Panenka tříbarvá (Lonchura mallaca)
Krmení
Všechny svoje panenky v chovu krmím stejnou směsí, jedná se o směs Zebřička (Kleibl, Kladno, Rohatec), o které po mnoha letech střídání všech možných světových značek krmiv musím zcela zodpovědně říci, že se jedná o asi nejlepší směs pro drobotinu na našem trhu, a to nemluvím o ceně. Velkou výhodou je, že kupuji směs zrnin, která, dá se říci, bez skladování bůhvíkde a bůhvíkolik let někde ve skladu skončí hned u chovatele. Nezanedbatelné je i to, že nemusím kamsi na burzu, ale objednám a PPL doveze, a dokonce mi to donesou až do baráku, prostě služba! Tuto směs používám i naklíčenou s přídavkem Quika klasik. K té naklíčené směsi – panenky ji dostávají každý den, pouze v době odchovu přidám několik moučných červů. Dle mého názoru i páry po skončení hnízdění musí doplnit živiny a uvést svůj ptačí organismus do optimálního stavu a na suché směsi zrní toho asi těžko dosáhnou. Samozřejmostí je písek, používám určitý druh hlinitopísčité směsi s přídavkem drcených skořápek. Dalším přípravkem je tzv. holubí grit (červená cihla) vyráběný u nás v Plzni – ten má výhodu, že je křehký a snadno jej svými zobáčky zvládnou i panenky. Průběžně podávám i snítky žabince, v době odchovu denně. Ten si pěstuji v truhlíku na balkoně.
Jeden pár, žádný pár…
Z původního páru, který mi kamarád zcela náhodně zakoupil, zůstal naživu pouze sameček, samička uhynula během několika dní na blíže nespecifikované onemocnění, takže naděje na chov se rovnala nule. Opět se mi potvrdilo základní chovatelské pravidlo: jeden pár, žádný pár. Až po delší době se mi podařilo zakoupit dvě samičky, takže naděje na odchov byla značná. Ale chovatel míní, ptáci mění!
Všechny tři kusy jsem umístil do společné klece a později do letní voliéry na balkoně situovaném na jih a čekal jsem, zda dojde ke spárování. Vše ale bylo jinak, zakoupené samičky stále posedávaly spolu a o samečka nebyl nejmenší zájem. Spolu slétaly ke krmení a sedávaly vedle sebe i na bidlech. I když jsem na obě samičky měl DNA, věděl jsem, že se na to nemohu spolehnout – takových DNA, a zejména z Holandska, už jsem viděl hodně. Tak pomalu uplynulo léto a s nastávajícím podzimem jsem panenky, které neměly o hnízdění žádný zájem, umístil do společné klece velikosti 50 × 40 × 80 cm se zavěšenými několika typy budek a opět čekal, a opět marně. Odchytl jsem jednu ze samiček (sameček ji stále odháněl) a umístil ji do vedlejší klece, kde ji ale oba partneři viděli. Jedním z problémů také bylo to, že zpívat samečka bylo vidět velmi málo, samička s ním nikdy neslétala ke krmení a neměla zájem ani o zavěšené budky. Po zhruba dvou měsících jsem jednu z budek odstranil, vytvořil v rohu klece malé zákoutí z vršků rákosu a do něj umístil jakousi rouru ze stočeného pletiva o průměru asi 10 cm a délce asi 20 cm, zčásti vyplněnou nastříhaným lýkem. Teď už na obou panenkách byla vidět jakási reakce. Nakonec v této rouře z pletiva postavily i hnízdo, přičemž stavěly téměř výhradně z lýka. Lýko jsem připravoval tak, že po zakoupení jsem ho rozpletl (délka asi 1,5 m) a takto zavěšené jsem osprchoval horkou vodou. Následující den bylo již zčásti suché, ale elastické, a z toho jsem stříhal kusy asi 30 cm dlouhé. Jakmile lýko vyschlo, ztratily o ně zájem. Následně se samička počala zdržovat v hnízdě, které však asi po 20 dnech opustila. V hnízdě bylo pouze jedno neoplozené vajíčko. Hnízdo jsem ponechal v původním stavu a asi během dvou týdnů se v něm samička opět počala zdržovat. Očekával jsem, že teď už se snad dočkám odchovu. No, bylo to opět trochu jinak. Když po asi po dvou týdnech hnízdo opustila, při kontrole jsem v něm našel dvě oplozená vajíčka s uhynulými zárodky. Teď už to ale bylo jasné, chyba byla na straně chovatele, v době sezení ji muselo něco rušit!
