Líheň jsem měl již nastavenou na hodnoty jako dolíheň – teplota byla 37,1 °C a vlhkost 60 %. První vyklubané mládě mělo nevtažený žloutkový váček a já se domníval, že se váček sám vstřebá a zatáhne – neměl jsem s tím do té doby žádnou zkušenost. Nestalo se tak, váček se pomalu sesychal a čtvrtý den po vylíhnutí se jeho větší část odlomila, zůstal jen takový malý pahýlek. Mládě ale dobře přijímalo potravu, bylo ručně dokrmováno kaší Nutri Bird, ale další den najednou zbledlo a uhynulo. Ze zbývajících 4 vajíček byla mláďata zdárně odchována, jejich žloutkové váčky byly vtaženy již při vylíhnutí.
Druhý případ se mi přihodil v loňském roce u papoušků konžských západních (Poicephalus gulielmi fantiensis). Můj nově složený dospělý pár snesl dvě oplozená vejce, ale během počátku sezení na vajíčkách všechnu hnízdní výstelku vynesl pryč z budky a samička vejce zahřívala pouze na hladké desce, ale dobře seděla a budku neopouštěla ani při případné kontrole budky, tak jsem ji nechtěl rušit přidáváním nového hnízdního materiálu. Vždy při kontrole totiž roztahovala křídla, dělala výpady a hrabala v budce, s vejci doslova hrála fotbálek – obával jsem se poškození vajíček. V termínu líhnutí se nic nevyklubalo, ještě jsem tedy počkal a po dalších několika dnech inkubace jsem se rozhodl vejce hnízdícímu páru odebrat. Jedno vejce mělo poškozenou, promáčknutou skořápku a obsahovalo zapáchající zárodek, druhé, nepoškozené vejce jsem před plánovaným vyhozením dal plavit do plytké misky s vodou o teplotě 37 °C. Moje překvapení bylo opravdu veliké – vejce se hýbalo, na vodní hladině lehce ťukalo jako splávek při rybaření. Vložil jsem je proto do líhně a po dalších třech dnech se vylíhlo mládě, které mělo nevtažený žloutkový váček o velikosti hrášku. Líheň jsem měl tentokrát nastavenou na 37,2 °C a vlhkost 65 %. Okamžitě po vylíhnutí tohoto mláděte s nevtaženým žloutkovým váčkem jsem se obklopil literaturou, která podobné případy popisuje. Nechtěl jsem dopadnout stejně jako v předcházejícím roce s papouškem žlutotemenným. Nastudoval jsem tedy pasáže pojednávající o tomto problému z následujících knih:
R. Wagner – PAPOUŠCI umělý odchov mláďat;
M. Reinschmidt – Umělá inkubace a ruční odchov papoušků;
R. a B. Mieslerovi – Průvodce umělým odchovem ptáků.
Z rad a pokynů uvedených v těchto publikacích jsem nejdříve zavrhl radu vmasírovat vyhřezlý váček zpět do břišní dutiny – u mláděte Papouška konžského vážícího po vylíhnutí pouhých 9 gramů jsem si na to jednoduše netroufal. Zůstávala tedy pouze jedna jediná další možnost – podvázání váčku tlustší nití těsně u břišní branky, a to dle doporučení dříve, než nastane změna v zabarvení žloutkového váčku. Podvázal jsem tedy váček asi 6 hodin po vyklubání mláděte. Další postup mohl být dvojí – druhý den po podvázání váček ustřihnout a vydezinfikovat místo střihu, nebo nechat podvázaný váček uschnout a počkat, až v místě zaškrcení upadne sám. Zvolil jsem druhou možnost. Váček uschl a upadl v jedenácti dnech, pupek jsem ještě několik dnů dezinfikoval dezinfekčním roztokem Betadina. Vylíhnuté mládě lehce zaostávalo v přírůstcích na váze – ve věku 4 týdnů mělo váhu jako jiná mláďata stejného druhu ve dvou a půl týdnech. Ale už při vážení v devíti týdnech bylo mládě váhově v normálu a následně z něj vyrostl krásný a zdravý sameček.
Oba mé případy s nevtaženým žloutkovým váčkem vznikly po nedostatečném zahřívání vajec – v prvním případě, u papoušků žlutotemenných, byla vejce během inkubace zastuzena, samice svoji snůšku opustila – ale proč se potom z následujících čtyř vajec vylíhla zdravá mláďata? Protože byla déle a správně následně zahřívána v líhni? Ve druhém případě se mládě nevylíhlo ani třicátý den sezení – asi zahřívání vajec umístěných pouze na holém dnu budky bez hnízdní výstelky bylo nedostatečné – při nižší inkubační teplotě se automaticky doba inkubace prodlužuje, ale teplota by neměla trvale klesnout pod 36,9 °C, pak dochází k úhynu zárodku. Při nižší inkubační teplotě pravděpodobně nedochází u zárodku k optimálnímu vstřebávání živin ze žloutkového váčku – mláďata Papouška žlutotemenného i papouška konžského měla po vyklubání i s nevtaženým žloutkovým váčkem normální – běžnou – váhu 7 respektive, 9 gramů. Doufám, že mé zkušenosti s touto abnormalitou pomohou jiným chovatelům nějaké to mládě zachránit.