O tyto malé a nevýrazně olivově zeleně zbarvené aratingy v minulosti nikdy nebyl moc velký zájem, ten ale v posledních čtyřech letech nebývale vzrostl a dnes je po nich doslova v celé Evropě hlad. Poptávka se odrazila i na jejich současné pořizovací ceně. Jeden můj zahraniční přítel mi vyprávěl příběh, kdy v devadesátých letech navštívil jednoho holandského obchodníka a v menší voliérce bylo namačkáno asi třicet těchto aratingů, po pár měsících jej navštívil znovu – všech třicet aztéků se i nadále tísnilo ve své voliérce. Podobný poznatek mi sdělil i náš největší dovozce ptactva pan Šimon, který je jako jediný oficiálně dovezl do České republiky ve větším množství v roce 1998 v počtu asi 40 kusů – a dle jeho vyjádření „se nedali prodat“.
Aratinga aztécký byl ve dřívější literatuře uváděn jako Aratinga nana astec – jako jeden z poddruhů Aratinga nana, druhým poddruhem byl Aratinga nana vicinalis. Nyní jsou přeřazeni do rodu Eupsittula (nové řazení dle autorů del Hoyo a kol.) a Eupsittula nana je uváděn jako samostatný druh (aratinga jamajský). Jako další samostatný druh je nyní uznáván Eupsittula astec (aratinga aztécký) s poddruhem vicinalis (tato ssp. je zelenější). V devadesátých letech minulého století celkem pravidelně ssp vicinalis odchovával belgický chovatel Jos Caes .
Sestavení párů
Tento druh malých aratingů mi učaroval během roku 2013, kdy jsem se snažil sehnat nějaké kusy aratingů aztéckých pro svého kamaráda z Velké Británie, který se však později ukázal jako lehce neseriózní a zajištěné kusy neodebral. Těchto 5 zamluvených kusů nakonec bylo prodáno do Německa. Začal jsem pátrat dále a počátkem roku 2014 se mně do mého chovu podařilo koupit dospělou samici z českého odchovu přítele Janky z roku 2010. O pár měsíců později jsem samičku dopároval už také dospělým samcem – odchovem z LPF (nadace Loro Parque Fundación), kterého mi přenechal jeden maďarský chovatel. Ten si před léty dovezl dva samečky – bratry z odchovu roku 2005. Koncem léta téhož roku jsem ještě získal dvě mladé odchované samičky od přítele Vandělíka z jeho vlastního odchovu z roku 2014. Doufal jsem, že v brzké době počet aztéků rozšířím o další, nejlépe krevně nepříbuzné kusy. Mezitím, na jaře 2015, mi znenadání sameček z LPF uhynul a já začínal opět hledat alespoň jednoho samečka ke svým třem samičkám. Přítel Vandělík v roce 2015 aratingy aztécké neodchoval, ale dva samečky se podařilo odchovat příteli Jankovi od páru, který byl nepříbuzný k rodičům mé první samičky. Po telefonické dohodě jsem se pro jednoho ze dvou samců vydal na cestu dlouhou jedním směrem 600 km a krásného samce s certifikátem o pohlaví jsem si dovezl domů a umístil jsem ho ke své staré samici. Dvě zbývající mladé samice byly chovány společně v jiné voliéře. K těmto samičkám jsem loni (2016) dovezl dva nepříbuzné samečky, vytvořil jsem tedy další dva páry. Po nezbytném tříměsíčním pozorování a aklimatizaci nově příchozích jsem k těmto samečkům přidal do společné velké voliéry i mé dvě dvouleté samičky. Prozatím seznamování probíhá bez šarvátek. Bydlím kousek od Ostravy a pro získání všech svých nynějších jedinců jsem najel asi 4 500 km po České a Slovenské republice.
