Poprvé se tato mutace vyskytla v Austrálii roku 1981. Odchov se zdařil od dvou aqua ptáků. Již začátek vzniku potvrzuje, že tyto tři mutace jsou jedna alelická řada. Tudíž modrá běloprsá je pouze selekce, a ne geneticky modrá mutace. Modrá mutace kompletně potlačí psittacin. Tato modrá, jak ji známe, má psittacin stále přítomný a jasně viditelný, proto se nemůže jednat o geneticky modrou mutaci. Rovněž jsem si tuto teorii potvrdil ve svém chovu. Z několika generací, kdy jsem pároval aqua × aqua, mi vždy dále vzešli v hnízdě i modří běloprsí ptáci. Naopak pokud chováme stále modrý × modrá, aqua a tyrkys se v odchovu neobjevuje. Selekcí vlastně utužujeme bílé zbarvení na prsou a břiše. Ve své podstatě selektivně utlumujeme psittacin. Nicméně geneticky nechováme čistou modrou mutaci. Aktuálně se ve Francii vyvíjí modrá barva u neofém tyrkysových pomocí selekce. Tudíž za několik generací bude neoféma tyrkysová modrá, avšak selektivně modrá. Tato barva těla bude tmavě modrá, nikoliv světle modrá až šedá, jako by tomu bylo v případě skutečné modré mutace. Celou tuto skupinu můžeme nazvat „částečně modré mutace“. Každopádně není možné, abychom měli například modrého štěpitelného na aqua či tyrkys a naopak. Pták nemůže být štěpitelný na něco, co už sám je. Modrá barva se ještě vyskytuje u Neofémy modrokřídlé a Bourkovy. Nicméně u neofémy modrokřídlé se jedná o skutečnou modrou mutaci a u neofémy Bourkovy o částečně modrou mutaci. I když se mezi chovateli vyskytuje již dlouhou dobu, stále není její projev v maximální možné míře. Poslední dobou se dostávala do voliér chovatelů novinka v podobě modrých bourků. Nejdříve nebylo jasné, jaká je u této mutace dědičnost a o jakou mutaci vlastně jde. Jedná se o mutaci aqua a tyrkys. Velký rozdíl je v tom, že samice ve většině případů zůstávají modré, ale samcům modrá barva po přepeření mizí. Pouze několik jedinců má modrou barvu na zádech i po přepeření. Setkáváme se s ptáky, kde převažuje barva oranžová nebo zelená oproti modré. Takové projevy jsou běžné pro částečně modré mutace. Pokud by se jednalo o modrou mutaci, nemohly by být přítomné barvy jako žlutá, oranžová, růžová apod. Nejlepší projev aqua a tyrkys mutace jsou v přírodní barvě. V kombinaci s opalinovou můžeme vidět ptáky s naoranžovělými zády.
Dilute mutace je velmi rozšířená u neofémy tyrkysové, a to hlavně v kombinaci s červenobřichou a opalinovou. Viděl jsem i exemplář u Neofémy modrohlavé, nicméně tento jedinec uhynul. Poprvé byla odchována v Austrálii kolem roku 1963. Je to recesivní mutace, což znamená, že může štěpit samec i samice. Žlutá barva těla je velmi variabilní, a proto ptáci mohou být i s nádechem zelené barvy. Žlutá barva těla se zvýrazní v kombinaci se skořicovou mutací. Červené znaky v křídlech u samců zůstávají, hlava a ramena jsou světle modré, samice je celá žlutá bez červených znaků na ramenou. Nohy, drápky a zobák jsou oproti přírodnímu zbarvení světlejší. Barva očí je stejná jako u přírodních ptáků.
Jednou z oblíbených mutací posledních let je recesivní lemovaná. Je zde jistá podobnost s lemovanou mutací u neofémy modrohlavé. U neofémy modrohlavé je ale dědičnost autozomální neúplná dominantní. U lemované, která se vyskytuje pouze u neofémy Bourkovy, je zajímavé, že je recesivní. Obvykle mutace, které se vyznačují velkou variabilitou ve zbarvení, jsou neúplné dominantní. Recesivní mutace jsou ve většině případů ve zbarvení uniformní. Výběrem je možné docílit velmi světlých ptáků. V kombinaci s opalinovou s modrou selekcí vzniká velmi líbivá kombinace. Nejcennější a nejvíce žádaní ptáci mají světlé tělo a černě lemované letky. Vzhledem k tomu, že dědičnost je recesivní, není rozvoj této mutace tak strhující. Až poslední rok se objevují kombinace s dalšími zajímavými mutacemi.
