V bývalém vojenském prostoru Milovice se velcí kopytníci vyskytují na dvou pastvinách vzdálených přes čtyři kilometry. „Zubři a pratuři jsou totiž příbuzné druhy a jejich soužití zatím není vyzkoušeno, ani jedna z pastvin navíc není pro dvě stáda velkých turů dostatečně velká,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Zatímco divocí koně a zpětně šlechtění pratuři se nacházejí na čtyřicetihektarové pastvině v sousedství města Milovice, zubři mají k dispozici pastvinu o rozloze zhruba sto dvaceti hektarů v lokalitě Traviny nedaleko Benátek nad Jizerou. Skupina sedmi samic přijela ze tří polských rezervací Pszczyna, Niepołomice a Kiermusy. Nejstaršímu zvířeti je sedm let, nejmladšímu dva roky. Největším překvapením bylo, že ze všech tří druhů zvířat, která byla v rezervaci vloni vypouštěna, byli zubři nejméně plaší. Přestože byli odchyceni v polských rezervacích uprostřed lesů, a nikdy nežili v zajetí, po otevření beden před lidmi neutíkali a několik minut stáli v blízkosti více než stovky diváků. S příjezdem divokých koní, kteří před lidmi okamžitě utekli do vysoké vegetace, se to nedalo srovnat.
Zubři patří v České republice k původním živočišným druhům. Na území současného Středočeského kraje se přitom dochovaly jedny z posledních archeologických dokladů o jejich výskytu. Nálezy z Libice nad Cidlinou na Nymbursku je dokládají ještě v 10. století. Na území dnešní České republiky žili zřejmě až do 14. století. V šestnáctém století se pak arcikníže Ferdinanda Tyrolský pokusil zubry vrátit do lesů na Brandýsku a později i na Křivoklátsku.
Cílem návratu velkých kopytníků je nejenom vracet do přírody původní druhy velkých zvířat, ale především s jejich pomocí chránit a obnovovat ohrožené stepní biotopy s mnoha ohroženými druhy rostlin a živočichů, které se s nimi vyvíjely po tisíce let. Pro vznik přirozené mozaiky je klíčová právě kombinace zubrů a divokých koní. Každé z těchto zvířat se totiž zaměřuje na jiný typ potravy. Zatímco koně spásají především traviny, zubři spásají jiné spektrum bylin a budou více odstraňovat náletové dřeviny. Díky tomu vznikne přirozená mozaika, kterou pro svůj život potřebuje řada ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Divocí koně proměnili pastvinu v bylinkovou zahrádku, agresivní traviny vystřídaly léčivky
K nepoznání proměnili divocí koně pastvinu v Milovicích, na níž se pasou od loňského ledna. Objevily se tam nejenom stovky nových trsů vzácného hořce křížatého, který se údajně dříve používal k léčbě moru a jako léčivo pro zvířata, ale také množství dalších léčivých bylinek.
„Pastvina se stává jednou velkou lékárnou. Namísto hustých porostů agresivních travin se zde objevilo velké množství léčivek. Našli jsme zde například česnek planý, česnek ořešec, užanku lékařskou, plošně zde roste šalvěj luční, čičorka pestrá, řepík lékařský, hadinec nebo třezalka,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Pro další rostliny koně vytvořili ideální podmínky a léčivky se zde objeví v příštích letech. Především na vrcholcích tisíců lučních mravenišť, která byla dosud utopená ve vysoké trávě, vznikly díky opasením koňmi sušší a prosluněnější stanoviště ideální pro mateřídoušku. „Jakmile jsou mraveniště vysvobozena z vysoké trávy a vystavena slunci, mravenci na ně začnou snášet semínka různých aromatických bylin, která pak využívají jako zdroj nektaru. Vznikají tak mravenčí zahrádky, které jsou úplně odlišné od vegetace v okolí. Aby mraveniště nezastínily stromy, luční mravenci v jejich okolí sbírají semena dřevin a odnášejí je co nejdále od nich,“ dodává Miloslav Jirků.