Chovatelské zařízení, krmení
Můj první pár sestavený ze samice z roku 2010 a samečka z odchovu 2015 se intenzivně na počátku července loňského roku pářil, samečkovi tou dobou bylo pouhých 14 měsíců! K odchovu ještě samozřejmě nedošlo. Své aratingy chovám v kombinovaných voliérách o vnitřních vytápěných záletech o rozměrech 3 × 1 × 2 m, venkovní výlety jsou o délce 4 metry. Všechny výlety jsou neustále od května do konce října otevřeny. Všichni mí papoušci nocují ve vnitřních záletech, krmím je navečer kolem 17. hodiny a ptáci se naučili vracet a zůstávat na noc uvnitř. Již snad příští jaro všechny aratingy přemístím do nového objektu, kde vnitřní temperovaný zálet je 150 × 100 × 220 cm (d × š × v) a výlety budou zavěšené voliérky 2 × 1 × 1 m. Krmnou dávku mám sestavenou z prosa, ovsa, perrily, lesknice, pohanky a kardi s menším podílem slunečnice, denně dostávají také jablko a mrkev, přebytek červených jeřabin, plodů hlohu, černou aronii (tyto mám i zamrazené ve větším množství) a sezonně také černý bez, maliny a ostružiny, kukuřici v mléčné zralosti, denně také rozpůlené vlašské ořechy – jeden kus na pár, příležitostně i pekanové ořechy, pouze buráky nepodávám svým papouškům vůbec. Jednou týdně podávám také misku granulí NutriBird, která je podle jejich momentální chuti někdy zcela zkonzumována, jindy zůstává téměř nedotčena.
Odchovy v ČR
Trochu mě nyní s odstupem času mrzí, že při návštěvě chovatele J. Zity v Olomouci (kupoval jsem tehdy pár aratingů oranžovočelých) jsem nevyužil také nabídky na koupi páru aratingů aztéckých s jedním odchovaným mládětem – samičkou. To bylo na jaře 2013. V loňském roce (2016) bylo u dvou chovatelů v České republice odchováno celkem devět mláďat od dvou chovných párů, z tohoto počtu byly jen dvě samičky, v roce 2015 bylo odchováno u týchž dvou chovatelů 6 mladých také od dvou párů – ale jen jedna samička, v roce 2014 byly opět u dvou chovatelů odchovy 4 kusů (tři samičky a sameček). Tyto aratingy v ČR odchovali celkem čtyři chovatelé (chovatel – specialista na aratingy J. Zita již tyto aratingy v současné době nechová a svůj pár přenechal jinému úspěšnému chovateli, Z. Vandělíkovi). Odchovů bylo celkově v České republice dosaženo u šesti chovných párů, jeden z těchto párů už uhynul a u zbývajících pěti párů je odchov relativně nahodilý, jeden pár u chovatele K. Hansala odchoval pouze jednou dvě mláďata v roce 2014 a obě byla vyvezena z ČR do zahraničí, v žádném roce neodchovali více než tři páry současně.
Průkopníkem a nejúspěšnějším chovatelem těchto aratingů v České republice je Jan Janka, který mladé odchovává téměř každoročně už od roku 2000, kdy zakoupil pár u dovozce pana Šimona, až do současnosti. Dle ústního sdělení chovatele bylo u něj odchováno 38 mladých. Jan Janka pořídil první pár již dospělých aztéků počátkem roku 2000 a ještě v témže roce dosáhl odchovu – jednalo se o první odchov v České republice. V létech 2001 a 2002 nebylo u přítele Janky odchovu docíleno. V roce 2012 přítel Janka začal odchovávat i od svého druhého složeného, nepříbuzného páru, ale o pár let později přestal odchovávat jeho první pár.
