Vše začalo telefonátem mé kamarádky – vylíhla se jim tři miminka arů araraun a rodiče se o ně nechtějí starat, ona že chodí do práce a nemá na dokrmování čas, já mám s dokrmováním víc zkušeností a že to určitě zvládnu. Dlouho jsem přemýšlela, jestli tohle dokážu, dokrmovala jsem už všechno možné od loriů mnohobarvých horských, eklektusů, amazoňanů až po naše turaky. Ale ararauny ještě ne. Ale jelikož máme ve voliérách několik arů, říkala jsem si, že se mně tato zkušenost může do budoucna možná hodit. Honilo se mi hlavou, co když mně mláďata umřou. Mohli by umřít na cokoliv – špatné trávení „vdechnutí“ krmné kaše, různé bakterie atd. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa! Dám si velmi záležet a není možné, abych je nevychovala.
Byla jsem opravdu velmi pečlivá, mláďata jsem umístila do inkubátoru s teplotou 36,5 stupně a dokrmovací kaši Kayty jsme dávali každé dvě hodiny, i v noci. Vše jsme pečlivě zapisovali, krmnou dávku i váhu mláděte. S manželem máme opačné směny, takže je pořád někdo doma a v době naší nepřítomnosti zaskakuje naše osmnáctiletá dcera, která ještě studuje a bydlí u nás. Arušky tedy byly pořád pod dozorem. Miminka rostla jako z vody, krásně přibírala na váze a peříčka rašila ostošest. Po opuštění inkubátoru putovala do plastového boxu, který jsme umístili do kuchyně, protože tam trávíme většinu našeho času a mláďata jsou pořád na očích. Mezitím se ozvala tatáž kamarádka, že mají další dvě vyhladovělá miminka arušek, a k tomu nám přibyli dva naši turakové červenokorunkatí. Inkubátor byl opět v pohotovosti. Máme ho umístěný vedle kuchyně, v pokoji. Pokaždé, když jsem přicházela z práce, moje první kroky vedly k mláďatům. Až jsem se s nimi přivítala a ujistila se, že jsou v pořádku, pokračovala jsem v kontrole inkubátoru a voliér. Potom teprve přišly na řadu ostatní domácí činnosti.
Jednoho dne, když jsem přicházela z práce domů, mi u brány přišla od dcery divná SMS: Mami, nezlob se na taťku, za všechno můžu já, jdu si hledat práci, abych vám mohla zaplatit škodu. Srdce se mi rozbušilo a hned mě napadlo, že se něco stalo některé arušce. Mé zrychlené kroky vedly do kuchyně. Hned ve dveřích na mě čekal pobledlý manžel se slovy: Ani tam nechoď… Pohled byl zoufalý – tři mrtvé arušky vypadaly, jako když spí. Manžel, který byl po noční směně, mně nedokázal vysvětlit, co se vlastně stalo, a snažil se mně odpovídat na kupu otázek. Aby toho nebylo málo, další šok nastal při kontrole inkubátoru. Jedná malá aruška byla mrtvá a zemřeli i oba turakové. Zůstal jen jeden živý Ara ararauna.
Společně jsme uvažovali, co mohlo smrt všech ptáčků způsobit. Divné bylo, že naši tři jorkšíři byli v pořádku a manžel s dcerou taky. Začali jsme vodou, ale tu převařujeme, a ptáci ve voliérách jsou v pořádku. Co krmení? Ale pokaždé dáváme čerstvou kaši a umřeli i turakové, kteří dostávají granule. Nic mě nenapadá. Zkusím zavolat kamarádce, která se dlouhá léta zabývá chovem papoušků, jestli ji něco nenapadne. S ubrečenýma očima a chvějícím se hlasem jsem jí vše vylíčila. Její první otázka byla, když si vyslechla, jaká je situace, jestli jsme něco nepekli v troubě. Pečlivě jsem manželovi tlumočila otázky, které mi kamarádka dávala, a během pár minut bylo jasno.
Dcera nás chtěla překvapit obědem a rozhodla se pro zapékané brambory. Po otevření trouby bylo po záhadě – teflonový pekáč. O teflonu a jeho škodlivosti jsem dobře věděla a moje velká chyba byla, že jsem o tom neinformovala svou rodinu. Ale abych řekla pravdu, vůbec jsem netušila, že takový pekáč ještě máme. Kamarádka se mě snažila utěšit, že jí se to před šesti lety také stalo a přišla o mláďata žakoušů. Jen s tím rozdílem, že si tuto příhodu nechala pro sebe…
Ani ve snu by mě nenapadlo, než jsem šla ráno do práce, že tyhle skoro tříměsíční mláďata krmím naposledy. Každý chovatel, který přišel o papouška, si určitě dovede moje pocity představit, bylo to však o to horší, že bolest byla několikanásobná. Chtěla bych vrátit čas, ale u mě už to bohužel nejde, ale možná vás, kteří právě začínáte něco smažit na teflonové pánvi nebo strkáte nějakou pečínku do trouby na teflonovém pekáči, vás ještě stihnu včas zastavit. A co vaše rodina, která vám hlídá vašeho mazlíka, když jste v práci nebo na dovolené, ví, jak je teflon škodlivý? Prosím, zamyslete se a udělejte všechna opatření, ať nedopadnete jako já a vaši ptáčkové jako moje arušky a turakové. A jelikož opakování je matka moudrosti, příště si povíme o dalších nebezpečných nástrahách, které mohou ohrozit našeho papouška, nebo dokonce způsobit jeho smrt.