Německý špic velký
Německý špic velký je dnes skoro neznámý. Velká většina veřejnosti zná špice jako „malou bílou, nebo černou uštěkanou kouli chlupů“ nebo bílého středně velkého psíka u chalupy. Málokdo už ví, že špiců je 5 velikostních rázů, velice oblíbeným rázem je nejmenší ráz Pomeranian">Německý špic trpasličí/pomeranian, dále malý špic, střední, velký, vlčí špic/keeshond. Vysoce ohroženými rázy je velikostní ráz špiců střední, jedná se o malé plemeno o kohoutkové velikosti 34 cm +/- 4 cm váhy cca 5–9 kg, ve zbarvení černá, hnědá, bílá, oranžová, vlkošedá, jiná. Druhým a mnohem více extrémně vysoce ohroženým rázem vyhynutím je ráz velký, jedná se o středně velké psí plemeno s kohoutkovou výškou 46 cm +/- 4 cm, váhou 14–22 kg, v barvě černá, hnědá, bílá.
Dávná historie
Špicové patří k jedněm z nejstarších psích plemen, zmínky o nich sahají až do doby kamenné, ze které byly nalezeny nástěnné malby psů špicovitého typu.
V dřívějších dobách byli špicové viděni v každé vesnici, hlídali usedlosti, doprovázeli své pány na cestách i při denních činnostech, ve volných chvílích zpříjemňovali lidem denní strasti života.
Velký černý špic byl hlavně v jihozápadním Německu znám jako skvělý hlídač vinic. Vinice chránil jak ve dne před ptačími milovníky bobulí, různými divokými zvířaty, tak v noci před lapky a poberty. Díky své sytě černé barvě není ve tmě vidět, tudíž ani zloději z lidských řad neměli šanci tohoto pozorného a stále bystrého psa překvapit a přelstít. Dnes už ale technika nahradila i tyto hlídače a lidé si myslí, že již nemají využití.
Trocha historie velkých špiců černých v ČR
Zakladatelkou chovu velkého špice v barvě černé byla fena Bennetta Stříbrný stín (r. 1967), dcera importované vlčí feny Carmelitty v. Esper Ort a otce se zahraničním vlčím psem Kuno v. Ligusterhecke. Prapředky vybraného psa byli jak vlčí špicové, tak černí a hnědí. Benetta odchovala druhý vrh v roce 1970, celočerný vrh po otci Axel v. Weissen Stein. Tím začal chov velkých černých špiců, bohužel už tehdy byla jejich genetická základna velmi úzká, využilo se tedy k chovu širší genetické základny vlčích špiců, kterých bylo a je více.
Kvůli rozšíření genofondu byl učiněn také pokus o vrh mezi bílými a černými, toto spojení se ale neosvědčilo, neboť vznikali jedinci nežádoucích barev – například bílé skvrny, náprsenky apod.
Postupem doby se upustilo od barevného spojování mezi vlčími a černými a oba rázy se začaly chovat odděleně. Vlčí špic na okamžik pozvedl také výšku jedinců, množství srsti, ale nešlo o razantní změnu od standardu, tedy většiny.
Od roku 2015 klub ČR zavedl povinné vyšetření velkých a vlčích špiců na dysplazii kyčelního kloubu, vyšetření předtím nebylo nutné, tudíž ani považované za důležité, a výsledky se teď projevují. Jelikož je základna v chovu černých špiců tak malá, bylo by vhodné vyšetřit i již uchovněné jedince, o což se i několik chovatelů zasloužilo. Také by se do experimentálních vrhů, tedy černý s vlčím, měli vybírat pouze vlčí jedinci s naprosto čistým výsledkem DKK – to znamená stupeň A/A.
V letošním roce je opět po dvou letech v plánu experimentální vrh velkého černého špice s vlčí fenou naprosto k černým jedincům nepříbuznou a hlavně fenkou, která by mohla opět pozvednout upadající výšku, rozšířit velice zúžený genofond velkých špiců v černé barvě.
Hnědá barva se vyskytovala pouze výjimečně. Pro toto zbarvení je velmi důležité, aby měli oba rodiče vlohu, jinak není šance na hnědá štěňátka. V ČSSR se poslední jedinec v hnědém zbarvení narodil v roce 1988, ani tento jedinec nezasáhl do chovu, sourozenci ano, ale přesto linie zanikla. V roce 2012 v ČR byla velká černá fenka připuštěna středním hnědým psem, bohužel potomci do chovu nezasáhli.
Barvy, barvy, barvičky a trocha obecného standardu
Německý špic velký se dle uznaného standardu číslo 097 FCI „vyskytuje“ pouze ve třech barvách – bílá, černá a hnědá. Samozřejmě mohou se narodit z experimentálních krytí jedinci se znaky, ale tomu se snažíme vyhýbat. Výška velkého špice je 46 cm +/-4 cm. U vlčího špice, který je používán do experimentálních vrhů, je 49 +/- 6. Hmotnost se pohybuje kolem 20 kg. I velký špic vyniká krásnou hustou dvojitou srstí, která jej v létě do jisté míry chrání před teplem a v zimě naopak chrání před chladem. Srst je velmi bohatá díky podsadě a pesíkům odstávajícím od těla. U všech špiců roste srst „obráceně“, proto je nutno je tak hladit i česat, jinak se srst zbytečně láme a vytahává. Pejsek pak není tak nádherně načechraný. Srst by také měla být krásně lesklá. Špičatý čumák a uši mu dodávají bystrý liščí vzhled s typickým radostně milujícím špicím úsměvem.
