Problémy v chovu drůbeže 11 – Líhnutí
Letošní líhňařská sezona je již téměř za námi, v diskusích se ale množí dotazy s různými problémy, se kterými jste se, milí čtenáři, setkali. Vlivů, na kterých závisí dobrý průběh líhnutí, je celá řada. Výsledky líhnutí jsou závislé především na biologické hodnotě násadových vajec a na dobré funkci líhně nebo spolehlivé kvočně.
Násadová vejce
Samozřejmostí je, že máme sestavena chovná hejna s odpovídajícím počtem zvířat, která si na sebe zvykla. Chovné hejno je zdravé, v dobré kondici, zajistili jsme odpovídající výživu se správným poměrem živin, dostatkem vitaminů a minerálních látek. Některá krmiva ve větším množství, např. krevní šrot nebo mrkev, mohou snížit líhnivost. Krmiva nesmí být znehodnocená (plísně, namrznutí, cizí příměsi). Co se prostředí týká, teplota v kurníku by neměla klesnout k nule, aby vejce nenamrzla. Nevhodné jsou i vysoké teploty a ani působení slunečních paprsků kvalitě vajec nepřidá. Teplota prostředí ovlivní i výši snášky. Velmi důležité je hygienické prostředí.
Důležité je vejce pravidelně sbírat – zamezíme tak opětovnému zahřívání další nosnicí a případnému rozbití, zašpinění. Sběr je důležitý především u kachen, které často snáší vejce ve výběhu.
Násadová vejce je vhodné skladovat v čisté místnosti s teplotou8–15 °C a vlhkostí 55–75 %, nesmí být vystavena přímému slunečnímu světlu. Pokud vajíčka budeme skladovat v příliš teplé místnosti, průkazně klesne líhnivost. Slepičí vejce se skladují v proložkách uložena tupým koncem nahoru. Vejce hus a kachen můžeme skladovat i „naplocho“, musí se jednou denně obrátit. Zejména u hus se stává, že začnou snášet brzy, kdy ještě mrzne. Pak je potřeba vejce z hnízda odebírat, aby neprochladla, působením nízkých teplot zárodek odumírá.
Stáří násadových vajec lze odhadnout podle velikosti vzduchové bubliny, jejíž výška je daná vypařováním vody z bílku. U slepičích vajec by neměla být větší než 5 mm. K líhnutí požíváme vejce do 7 dní, neskladujeme je déle než 10 dní. Pokud nasazujeme např. od malého počtu nosnic a do líhně dáváme starší vejce, musíme počítat s tím, že u starších vajec se zvyšuje úmrtnost zárodků především na počátku inkubace, kuřata se líhnou slabá, s velkými neuzavřenými pupky a prodlužuje se doba klubání.
Vejce, která jsou déle skladovaná, se líhnou později, je dobré je označit datem snesení. Vybraná vejce označíme na tupém konci datem snesení, popř. číslem slepice. K označení použijeme tužku nebo potravinářskou barvu. Vejce poškozují i prudké nárazy při manipulaci. Nešetrným zacházením můžeme i porušit skořápku.
Pokud vejce přepravujete nebo si je necháte poslat poštou, před nasazováním je vhodné nechat vejce po snesení v klidu alespoň 12 hodin.
Jaká vejce vybrat pro líhnutí?
Velikost vajec by měla odpovídat hmotnosti stanovené vzorníkem. Vhodná k líhnutí nejsou malá ani příliš velká vejce, extrémně velká vejce mohou být dvoužloutková. Malá vejce snášejí většinou zvířata líhnutá pozdě, bývají menšího vzrůstu, nevyvinutí jedinci mají v tělní dutině méně prostoru, mají menší orgány, zpracovávají méně potravy, získají méně živin a nesou méně vajec s nízkou hmotností, od nich odchovaná kuřata jsou menší. Kruh se uzavírá, protože tito jedinci často začnou nést až na jaře a z jejich snášky bychom měli opět pozdní kuřata. Menší vejce bývají také na začátku snáškového cyklu, kdy je nižší kvalita násadových vajec.