Velmi úspěšný s odchovy aztéků je i chovatel Z. Vandělík, specialista na jihoamerické papoušky – vlastní tři chovné páry, tyto aratingy odchovává asi deset let a odchoval také něco přes třicet mladých. Jiří Zita tyto aratingy odchovával v letech 2012–13 (v roce 2012 dvě mláďata, v roce 2013 jeden kus), pak svůj chovný pár přenechal chovateli Z. Vandělíkovi, u kterého tento pár dociluje odchovů dodnes. Samec z tohoto páru pochází z odchovu z LPF. V roce 2014 se podařil odchov dvou kusů (samec a samice) také Karlu Hansalovi, (tento odchovaný pár byl také z České republiky vyvezen). V následujících letech se K. Hansalovi úspěch nepodařilo zopakovat. Čeští chovatelé budou, co se týče počtu odchovaných mláďat, pravděpodobně nejúspěšnější na celém starém kontinentě. Dle mého odhadu se nyní v České republice nachází třináct párů a dva samci těchto aratingů, na sousedním Slovensku jsou nyní jen dva dospělé páry a jeden lichý kus – asi samec, v Německu je situace trochu lepší, tři chovatelé vlastní snad deset párů aratingů aztéckých, ale krevně jejich základ chovu tvoří odchovy od tří českých párů. Němečtí chovatelé se ale úspěšně snaží dopárovat tyto „naše“ odchovy nepříbuznými kusy odjinud.
Chov v Evropě
V Německu také pracuje na udržení a evidenci chovu aratingů aztéckých pracovní skupina chovatelů aratingů (Arbeitgruppe aratinga bratří Princových) a nově utvořená skupina pro zachování čistých přírodních forem papoušků GAV. Kromě České republiky je aratinga aztécký odchováván sporadicky ještě ve třech zemích Evropy, velmi střízlivý odhad celkového počtu aztéků držených v Evropě je asi 90 až 100 jedinců. Většina českých odchovů byla v minulých letech vyvezena do zahraničí, takže najít někde jinde v zahraničí chov na zcela jiných krevních liniích je tak trochu problém, ale vím o dvou zařízeních, kde odchovávají jinou nepříbuznou krev. Asi 4 nebo maximálně 5 párů „venku“ ve zbytku Evropy ne zcela pravidelně odchovává. Po několikaleté odmlce se již druhým rokem daří odchovy aztéků v LPF na Tenerife. Problém v současné době začíná být s cenou těchto aratingů – pomalu se vyšplhala někam k ceně aratingů kaktusových, některé páry již byly prodány i nad cenu „kaktusáčů“, navíc většina „líných“ zahraničních zájemců chce zakoupit pouze páry, a to ještě nejlépe nepříbuzné.
Mýty a skutečnosti
Ještě bych rád vyvrátil některé mýty, které se o těchto papoušcích přepisují bez výrazných úprav v naší literatuře stále dokola a jsou nepravdivé. Aztéci slétají na zem pro upadnuté kousky ovoce, bobule… – literatura tvrdí opak.
Aztéci se během i méně teplých dnů koupou, a to i dost často – v literatuře se ale dozvídáme, že se nekoupou vůbec, ani za parných dnů!
Je celkem zajímavé, že tento malý aratinga dospívá poměrně pozdě, je mi znám pouze jeden případ, kdy aratingové zahnízdili před svým třetím rokem – v chovu J. Zity odchovala dvouletá samička (kroužkovaný odchov Z. Vandělíka) se šestiletým samcem odchovaným v LPF. Napoprvé odchovala dvě mláďata.
Velmi zřídka mají páry dvě snůšky v jednom roce. Další zajímavý poznatek je, že i osvědčené chovné páry neodchovávají pravidelně každou sezonu, občas si rok nebo i více let i v nezměněných chovatelských podmínkách odpočinou.
Ve dvou chovech bylo docíleno odchovů mladých ve společných chovech více párů – byly chovány jednou dva páry a v druhém případě dokonce tři páry aztéckých aratingů pohromadě.
Tento článek mohl vzniknout jen s pomocí informací, které mi poskytli přední chovatelé těchto aratingů – Jan Janka, Zdeněk Vandělík a Jiří Zita. Tímto bych jim rád poděkoval.