Pro napájení králíků existuje několik technologických systémů. Opět má každý svá pro a proti. Nejpřirozenějším systémem je napájení z volné hladiny, tedy především z různých misek. Ty mohou být různého tvaru a velikostí. Zásadní situací je však především hmotnost. Misky musí být těžké – ideálně tak, aby je králík nepřevrhl. Zcela nevhodné jsou plastové misky či menší hrnce. Právě tento nešvar (někteří králíci to dělají skutečně s oblibou) vede ke zvyšování vlhkosti podestýlky (možnost ulcerace otlaků na končetinách) a také vzdušné vlhkosti (predispozice k zejména respiračním onemocněním). Mimoto králíci si vodu v miskách v průběhu dne znečistí výkaly, močí, podestýlkou či krmivem. Taková voda je (zvláště po delší době) zdravotně nepříznivá, a především v letních obdobích může vést k trávicím potížím, hlavně mláďat. Časovou nevýhodou tohoto u nás tradičního systému je kromě každodenní výměny vody také občasné čištění misek či dezinfekce.
Druhou variantou pro příjem vody je použití napáječek. Králík má čistou vodu k dispozici po celý den, což je hlavní výhoda, obdobně jako časová úspora pro chovatele. Napáječky jsou v obecném systému rozděleny na dva typy – celosíťové rozvody s niply na koncích v jednotlivých kotcích a individuální napáječky z plastu. Nevýhodou napáječek je nutnost pravidelné kontroly niplů či rozvodů a jejich výměna, pokud doslouží. Čistění a dezinfekci lze provádět daleko jednodušeji než u misek. Určitou nevýhodou je nutnost postupného naučení králíků na tento typ napájení, především mláďat nebo nových jedinců. U individuálních napáječek z plastu často dochází ke vzniku řas, které je potřeba pravidelně odstraňovat, případně používat speciální preparáty na úpravu chemismu pitné vody.
S problémy s trichobezoáry se setkáváme především u dlouhosrstých a zakrslých plemen. Při používání napáječek či misek dochází postupně k zanechávání několika málo chlupů králíka na niplu nebo okraji napáječky. Tyto chlupy se zde hromadí, až utvoří větší chuchvalec chlupů. U niplů může dojít časem až k zanesení a nefunkčnosti napájení. Také proto je důležité pravidelně odstraňovat tyto smotky chlupů. Mimoto když králík pije z takto zanesené misky/niplu, dochází ke zpětnému příjmu chlupů. Ty mohou v trávicím aparátu vytvořit konglomerát, který brání průchodu potravy. Často se setkáváme s lokalizací v zadní části žaludku. Vzhledem k anatomii žaludku králík není schopen zvracení. Klinickým příznakem je, že králík má rozšířenou dutinu břišní, přestává kálet, a především přestává přijímat potravu, což se brzy projeví ve všech celkových důsledcích a při neléčení v úhynu jedince. Prevence vzniku onemocnění je velmi jednoduchá.
Pod pojmem vlhká dermatitida se skrývá onemocnění, kdy dojde k zánětu kůže ve faciální oblasti hlavy. Více vnímaví jsou jedinci s obecně mimořádně hustou nebo dlouhou srstí. Dochází k tomu zejména v teplých letních dnech, kdy po napojení dojde ke zvlhčení faciální oblasti a „zapaření“. Při případné sekundární bakteriální či plísňové kontaminaci může dojít k zánětu oslabené kůže s dalšími klinickými projevy. Mimoto se předpokládá i určitá individuální vnímavost. První pomocí je ostříhání srsti na této oblasti (průnik vzduchu), které vede k postupnému vysušení. Většinou se stav upraví samovolně. Při těžším a dlouhotrvajícím průběhu se doporučuje navštívit veterinárního lékaře.
Nejpřirozenějším a nejrozšířenějším způsobem příjmu potravy králíků je příjem z misek. Co do zevních znaků misek platí informace uvedené u příjmu vody. Nevhodné jsou spojené dvojmisky na jádro a vodu, protože dochází ke kontaminaci vody krmivem a recipročně zvlhčení jádra. Druhou variantou jsou různé zásobníky známé z faremních chovů králíků. S ohledem na fyziologii trávení a praxi drobnochovu jsou tyto zásobníky v drobných chovech spíše nevhodné. Především z důvodu, že je žádoucí dosažení chovné a výstavní, nikoliv žírné kondice. Základní technickou praktikou při podávání jádra je, že předložené množství by měl králík přijmout do 0,5 hodiny. Zbytky jádra by se měly odstranit. Frekvence předkládání jádra je tradičně jednou, případně dvakrát denně, což fyziologii králíka plně vyhovuje. Současně však králík musí mít přístup k objemnému krmivu (seno, sláma). Objemné krmivo se tradičně předkládá v jeslích (zevní systém je lepší). Při dobré hygieně lze seno předkládat i na podlahu kotce, přičemž však musí jít o zkušeně odměřené množství sena, které králík do druhého dne spotřebuje. Oblíbeným způsobem je také předkládání sena na odpočívadla v kotci.