokým obsahem určitých živin, která po doplnění do jiných krmiv pokrývá potřebu denní krmné dávky.“
Ale můžeme jít ještě dál! Existují různé potravní nebo u zvířat krmné doplňky, které nejen dodávají tělu to potřebné, co běžné krmivo neobsahuje, ale mohou dodat i další (nikoli nepostradatelné) látky a tím mu pomoct udržet si zdraví, bojovat proti některým zdravotním problémům či se jim vyhnout. V zahraničí se těmto doplňkům říká běžně nutraceutika. U nás je to pojem méně známý – pokud ho někdo používá, pak spíš jen někteří odborníci z oblasti výživy lidí, kde se těmto přípravkům říká také funkční potraviny. Nutraceutika (z anglických slov „nutrition“ jako výživa a „pharmaceutical“ jako léčebný) obsahují určité složky výživy, u nichž se předpokládají příznivé biologické účinky na tělo. Díky tomu už vlastně nejsou podle definice krmivy, ale stojí mezi nimi a léčivy; přímo mezi léčiva však také nepatří, protože jejich obsahové látky nelze používat k léčbě zdravotních problémů, ale spíš k prevenci. Z veterinárního hlediska by se nutraceutika dala definovat také jako orálně podávané přípravky obsahující sloučeniny potřebné pro normální stavbu a funkci těla podávané za účelem zlepšit zdraví a pohodu zvířete. Výrobci jim často říkají „přírodní doplňky stravy“, protože mnoho lidí na slovo „přírodní“ slyší. Některé opravdu obsahují bylinky či jejich výtažky, ty ale často nepocházejí z přírody, nýbrž jsou připravovány synteticky (například echinacea, česnek apod.). Existují ale i nutraceutika zcela syntetická, ať už to jsou synteticky vyráběné vitaminy, aminokyseliny, nebo další, většinou stavební látky, které se běžně nacházejí v těle a je třeba je „jen“ doplnit. Klasickým příkladem je chondroitin sulfát, sloučenina, která je součástí zdravé chrupavky, nebo gama oryzanol, což je sterol s antioxidačním účinkem. (Viz Karen Briggs, The Horse 2/2000.)
To všechno zní velmi lákavě. Zainvestuji do nějakého „kyblíčku“ či dvou a budu mít zdravého koně. Jenže: všechno má své ale! A tady je oním „ale“ skutečnost, že krmné doplňky (včetně těch „funkčních“ čili nutraceutik) nepodléhají státní kontrole účinnosti (jako například léčiva) a výrobci nemusí kromě vyhláškou stanovených deklarovaných složek přesně uvádět přítomnost a obsah jednotlivých ingrediencí. Proto se nedivte, že na „kyblíčcích“ či reklamních letácích (a často i internetových stránkách) velmi často nenajdete o složení přípravku uvnitř skoro nic, pouze informace o jeho účinku, účelu používání a dávkování.
Je třeba si uvědomit, že pojem „přírodní“ není nutně synonymum pro „bezpečný“. A že ne vždy musí být bezpečné to, co se objeví na trhu. Samozřejmě podle zákona o krmivech nesmějí ani doplňková krmiva obsahovat nepovolené (a tedy i nebezpečné nebo potenciálně nebezpečné) sloučeniny. Máme však tady další ale: mnoho z těchto produktů obsahuje různé rostlinné látky, které – i přesto, že jsou kolikrát skutečně přírodní – mohou ublížit nebo mít vedlejší účinky, pokud se například předávkují nebo špatně kombinují. Většina krmných doplňků má sice široké hranice bezpečnosti, je třeba si však uvědomit, že některé látky mohou být ve vysokých dávkách potenciálně toxické. Vždy je proto nutné dodržovat návod výrobce z hlediska dávkování i dalších zásad užívání daného krmného doplňku.
Dalším problémem většiny krmných doplňků je, že neexistuje nezávislý výzkum, který by potvrdil (nebo vyvrátil) jejich skutečný účinek na koně. Takže spotřebitel se musí spoléhat na to, co prohlašuje výrobce, nebo si účinek odvodí z případného výzkumu prováděného u lidí (výjimečně psů nebo koček), kteří však mohou danou látky zpracovat úplně odlišně. Také může brát v potaz reference jiných majitelů koní, které však mohou být dost zkreslené.