Rodinný pes a společník
Německý špic velký je dokonalým ochráncem a hlídačem, potřebuje k tomu jen milující rodinu, a hlavně jednoho a stálého pána, ke kterému velmi přilne. Svůj domov a své lidičky si velmi chrání a hlídá! Potřebuje ale velmi dobrou socializaci (socializace je základ!), jinak se v cizím prostředí může projevovat poněkud bázlivěji, to pramení z jeho přirozené nedůvěřivosti a ostražitosti. Pokud ale má kontakt s lidmi, s pánečky objevuje nová místa, různá prostředí a není zavřen jen na dvoře, nebo nedej bože v kotci, je to skvělý sebevědomý pes i mimo své teritorium. Špicové jsou obecně velmi chytří. Opět u nich záleží hlavně na vztahu s pánem, jsou velmi lehce vycvičitelní, mrštní, vhodní k různým psím sportům a aktivitám, zejména agility. Jsou jedinci i se zkouškami poslušnosti, canisterapie, agility, obrany, záchranářského výcviku, tance se psem a další. Ve smečce jsou to dokonalá zvířata, zbytečně nevyvolávají konflikty, jen si musí urovnat své hierarchické postavení, které je běžné pro jakékoliv jedince rodu canis familiaris. Absence loveckého pudu z nich činí perfektního parťáka na procházky do přírody i bez vodítka. Samozřejmě se mu jako každému psímu plemeni musím majitel věnovat a vychovávat jej k obrazu svému. Nejedná se totiž o plemeno, které si přivezete domů a vše bude automaticky umět! Žádné takové plemeno ostatně neexistuje, jedině v hračkářství v plyšové podobě na baterky. Velkou výhodou je jejich chytrost, chuť k práci a k pohybu, akčnost a neustálá veselost.
Péče
Péče o špice se může zdát velmi těžká a náročná, hlavně co se srsti týče, ale není tomu tak. Srst je samočisticí, není dobré ani časté vyčesávání – 4× za měsíc je tak akorát a někdo řekne, že i to je hodně. Jen je třeba dát pozor, na kterou stranu se pejsek češe a hladí – „proti srsti“! V opačném případě se srst zbytečně ničí, láme a vytahává. Samozřejmě něco jiného je rozčesávání podsady.
Velcí špicové jsou vhodní jak do bytu, tak na zahradu, většinou nevyužívají zateplené boudy, jelikož mají svůj nádherný kožich, v posteli pod peřinou také nevydrží celou noc.
Jedná se o dlouhověké plemeno, kdy nejsou výjimkou jedinci s věkem 16–19 let, pokud má pejsek vše, co potřebuje – láskou počínaje, skvělým krmivem konče.
Výstavy a chov v Čechách k dnešnímu dni
Velký hnědý špic byl považován donedávna za barvu beznadějně ztracenou. V Německu se v roce 2011 díky velice úzkému inbreedingu tato barva vyštěpila. Pro rozšíření genetické základny pro toto zbarvení chovatelé v Německu přistoupili na experimentální vrh střední hnědá fena a velký černý pes, u kterého byla známa vloha pro hnědé zbarvení. Jedinci z tohoto spojení dále působí v chovu velkých špiců ve třech zemích (Dánsko, Finsko, Německo).
V ČR byl v letošním roce po 29 letech zbonitován střední hnědý pes importovaný z Finska a díky své výšce, mohutnosti a nepříbuznosti byl zařazen do rázu německý špic velký. Tento pejsek byl již párkrát viděn na výstavě a ještě bude.
Z velkých černých špiců je zde k dnešnímu dni 13 chovných psů do věku 10 let, všichni navzájem úzce příbuzní, a 7 fen do věku 7 let, dvě z nich jsou sice import ze slovenské chovné stanice, ale předky mají tady v Čechách a jejich rodokmeny se moc neliší od zbylých čtyř fen či od oněch 13 psů.
Bílých obříků je zde také poskrovnu, i když by se zdálo, že o něco více, stále je problém s příbuzností, 11 krycích psů do věku 10 let, kde nepříbuzný pes na 11 chovných fen do věku 7 let skoro není.
Samozřejmě je zde možnost vyrazit do Německa, dá se objevit nějaký „použitelný“ pes alespoň trošku méně příbuzný než tady v Čechách, ale bohužel málokomu se chce, tedy alespoň to tak vypadá zvlášť v barvě černé. Nyní je zde jen minimum chovatelských stanic, které se věnují velkým špicům. U velkých bílých došlo k několika krytím v zahraničí, u velkých černých nikoliv.
Kvůli velmi velké příbuzenské plemenitbě se v chovu těchto psů mohou vyskytnout barevné znaky, světlé oko, malá výška, nebo také možné genetické vady. Snaha eliminovat tato rizika a zároveň posílit genofond velkých špiců spočívá v občasném experimentálním krytí, do kterého se ale majitelé vlčích miláčků také moc nehrnou.
Od roku 2010 bylo v ČR 8 vrhů velkých černých špiců, 11 vrhů velkých bílých a 4 experimentální. Krytí bylo sic více, ale nezadařilo se.
Co se výstav týče, jedinců na výstavách je málo, 2 jedinci od černých a 4 od bílých ve výstavním kruhu jsou skoro jako zázrak.
A budoucnost?
V letošním roce je v plánu jeden experimentální vrh a minimálně 3 vrhy po černých rodičích. Tak doufám, že se třeba zase velkým blýskne na lepší časy a najdou se lidé, kteří potřebují kamaráda a hlídače a byli by ochotni pomoci zachránit toto prastaré, starobylé, původní psí plemeno – a české rodiny bude opět chránit a obveselovat velký špic.
