Krmné doplňky, díl 5. – Makroprvky
Vápník a fosfor
Všichni víme, že vápník a fosfor jsou nedílnou součástí kostí a zubů. Zajišťují jejich tvrdost a odolnost. Méně se však ví, že bez vápníku by nám například nefungovaly svaly (včetně srdečního), protože je podstatou svalových stahů, nesrážela by se nám krev, bez fosforu bychom vlastně nefungovali vůbec, protože tělo by nedokázalo z „paliva“ (potravy) vyrobit energii pro život.
V potravě koní by mělo být přibližně 0,15–1,5 % vápníku a 0,15–0,6 % fosforu. Zatímco dospělí koně, kteří příliš nepracují, potřebují nižší dávky těchto minerálů, přidávat je třeba koním v tréninku či jiné fyzické zátěži, největší spotřebu vápníku a fosforu pak mají ti koně, kteří budují nejvíce kostí a svalů a tvoří nejvíce energie: rostoucí hříbata nebo březí a kojící klisny. Vápník a fosfor píšu schválně společně, protože tyto dva prvky se navzájem v těle velmi ovlivňují; doplňují se jako nejlepší partneři, ale někdy dokážou stát proti sobě jako praví nepřátelé. Kromě správného množství je totiž velmi důležitý i jejich vzájemný poměr.
Neměl by klesnout pod 1:1 u dospělých koní nebo pod 1,5:1 u koní rostoucích nebo březích a kojících klisen, tedy vápníku musí být stejně nebo aspoň jedenapůlkrát více než fosforu. Pokud by totiž fosfor v krmné dávce převažoval, bránil by vstřebávání vápníku ve střevech. Podobně brání vstřebávání vápníku i rostliny obsahující hodně šťavelanů! Zajímavé je, že nadbytek vápníku neovlivňuje vstřebávání fosforu, takže poměr 2:1, či dokonce 3:1 je úplně v pořádku, poměr 6:1 ještě koně dokážou tolerovat.
Vápník i fosfor koně přirozeně dostávají v lučním seně, a to v docela dobrém poměru. Ovšem v obilovinách je vápníku málo a fosforu hodně, stejně tak v oblíbených otrubách, naopak vojtěška je dobrým přirozeným zdrojem vápníku, podobně jako řepné řízky. Většinou se koním krmeným běžnými krmivy musí přidávat vápník; to se však časem může změnit: kvůli nedostatečnému hnojení půdy se totiž začínají v plodinách významně snižovat obsahy fosforu, takže tento minerál, který se ještě nedávno nemusel koním dodávat, může být zanedlouho v krmivech nedostatkový…
Pokud nejsme schopni koni dodat vápník a fosfor v normálním krmivu, sáhneme po minerálních krmných doplňcích. Tyto dva minerály najdeme v různém množství a různé podobě téměř v každém z nich. Pro vyrovnání poměru těchto dvou minerálů bohatě postačí krmný vápenec. Ale bohužel nestačí jen přisypat trochu nějakého vápníku do krmení a věřit, že poměry budou vyrovnány… vápník se ve střevech dospělých koní vstřebává asi jen z 50 %, u hříbat je to lepší, tam dosahuje vstřebatelnost k 70 procentům. Podle výzkumů u lidí je nejhorší vstřebatelnost u síranu vápenatého; málo vstřebatelný, ale z hlediska krmení koní nejvhodnější a také nejpoužívanější je uhličitan vápenatý (např. krmný vápenec) nebo fosforečnan vápenatý. Organicky vázaný vápník v podobě šťavelanu vápenatého se nedoporučuje, protože často způsobuje tvorbu močových kamenů. Fosfor je málo vstřebatelný v organických sloučeninách nacházejících se v rostlinách, konkrétně fytátech. Vhodnější je ho podávat v anorganické formě, například již zmíněného fosforečnanu vápenatého.