Pokud si majitel myslí, že koupený krmný doplněk nahradí veterináře a v současné době tolik neoblíbené „chemické léky“ a jeho koně vyléčí nebo aspoň zabrání vzniku nějaké z nemocí, může se hodně mýlit – přestože mu to svými reklamními slogany mohou výrobci více či méně přímo slibovat. Uvedu pár citací ze článku Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků, kterým na tyto skutečnosti upozorňuje Státní ústav pro kontrolu léčiv ČR (plné znění na http://www.sukl.cz/leciva/rozliseni-doplnku-stravy-od-lecivych-pripravku). Přestože se ve článku jedná o doplňky lidské stravy, platí totéž i pro doplňky ke krmivům:
„Doplňky stravy v ČR posuzuje a schvaluje Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZd ČR). Před uvedením těchto výrobků na trh MZd ČR posuzuje pouze jejich zdravotní nezávadnost, což znamená, že jejich dlouhodobé užívání by nemělo vést k poškození zdraví.
Účinky deklarované výrobcem nejsou nikým ověřovány, protože u doplňků stravy není posuzována jejich účinnost. Pokud uváděné účinky výrobku nejsou v rozporu s právními předpisy pro označování potravin a doplňků stravy, je umožněno jejich uvádění na obalech a v dalších materiálech doprovázejících výrobek bez ohledu na jejich pravdivost.
Doplňky stravy nemohou dle platných právních předpisů deklarovat vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat. Přesto se lze u doplňků stravy často setkat s tvrzeními, jež jsou při nejmenším zavádějící, neboť výrobci se snaží navodit dojem, že výrobek má vlastnosti prevence nebo léčby, i když to výslovně neuvádí. Nejčastěji jsou to tvrzení o léčivých vlastnostech jednotlivých složek výrobku, o prokázání jeho účinků v klinických studiích, popř. o jeho schválení ministerstvem zdravotnictví. K tvrzení, že u výrobku byly deklarované účinky prokázány v klinických studiích, je nutno přistupovat s opatrností. Výrobce se často odkazuje na studie prováděné s danou účinnou látkou mimo živý organismus nebo na studie prováděné sice na pacientech, avšak tyto studie jsou obtížně objektivně vyhodnotitelné, protože na ně nejsou aplikována kritéria pro klinická hodnocení léčivých přípravků. Tam, kde doplněk stravy obsahuje stejné účinné látky jako registrovaný léčivý přípravek, se výrobce bohužel mnohdy odkazuje na klinické studie provedené s daným léčivým přípravkem, čímž nekalým způsobem „podporuje“ užívání doplňku stravy při deklarovaném účelu použití. Informace, že výrobek byl schválen ministerstvem zdravotnictví, znamená, že u výrobku byla posouzena zdravotní nezávadnost (viz výše), nikoli že MZd ČR posuzovalo nebo schválilo jeho účinnost, či výrobek dokonce doporučuje užívat.“
„Posuzování a schvalování léčivých přípravků v ČR je v kompetenci Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Na rozdíl od doplňků stravy procházejí léčivé přípravky před svým uvedením na trh registračním řízením, v jehož rámci je hodnocena jakost, bezpečnost a účinnost přípravku ve vymezených léčebných či preventivních indikacích. K hodnocení účinnosti léčivého přípravku znovu uvádíme, že účinnost je nutno doložit příslušnými klinickými studiemi, jejichž provádění musí splňovat přísná kritéria stanovená právními předpisy. Uváděné indikace u léčivého přípravku jsou podloženy výsledky provedených klinických studií a musí být s nimi v souladu (tzn., že u léčivých přípravků na rozdíl od doplňků stravy nesmí být uváděny takové indikace nebo účel použití, na které klinické studie nebyly provedeny). Bezpečnost léčivých přípravků je pravidelně sledována a vyhodnocována po celou dobu, kdy je léčivý přípravek uváděn do oběhu, a to jak ze strany držitele rozhodnutí o registraci (který je za „svůj“ přípravek zodpovědný), tak ze strany SÚKL. Pokud dojde k situaci, že riziko z používání léčivého přípravku je větší než prospěch z léčby, provedou se příslušná opatření tak, aby nebylo ohroženo zdraví pacientů.“
Kupovat, či nekupovat?
Je tedy dobré kupovat si krmné doplňky, když nevíme, co všechno přesně obsahují? Zda jsou skutečně účinné? Zda náhodou nemají vedlejší účinky, když nikdo nic negarantuje? Ať tak, či tak, vždy se najde někdo, kdo pro svého čtyřnohého miláčka nějaký ten „kyblíček“ koupí, a dokonce i někdo, kdo s jeho účinkem bude velmi spokojený, protože samozřejmě zdaleka ne všechny krmné doplňky jsou pouhým rýžování falešného zlata na milujících majitelích koní. Proto je dobré se orientovat i v této oblasti a mít přehled o tom, co se dnes dá koním do krmení přidávat. Co když i můj kůň bude jednou něco podobného potřebovat? Doufám, že následující díly vám do této problematiky vnesou trochu víc světla a pomohou při rozhodování, do čeho má smysl investovat své peníze i naděje.