Šedokřídlá mutace se vyskytuje pouze u Neofémy ozdobné. Barva těla je světlejší než u přírodního jedince. Jedná se totiž o redukci melaninu. Modré oblasti masky a ramen jsou rovněž nepatrně světlejší než u přírodních ptáků. Letky jsou zesvětleny rovnoměrně na šedivou barvu. Mezi chovateli jsou oblíbené světlé a výrazné kombinace. Vyskytlo se několik překrásných jedinců v kombinaci šedokřídlá pastelová straka. Jedná se o tři recesivní mutace v jedné kombinaci. Vždy kombinace recesivních mutací jsou složitější než například dominantní a recesivní. Pokud párujeme recesivní mutace navzájem, vzniká v počátku mnoho štěpitelných ptáků – a tím pádem i mnoho těch, kteří se nám příliš nehodí.
Bronzovoplavá mutace se vyskytuje u neofémy Bourkovy a ozdobné. Projevuje se snížením eumelaninu o 30–40 %. Zobák je tmavý, nohy masové barvy, drápky bílé. Oči jsou červené s nažloutlou duhovkou. Modré oblasti na hlavě a ramenou jsou zesvětlené. Letky jsou zbarveny v různém odstínu od šedé po bílou. Pokud párujeme bleděplavého ptáka s bronzovoplavým, odchov je klasického zbarvení a mláďata na obě mutace štěpí. Bleděplavá se vyskytuje pouze u neofémy Bourkovy a projevuje se redukcí melaninu. Zobák má rohovinovou barvu, nohy a drápky jsou hnědé. Oči jsou červené. Jedná se o dvě rozdílné mutace. Ve zbarvení bronzovoplavých je velká variabilita. Během posledních let se chovatelé věnují selekci ve prospěch co nejsvětlejších ptáků. U neofémy ozdobné je možné dosáhnout jedince s červeným okem, který bude vypadat jako lutino. Nicméně letky v tomto případě nejsou bílé, ale žluté. Žlutá barva těla je velice atraktivní a výraznější než u lutin.
Recesivní straky se vyskytují u neofémy ozdobné, Bourkovy a modrohlavé. Na tuto mutaci mohou štěpit obě pohlaví. Recesivní strakatost vytvoří absenci eumelaninu na různých částech těla. Nohy a drápky jsou světlé nebo tmavé. Recesivní straky se dlouhou dobu nedařilo odchovávat. Nyní je několik stabilních kmenů u neofémy ozdobné a chovatelé je kombinují s dominantními strakami. Kombinace recesivní a dominantní straky jsou nám známy například od kakariků. Cílem chovatelů je vytvořit žluté ptáky s černýma očima. Nejedná se však o mutaci dilute, ale o pouhou kombinaci dvou strak.
Pastelová mutace zapříčiňuje snížení množství melaninu přibližně o 50 %. Z toho důvodu je barva těla celkově zesvětlena. Nohy, drápy, zobák a oči zůstávají takřka nezměněny. Mutace pastel je v současné době uznána u neofémy ozdobné v Evropě a u neofémy modrohlavé v Austrálii. V Evropě drtivá většina chovatelů nazývá částečně modrou mutaci u neofémy modrohlavé „modrý a zelený pastel“. Takové tvrzení je převzaté z předešlých let a není správné. Z mého předešlého vysvětlení je patrné, že se nemůže jednat o pastel. Aqua, tyrkys, parblue a modrá jsou vlastně jednou mutací. Jedná se zde o změny v psittacinu. Letky a tmavé části těla jsou nezměněny, proto se nemůže jednat o pastel, který snižuje množství melaninu.
Příklad párování recesivní mutace a přírodně zbarveného jedince:
1,0 přírodně zbarvený štěpitelný na dilute × 0,1 přírodně zbarvená
50 % samců i samic přírodně zbarvených
50 % samců i samic přírodně zbarvených štěpitelných na dilute
1,0 dilute × 0,1 přírodně zbarvená
100 % samců i samic přírodně zbarvených štěpitelných na dilute
1,0 přírodně zbarvený štěpitelný na dilute × 0,1 přírodně zbarvená štěpitelná na dilute
25 % přírodně zbarvených samců i samic
50 % samců i samic přírodně zbarvených štěpitelných na dilute
25 % samců i samic dilute
1,0 dilute × 0,1 přírodně zbarvená štěpitelná na dilute
50 % přírodně zbarvených samců i samic štěpitelných na dilute
50 % samců i samic dilute
1,0 dilute × 0,1 dilute
100 % samců i samic dilute