Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus) – Je snadné jej odchovat?
Obecný popis
Papoušci senegalští se ještě donedávna rozdělovali do tří poddruhů, přičemž hlavním rozlišovacím znakem bylo jejich zbarvení na hrudi a na břiše. Nominátní forma byla Poicephalus senegalus senegalus (Papoušek senegalský západní) – zbarvení zmiňovaných břišních partií bylo citronově žluté, druhým poddruhem byl senegalus mesotypus (papoušek senegalský východní) s oranžově zbarveným břichem a poslední, mezi chovateli nejvzácnější poddruh, byl Poicephalus senegalus versteri (papoušek senegalský červenobřichý) – variabilita zbarvení hrudi a břicha byla od sytě oranžově červené až po téměř červenou, i zelené partie by měly být u tohoto poddruhu v tmavším odstínu. Asi nejžádanější byl a i v současnosti je poddruh versteri, ale najít dnes ty nejobyčejnější jedince s citronově žlutým bříškem je také velmi těžké. Mnohdy se navíc všechny tři poddruhy u chovatelů křížily, takže nyní lze o původu některých jedinců jen spekulovat.
Velikostně jsou všechny poddruhy stejně velké – jejich délka se pohybuje kolem 23 cm. Současná platná taxonomická úprava rozdělení poddruhů papouška senegalského předchozí dělení poddruhů poněkud zjednodušila – nyní je jen jeden poddruh, „versteri“, a všechno ostatní tvoří nominátní poddruh (ssp) senegalus senegalus, forma mesotypus byla jednoduše přiřazena k poddruhu senegalus senegalus. Pohlaví se u papoušků senegalských dá určit i vizuálně – samec má obvykle více oranžovočervených či žlutých znaků na hrudi, samec má podocasní krovky bez žlutých peříček, samice má zelený klín na prsou obvykle protaženější až mezi nohy, jiné je i nasazení zobáku a jeho šířka u kořene. Rozdílná je i barva duhovky oka – samec ji má světlejší – viz přiložená tabulka. Ale tyto rozlišovací znaky mají v oku spíše zkušenější chovatelé, kterým již nějaké to množství senegalců prošlo pod rukama, ale určitě existují i tzv. hraniční jedinci, kteří se v některých důležitých rozpoznávacích znacích mohou lišit a vykazovat některý z typických znaků opačného pohlaví. Samozřejmě se lépe vizuálně rozlišuje pohlaví u adultních jedinců. Méně zkušený chovatel by měl proto raději volit určení pohlaví formou endoskopie nebo testem DNA z kapky krve či z peří. Já dávám přednost při případném určování pohlaví neinvazivní formě – tedy testu DNA. Osobně mám velmi dobrou zkušenost s firmou Exomed – jsou velmi vstřícní a rychlí ve vyhotovení vzorků.
Lze říci, že papoušek senegalský je poměrně dobře dostupný druh, na trhu je dostatek starších kusů i odchovaných mladých jedinců. U odchovů markantně převažuje podíl ručně odchovaných mláďat. V době legálních dovozů se jednalo o jeden z nejčastěji a v největším počtu dovážený druh, cena se pohybovala kolem tisíce korun za odchytový kus. Bylo dovezeno snad celkově deset tisíc kusů (možná i více) a odchovávajících párů byly či jsou jen řádově stovky (můj soukromý odhad). Starší jedinci z odchytu byli vesměs plaší a mnozí zůstali „plašani“ i po zbytek svého života. Odchovy po párech sestavených jen z divočejších jedinců byly vždy tak trochu spíše oříšek a zdaleka nebyly snadné. Měl jsem v minulosti asi 7 párů poskládaných z dovozových jedinců a vždy jsem si případných, většinou nepravidelných odchovů velice považoval. Nepravidelně mi z tohoto počtu párů hnízdilo jen pět párů, zbylé dva se o hnízdění ani nepokusily. Za dobu asi deseti let jsem odchoval snad jen 25 mláďat a téměř všechna jsem odchovával ručně. První tři páry jsem pořídil v roce 2003 z dovozu firmy Baveko, ptáci byli ve skvělé kondici