V mém chovatelském životě mne oslovily především mutačně zbarvení jedinci. Barevné mutace pro mne představují poznávání něčeho nového a ověřování již ověřeného. Barevné mutace se běžně vyskytují i v přírodě. Často můžeme spatřit lutino nebo modré ptáky. Takové mutace můžeme vidět i u ptáků, jako jsou amazoňané, kakaduové nebo arové. Nicméně takový pták je obvykle snadným terčem pro predátory, kvůli svému odlišnému zbarvení. Pokud se nová mutace objeví u chovatele ve voliéře, je jen otázkou času a štěstí, zda se podaří více rozmnožit, nebo zanikne. Pro část chovatelů jsou mutace doslova trnem v oku. Podle nich je chov mutací pouze továrna na peníze a podobně. Sám chovám mutace několik let a musím oponovat. Chov mutací je velice náročná disciplína.

Mutačně zbarvený jedinec je vždy o něco náchylnější než přírodní zbarvení. Ceny takových ptáků se v začátku pohybují v astronomických číslech. Pár odvážlivců je vždy ochotno investovat nemalé prostředky a riskovat úhyn nebo jakýkoliv nezdar. Stále jsou to živí tvorové, a tak nikdy nemáme jistotu, že se nám podaří odchovat a následně ptáky prodat. I mně se stalo, že jsem koupil velmi drahé ptáky, a buďto uhynuli, nebo se je nepodařilo odchovat. Nechci nějak pohoršovat chov přírodních ptáků, to určitě ne. Samotnému se mi moc líbí přírodní ptáci a také je chovám, ale chov mutací je pro mne jakousi výzvou. Pokud se chceme věnovat mutacím na nějaké úrovni, stojí nás to spoustu peněz, úsilí a nervů. Jen pár chovatelů je ochotno takové riziko podstoupit. Velice si vážím svého přítele, špičkového chovatele, který se velmi zasloužil o rozvoj mutací. Je to pan Rudolf Strnad. Za svůj život choval a odchoval spoustu barevných mutací jako první. Stále i ve svém pokročilém věku v tomto směru nepolevuje a je až neuvěřitelné, s jakou chutí a cílem se ptákům věnuje. Jak on říká, jsou tři skupiny chovatelů. Ty dvě opomenu a zmíním tu, která je dle mého názoru nejcennější. Jsou to šlechtitelé. Tento typ lidí je schopen riskovat a kupovat velmi drahé ptáky, rozvíjet je a naši malou zemi tím posouvat stále výš v žebříčku úspěšnosti a váženosti mezi ostatními státy. Samozřejmě mi může někdo oponovat, že chov drahých mutací si může dovolit pouze bohatý chovatel. S takovým tvrzením nesouhlasím. Já jsem také začal s andulkou a nyní chovám podstatně dražší ptáky. Je to pouze o tom, zda chci chovat množství, nebo kvalitu a jak moc jsem zarputilý. Každý si může zvolit sám. V následujícím článku budu psát o mutacích neofém. Pro představu, jaké jsou chovatelé často schopni podstoupit riziko, zmíním nejdražší mutaci. Neoféma modrohlavá je nejnáchylnějším druhem z dostupné skupiny neofém, které se chovají v zajetí. Důkazem, že jsou nejsložitější na chov, jsou i ceny mutací. Nejdražší kombinací je aktuálně rubino. Samec této kombinace se v loňském roce prodával za 6 tisíc eur. V přepočtu je to cirka 160 000 korun českých. Ti, kteří někdy chovali neofémy modrohlavé, asi chápou, jak velké riziko to je. Myslím si však, že právě o těchto lidech to je. Ti, kteří jsou schopni zaplatit vysoké částky a obrovsky riskovat, jsou velikým přínosem pro chovatelství. Díky mutacím je totiž chovatelství zajímavější a získává nové rozměry. Každý mi musí dát za pravdu, že pokud by nebyly barevné mutace, nebylo by tolik chovatelů. Takřka nikdo by nechoval 50 či více párů přírodně zbarvených ptáků od jednoho druhu. Vždy je to ze šlechtitelských důvodů. Co se týče cen ptáků, tak pokud se podaří odchovat dražší ptáky a prodat je, stejně vždy jdeme a koupíme ještě dražšího. Tudíž je to nekonečný koloběh, alespoň já to tak mám.

