Reggio Emilia
Já jsem vyrazil v pátek 18. 11. ve večerních hodinách z Prahy. Zúčastnil jsem se tak výpravy, kterou pořádal KPEP a pro tuto událost přichystal autobus. Když se člověk na něco těší a navíc je v dobré společnosti, cesta ubíhá rychle. I v tomto případě tomu nebylo jinak. Obklopen nejlepšími přáteli jsem mohl debatovat o všem možném nějakých 12 hodin jízdy. Ráno okolo 9.30 jsme přijížděli k výstavišti plni očekávání. Již zdálky se hromadila auta a vznikaly dlouhé kolony. Z toho pohledu bylo zřejmé, že o tuto akci bude opět velký zájem chovatelů i milovníků ptáků z celé Evropy. Autobus zastavil několik set metrů od výstaviště a my ho museli opustit se vším, co ten den bylo potřeba. Vyrazili jsme ke vstupní bráně a zařadili se do fronty u pokladny. Po zaplacení vstupného, které činilo 10 eur na osobu, jsme mohli konečně projít do první haly. Nicméně byl zde takový nápor, že na nás ani nezbyla páska, která sloužila jako vrácenka. Již při vstupu do haly bylo jasné, že toto Reggio bude boj.
První hala, která je určena převážně pro prodej ptáků, byla naprosto plná a sotva jsme se proplétali davem. Chvílemi to byl skutečně boj. V této první hale jsou ptáci určení k prodeji a prezentace italských klubů s různým zaměřením. Nejvíce jsou zde po stranách umístěné stánky klubů, které se zabývají různými typy kanárů, drobného exotického ptactva, papoušků a eurofauny. Já jsem ihned zamířil hledat italský klub chovatelů zebřiček (Italia zebravinken club). Zde jsem měl naplánované setkání s přítelem Carlem Murarem. Jedná se o jednoho z nejlepších chovatelů zebřiček na světě. Měl jsem s ním domluvený obchod, a tak setkání v jejich klubu bylo příhodné, protože jinak bychom se v tom obrovském množství návštěvníků asi ani nenašli. Po setkání s Carlem jsem mohl pokračovat v prohlídce, protože, jak se říká, dušička už měla klid. Prošel jsem celou halu s jakousi nechutí, protože pohodlnějším způsobem se dalo procházet pouze po obvodu haly. Projít středovými uličkami a prohlédnout si všechny nabízené ptáky bylo takřka nemožné.
Vrhl jsem se směrem do druhé haly, která je určena rovněž k prodeji ptáků, avšak po okraji haly jsou prodejci hlavně všeho potřebného k chovu ptáků. Pokud někdo něco shání, tak Reggio je to pravé místo. Musím říci, že i přes přetlak lidí, který není nikdy příjemný, člověka prostě musí ohromit to, co jsou italští chovatelé a prodejci schopni dokázat. Pozastavím se u prodeje ptáků ve dvou halách. Tento prodej je braný jako burza, nicméně se striktně danými pravidly, která jsou dle mého názoru jedna z nejlepších na akcích takového druhu. Každý, kdo chtěl prodávat na Reggiu, si musel dopředu zarezervovat stůl nebo klece, které jsou ve vlastnictví SOR (Klub chovatelů ptáků z Reggia). Jeden prodejní stůl o ploše zhruba 1 metr čtvereční stál 120 eur. Jedna bodovací klec, která byla určena k prodeji, stála 9 eur nebo respektive její pronájem na dobu výstavy. Co se týče prodejních klecí, jsou zde k vidění různé druhy, ale převážně bodovací klece, kufry do kterých se návštěvník dívá shora a jiné pěkné prodejní klece. Avšak je zde vidět jasný rozdíl oproti například českým nebo i jiným evropským burzám. Italové jsou patřičně hrdí na svůj koníček a tak také přistupují k prezentaci při prodeji. Nikde není vidět, že by se ptáci nějak mačkali, že by byli v nějaké nepohodě, že by na ně nebylo vidět nebo by postrádali krmení a vodu. Takřka každý má klece nové nebo tak čisté, že to vypadá, jako by si je koupil na tuto burzu. Faktem je, že většina prodejních klecí je z plastu, a tak se dají dobře omývat. Avšak špinavý může být i plast, což zde není. Ti, kteří chtějí pozvednout úroveň prodeje ještě někam dál, mají klece nasvícené. Samozřejmostí je voda a krmení v každé kleci. Je vidět, jak italské chovatele chovatelství naplňuje a provozují ho s nějakým cílem. Každý ihned ochotně podá informace, případně nabízí vizitku s kontaktem. Někteří chovatelé mají nad svými stoly něco jako transparenty. Ti nejlepší mají dokonce vlastní velké stánky v krajní části této haly, kde mají reklamy na svůj chov a špičkové ptáky k prodeji. Samozřejmě kdo zde chce najít kanára za 10 eur, nemá šanci uspět.