Odchov
Po zasednutí samičky na další snůšku jsem v chovné místnosti nastolil absolutní klid tak, aby nebyla při sezení ničím rušena, omezil jsem, mimo ranního krmení, jakoukoliv činnost. Před klec jsem nainstaloval přenosnou malou kameru, a tak jsem vše okolo hnízdění mohl sledovat v televizi! V hnízdě klid, samečka jsem nikdy neviděl střídat samičku na snůšce, samička vždy vylétla, něco sezobla, napila se a vrátila se do hnízda. Zde musím něco podotknout ke krmení. Celou dobu snůšky krmím veškeré svoje opeřence naklíčeným krmivem, ještě se mi nestalo, že by někteří ptáci opustili snůšku. Výhoda je v tom, že nemusím až tak hlídat dobu líhnutí, což se mi, jak uvedu v dalších řádcích, velmi osvědčilo, a to zejména u panenek tříbarvých.
Čas předpokládaného líhnutí uplynul, samička se postupně počala zdržovat mimo hnízdo, ale stále jsem neslyšel pískot mláďat. Zhruba po třech týdnech jsem potřeboval zjistit, jaká je v hnízdě situace, a tak opět přišla ke slovu technika. Na tyto situace jsem si kdysi pořídil mikrokameru se světlem (Lídl, cca 1 500 Kč), která řemeslníkům slouží ke kontrole např. odpadů. Kamera je umístěna na konci asi 100 cm dlouhého tvarovatelného bovdenu spolu se svítilnou, v ruce držím malý displej, na kterém je zobrazen vnitřek hnízda. Nemusím brát hnízdo do ruky a tím ptáky rušit (někteří po takové kontrole opustí nebo vyhází mláďata), černý bovden s kamerou jim spíše připomíná predátora (např. hada), se kterým se v přírodě běžně setkávají, po vytažení kamery z hnízda se do něj ihned vracejí. Na displeji jsem uviděl mláďata s bílým ozobím a již zcela opeřená, s tím, abych je počítal, jsem se nezdržoval, stačilo zjištění, že tam jsou. V této době jsem poprvé slyšel žadonící mláďata, a to dva dny po sobě, jinak opět ticho. Po tomto zjištění jsem k ranní dávce naklíčené směsi přidal další v poledne a k tomu ptačinec žabinec (Stellaria media).
Asi týden po této kontrole jsem ráno šel jako obvykle krmit a z klece panenek tříbarvých bylo slyšet varovné volání, bylo to takové ostré „tek, tek“. Samozřejmě, dvě mláďata byla mimo hnízdo a reakce rodičů na moji přítomnost byla dosti divoká. Za stálého poplašného „tek, tek“ poletovali po kleci, po odchodu z ptačí místnosti chvíli trvalo, než se uklidnili. Druhý den se objevila další dvě mláďata. Vše probíhalo k mé spokojenosti a během týdne se rodiče i mláďata postupně uklidnili.
Vzhledem k nepřístupnosti do hnízda jsem mladé nekroužkoval, většinou tak činím první den po vylétnutí z hnízda. Tentokrát to ale nebylo možné, mladé panenky byly mimořádně divoké, jejich rodiče také a vzhledem k obavě, že by se některá z panenek mohla zranit nebo i zabít, jsem raději nekroužkoval. Vylétlá mláďata byla oproti jiným druhům panenek výrazně světlejší. Po vylétnutí mladých jsem krmení obohatil o několik moučných červů v každé dávce denně, o nabízené rozmrazené muší larvy (pinkies) nebyl zájem.
V současné době se celá „rodinka“ panenek tříbarvých výrazně zklidnila, při krmení již nehrozí trauma z mé přítomnosti, takže se dá říci, že chov byl úspěšný. Tyto panenky chová ještě kamarád, i když zatím bez úspěchu, a tak by se dalo říci, že se nám tento poměrně vzácný druh „snad“ podaří v chovu udržet.
Co říci na závěr?
Chov těchto i jiných panenek chce trpělivost a stále se musí něco zkoušet a hledat. Neúspěch nehledat u ptáků, ale u sebe. Odchov se mi podařil až skoro po třech letech a snad k tomu přispěl i jejich pobyt ve venkovní voliéře. Problém je, že se dají jen velmi těžko sehnat a cena je dosti vysoká, ve větším množství jsem je viděl někdy před 45 lety, kdy je dovezl Zverimex a byly nabízeny na Exotě Olomouc za pouhých 300 Kčs!