Autosomální neúplná dominantní

Červenobřichá (oranžovobřichá)

Dědičnost této mutace je autosomální neúplná dominantní. Jedná se o jednu z nejstarších mutací. Mnoho chovatelů si myslí, že v přírodě se vyskytují pouze ptáci se žlutým bříškem. Nicméně tomu tak není a i v přírodě se červenobřichost často objevuje. Jelikož se jedná o mutaci s neúplnou dominancí, je zde obrovská variabilita. Zkvalitňování této mutace je otázkou přísné selekce a vhodného párování. Neúplně dominantní mutace se naplno barevně projeví až ve dvoufaktorovém provedení. Mezi jednofaktorovými ptáky je nekonečná variabilita. Pravděpodobně nejznámější je tato mutace u neofémy tyrkysové (Neophema pulchella). V poslední době se dostává do oblíbenosti u chovatelů neofém modrohlavých (Neophema splendida). U neofém ozdobných (Neophema elegans) je tato mutace v počátku rozvoje, ale vzhledem k její dědičnosti se dá poměrně dobře a rychle rozmnožit. Překážkou je selekce, která vždy zapříčiní delší cestu ke kvalitním dvoufaktorovým ptákům. Jelikož nemá Neoféma ozdobná vlohu pro červené zbarvení, je barva břicha oranžová. Nejžádanější jsou pochopitelně co nejvíce červení ptáci. Červená barva se projevuje na břiše od spodku ocasních per až po masku u samců. Samice mají v přírodním zbarvení žlutá bříška pouze po prsa, a tak se tato červená barva nemůže dostat výše. Pouze pokud se červenobřichost projeví v kombinaci s opalinovou mutací, můžou i samice dosáhnout červené barvy až po zobák.

Tmavý faktor

Tato mutace je známá také jako tmavozelená nebo olivová. Správně je však název tmavý faktor (dark factor). Tmavozelená a olivová je platný název pouze pro ptáky v zelené řadě. Tmavozelená je oproti normálnímu zbarvení tmavší v zelených i modrých oblastech. Je zde opět poměrně velká variabilita. Takové ptáky také můžeme nazývat jako zelené 1F tmavé. Dvoufaktorové provedení je u této mutace nazývané olivová. Barva těla je pak tmavě olivově zelená a modré oblasti jsou šedo-černé. Oči, nohy a drápky jsou oproti přírodním ptákům nezměněny. Tmavý faktor se vyskytuje nejčastěji u neofémy tyrkysové a v poslední době i ozdobné. Pouze v Austrálii je tmavý faktor i u neofémy modrohlavé, v Evropě nikoliv. V kombinaci s modrou a jedním tmavým faktorem dostáváme kombinaci kobaltová a se dvěma faktory mauve (šedá). Často chovatelé takto nazývají u neofémy modrohlavé kombinaci šedomodrá, což je úplně jiná kombinace.

Lemovaná (edged)