Tvar vajec musí být normální, vejčitý. Neměl by být kulatý ani podlouhlý. Tvar vejce je možné definovat indexem tvaru vejce, který vypočítáme jako podíl podélného a příčného průměru vejce. Nejběžnější index je 1,32.
Říká se, že z podlouhlých vajec se líhnou kohoutci, z kulatých slepičky, ale není to prokázáno. Naopak, u nepravidelných tvarů vajec je prokázaná nižší líhnivost. Ani to ale není úplně jednoznačné – některé slepice snášejí vejce ne zrovna ideálního tvaru a zcela by se vyřadila z líhnutí, např. od zdrobnělých holokrček mám vejce spíše kulatá a líhnivost je velmi dobrá.
Důležité je, aby skořápka násadových vajec byla pevná, hladká, bez prstenců, nálitků, mramorovitosti a deformací.
Mytí zašpiněných vajec není vhodné. Spolu se špínou se setře i horní mucínový povlak a póry ve skořápce se tak otevřou různým infekcím. U mírně znečištěných vajec můžeme těsně před vložením do líhně špínu seškrábnout nebo postižené místo otřít vlhkým hadříkem.
Zejména při líhnutí z vajec od více chovatelů je potřebná dezinfekce vajec. Nejčastěji se provádí formaldehydovými parami (na 1 m3 se k 20 g hypermanganu (manganistan draselný) přidá 30 ml 40% roztoku formalinu, plynování trvá asi 30 minut, pak se prostor vyvětrá.
Častou otázkou je délka inkubace (líhnutí) u jednotlivých druhů drůbeže. Ta může být ovlivněna hmotností vajec a jejich stářím při nasazení, dále podmínkami prostředí při líhnutí. Kuřata z těžších vajíček a z těch déle skladovaných se mohou líhnout později. Průměrné doby inkubace jednotlivých druhů ve dnech jsou:
- Kur domácí 20–21 dní
- Křepelka japonská 16–18 dní
- Krůta 27–28 dní
- Perlička 26–27 dní
- Kachna 27–28 dní
- Pižmovka 34–35 dní
- Husa 28–30 dní
- Jen pro zajímavost: pštros africký 41–43 dní, bažant 23–24 dní.
Líhnutí v líhni
Umělé líhnutí má historii dlouhou více než dva tisíce let. Využívat je začali v Egyptě a v Číně. Uvádí se, že egyptské líhně byly patrové budovy z nepálených cihel, dobře izolované, vícekomorové, se střední chodbou. Do spodních podlaží se umísťovala vejce, v horních patrech se spalovala sláma nebo suchý velbloudí trus. Topilo se prvních 11 dní inkubace. Pro udržení potřebné vlhkosti se v dolních patrech rozlévala voda. Teplotu odhadovali Egypťané tak, že smíchali v určitém poměru máslo a sádlo. Vhodná teplota byla ta, při níž začala směs tát. Číňané nakládali násadová vejce ve vrstvách do košů nebo sudů vyhřívaných pařícím se hnojem nebo žhavým uhlím. Po 14 dnech je přemísťovali do vyhřátých místností k dolíhnutí.
V Evropě se umělé líhně objevily až ve 12. století, tehdy se ale umělé líhnutí považovalo za čarodějnictví. První užitková líheň v Evropě byla sestrojena v roce 1777. V roce 1937 bylo hlavním důvodem použití umělé líhně zamezení ztrát rozšlapáním vajec při líhnutí pod kvočnou. Cenilo se ale i nasazování velkého množství vajec a možnost rodokmenového líhnutí.
Dnešní líhně jsou ale daleko dokonalejší…
V líhních se vytváří umělé podmínky pro vývoj zárodku a vylíhnutí mláďat. Líheň musí zajistit především optimální teplotu, vlhkost a výměnu vzduchu. Před vložením vajec do líhně je vhodné ji alespoň 24 hodin předem zapnout a seřídit.