a dva páry zahnízdily již na přelomu let 2003/2004. Nebyl jsem a ani nyní nejsem zastáncem držení odchytových párů v malých klíckách ve tmavších sklepních prostorách bez slunečního svitu. Ale mnoho chovatelů mělo své senegalce (ale i žaky) takto ubytováno a odchovávali zdárně potomstvo. Mé páry senegalců jsem měl drženy v klecích o délce asi 1,4 m a 1 m vysokých, ve kterých jsem své páry po vyhnízdění, jež probíhala v zimních měsících, následně od května vynášel na zahradu pod stromy a letnil jsem je v závětří částečně zastřešené na stojanech. Jedná se o destrukční druh, proto bych doporučoval kovovou konstrukci klecí či voliér s přiměřeně silným pletivem. Když jsem budoval nové chovatelské zařízení s vytápěným zázemím a venkovními výlety, tak jsem již senegalské papoušky neměl – něco mi uhynulo (stáří svých jedinců jsem neznal, byli všichni z odchytu) a zbytek jsem prodal. Za velmi perspektivní považuji složený pár, kde jeden kus je ručně dokrmen a druhý pochází z přirozeného odchovu pod rodiči. Krotký jedinec se stane nepatrně ostražitějším a divočejší se stane časem vedle ručně dokrmeného nebojácnějším. Krotký ručně odchovaný jedinec umístěný do skupiny jiných papoušků svoji krotkost obvykle ztratí, pokud mu nebudeme věnovat dostatečnou pozornost. Obecné tvrzení, že krotký, ručně odchovaný jedinec je nevhodný do dalšího chovu, považuji za nesmysl.
Odchov mladých
Časem mi po senegalcích začalo být smutno, a tak jsem před dvěma lety využil nabídky ke koupi páru, samici byly 4 roky, samec byl 5letý, oba jedinci měli uzavřené kroužky, ale svým chováním si vůbec nezadali s odchyťáky, byli velice plaší a nedůvěřiví. Po krátké karanténě jsem je umístil do kombinované voliéry, kde vnitřní temperovaný zálet je 3 m a venkovní nekrytý výlet je 4 m dlouhý. Krmil jsem klasicky směskou zrnin pro větší papoušky, vlašskými ořechy, jablkem, mrkví, sezonně dostupným ovocem ze zahrady, celoročně všem svým papouškům předkládám plody šípku, hlohu, červených jeřabin a černých aronií – toto mám v dostatečném množství zamraženo. Pampelišku, ptačinec, větve na okus, květy a plody černého bezu jsem podával nepravidelně asi dvakrát týdně. Velmi oblíbené u mých papoušků senegalských je hroznové víno, kiwi a granátová jablka. Přes zimní období zrniny máčím a klíčím, od jara krmím jen suchým zrním a čerstvým ovocem. Asi po roce, na přelomu listopadu a prosince 2016, snesla samice vejce mimo budku, to se rozbilo a následně snesla do budky dvě další vajíčka, na kterých nepravidelně seděla. Při jedné kontrole snůšky jsem v boudě našel dvě vejce, jedno z nich bylo velmi poškozeno, proto jsem se rozhodl nepoškozené vejce odebrat a umístit do líhně. Na Nový rok v ranních hodinách se vylíhlo životaschopné mládě, které jsem dokrmil ručně a asi v jedenácti týdnech jsem je odstavil – již bylo zcela samostatné v příjmu potravy. 21. ledna byla v budce nalezena další dvě snesená vajíčka, páření jsem tak jako u předchozího hnízdění nezaznamenal. Samice nyní lépe seděla, obě vajíčka byla oplozena, a tak jsem se rozhodl dát páru ještě jednu šanci vysedět si svá mláďata a pokusit se o přirozený odchov pod rodiči. 13. února jsem slyšel v budce pípání vylíhnutých mláďat, následující den už byly hlasové projevy slabší a samice se zdržovala mimo budku. Provedl jsem při této příležitosti kontrolu a nalezl jedno uhynulé nenakrmené mládě a druhé také nenakrmené, ale ještě živé. Mláďata jsem odebral, živé jsem umístil do odchovny a opět ručně dokrmil. Takže bilance pro mě ne moc lichotivá – dvě hnízdění a upracovaný odchov celkem jen dvou mláďat!