Jedná se o jednu z posledních novinek v mutacích u neofémy modrohlavé. Poprvé se vyskytla u Marnika Bostyna. V roce 2011 odchoval první mládě, které bylo odlišné od ostatních. Další rok od této lemované samice odchoval osm lemovaných mladých. Tato mláďata byla spářena s nepříbuznými jedinci a rovněž bylo docíleno lemovaného odchovu. Následující rok bylo od dvou lemovaných dosaženo jedinců nelemovaných, lemovaných 1F a lemovaných 2F. To bylo důkazem, že se jedná o mutaci autosomální neúplnou dominantní. Dvoufaktoroví ptáci jsou v modré řadě takřka bílí a v zelené žlutí. Barva očí je tmavá. U jednofaktorových jedinců je obrovská variabilita ve zbarvení. Fenotypově je dvoufaktorový pták podobný lutinu nebo albinu, nicméně barva oka a nohou je tmavá a dědičnost, jak jsem zmínil, neúplná dominantní. Odchov od dvoufaktorového jedince a nelemovaného je 100 % jednofaktorových lemovaných. Variabilita u jednofaktorových ptáků je obrovská, tak jako u jiných mutací s touto dědičností. Aktuálně se chovatelé snaží docílit dvoufaktorových lemovaných v kombinaci s mutací červenobřichou a opalinovou. Tito ptáci se mezi chovateli nazývají pracovně černooké rubino. Fenotypově jsou podobní s kombinací rubino, ale barva očí je černá.

Fialový faktor

Fialový faktor je dlouho známá mutace. Poprvé byla odchována v roce 2004 u německého chovatele Heiko Köstera. Může existovat v kombinaci s přírodním zbarvením nebo v kombinaci s jakoukoliv jinou mutací. Mezi chovateli se pohybuje velké množství fialových jednofaktorových ptáků, ale pouze malé procento je skutečně dvoufaktorových. Jelikož se jedná o neúplnou dominanci, je zde patrná variabilita jako například u červenobřiché nebo lemované mutace. Je nezbytné provádět selekci a vhodné párování. U několika chovatelů jsem viděl v páru dva kvalitní fialové ptáky, ale jejich mláďata nebyla v pořádku. Byla velice drobná a ptáci měli problémy s peřím, které bylo v zádech řídké a vypadalo, jako by zde chyběly paprsky. Funguje zde něco podobného jako v chovu výstavních ptáků. Od dvou šampionů neodchováme samé šampiony, spíš naopak. Odchov kvalitních 2F fialových je problematický, jelikož životaschopnost je slabší než u jednofaktorových ptáků. Něco podobného můžeme vidět i u kanárů. Červení kanáři typu A mají kratší pera než typ B. Vždy je lepší párovat typ A s typem B. Od dvou červených A je malá šance na odchov, a pokud se podaří, jedná se o velice špatné mladé, které nejsou životaschopné, mají problémy s peřím apod. U fialového faktoru je tomu podobně, proto je lepší párovat 1F a 2F fialové. Fialová je v posledních letech velice oblíbená, a to hlavně v kombinaci s červenobřichou, modrou a opalinovou. Fialový faktor můžeme vidět nejčastěji u neofémy modrohlavé a neofémy Bourkovy. Nedávno se objevil poprvé u neofémy tyrkysové a modrokřídlé. U neofémy Bourkovy (Neopsephotus bourkii) je fialový faktor poměrně složitě identifikovatelný. Bohužel u tohoto papouška jakožto jediného zástupce rodu Neopsephotus nikdy nedocílíme takových fenotypových projevů mutací jako u rodu Neophema. Převážná část těla této neofémy je hnědě zbarvená, což je forma melaninu. Proto je možné dosáhnout jiných barev než u ostatních neofém, kde základ těla tvoří zelená barva. V přírodním zbarvení má Neoféma Bourkova modré zbarvení na spodku břicha a to přechází až do ocasních per, přes boky až do kostřce. Barva této části je světle modrá. Fialový faktor může ovlivnit pouze oblasti modré barvy. Barvy jako zelená, hnědá, šedá mohou být pouze ztmavené, ale nemůžeme vidět fialovou barvu. U neofémy Bourkovy je oblast projevu fialového faktoru právě v těchto pasážích. U aqua a tyrkys mutace se pomocí fialového faktoru dá očekávat změna světle modré barvy na tmavě modrou až fialovou barvu i v jiných oblastech. V kombinaci s opalinovou, kterou vidíme jako růžovou, vznikne velmi pěkný kontrast růžové a fialové barvy.

