Další názvy: Flanderský honácký pes, Vlámský kravský pes, Belgický dobytkářský pes.
Jedná se o vynikajícího a uznávaného honáckého (dobytkářského) psa, který byl před desítkami let znám jako "Vuilbaard" (doslovně přeloženo "špinavý vous"), nebo "Koehond" (dobytkářský pes). Jako u mnoha jiných plemen i u flanderského bouviera je přesný původ neznámý. Jeho název jasně napovídá, že poprvé si chovatelé tohoto psa všimli v místech zvaných Flandry (pobřeží od Holandska až po severní Francii) a o jeho chov se začali zajímat v závěru 19.století, i když jistě existoval mnohem dříve. O jeho "záchranu a udržení" postarala především Belgie. Avšak za zemi původu je stanovena jak Belgie, tak i Francie.
Na konci 19.století byl flanderský bouvier velmi podoben střednímu knírači, ale snad ještě více, opomeneme-li tradici kupírování uší u bouviera, belgickému ovčákovi-laekenoisovi. Samozřejmě i tato plemena byla více "přírodní", než jaké je známe dnes. První "standard" vznikl v r.1903, ale se změnami byl uznáván až v r.1912. Takřka ve stejnou dobu byl vypracován také standard pro Bouviera de Roulers. Jednalo se o vyššího psa, černě zbarveného "bratra" FB. Velmi se podobal velkému knírači, a především proto jej osud dovedl k jistému zániku. V roce 1922 byla uspořádaná velká a významná výstava právě pro tyto psy, při jejíž příležitosti byl flanderskému bouvierovi navždy přidělen oficiální název Bouvier des Flandres. Standard FB byl zde pozměněn kynologem M.Fontanie a do dnešního dne je stále v platnosti, bez jakýchkoliv úprav. Přesto vzhled flanderského bouviera je o poznání jiný, aniž by odporoval znění skoro 80 let starému standardu.
Chovu flanderského bouviera (někdy se mu říká "flanderák") se ujal ve dvacátých létech kapitán Darby, jež vlastnil psa "Nic de Sottegem" - zakladatele dalšího, tzv. moderního chovu. Mezi první nejznámější chovatelské stanice flanderského bouviera patřily např. "de la Chausse Romaine", "du Posty Arlequein"… První bouvier, resp.bouvieři se v ČR objevili v r.1985. Manželé Labudovi z Hranic na Moravě dovezli pár FB přímo z Belgie. Po dvou letech se v jejich chovatelské stanici s názvem "Černý favorit" narodila první štěňata flanderského bouviera v ČR (tehdy ČSSR). Následoval import dalších štěňat i dospělých jedinců z Polska - p.Špaček, z Francie - p.Novotná, z Německa - Ing.Karas, z Holandska - p.Horáčková…Zkrátka základ chovu byl založen na nepříbuzných psech. Velmi využívaným krycím psem byl Merlin v.d. Teufelsbrücken Ing.Karase.
Flanderský bouvier je k rodině milý, klidný a vnímavý, a pokud jsou jasně daná pravidla, co se může a co nesmí, s jeho výchovou nebývají problémy. Většinou je však poměrně sebevědomý, proto je zapotřebí hodně důslednosti a citu pro spravedlnost. Má velice krásný vztah k dětem. Výborně hlídá jak svou rodinu, tak vše, co jí patří. Je znám svojí odvahou a věrností. Není psem nervózním, je velmi přizpůsobivý a učenlivý. Problémem mohou být jeho sklony k samostatnému rozhodování. Ač je k cizím nedůvěřivý, lépe řečeno nevšímavý až lhostejný, nikdy není bezdůvodně agresivní. S domácími zvířaty (pokud je k dobrému chování k nim veden) vychází velmi dobře. I nyní by práci s dobytkem zastal na výbornou. Je vyrovnaný, ostražitý, rád pracuje a hlavně spolupracuje. Co se jednou naučí, nezapomene. Avšak to platí jak pro to dobré, tak pro špatné.