Hořčík
Hořčík má poměrně úzký vztah k vápníku a fosforu. Z velké části je obsažen v kostech (až 60 %), zbytek se pak podílí na mnoha důležitých metabolických pochodech těla, ať už ve svalech, nervech, či při výrobě energie, kde aktivuje nejrůznější enzymy. U koní nepatří k nedostatkovým minerálům, na rozdíl od skotu či ovcí, kde může způsobovat tzv. pastevní tetanii čili svalové křeče.
Předpokládá se, že běžná krmiva zatím zajišťují dostatek hořčíku v krmné dávce, přesto ho však najdeme v celé řadě různých minerálních doplňků. Věří se, že vysoké dávky hořčíku jsou nejenže koňmi dobře snášené (tedy se neprojevují jako otrava), ale naopak pomáhají uklidnit příliš vzrušivé a nervózní jedince. Doplňování hořčíku může mít smysl u koní, kteří se hodně potí, protože určité množství ho odchází i s potem z těla ven. Pokud se rozhodnete pro doplňování tohoto minerálu, uvědomte si jeho sníženou vstřebatelnost (okolo 50 %) z anorganických sloučenin např. síran hořečnatý (pozor, velmi dráždivá sůl!) nebo oxid hořečnatý. Za dobře vstřebatelné se považují také organické sloučeniny hořčíku, například laktát nebo chelát, ty se také nejčastěji vyskytují v současných minerálních doplňcích. Pozor ale na to, že vstřebatelnost hořčíku snižuje nadbytek vápníku! Optimální poměr vápníku a hořčíku je 2:1. V případě podezření, že kůň má v krmné dávce nedostatek hořčíku (například je příliš nervově vzrušivý), lze vyšetřit jeho krev na množství hořčíku a z toho pak s odborníkem zvážit vhodný doplněk.
Sodík, draslík a chloridy
Sodík, chloridy a draslík patří mezi hlavní elektrolyty čili minerály, které po rozpuštění ve vodě vedou elektrický proud. V těle jsou nejdůležitější právě proto, že zajišťují vznik a vedení elektrických impulzů v nervech a svalech. Nedostatek těchto minerálů způsobuje nejdříve nechutenství, snížený příjem vody, celkovou slabost a v extrémním případě dochází až ke smrti. Kromě elektřiny se však starají i o veškerou vodu v těle; kde je hodně těchto minerálů, tam se za nimi i stahuje voda. Chlorid je kromě toho důležitou součástí žluči a ovlivňuje i kvalitu trávení tuků v tenkém střevě. Zatímco sodík a chlorid se nachází převážně mimo buňky, draslík je typický nitrobuněčný minerál.
Zmíněné minerály koně hodně ztrácejí potem. Zatímco nepotící se dospělý kůň potřebuje v sušině krmiva asi 0,25 % soli (chlorid sodný), u potícího se koně tato potřeba může stoupnout na trojnásobek (0,75 %).
Přírodní zdroje sodíku a chloridů jsou sporadické. Tyto prvky jsou minimálně obsažené v krmivech, proto se musí doplňovat. Zajímavé je, že nedostatek sodíku dokážou koně intuitivně poznat a jednoduše „mají chuť na slané“. Této schopnosti využívají i četní výrobci krmných doplňků a krmiv: protože potřeba soli se u koní den ze dne mění (podle některých výzkumů potřebuje jeden kůň podle situace a potřeby 9 až 143 gramů soli za den!), dodávají sodíku a chloridu do svých výrobků jen minimum a majitelům doporučí koupit koni bílý solný liz a umístit ho tak, aby byl stále dostupný. Pozor však na hříbata: ta si ráda se solí hrají, nalízají jí nadměrné množství a dostanou průjem. Podobné chování mohou vykazovat i někteří dospělí koně, především pokud delší dobu neměli sůl k dispozici. Většinou se však její příjem upraví, jakmile se soli „nabaží“.
U draslíku je to trochu jinak. Protože se jedná o nitrobuněčný prvek, najdeme ho dostatek ve všech běžných krmivech. Běžně se proto koním nijak nedodává; jeho doplnění je spíš veterinární otázkou u těch koní, kteří draslík ztrácejí z důvodu některých (často dědičných) nemocí, popřípadě se nadměrně potí (např. vytrvalostní koně).