Teplota
Mezi vejcem a jeho okolím dochází k nepřetržité výměně tepla. Zdrojem tepla v líhni je nejen to teplo, které dodáváme. Také vejce, zejména ve druhé polovině líhnutí, neustále vydává teplo, které vzniká při látkové výměně uvnitř.
Teplotu v líhni musíme regulovat. Slouží k tomu termostaty. Pro to, aby byla teplota stejná v celém prostoru líhně, je podstatné proudění vzduchu.
V líhních s nuceným prouděním vzduchu se zárodky jednotlivých druhů drůbeže normálně vyvíjí při 37,5–38,2 °C, ve stolových líhních je teplota o něco vyšší (podle návodu výrobce). Odchyluje-li se teplota od uvedené orientační hodnoty dlouhodobě, může to mít za následek nižší počet vylíhnutých kuřat. Průměrná odchylka 0,2 °C ještě líhnutí negativně neovlivní. Při poklesu teploty o l °C pod orientační hodnotu se líhnutí opozdí a kuřata nemají dostatečnou vitalitu. Poklesne-li teplota o 2 °C, pokračuje embryonální vývoj příliš pomalu a líhnutí je zhoršené. Při teplotách pod 34 °C k vylíhnutí vůbec nedojde. Vyšší teplota má ve druhé polovině období v líhni horší následky a je škodlivější než příliš nízká teplota. Mírně zvýšené teploty urychlují termín líhnutí. Při příliš vysoké teplotě končí urychlený embryonální vývoj odumřením kuřat. Dochází k němu už při teplotě o 1,5 °C vyšší, než má být. Poklesne-li však teplota pod tuto hranici, vylíhnou se často příliš slabá kuřata, mnoho jich během klování zůstane ve vejci nebo odumřou už před termínem vylíhnutí.
Optimální teplota nebo její průběh můžou být rozdílné u různých plemen. Ze zkušenosti – zdrobnělé paduánky se lépe líhly v líhni s teplotou 38,2 °C než při nižší teplotě. Uvádí se, že araukany se líhnou při 38,3 °C lépe než při 37,8 °C.
Důležité je dostatečné větrání a obměna vzduchu v líhni. Při nedostatečné výměně vzduchu se kuřata budou naklovávat na špičce, budou lepkavá.
Potřebná vlhkost je v předlíhni kolem 65 %, v dolíhni 75–80 %.Zajišťuje sevložením nádoby s vodou do líhně, popř. rosením vajec. Pokud bude vlhkost v líhni nízká, zjistíme zejména při první prohlídce odumřelé zárodky a velkou vzduchovou bublinu. Kuřata se budou líhnout dřív, budou malá, líhnutí bude problematické. Naopak vysoká vlhkost způsobí opožděné líhnutí polepených kuřat.
O chlazení vajec v líhni existuje mnoho teorií, nejlepším vodítkem je tu ale příroda – kvočna opouští hnízdo jednou i vícekrát denně. Důležité je to zejména ve druhé polovině inkubace. Při líhnutí kuřat stačí doba, kdy v líhni doplňujeme vodu nebo vejce obracíme, u vodní drůbeže je potřeba delší zchlazení. Vodítkem může být přiložení vejce špičkou k očnímu víčku, vychlazené vejce na něm začíná „chladit“.
Vlastní líhnutí můžeme rozdělit na:
- 1. nasazování vajec do předlíhní,
- 2. líhnutí v předlíhních s obracením vajec, prosvěcování vajec,
- 3. líhnutí v dolíhni a klubání.
U větších líhní můžeme buď nasazovat najednou, nebo postupně. Rozlišujeme systém nasazování třetinový, čtvrtinový či šestinový. Nejvhodnější je ale systém jednorázový, kdy je v líhni jedna věková kategorie zárodků.
V předlíhni jsou slepičí vejce většinou ukládána tupým koncem nahoru. Důležité je obracení vajec, intervaly obracení jsou různé podle typu líhně, důležitá je jejich pravidelnost. Husí vejce ukládáme naplocho, obrací se 2× denně.
