Vlastí tohoto papouška je jižní Amerika - střední Chile. V některých regionech je hojný, v jiných stavy silně prořídly. Kogna obývá především lesy, ale zalétá i na zemědělsky obdělávané oblasti. Živí se ovocem, bobulemi, ořechy a semeny různých rostlin, také pupeny a mladými výhonky stromů. Na polích a ovocných plantážích nadělá veliké škody pěstitelům.
Do Evropy byly poprvé dovezen v roce 1836, ale u chovatelů byl téměř neznámý. První odchov byl zaznamenán v roce 1913 v Holandsku, v Německu až v roce 1980.
1,0 - 0,1 tmavozelený, na temeni s modrým nádechem, každé pero má široký černý lem. Čelo, uzdička, úzký opeřený kruh kolem neopeřeného očního kroužku a skvrna ve středu břicha černohnědé. Letky křídelní jsou zelené, letky a ruční krovky modravé. Ocas černohnědý se zeleným koncem. Oko oranžové, zobák a nohy černé. Délka 40 cm.
Kogna dlouhoocasý je velmi vzácně dovážen. Ptáci z odchytu jsou v průběhu aklimatizace velmi choulostiví. Později to jsou ptáci tvrdí, odolní, vůči nízkým teplotám necitliví. Proto mohou být přezimováni v chladu, ale vždy musí mít k dispozici hnízdní budku na nocování. Při teplotách nad bodem mrazu se samozřejmě cítí lépe a proto by měla být vnitřní ubikace přiměřeně temperována. Odchovaní ptáci jsou odolnější, než ptáci z odchytu.
Kognové jsou hluční papoušci, proto potřebuje mít jejich majitel tolerantní sousedy. Někdy se zdá, jakoby v zahraničních voliérách přejímali funkci hlídacího psa. Objeví-li se totiž někdo cizí poblíž jejich voliéry, hlásí jeho příchod silným křikem. Většina kognů velice intenzivně oštipuje dřevěné části voliéry, vyskytnou se však výjimky. Velice náruživě se koupou. Hodně se zdržují na zemi a svým dlouhým zobákem stále prohrabávají hlínu. Nezřídka se infikují střevními parazity a proto je třeba často dát vyšetřovat jejich trus. Přes tento nedostatek však není možné, aby celá plocha voliéry byla z betonu, protože kognové potřebují příležitost k hrabání, jejich přirozené činnosti.
Pro chov kognů se doporučuje voliéra 2,5 d x 0,8 š x 2,20 v, bude-li větší, tím lépe. Na hnízdění se osvědčila budka o velikosti 25x25x45 cm (z prken), nebo kmenová o průměru 28 cm a výšce 45 cm. Vletový otvor má mít průměr 8 cm. Je vhodné, aby bylo pod vletovým otvorem připevněno pletivo, které by ptákům usnadňovalo výstup z budky nebo i sestup do hnízdního prostoru.
Na krmení kognové nároční nejsou. Krmí se bílou a žíhanou slunečnicí, směsí semen pro andulky obvyklého složení a směsí semen pro lesní ptáky bez řepky, doplněné lesknicí, ovsem, drobným japonským prosem, senegalským prosem a nigrem. Dále je vhodné kardi, pohanka, kukuřice, semenec a smrkové semeno. Oblíbené u kognů je proso v klasech, ale nesmí se ho dávat příliš mnoho, protože by jím krmili svá mláďata téměř výhradně.
Nepostradatelná ve výživě je vaječná míchanice s vločkami ze sedmi druhů zrnin, s hroznovým cukrem, loupanou slunečnicí a sucharem. Pro změnu jsou vhodné sušené nebo čerstvé jeřabiny. Grit nebo sepiová kost jsou nutností.
Od jaro do podzimu potřebuje kogna čerstvé zelené a ovoce (smetánka - pampeliška, ptačinec žabinec, různé trávy, později polozralé obilniny), jablka, hrušky, kukuřice ve stavu mléčné zralosti. Čerstvé větve na oštipování poskytují papouškům jak zaměstnání, tak i různé živiny a velmi důležité látky. Podle GERBERTA (1968) se jedná o buničinu, tuky, bílkoviny, tanin, kyselinu salycilovou, fosfor, železo, měď, hořčík a jód.
Hnízdit začínají kognové v prvních dubnových dnech, jakmile se dostaví teplé a slunečné počasí. Samička snáší průměrně 3-6 vajec, doba vysezování je 27 dnů. Kontrolu hnízda je možné provádět bez obav, že by ptáci snůšku opustili. Mláďata ve stáří dvou týdnů otevírají oči a nyní je můžeme také okroužkovat kroužky o průměru 7,8 mm. Z budky vylétají mláďata za 8 týdnů a jsou velice neobratná. Brzo se naučí hrát si se zrním. Za 3-4 týdny po opuštění budky jsou mláďata soběstačná a přes to jsou k nim jejich rodiče stále pozorní. Podle dosavadních zkušeností kognové podruhé v hnízdní sezóně nesnesli a to ani v případě, že první snůška nebyla úspěšná.