Příklad párování přírodně zbarveného jedince s mutací s neúplnou dominancí: u dominantních mutací nemůže jedinec na danou mutaci být štěpitelný. Z toho důvodu je jedno, které pohlaví v páru je mutační. Toto je teoretický přehled možného odchovu. V realitě je vždy mnohem méně 2F jedinců, než jak tomu je v teorii.

1,0 přírodně zbarvený × 0,1 fialová 1F

50 % samců i samic přírodně zbarvených a 50 % samců i samic fialových 1F

1,0 fialový 1F × 0,1 fialová 1F

25 % samců i samic přírodně zbarvených

50 % samců i samic fialových 1F

25 % samců i samic fialových 2F

1,0 fialový 2F × 0,1 přírodně zbarvená

100 % samců i samic fialových 1F

1,0 fialový 2F × 0,1 fialová 1F

50 % samců i samic fialových 1F

50 % samců i samic fialových 2F

Autosomální dominantní

Šedý faktor

Šedý faktor neboli šedozelená je jednou z mála dominantních mutací. Rozhodně je to nejrozšířenější dominantní mutace u neofém. Poprvé se objevila u neofémy tyrkysové v roce 1991 u mého přítele Jefa van Esche v Belgii. Následně se vyskytla u neofémy modrohlavé v roce 1995 opět u Jefa van Esche. U zelených ptáků mění barvu na olivově zelenou. Modré oblasti jsou ocelově šedé s prosvítající stříbrnou. Jelikož je to úplně dominantní mutace, není zde žádný fenotypový rozdíl mezi jedno- a dvoufaktorovými ptáky. Pouze kontrolním pářením lze potvrdit, že je pták dvoufaktorový, jelikož celý jeho odchov s nešedým jedincem bude mít šedý faktor, ale pouze jeden. Viděl jsem několik ptáků, kteří byli výrazně tmaví, nicméně velký vliv na šedozelené a šedé zbarvení má i základní zelené zbarvení, ze kterého mutační jedinec vzešel. Často je tato mutace u neofémy tyrkysové zaměňována za tmavý faktor (olivovou). Jestliže mám vedle sebe dva ptáky a jeden je šedozelený a druhý tmavý 2F, tedy olivový, lze je rozeznat. Olivoví jedinci jsou podstatně tmavší a šedé oblasti mají až do černa. Šedozelení jsou světlejší a mají šedé oblasti prokvetlé stříbrno-šedou barvou. Nejlépe se však potvrdí tato otázka kontrolním pářením.

Dominantní straka

Existují tři typy strak a toto je jeden z nich. Dědičnost je, jak název napovídá, dominantní. Na tuto mutaci nelze štěpit. Straka je tvořena absencí eumelaninu na různých částech těla. Nohy a drápky jsou světlé nebo tmavé. Nejrozšířenější straky jsou u neofémy ozdobné. Poprvé se odchovaly v Německu roku 1978. Nyní je několik stabilních kmenů a tato mutace je poměrně rozšířená. U ostatních neofém se nedaří postavit stabilní kmeny, kde by se dominantní straky více rozmnožily.

Příklad párování úplně dominantní mutace s přírodně zbarveným jedincem:

1,0 šedozelená 1F × 0,1 přírodně zbarvená

50 % samců i samic přírodně zbarvených

50 % samců i samic šedozelených 1F

1,0 šedozelený 1F × 0,1 šedozelená 1F

25 % samců i samic přírodně zbarvených

50 % samců i samic šedozelených 1F

25 % samců i samic šedozelených 2F

1,0 šedozelený 2F × 0,1 šedozelená 1F

50 % samců i samic šedozelených 1F

50 % samců i samic šedozelených 2F

1,0 šedozelený 2F × 0,1 přírodně zbarvená

100 % samců i samic šedozelených 1F

(Pokračování příště)