Mezi vejcem a jeho okolím dochází k nepřetržité výměně tepla. Vejce neustále vydává teplo, které vzniká při látkové výměně uvnitř. Ta je intenzivnější ve druhé části inkubace, proto je potřebné chlazení vajec, zejména těch od vodní drůbeže.
Prosvětlováním vajec se zjišťují vejce neoplodněná nebo s odumřelými zárodky. Slepičí vejce s bílou skořápkou se poprvé prosvětlují 5.–6. den, s hnědou skořápkou 7.–9. den. Zjišťují se neoplozená vejce. U vajec s vyvíjejícím se zárodkem je vidět tzv. pavouček – vyvinutá síť vlásečnic, tato vejce mají vzduchovou komůrku zvětšenou na 8–10 mm. Obsah prázdných vajec se jeví světlý, stejnorodý. Vejce s odumřelým zárodkem mají krevní oběh stažený do prstence nebo skvrny. Z líhně je vyřadíme, po uvaření je můžeme použít ke krmení.
Při druhém prosvětlování – u slepičích vajec 18. den – vyřazujeme vejce s odumřelými zárodky. Odumřelé zárodky jsou zřetelně světlejší než živé, barva se nemění. Tato vejce mimo líheň velmi rychle chladnou. Perliččí vejce se podobně jako slepičí prosvětlují 2× a to 9. a 23. den, křepelčí 7. a 14. den. Kachní vejce se prosvětlují 4×, 7., 16., 23. a 26. den inkubace. Při poslední prohlídce se překládají vejce do dolíhně. Husí vejce prosvětlujeme 3×, a to 7.–9. den, 14.–16. den a 25.–28. den. Při prohlídkách by se měla odstranit i vejce mikrobiálně napadená.
Líhnutí v dolíhni – vejce se do dolíhňových lísek pokládají naležato, neměla by se dotýkat a neotáčejí se.
Teplota vzduchu je obecně nižší oproti předlíhni, vlhkost vzduchu je zvýšená podle druhu drůbeže. Klubání začíná 20. dnem a mělo by být ukončeno do 24 hodin. Mláďata by se měla proklovávat na tupém konci. V období klubání kuře zobáčkem protrhne bílkovou blánu a začíná dýchat plícemi vzduch ze vzduchové komůrky. Ta zabírá téměř třetinu vnitřního prostoru vejce. Když vzduch vydýchá, začne proklovávat skořápku a klubat se z vejce. Ve druhé fázi kuřete se převážně chrupavčitá kostra začne osifikovat (kosti pevní), potřebný vápník a fosfor dodává alantochorion především ze skořápky. Zeslabí ji zhruba o třetinu. Skořápka je pak křehká a snadno se drtí. Kuřeti pomáhá v klubání také malý výrůstek na špičce horní části zobáku, tzv. vaječný zub. Kuře proklová dírku a pokračuje až do uvolnění dvou třetin obvodu skořápky. Pak se opře běháky do špičky vejce a odlomí vršek skořápky. Líhnoucí se kuře průběžně vtahuje do břišní dutiny pupečním otvorem zbytek žloutku. Zevní krevní oběh při tom zasychá a zůstává na vnitřní straně skořápky. Po vylíhnutí je kuře mokré a unavené, proto si musí v líhni nebo pod kvočnou odpočinout. Váží asi 30 g – původní hmotnost zárodku se za 21 dní zvýšila tisíckrát.
Při dlouhotrvajícím líhnutí jsou kuřata méně životaschopná a také svádí k pomáhání mláďatům.
Pomáhat, či nepomáhat z vajíčka?
Nejde to říct jednoznačně. Hodně pravdy je na větě: Co je zdravé a silné, to se vylíhne. Každopádně platí – nepomáhat před termínem líhnutí. Mláďata s nevstřebanými žloutkovými váčky jen velmi zřídka přežijí, a pokud ano, pak zpravidla jen pár dní.
