Zdravotní problémy v chovu králíků – úvod
Úvod
Zdravotní problematika u králíků je často frekventovaným tématem v odborné chovatelské veřejnosti. Nicméně, stále se, zejména u začínajících chovatelů, setkáváme s mnohdy zásadními nedostatky, které se následně projevují většinou v poruše zdraví králíků, a tedy v celém chovu. Náprava většiny těchto zdravotních problémů zabere mnoho času a prostředků, zejména finančních a časových. Přesto však příčina většiny takových problémů mohla být eliminována již před vznikem onemocnění správným vedením chovu a základními preventivními postupy. Právě těmto základním zdravotním aspektům bude věnován následující seriál.
Prevence je základem úspěšného chovu králíků
S ohledem na současnou situaci domácího chovu králíků se stále více setkáváme spíše s problémy způsobenými špatnou prevencí chovu. Prevence má v chovu zvířat zcela zásadní postavení, přičemž u králíků se to projevuje velmi zřetelně. Zatímco v minulých letech naše chovatele králíků trápila zejména typická infekční či parazitární onemocnění (myxomatóza, kokcidióza aj.), v nedávné době se hodně dostávají do popředí zdravotní problémy úzce spjaté s dodržování základních hygienických a rovněž dietetických pravidel. Tzv. preventivní medicína u králíků zahrnuje chovatelské a veterinární zásahy směřující k předcházení vzniku vybraných onemocnění. Toho lze dosáhnout zavedením základních hygienických pravidel, zajištěním optimálních ustájovacích prostor, vyrovnanou krmnou dávkou, dobrým ošetřováním zvířat a také preventivním očkováním proti vybraným onemocněním. Rovněž sem patří základní šlechtitelské postupy směřující k udržení dobrého zdraví, produkce a reprodukce.
Komplexní opatření
Celá tato problematika je komplexní – spolupracují tu úzce chovatel a veterinární lékař. Nutno podotknout, že tato tematika je z drtivé většiny závislá právě na chovateli, který zásadním způsobem rozhoduje o realizaci konkrétních úkonů a opatření ve svém chovu. Základem je povědomí o konkrétních kritických bodech v chovu, které je potřebné znát, brát v potaz a přizpůsobit tomu vedení chovu v tomto časovém období. Pokud se chovatel naučí tato období najít a zvýšit tehdy péči o králíky, je možnost vzniku onemocnění výrazně snížená.
Zoohygienická pravidla
Zahrnují zoohygienické aspekty ustájení, krmení a napájení. Patří sem zejména stavebně-technické body králíkárny (umístění, materiál, zabezpečení směřující k udržení správného mikroklimatu, respektování prostorových požadavků konkrétních plemen a věkových kategorií králíků aj.), správný výběr vhodného steliva, stanovení optimální frekvence vyklízení kotců, jejich mechanické očisty a dezinfekce. Rovněž je potřebné zohlednit určité plemenné zdravotní predispozice k technologii ustájení. Mimoto sem náleží také výběr vhodné technologie krmení a napájení, která je vhodná do konkrétních podmínek domácího chovu králíků, a různé další aspekty. Taktéž vhodná péče a manipulace s králíky má v chovu příznivý efekt.
Výživa a krmení
O výživě králíků by mohl být bezesporu napsán samostatný seriál. Všeobecně právě výživa je tím nejpodstatnějším efektem, který ovlivňuje živý organismus zvířete. V ohledu chovu králíků je potřeba vycházet z fyziologických základů trávení králíka, které mnohdy vykazují určité jedinečnosti napříč zvířecí říší. Správná kvalitativní i kvantitativní stránka krmení je klíčem k úspěšnému chovu, což si i naši chovatelé v nedávné době začali výrazně uvědomovat. Mnohými zásahy v krmné dávce lze zkvalitnit vybrané exteriérové znaky, především osvalení a kvalitu srsti, případně další znaky. Obdobně respektováním poněkud odlišných nároků různých věkových a produkčních kategorií králíků lze dosáhnout optimální kondice či zlepšení výsledků produkce nebo i reprodukce.
Příprava na výstavu a péče o králíky po ní
V péči o králíky v hobby chovu s výstavnickým potenciálem jsou jedním z klíčových bodů specifika správné péče o králíky v období výstav. Správně zvolenými návyky lze dosáhnout optimalizace kondice králíků a minimalizace výstavních, a především dobře známých povýstavních problémů.
Šlechtění a plemenitba
Správně realizované šlechtění a plemenitba jsou užitečné v ohledu udržení dobré zdravotního stavu, úrovně produkce a reprodukce v konkrétním chovu. Jedinci, kteří jsou vnímavější ke vzniku onemocnění, jsou z chovu vyřazováni s cílem zlepšení zdraví následujících generací. Přestože tento aspekt není mnohdy pro chovatele „tak úplně vidět“, právě vhodnou selekcí lze dosáhnout všeobecné odolnosti proti mnoha nepříznivým efektům. Taktéž vyřazení jedinců s různými deformacemi (zubů, pohlavních orgánů, uší apod.) má svůj rozhodně opodstatněný význam. Stejně tak ale platí, že při přehlížení těchto defektních znaků může dojít velmi rychle ve sledu generací ke zhoršení zdraví králíků a úrovně chovu vůbec. Mimoto se dá předpokládat, že detailní sledování dědičnosti produkčních a zejména reprodukčních ukazatelů v konkrétním chovu králíků bude mít pro chovatele čím dál větší význam.
Vakcinace
Vakcinace sehrává zásadní roli v pozici preventivní péče proti vybraným infekčním onemocněním. Oproti téže situaci u jiných pet zvířat (např. psi, kočky) je to u králíků podstatně jednodušší situace, především v ohledu množství specifických onemocnění. U králíků se v podmínkách České republiky tradičně očkuje proti dvěma virovým onemocněním – myxomatóze a králičímu moru. Po poměrně dlouhou se těmto dvěma onemocněním dařilo bránit vakcinací, jejímž podkladem byla a je dobrá znalost závažnosti těchto nemocí ze strany chovatelů. Stejně jako každý druh organismu, i viroví původci onemocnění se v čase vyvíjejí a zdokonalují. Vhodným příkladem je např. snížení virulence u myxomatózy nebo především problém s novým typem viru králičího moru (tzv. RHDV2). Druhý jmenovaný problém je skutečně aktuální v západní Evropě s tendencí se šířit dál.
Dehelmintizace
Provádění dehelmintizace (tj. odčervení) bylo u králíků dlouhou dobu velkou neznámou. Pozornost se mu však začala věnovat v posledním desetiletí. Přestože výskyt střevních parazitů není u králíka tak markantní, jako je tomu v populaci jiných zájmových zvířat, pravidelné odčervení si již našlo místo v mnoha chovech králíků.
Antikokcidika
Kokcidióza je parazitární onemocnění způsobení jednobuněčným parazitem z rodu Eimeria. Má afinitu především ke sliznici střeva, kde může způsobovat často fatální ztráty. Jedná se hlavně o kritickou kategorii mladých králíků. S ohledem na složitý vývojový cyklus kokcidií lze však vhodně zvolenou zoohygienou a rovněž vybranými preparáty ve vodě či krmivu snížit výskyt této nemoci v chovu na minimum. Samotná konvenční antikokcidika mají samozřejmě svůj význam (především ve faremních chovech), nicméně v současné době se dostává do popředí rovněž dietární využití přírodních látek s antikokcidickým účinkem, čemuž je věnován velký prostor ve výzkumu.
Všem těmto základním tématům preventivní medicíny králíků bude postupně věnován prostor v jednotlivých dílech seriálu.
