Měsíc listopad je pro chovatele kanárů sváteční, náročný a také měsíc rozhodování. Sváteční proto, že se po roce znovu setkáváme na výstavách s přáteli, kamarády a diskutujeme, porovnáváme úroveň jednotlivých exponátů. Vystavovatelé se prezentují svou celoroční chovatelskou mravenčí prací a posuzovatelé oceňují výsledky naší celoroční práce a úroveň našich chovů. Na burzách se také potkáváme, diskutujeme a chlubíme se úspěchy, řešíme problémy, ale na výstavě máme před sebou živý exponát v plné kráse. Doplňujeme si zde své znalosti o současný trend, který určují posuzovatelé svým hodnocením.

V této třetí části bych se chtěl věnovat výstavám a svým zkušenostem z chovu mozaikových kanárů.

Výstavy

Listopad je náročný proto, že je časově náročné připravit odchovance do výstavní kondice, zúčastnit se co nejvíce výstav jako vystavovatel nebo jako návštěvník. Je to měsíc rozhodování, které odchované jedince si ponecháme a které dáme k prodeji chovatelům. Výstavy mimo jiné slouží také k prodeji a nákupu. Mnozí z vystavovatelů se rozhodují, které jedince odprodají, až po ohodnocení posuzovatelů. Když použiji fotbalovou terminologii, tak chovatelé – vystavovatelé – využívají tento „přestupný termín“ a nakupují a posilují svou chovatelskou základnu o kvalitní jedince s vidinou, že příští rok bude lepší a úspěšnější než letošní. Vidina a víra v lepší budoucnost je to krásné, co nás žene pořád dopředu. Ta nespokojenost a potřeba stále něco zlepšovat.

V letošním roce jsem se zúčastnil jako vystavovatel dvou výstav – na Exotě v Olomouci a na speciálce klubu barevných a postavových kanárů v Ostravě-Ludgeřovicích. Na Exotě mě potěšil nárůst vystavovatelů barevných a postavových kanárů. Výstavy jsou pro chovatele mimo jiné možností srovnávat úroveň vlastních odchovanců s co největším počtem vystavovatelů. Souhlasím s názorem př. Veselého (předseda sboru posuzovatelů), že úroveň a kvalita vystavených exponátů razantně stoupá. Na druhé straně je třeba konstatovat, že termín výstav Exota Olomouc není pro kanárkáře ideální. Mnoho kvalitních kanárů zůstává doma, protože nejsou dopeření – pro výstavu ještě nejsou vhodní. Ne všichni chovatelé barevných a postavových kanárů mají možnost začínat s plemenitbou již v lednu až únoru. Málo kanárů vylíhnutých v dubnu dopeří do termínu této výstavy.

Další mojí obeslanou výstavou byla speciálka klubu barevných a postavových kanárů v Ostravě-Ludgeřovicích. Drobotinu, andulky a papoušky zde posuzovali mezinárodní posuzovatelé barevných kanárů – př. Miroslav Kozej ze Slovenska, posuzovatel postavových kanárů př. Gabriel Zawadski z Polska a př. Jiří Richtár z České republiky. Přítel Zawadski, který zde posuzoval už potřetí, konstatoval, že úroveň nesrovnatelně stoupla.

Bylo vystaveno na 300 kanárů – 50 kanárů dostalo 90 bodů, z toho 30 kusů barevných a 20 kusů postavových. 91 bodů dosáhlo 22 kanárů, z toho 9 barevných a 13 postavových. 92 bodů dostalo 6 kanárů, z toho 3 barevní a 3 postavoví kanáři. 93 body získal 1 postavový Kanár.

Jednotlivé výsledky:

Mistr klubu barevných kanárů – Miroslav Jakabovič z Bruntálu za lipochrom červený mozaikový s 367 body.

Mistr klubu postavových kanárů – Eugeniusz Tkocz z Polska za Gloster hladký s 364 body.

Šampion výstavy – Michal Bláha ze Slovenska za Crestbred s 93 body.

Chov mozaikových kanárů v lipochromu

V další části se chci podělit o své zkušenosti s chovem mozaikových kanárů v lipochromu. Tito kanáři jsou opravdu překrásní, pokud splňují podmínky předepsaného standardu.

S chovem této barevné kategorie jsem začal někdy v roce 1992. Přiznám se, že jsem ze začátku o chovu těchto kanárů moc nevěděl, ale líbili se mi a chtěl jsem je mít. Úroveň těchto mozaikových kanárů nebyla ani zdaleka průměrná. Na Ornitě v Žilině roku 2000 vystavoval červené mozaiky známý ornitolog MUDr. Kanuščák z Piešťan, jeho mozaiky byly hodnoceny 91 body. Když jsem ho navštívil, ve voliéře mu létalo asi 50 překrásných červených mozaik. Dostal jsem volnou ruku k výběru. Zakoupil jsem 4 páry těchto kanárů. O rok později jsem na celostátní výstavě v Polsku od př. Zawadského koupil dva páry. Od každého z těchto chovatelů jsem získal cenné informace, jak se chovají mozaiky venku, v zahraničí.