Zpravidla se mláďata začínají líhnout dřív, pokud jsou přehřátá. Pokud jsou naklubaná příliš brzy, zkontrolujte teplotu v líhni, změřte ji na vejcích, popř. ji postupně upravte.
Záleží také na příčině, proč se mláďata nevyklubala včas. Je-li příčinou i přechodně trvající nižší vlhkost při líhnutí, mláďatům se zpravidla pomoct dá. Je potřeba postupovat opatrně, zpravidla stačí opatrně promáčknout pruh (chcete-li „čepičku“) v oblasti kolem zpravidla tupého konce skořápky (podle toho, kterým koncem se klube), popř. jemně natrhnout a navlhčit podskořápkovou blánu. Těmto mláďatům ale také někdy stačí mírně navlhčit skořápku a podskořápkovou blánu kolem proklovaného otvoru a zbytek už zvládnou sama. Pokud se objeví krev, je potřeba přestat a akci opakovat později. Nedoporučuji „loupat“ mládě celé.
„Trefit“ vhodnou dobu, kdy mláděti pomoct a kdy je nechat, aby se vyklubalo, je problematické. Uškodit můžete také častým otevíráním líhně. Pravidlo zní – jednat citlivě, neunáhlit se. Není jednoznačné, zda pomáhat, nebo v žádném případě ne. V tomto ohledu dávám za pravdu autorovi věty z iFauny: Vždyť každé líhnutí je jiné, žádný rok není stejný.
Když se nedaří
Při klubání se může se stát, že se mláďata naklovou předčasně nebo opožděně, klubání může proběhnout rychle nebo může být vleklé, naklovávat se mohou na „ostrém“ konci vejce místo na tupém. Kuřata přilepená ke skořápce nebo to, že jsou kuřata malá, může způsobit nejen nedostatečná vlhkost během inkubace, ale i v průběhu skladování.
U vylíhlých mláďat je důležitá jejich životaschopnost, čilost (zájem o krmivo), stavba kostry (nejčastěji deformované končetiny), vzhled chmýří. Signálem na skořápkách mohou být zbytky plodových obalů a krevního oběhu. Časté problémy při líhnutí jsou uvedeny v tabulce.
Pokud do líhně dáváme vejce různých plemen, budou se zpravidla nejdřív líhnout kuřata z menších vajíček, později ta z větších.
Důležitá je evidence při líhnutí. Počet vylíhlých kuřat – líhnivost – zjišťujeme z celkového počtu vajec vložených do líhně a z oplozených vajec. Mnoho neoplozených vajec může mít příčinu v nesprávném poměru pohlaví v hejnu, ve špatném zdravotním stavu nebo stáří zvířat. To, že se zárodky nezačnou vyvíjet, může způsobit také závadné krmivo, namrznutí vajec nebo dlouhé skladování vajec. Odumřelé zárodky při prvním prosvětlování zjistíme, pokud byla na začátku líhnutí v líhni vysoká teplota nebo narušena kvalita vajec vlivem nesprávné výživy hejna (narušené bílkoviny v krmivu, nadbytek soli, nedostatek vitaminů, zejména A, D, E, B). Krvavé prstence se vyskytují, byla-li vejce skladovaná při vysoké teplotě. Při líhnutí může znamenat brzké naklování a vleklé líhnutí přehřátí vajec ve druhé polovině líhnutí. Kuřata bývají polepená, se špatně vtaženým žloutkem, velkým pupkem, skořápka zůstává uvnitř krvavá. Naopak nízké teploty v průběhu líhnutí způsobí, že se živá kuřata neproklovají nebo se líhnou opožděně, jsou slabá.
Za přiměřený se považuje podíl neoplozených vajec do 15 % a uhynulých zárodků do 3 %.