Zajímavé je, že sodík a draslík patří k další dvojici minerálů, u kterých je vhodné dodržovat určité poměry: konkrétně zde je to 1:2 čili dvojnásobek draslíku vůči sodíku.
Síra
Síra se v těle vyskytuje poměrně hojně, především jako součást bílkovin, tedy vázaná na některé aminokyseliny. Nejvíce jí najdeme v kůži, chlupech a dalších rohových útvarech, kde je součástí keratinu. Ten je pevný a odolný právě díky síře; a když se pak začne taková rohovina pálit, čpí to doslova jako v pekle… Síra je součástí i dalších důležitých látek, například inzulinu nebo chondroitin sulfátu, který zajišťuje pružnost šlach, kostí, cév či chrupavek.
Přestože je síra velmi běžný stavební prvek v tělech koní, její dostatečný příjem zajistí běžná krmiva. Pokud je z nějakých důvodů síru nutné přidávat (například pro kvalitnější srst či rohovinu), je třeba zapomenout na anorganické formy, které jsou téměř nevstřebatelné, ale poohlédnout se po doplňcích, které dodají síru organicky vázanou v aminokyselinách, především metioninu, cystinu a cysteinu.
Shrnuto, podtrženo
V našich podmínkách je dobré přidávat vápník a fosfor ve správném poměru především koním rostoucím, vysokobřezím a laktujícím klisnám, méně pak dospělým koním fyzicky pracujícím. O přídavku těchto minerálů je třeba uvažovat také tehdy, jsou-li koně na seně a obilovinách. Pokud budete tyto minerály přidávat, dobře si přečtěte, kolik jich je v doplňku obsaženo a v jaké jsou podobě. Kupujete-li doplňky od renomovaných výrobců, dodržujte dávkování, protože počítá se sníženou vstřebatelností těchto dvou minerálů. Pokud si však doplněk „připravujete“ z vlastních zdrojů (krmný vápenec, vaječné skořápky apod.), počítejte s tím, že mohou mít rozdílné obsahy vápníku o rozdílné vstřebatelnosti, takže se poraďte s odborníky, jak je máte dávkovat, aby u koně nevznikl nedostatek!
Přidávat je třeba také sodnou sůl – chlorid sodný, protože ten není v běžném krmivu koní dostatečně obsažen. Vhodné je k tomu použít „bílý“ solný liz, který budou mít koně neustále k dispozici a dle chuti si sůl nalížou. Větší potřebu těchto minerálů mají koně, kteří se intenzivně potí nebo fyzicky pracují. Pozor je třeba dávat u hříbat, která se mohou solí předávkovat.
Draslík je prvek, který koně získají v dostatečném množství v běžných krmivech. Speciální doplňování potřebují pouze koně intenzivně se potící nebo jedinci s některými závažnými nemocemi, ale to je vždy třeba řešit s veterinářem.
Podobně není většinou nutné přidávat koním ani hořčík, i když ten se v klasických minerálních doplňcích často vyskytuje. Oblíbené podávání speciálních hořčíkových doplňků pro uklidnění nervózních koní je sice s otazníkem, někteří lidé však budou přísahat na jeho blahodárné účinky. V takovém případě se často organicky vázaný hořčík kombinuje s vitaminem B a některými aminokyselinami, které mají uklidňující účinek na nervový systém.
Síra se obvykle vyskytuje ve specializovaných krmných doplňcích určených pro zlepšení kvality kůže, srsti či kopyt. Je zde vázaná na organické sloučeniny, většinou aminokyseliny. Dalším známým zdrojem síry je i látka zvaná MSM.
Příště se podíváme, jak je to s potřebou a doplňováním dalších minerálů, tentokrát mikroprvků.
Zdroje informací:
TheHorse.com
Webové stránky KER – Kentucky Equine Research