V roce 2007 jsem na Exotě Olomouc vystavoval dvě kolekce červených mozaikových kanárů. První kolekce dosáhla nejvyššího hodnocení ze všech kolekcí, a to 367 bodů, druhá kolekce dostala 360 bodů. Hodnotili je posuzovatelé z Holandska. V minulém roce jsem jednu kolekci vystavil na výstavě „Vtáčí svet“ v Trenčianské Turné, kde dostali 369 bodů. Letos na speciálce v Ostravě-Ludgeřovicích dostala moje kolekce červených mozaikových 367 bodů.

Myslím si, že bych se mohl k problematice tohoto chovu vyjadřovat. Jenom doplním, že jsem choval i recesivní bílé kanáry a na Exotě v Olomouci v roce 2005 byla tato kolekce ohodnocena 362 body posuzovateli z Holandska.

Ve Fauně ročníku 2015 č. 6 sděluje pisatel o červeně mozaikových kanárech, že „při podávání barviva musíme dbát na probarvení znaků, které jsou typické pro mozaikové kanáry, tj. hlava, prsa, křídla a kostrč“. Chci tuto citaci upřesnit, že ne hlava, ale maska na hlavě má být přebarvena do červena, a čím sytější a větší, tím lepší. Oko musí být umístěno uvnitř masky, maska musí být jasně vyznačena a ohraničena, červená barva nesmí dělat tzv. „uši“. Na prsou nesmí být červená rozlitá barva opeření, ale má tvořit červený proužek ostře ohraničený a nerozlévat se do bílé barvy, dále nesmí být spojen s maskou. Křídla – říká se ramena – mají být červená a letky mají být co nejbělejší. Kostrč musí být jasně vymezena a správně zbarvena.

Protože mám zkušenosti s kanáry recesivně bílými, tvrdím, že bílá barva v letkách nikdy u mozaiky nedocílí takovou bílou barvu jako recesivně bílý kanár. Vycházím z toho, že mládě recesivně bílého kanára je jasně bílé, kdežto mládě červené mozaiky není jasně bílé, ale s nádechem do růžova. Taktéž nesdílím stejný názor, že když se krmí řepkou, peří na křídlech a ocase má žlutý nádech. Když už, tak bych připustil nekrmit olejninami (řepkou), když jsou mláďata v hnízdě, aby ocasní a letkové peří „nemělo nádech do žluta“. Řepkou a semencem krmím celou sezonu už kvůli tomu, že jako olejniny při přepeřování rozpouští červené barvivo – karoten v podobě kantaxantinu. Karoten patří do skupiny lipofilní – rozpustné v tucích. Hned se musím ptát. Jak to, že krmím nadále řepkou a podávám karoten pro docílení sytě červené barvy a krátké peří na hřbetě, bocích zůstává zářivě bílé a nezabarví ho řepka do žluta a karoten do červena? Odpovídám si – je to genetika. Pokud má kanár genetickou dispozici, že bude odpovídat standardu, já už jenom krmivem – karotenem – zdůrazním kontrast barev. Krmením masku ani nezvětším, ani nezmenším. Pokud má geneticky dáno, že na prsou bude barva „rozlitá“, bude to tak, i když nebudu krmit karotenem – peří bude do oranžova, ale nebude bílé. Je to můj názor a chtěl jsem se o něj podělit.

Závěrem uvedu, že každý z chovatelů, který u mne byl, viděl, že červené mozaikové kanáry chovám společně po celou dobu přepeřování s červenými kanáry v jedné voliéře. Krmím je stejně, jak červené, tak mozaikové. Červené barvivo začínám podávat, když prvnímu mozaikovému mláděti začíná na ramínku prosvítat oranžová barva. Pak už barvím až do výstav i mladé mozaiky z druhého hnízda. Nemám jiné možnosti.

I letos jsem nakupoval k osvěžení krve jednu samičku a dva samečky od předního chovatele z Polska a dva samečky od chovatele z Německa. Když jsem je doma srovnal se svými kanáry, neviděl jsem rozdíl. A to je chovám tak, jak výše uvádím.

Závěrem moje rada: záleží na finančních možnostech, ale raději koupím dva páry kvalitních kanárů než 5 párů slabšího průměru. Finančně to vyjde na stejno, ale v druhém případě spoustu let přešlapuju na místě, než si to uvědomím.