Podle mého názoru tato akce může být inspirující v mnoha ohledech pro ostatní, nejen české chovatele. Rovněž se mi velmi líbí, že tito chovatelé znají cenu kvality a jsou ochotni za ni zaplatit. Možná proto někteří namítají, že Italové jsou drazí. Jestli jsou drazí, nebo ne, to je zavádějící. Samozřejmě může být chovatel drahý a nemít ptáky valné kvality. Nicméně pokud se podívám na celkový průměr a poměr kvality a ceny, myslím si, že Italové drazí nejsou. Záleží na tom, jestli chovatel hledá kvalitu, nebo nízkou cenu a na kvalitu nehledí. Italové, jak jsem zmínil, jsou patřičně hrdí na svého koníčka a většina z nich ptáky vystavuje. Vědí, kolik námahy a času dá odchovat kvalitního ptáka. Proto si samozřejmě určí vyšší cenu. Je možné vybrat si z obrovského množství ptáků. Avšak není dobré rozhodovat se tím způsobem, že si projdu burzu, podívám se na nabídku a pak se vrátím. Již dávno vím, že takhle nejde nakupovat, protože jakmile jsou někde pěkní ptáci, moc dlouho tam nevydrží, a tak nerozhodný člověk nekoupí nic. Co se týče cenové relace, myslím si, že je zde nepatrně dražší nakupovat než u nás nebo například ve Zwolle či na jiné zahraniční burze. Ovšem kvalita nabízených ptáků je také ve většině případů jinde. Ceny kanárů se zde pohybují od 20 do 400 eur za kus a myslím, že by se našli i dražší. Každý si tak může vybrat i cenovou relaci, za kterou bude nakupovat. Můžeme se zde setkat i s různými vzácnými druhy ptáků z řad hmyzo- a plodožravých. Viděl jsem i několik medosavek, a dokonce kolibříky. K vidění a prodeji je i vzácná eurofauna nebo astrildovití ptáci. Mě například zajímají hýlové obecní, a to hlavně mutace. Cena přírodního páru se pohybovala okolo 200–300 eur, žlutou mutaci jsem našel za 900 eur žlutý × štěpitelná samice. Celkově je tato burza více nasměrována svým zaměřením na menší druhy ptáků než na velké papoušky a různé mutace středních papoušků. Naopak zase ve Zwolle je zaměření více na mutace, střední a velké papoušky. Tuto halu jsem víceméně procházel sám, protože procházet tak našlapanými prostorami s přepravkou a ještě hlídat skupinu přátel je takřka nemožné. Pokud bylo nutné se sejít, zavolali jsme si a setkali se u nějakého „záchranného“ bodu.
Zbývalo projít třetí halu, kterou mám ze všech nejradši. V této hale jsou pouze výstavní ptáci v bodovaných klecích. Po stranách jsou nejrůznější prodejci převážně s krmením. Tato dle mého názoru nejhezčí hala je vždy paradoxně tou nejméně zaplněnou. Každý chce nakoupit na burze a výstavní část ho příliš nezajímá. Pokud někdo chce nakoupit například speciální krmivo, tak právě zde. Prodejci nabízejí nepřeberné množství vaječných směsí, zrnin a různých doplňků. Zjistíte tak, že není pět výrobců průmyslových míchanic, ale třicet apod. Dají se zde sehnat skvělé věci pro hmyzožravé ptáky, plodožravé nebo eurofaunu. Myslím, že si zde každý najde svůj okruh. Co se týče věcí, které jsou potřebné k chovatelství, ať už se jedná o přepravky, budky, klece a voliéry, nebo různé vychytávky, zde také pořídíte úplně všechno. Někdy až člověk žasne nad tím, jaké věci se prodávají a s jakou propracovaností a promyšleností jsou zhotoveny. To není jenom nějaká obyčejná přepravka či klec. Je patrné, že tyto nabízené produkty jsou výmyslem skutečných chovatelů, a to je velmi důležité. Většina těchto klecí je z omyvatelných materiálů, jako je plast, nerez, hliník apod. Samozřejmě od toho se odráží i cena. Ovšem pokud se pozastavím nad propracovaností obslužnosti těchto klecí, sečtu si náklady nějakého jiného levnějšího řešení, stejně musím usoudit, že dražší varianta je prostě lepší. Tyto špičkové klece se pořídí jednou a můžeme je mít téměř na celý život. Pokud se k nim člověk chová s ohledem a nezničí je vlastní hloupostí, musí mu vydržet a dobře sloužit dlouhá léta. Nechci dělat reklamu, ale sám jsem dospěl k tomuto názoru. Chovu ptáků se intenzivně věnuji 19 let a za tu dobu jsem měl spoustu klecí, voliér a viděl jsem nesčetně zařízení. Časem prostě člověk musí zjistit, že levnější varianta je ve finále dražší.
Abych se však vrátil zpět k výstavě, navážu na bodovanou část. Vždy si říkám, ještě že nechovám kanáry, protože bych tady dostal infarkt. Největší částí z bodovaných ptáků jsou právě kanáři. Celkově bylo letos vystaveno přes 16 000 ptáků v bodované části. Jelikož jsem dříve kanáry choval a pár mých přátel chová kvalitní kanáry, mám lehké povědomí, jak by asi měl takový ideální Kanár vypadat. Je jasné, že Italové mají opravdu špičkové ptáky. Vždy mám nutkání nějaké si koupit, ale pak se uklidním slovy, že nemohu mít všechno. V bodované části a vlastně i mimo ni je k vidění nepřeberné množství překrásných mutací a kombinací. Samozřejmě jsou zde vystavení i postavoví a zpěvní kanáři. Menší část z celku tvoří i drobné exotické ptactvo nebo eurofauna, která je také velmi kvalitní. Na okraj může návštěvník obdivovat vystavené převážně malé druhy papoušků. Jsou zde k vidění i vzácní Kříženci například eurofauny. Pokud bych měl shrnout svůj zážitek z italského Reggia, tak se jedná o nejlepší akci svého druhu a rozhodně mohu každému chovateli doporučit, aby ji alespoň jednou navštívil.