Má rád pohyb, ale měl by být úměrně zatěžován. Uvítá jak běhání vedle kola, tak tahání vozíku s přiměřeným nákladem. Samozřejmě bude vděčný za dlouhé procházky. Zajímavostí jsou jeho mohutné skoky a výskoky a časté "bodyčky" - s radostí naráží celým svým bokem do člověka. Nevyhledávají šarvátky s ostatními psy, naopak, ve smečce mezi sebou velmi dobře vycházejí. Malé uštěkané psy s noblesou přehlížejí.
Kdysi se jednalo o výhradně pracovní plemeno, dnes je bohužel většinou držen pouze jako pes společenský, eventuelně také pro výborný hlídací instinkt. Své uplatnění však najde i ve všestranném výcviku. Ve Francii, Holandsku a dalších zemích je používán jako policejní pes, a to nejen pro vypracování složitých stop, ale také v protiteroristických oddílech. Například v Německu je používán jako obranářský pes, ale i přes svou odvahu a razanci právě s technikou obrany nastávají často problémy. V čem vyniká, jsou stopy. Je škoda, že výcviku bouviera se věnuje jen velmi málo chovatelů, resp. psovodů, proto jeho kvality nejsou tolik známy. Pravdou je, že se neučí tak rychle jako německý či belgický ovčák, ale s jistou dávkou trpělivosti, štěstí a elánu je možné s bouvierem ve výcviku dosáhnout výborných výsledků. Snad jeden příklad za všechny o vhodnosti využití flanderského bouviera k všestrannému výcviku: Na dánském šampionátu všech plemen dle IPO3 19.9.1999 obsadil 1.místo flanderský bouvier jménem Arras-Bonnet v.d. Statorhof a dosáhl 98 bodů za stopu, 96 bodů za poslušnost a 97 bodů za obranu (ve všech oddílech je max.počet dosažených bodů 100). Jiný FB na stejném mistrovství obsadil 11.místo, také s úctyhodným výkonem: 96/95/90.
Ač je vhodný k celoročnímu pobytu venku, potřebuje úzký kontakt s rodinou, takže je šťastnější (i přes svoji velikost) v bytě, nebo ještě lépe na zahradě s volným přístupem do domu. V případě pravidelné úpravy velice málo líná, takže problémy s uvolněnou srstí v bytě jsou opravdu malé. Samozřejmě, může být celoročně držen venku, ale jen za předpokladu, že mu budete věnovat hodně času a pozornosti. Jeho srst je přizpůsobena nepříznivým povětrnostním podmínkám.
Je velmi vhodné vytrhávat chloupky z uší v blízkosti zvukovodu a udržovat tak čistý boltec. Ten má sklony k zarůstání srstí, a tím i k zánětům zvukovodu, - jako mnoho jiných plemen se zavěšenými slechy.Na místě také je vystříhávání chlupů na tlapách mezi prsty a nášlapnými polštářky. Nejenže je to v zimě praktické, ale i celoročně tak předejdete nepříjemnostem s vlhkem a následnou možnou infekcí, o čistotě v bytě (je-li zde držen), nemluvě. Je poměrně zdravým plemenem, nejsou známy žádné častěji se vyskytující dědičné nemoci. S trochou nadsázky je možná "záměna" flanderského bouviera s černým ruským teriérem, eventuelně i s neupraveným velkým kníračem.