Proměnu pastviny potvrzují také botanici. „Již deset měsíců po zavedení pastvy byla změna ve vegetace očividná. Koně se dle předpokladů pasou selektivně. Některá místa tedy jeví výrazné snížení biomasy a ve vegetaci jsou vyšlapané ochozy, což je myslivecký termín pro stezky vyšlapané divokou zvěří, poukazující na oblíbené trasy,“ popisuje Eva Horčičková z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Za velmi pozitivní lze považovat spásání dominantní a expanzivně se chovající třtiny křovištní. I na nejsilněji ovlivněných plochách oproti tomu zůstává řada dvouděložných rostlin, kterým se koně zjevně vyhýbají – například hlaváč žlutavý, řepík lékařský či chráněný hořec křížatý,“ doplňuje Eva Horčičková. Na spasených místech se rovněž vyskytují ledence přímořské.
Potenciál pastviny nebyl zatím vyčerpán, rozsáhlé plochy jsou zatím málo dotčené. To je důležité pro nadcházející období, aby koně měli dostatečné „zásoby“ pastvy na zimní období, kdy nebudou přikrmováni.
„V létě koně preferují trávy, na podzim se přidává ovoce stromů a keřů, například hloh a šípky, a v zimních měsících koně spásají travní stařinu a okusují dřeviny. Pro péči o zarůstající krajinu je tedy velmi podstatná celoroční přítomnost býložravců,“ zdůrazňuje Eva Horčičková a dodává: „Koně nerovnoměrnou pastvou podporují některé struktury ve vegetaci a jiné přetvářejí. Vznikající mozaika na milovické pastvině toho začíná být pěkným příkladem a lze předpokládat postupné zvyšování její rozmanitosti.“
O životy zubrů a divokých koní usilují pytláci, ochránci objevili smrtící oka
Celosvětově sledovaný projekt návratu divokých koní, zubrů a dalších velkých kopytníků do bývalého vojenského prostoru Milovice ohrožují pytláci. Vědci večer na pastvině v blízkosti Benátek nad Jizerou objevili dvě nastražená oka na stezce, kterou kopytníci vytvořili v hustém porostu. Okamžitě přivolali policii, která případ vyšetřuje a přímo na místě začala se shromažďováním důkazů.
Pro Českou republiku jde přitom o smutné prvenství. Nikde v oblasti střední nebo západní Evropy totiž v posledních desetiletích nebyly pokusy o pytláctví zubrů nebo divokých koní zaznamenány. Zubři se stali terčem pytláků pouze v oblasti východní Evropy. Počátkem devadesátých let byli nelegálně loveni na Ukrajině a v kavkazských republikách poté, co došlo k rozpadu Sovětského svazu a celá oblast se propadla do naprostého chaosu. V civilizovaných zemích, mezi které by se Česká republika měla počítat, nemá něco podobného obdoby…
Případ bude mít odezvu i v zahraničí. Ochranáři totiž objevili nastražená oka ve chvíli, kdy po rezervaci provázeli štáb německých dokumentaristů. Snahy pytláků přitom zřejmě nejsou motivovány tím, že by chtěli získat atraktivní trofej. Jak koně, tak zubři váží několik stovek kilogramů a po úzké stezce vyšlapané zvěří, která je schůdná jen pro pěší, by bylo nemožné upytlačenou kořist odnést nebo odvézt. Nastražená oka by tak dosáhla pouze toho, že by zvířata uhynula nebo se zmrzačila.
Je to již potřetí, kdy šlo vzácným kopytníkům v rezervaci o život. Poprvé ohrozil divoké koně na pastvině u Milovic neznámý pachatel několik dní po jejich příjezdu, když na několika místech zapálil step plnou suché trávy. Zvířata tehdy byla uzavřena v aklimatizační ohradě a neměla možnost uprchnout. Hasiči uhasili plameny jen několik metrů od nich. Podruhé loni na podzim ohrozili koně neukáznění návštěvníci, kteří je i přes zákaz krmili pečivem. Tehdy téměř uhynula klisna Sgurr a její několik dní staré hříbě. Nastražená pytlácká oka na pastvině u Benátek nad Jizerou jsou tak třetím vážným pokusem ohrozit vzácná zvířata.
Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o zvířata a rezervace jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.