Problémy v chovu drůbeže 10
Dalším běžným typem hřebene je hřeben růžicový
I růžicový hřeben patří k jednoduchým. Jde o nízký širší hřeben s jemným či hrubším perlením ukončený trnem. U lehkých plemen je zpravidla perlení výraznější, trn odstává a jeho delší příkladem mohou být hamburčanky. U středně těžkých plemen se ve většině případů požaduje perlení jemné a trn krátký a přiléhající k týlu, např. u vyandotek. Zajímavý je růžicový hřeben antverpského vousáče, který při pohledu z boku tvoří oblouk, při pohledu shora připomíná klín. Důležité je stejnoměrné perlení, které je směrem dozadu jemnější.
Nejčastějšími vadami bývají prolákliny, přerostlé hřebeny, někdy až překrývající slemeno, boční výrůstky. Hrubé perlení je ale plemenným znakem plemene redcap, kterému se podle hřebene přezdívá červená karkulka.
Vady se vyskytují i v utváření trnů. Nežádoucí jsou různě vybočující, vpadlé, chybějící nebo deformované trny. Také zmnožení trnů je výlukovou vadou. I zde však existuje výjimka – pro zakrslé plemeno vatermalský vousáč je standardní růžicový hřeben ukončený třemi trny.
Hráškové hřebeny
Další z řady jednoduchých hřebenů jsou hřebeny hráškové. Větší perlení je u nich soustředěno do tří řad, z nichž prostřední je o něco vyšší. Hráškový hřeben je typický pro bojová plemena drůbeže, např. indické bojovnice nebo šamo, pyšní se jím ale také jedno z těžkých plemen – brahmánky. U některých plemen je menší, přisedlý, u jiných větší.
Typický je především dobře utvářený, bez jakýchkoliv vyvýšenin a postranních výrůstků.
Ořechové hřebeny
Tyto hřebeny připomínají rozlousknutý vlašský ořech, jsou kratší a nemají trn. Patří plemenům s příměsí krve bojovnic, např. vranohlávkám či jokohamkám, ale i bojovým malajkám. U některých plemen bývají větší, u jiných menší, některé mívají příčné rýhování, jiné podélné.
K vadám patří různé deformace, postranní výrůstky a přítomnost trnu.
Růžkový hřeben
Na výstavách mne vždy zaujmou plemena s růžkovým hřebenem – hřebenem tvořeným dvěma dva a tři centimetry dlouhými růžky ve tvaru písmene V, které vyrůstají kolmo za kořenem zobáku. Možná tento typ hřebene znáte pod pojmem vidlový. Patří k nim apencelští chocholáči, brabantky, laflešky, sultánky a u nás téměř neznámí holandští soví vousáči.
Obdobou růžkového hřebene je hřeben parůžkový – hřeben, který zdobí hlavu např. francouzských krevkérek. Růžky u nich vyrůstají obloukovitě do stran.
Růžkové a parůžkové hřebeny patří do skupiny zdvojených hřebenů. U plemen, která zdobí, jsou charakteristické výraznější nozdry. Tento typ hřebene je spojen s přítomností chocholky na podkladu lebeční výdutě.
K vadám, které se u tohoto typu hřebenů vyskytují, patří deformace a asymetrické utváření růžků, jejich zmnožení nebo nedostatečné vyvinutí či postranní výrůstky.
Motýlkový hřeben
Nepřehlédnutelný je hřeben motýlkový, který je typický např. pro hudánky. Tvoří jej dva listy rozevřené tak, že připomínají roztažená motýlí křídla. I v tomto případě jde o zdvojený hřeben a podobně jako předchozí růžkový hřeben i motýlkový hřeben je geneticky spojen s výraznějšími nozdrami a lebeční výdutí jako podkladem pro chochol.
Vadou je zde výrazná asymetrie či postranní výrůstky.
Hřeben jako miska nebo číše
Miskovitý hřeben patří např. k plemenu breda. Jde o malou žlábkovitou prohlubeň po stranách čela orámovanou navýšeným okrajem. I tento hřeben se vyskytuje ve spojení s výraznějšími nozdrami a lebeční výdutí.
Krasavci s korunou
Korunkový, kalichový nebo pohárový hřeben vyhlíží jako dva do stran nesené listové hřebeny, které jsou spojené v přední části i v místě praporku. Zdobí např. hlavy augsburských a sicilských slepic. I zde jsou vadami asymetrie či postranní výrůstky.
Aby toho nebylo málo
Existují i plemena, u kterých hřeben chybí, resp. plemena, jejichž hřeben je zcela nepatný, plochý, dá se říct jen jakýsi pozůstatek hřebene těsně za kořenem zobáku. Řadí se do skupiny plemen s rumentárním hřebenem. Jde o plemena s lebeční výdutí a velkým chocholem, např. holandské chocholaté slepice či paduánky.
Ve standardech plemen je v části hřeben informace, že hřeben chybí. U těchto plemen se stává, že je hřeben více či méně, někdy jen na jedné straně vyvinutý. V těchto případech jde o výlukovou vadu.