Flanderský bouvier je podsaditý, kvadratický, dobře vázaný pes a i přes svou mohutnost mimořádně temperamentní a rychlý. Ač je silný, nesmí působit těžkopádně. Jinak řečeno známou "bouvieří" větou: "příliš mohutný a těžký bouvier by nebyl schopen práce, a naopak příliš lehký by nebyl bouvierem". Hlavu, která je masivní a velká nese vzpřímeně. Horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Specifické je vysoké obočí, široké čelo a především výrazný vous. Nos nesmí být špičatý, ale prostorný, nosní houba vždy černě pigmentovaná. Uši jsou klopené, svislé, vysoko nasazené, trojúhelníkovitého tvaru, dobře pohyblivé, špičky přiléhají k lícím. Oči jsou co nejtmavšího odstínu (s ohledem k barvě srsti), vždy oválného tvaru. Obočí rozhodně nesmí připomínat velkého knírače. Trčí poněkud vzhůru. Skus může být jak nůžkový, tak klešťový. Hrudník dosahuje k loktům, hřbet je rovný a břicho jen lehce vtažené. Ocas se kupíruje na 2-3 články a je nesen vesele. Rodí se i psi bez ocasu, což není na závadu. Pánevní končetiny jsou bez paspárků, tolik typických pro francouzská plemena např. briarda, beaucerona… Pro bouviera je specifická velmi tmavá kůže. Srst je lehce načechraná a "rozcuchaná", bohatá, tvrdá, zkadeřená, ale ne vlnitá či kudrnatá. Musí být tzv.suchá, těžká, matná a pro výstavní účely musí být upravována trimováním a stříháním. Délka srsti je cca 6 cm. Spodní vlnu tvoří hustá a jemná srst. Nežádoucí je ploše přilehlá srst, stejně tak i vybledlá barva. Flanderského bouviera můžete spatřit pouze v jednotné barvě, a to černošedé, žíhané, šedé v různých odstínech, černé, plavé, či v barvě dřevěného uhlí. Načervenalá barva srsti není na závadu. Malá bílá skvrna na hrudi je přípustná.
Výška psa se pohybuje mezi 62 a 68 cm, přičemž ideální je 65 cm. Jeho váha kolísá mezi 35-40 kg. Feny jsou samozřejmě menší. Jejich výška je stanovena na 59-65 cm, ideálem je 62 cm, váha feny bývá v rozmezí 27-35 kg.
Aby byl bouvier bouvierem, musí se alespoň 2x ročně upravovat., především v období výměny srsti. Srst bouviera se udržuje především kartáčováním, trimováním a stříháním. Dnešní bouvier má bohužel stále jemnější srst na místo hrubé. Je to způsobeno stále větším tíhnutím k dlouhé srsti, která se na místo úpravy trimování většinou pouze stříhá. Jistě, je dobře, že bouvier má delší srst než dříve, neboť to skýtá poměrně lepší úpravu, ale v každém případě srst musí být kvalitní. Kvalita srsti je sice geneticky podmíněná, ale její "tvrdost" můžete ovlivnit i za pomoci trimování. Trimování rozhodně psa nebolí! Je to určitý způsob úpravy srsti, podobný stříhání, kde se však nepoužívají nůžky, nýbrž nůž. Odstraňuje se tak uvolněná srst a zároveň se "řezáním" krátí. Kartáčovat flanderáka postačí 2x týdně, ale bude-li to častěji, jen dobře.
Aby se stal pes/fena chovnými, musí splnit jisté podmínky: splnění svodu dorostu, a to ve věku 9-15 měsíců, účast na klubové nebo speciální výstavě flanderských bouviérů, RTG DKK (rentgen dysplazie kyčelních kloubů) s max. postižením stupně 2/2 a nejdříve ve věku 20 měsíců uspění na bonitaci (podrobné posouzení vzhledu a povahy jedince). Aby flanderský bouvier byl zařazen do třídy pracovní na jakémkoliv typu výstavy, eventuelně po splnění dalších podmínek mohl získat titul "Český šampion" je zapotřebí, aby úspěšně složil minimálně jednu z uvedených: ZM, ZVV1, obranářská či stopařská zkouška 1.stupně, záchranářské zkoušky - ZZZ, ZZP1, ZLP, ZVP. Samozřejmě i k získání titulu "interchampion" (zkratka ICH) je zapotřebí zkoušky z výkonu.
Doposud není u nás rozšířeným plemenem. Přestože mají dosti početné vrhy - 10 štěňat v jednom vrhu není až takovou raritou, do současné doby bylo zapsáno okolo 700 štěňat (např. v r.1997 bylo zapsáno v plemenné knize 166 štěňat). Flanderský bouvier zůstane vašim oddaným kamarádem po dobu 13-15 let, takového věku se v průměru dožívá. Všechny chovatele a přátele flanderáka sdružuje klub Bouvier des Flandres Club Bohemia. Na adrese: Nataša Horáčková, Svatovítská 5, Praha 6, 160 00 se můžete dozvědět další informace a kontakty.