Čerstvě vylíhlá mláďata jsem dokrmoval první týden věku kaší Deli Nature Start. První den se jednalo spíše jen o zavodňování, krmná konzistence byla spíše jen vodní výluh z práškového krmiva, později jsem konzistenci postupně zahušťoval. Po týdnu jsem přešel na krmení kaší značky Nutri Bird, do které jsem asi od 6 týdnů věku papoušků přidával mleté jáhly a mleté ovesné a pšeničné vločky. Máčené zrniny s nakrájenou zeleninou a ovocem, piškotem jsem začal nabízet kolem 7. týdne života mladých. Zda se již krmí a tráví vyloupaná zrníčka, se snadno pozná podle zbarvení trusu – při krmení jen kaší je trus jednobarevně světle hnědý, při konzumaci zrní a ovoce je trus již dvousložkový – zelený s bílou močí nebo zelený s vodovou složkou. Při srovnání vývoje u obou odchovaných mláďat – byly stejné podmínky odchovu (krmivo, teploty v odchovně i množství podávaného krmiva – viz tabulka) se první odchované mládě začalo zabývat louskáním máčených zrnin až v deseti týdnech, zatímco druhé odchované mládě – samička – již konzumuje zrní od osmi týdnů. Mladí od osmého týdne života intenzivně cvičí svá křidélka, vzletná jsou kolem desátého týdne a o pár dnů později již dobře létají a dobře se orientují v prostoru. K novým majitelům ručně odchovaná mláďata senegalců putují po skončení dvanácti týdnů, kdy jsou již plně samostatná v příjmu potravy. Rady typu „ještě sám nejí, ale to nevadí, alespoň si na vás lépe přivykne, když mu budete dávat ještě pár týdnů kaši“ jsou jen bláboly vedoucí k rychlejšímu zisku prodávajícího a k vytvoření nepříjemného vztahu nedokrmený papoušek versus nový, vesměs nezkušený majitel. Z mého pohledu je celkem zajímavý poznatek, který se týká všech afričanů, co jsem odchoval (pap. konžští, senegalští, žlutotemenní a žakové) – mají takové období svého vývoje, které nazývám „období strachu“, začíná podle druhu někdy na šestém až osmém týdnu věku a trvá asi tři týdny. Během tohoto období se všeho více bojí, bázlivě reagují i na ruku s krmivem, pak ale toto bázlivé chování odezní a všechny uváděné druhy jsou následovně až neskutečně umazlené.
Všechny mé páry papoušků senegalských – ať již ty první dovozové, nebo ten současný chovný pár – bych zařadil k nyní neuznávané formě „mesotypus“ – všichni jedinci měli či mají oranžová bříška.
Zhodnocení druhu
Jak jsem se již zmínil, jedná se o dostupný druh v celkem přijatelné cenové hladině. Naučí se pískat melodie a vyslovovat pár slov. Pro spokojený život senegalští papoušci potřebují prostornou klec nebo lépe proletovou voliéru a jejich krmení není obzvlášť náročné. Vzhledem k jejich částečné konzervativnosti není vhodné jejich osvědčenou krmnou dávku nějak radikálně měnit, ale je dobré ji postupně obohacovat o nové složky krmiva nebo o nové druhy ovoce a zeleniny, jim do té doby neznámé. Je to malý papoušek s mnoha charakterovými znaky větších papoušků. V případě PET mazlíčků jsou při odpovídající socializaci v období jejich odstavu skvělí společníci a dokážou zastoupit velké papoušky, kteří jsou cenově někde jinde, jedinou chybičkou jejich jinak skvělé povahy by se mohlo zdát období dospívání mezi prvním a druhým rokem, kdy mohou být náladovější. V současné době probíhá mezi chovateli na různých chovatelských serverech diskuse, zda je možné držet více párů pohromadě, nebo zda se mají letnit skupiny samic a samců odděleně. Já měl několik měsíců pohromadě tři páry a po krátké době začal být jeden pár dominantní a nadřazený – napadal zbylé dva páry, po přemístění dominantního páru do jiných prostor se okamžitě začal zase jeden pár projevovat dominantně až agresivně ke zbylému páru. Zajímavé je, že oba páry s dominantním chováním během následujícího půlroku zahnízdily, poslední třetí pár nezahnízdil. A společné letnění? V ostravské zoo jsem viděl několik párů papoušků senegalských pohromadě ve venkovním výletu a žádné napadání mezi jednotlivci jsem nezaznamenal.