Nejčastější příčiny úhynu zárodků v jednotlivých stadiích vývoje
| Neoplozená vejce1) | Oplozená vejce s uhynulým zárodkem2) | Úhyn zárodku v průběhu inkubace3) | Uhynulá embrya starší 18 dnů4) | |
| Nedospělý kohout | x | |||
| Staré hejno | x | x | ||
| Nesprávný poměr pohlaví | x | |||
| Nedostatky ve výživě hejna | x | x | x | x |
| Špatný zdravotní stav hejna | x | x | x | x |
| Nevhodné skladování vajec | x | x | x | |
| Vysoká teplota v líhni | x | x | x | |
| Nízká teplota v líhni | x | x | ||
| Nedostatečná ventilace | x | x | ||
| Nedostatečné otáčení vajec | x | x | ||
| Příbuzenská plemenitba, letální (smrtící) geny | x | x | x | |
| Poškození skořápky vejce | x | x | ||
| Nevhodná vlhkost | x | |||
| Závadné krmivo | x |
1)Neoplozená vejce – ve vejci po rozklepnutí nejsou žádné krevní skvrny. Příčinou je nesprávné sestavení hejna, výživový problém nebo špatný zdravotní stav hejna.
To, že jsou vejce neoplozená nebo zčásti neoplozená, může způsobit i extrémní počasí. Pokud mají kohouti zdravotní problém, a patří mezi ně i omrzliny, budou vejce zčásti nebo všechna neoplozená. Na aktivitu má vliv i vysoká teplota.
U některých plemen je při zjištění neoplozených vajec nutná úprava zevnějšku, např. někteří chovatelé hedvábniček uvádějí lepší oplozenost, pokud zvířatům odstranili chmýří v okolí kloaky, u plemen s velkým chocholem může pomoct redukce chocholky (svázání, zastřižení).
2) Oplozená vejce s uhynulým zárodkem – vejce se při prvním prosvětlování jeví jako čistá – obsah je světlý, stejnorodý. Po rozklepnutí je zárodečný terčík zvětšený, což znamená, že vývoj zárodku začal.
Tuto fázi ovlivňuje zejména manipulace s vejci v době od snesení po nasazení do líhně. Za nevhodné se považuje skladování vajec při vysoké nebo naopak nízké teplotě (namrznutí vajec) či dlouhodobé skladování. Problém může také nastat, pokud vejce nevybíráme dostatečně často a další slepice, které přijdou na hnízdo, vejce znovu nahřívají.
3) Při prvním prosvětlování vyřadíme také vejce, u kterých zárodek uhyne do třetího dne inkubace. I tatovejce se při prosvětlování jeví jako čistá a po rozklepnutí je ve vejci krvavý proužek nebo malé embryo. Kromě dalších činitelů se v tomto období může projevit stáří hejna a délka skladování vajec.
Starší zárodky od 3. do 6. dne inkubace mají již vyvinutý žloutkový váček, při prosvětlení je vidět tzv. pavouček – vyvinutá síť vlásečnic. Vejce s odumřelým zárodkem mají krevní oběh stažený do prstence nebo skvrny. Odumření v tomto stadiu je nejčastěji způsobeno vysokou teplotou při skladování nebo začátkem líhnutí, případně nízkou biologickou kvalitou násadových vajec. Přichycený žloutek ke skořápce má příčinu v nedostatečném nebo nepravidelném obracení vajec. Při nedostatku vitaminu E hynou zárodky především do 7. dne inkubace.
Od 7. dne má kuře vyvinuté drápky a chmýří. Po druhém prosvětlování můžeme po pitvě embrya usoudit na dobu a pravděpodobnou příčinu úhynu podle vývinu vnitřních orgánů. Pokud je ve vejcích vidět velká vzduchová bublina, signalizuje to nízkou vlhkost v líhni.
Úhyn zárodků stejného stáří v průběhu inkubace, které mají krevní výrony po těle, způsobuje nárazové krátkodobé přehřátí.
4) Uhynulá embrya starší 18 dnů – příčinou úhynu může být i nesprávná poloha embrya ve vejci – je otočeno hlavou k ostrému konci. Proklovávání na ostrém konci vejce způsobuje nedostatečná ventilace.
