Poklady z přírody 52 – Skořice
Výskyt
Skořicovníky jsou původem z Asie. Z hlediska produkce jsou nejdůležitější skořicovník ceylonský a skořicovník čínský. Skořicovník ceylonský pochází ze Srí Lanky (ostrov Ceylon), pěstuje se však i v jiných tropických a subtropických oblastech. Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia) pochází z Barmy, pěstuje se v jižní Číně, Thajsku a Indonésii.
Trochu historie
V Asii se skořice používá jako koření i lék odpradávna, první zmínky o jejím použití pochází údajně z Číny a to z toku 4 000 let př. n. l. Jako léčivo i koření používali skořici i staří Řekové a Římané. Skořice byla vzácná a drahá a o jejím původu se vyprávěly různé zvěsti. Aristoteles se prý domníval, že skořici z neznámých zemí přinášejí obrovští ptáci, jimž ji z hnízd s nasazením života loupí odvážní Arabové. Až Alexandr Makedonský poznal pěstování skořicovníků při tažení do Indie. V legendách se také vypráví, že římský císař Nero spálil velké množství skořice při pohřbu své druhé manželky Poppaea Sabina v roce 65, aby vykoupil svou roli ze smrti.
Také Egypťané využívali skořici od pradávna, uvádí se doba 2000–1500 let př. n. l., už tehdy Egypťané obchodovali s Ceylonem. Předpokládá se také, že na ostrově bylo biblické taršišské území. Egypťané skořici používali jako jedno z činidel při procesu balzamování. Ve Starém zákoně je zmíněna jako jedna ze složek oleje na pomazání.
Do Evropy se skořice dostala díky arabským obchodníkům, nejdříve to byla skořice čínská, teprve díky objevům v 16. století se začala dovážet také skořice ceylonská. Mezi lety 1597 a 1658 byla podstatná část ostrova Ceylon pod portugalskou nadvládou. Portugalci tvrdě utlačovali a zotročovali místní obyvatele, aby získali potřebnou skořici.
Ceylonské království spolupracovalo s Holandskem a roku 1638 svrhli portugalské okupanty. Nizozemci pak drželi monopol na skořici dalších 150 let. V roce 1784 Ceylon převzali Britové a to po vítězství ve čtvrté anglo–holandské válce. Od roku 1800 už skořice nebyla tak drahá a vzácná, protože se začala pěstovat i v jiných částech světa. O popularitu se začala dělit s jinými „dobrotami“, např. s čokoládou.
Použití
Z listů, větví i květů se získává skořicový olej. Skořice podporuje krevní oběh, snižuje krevní tlak, zmírňuje krvácení, pomáhá při silné menstruaci. Doporučuje se také na podporu trávení, mírní střevní koliky i nevolnosti, podporuje chuť k jídlu, zlepšuje metabolismus tuků i cukrů. Je ideální do nápojů podávaných v zimě, dokáže zahřát, působí proti nachlazení.
Používá se i zevně – doporučuje se proti revmatismu, má dezinfekční a antibiotické účinky. Inhibuje růst mnoha typů bakterií, mezi které patří: Bacillus cereus, Brucella melitensis, Clostridium difficile, C. perfringens, Enterobacter aerogenes, E. cloacae, Enterococcus faecalis, E. faecium, Escherichia coli, Klebsiella pneumonia, Listeria monocytogenes, Mycobacterium smegmatis, M. tuberculosis, Proteus mirabilis, Pseudomonas aeruginosa, Salmonella typhi, S. typhimurium, Staphylococcus infections, Streptococcus agalactiae, S. pneumoniae, S. pyogenes a Yersinia enterocolitica. V léčitelství se používá zejména skořicový olej, tinktura nebo sirup.
V kuchyni se používá buď celá, nebo rozemletá skořice. Vhodná je do sladkých pokrmů – pečiva, cukrářských výrobků i nápojů, uplatní se při zavařování ovoce. Neobejdou se bez ní jablečné koláče nebo francouzské toasty. Výborná je také jako přídavek do kávy nebo čokolády. Je také součástí likérů, ochucují se jí vína. Skořice se dá použít i při úpravě masa. Ve slaných pokrmech má své místo zejména v asijské, latinskoamerické, arabské i španělské kuchyni.
Ve farmaceutickém průmyslu se skořice používá jako prostředek upravující nepříjemnou chuť. Skořice se uplatní i v kosmetice, přidává se do mýdel, zubních past a vod, ale také krémů.
Co rostlina obsahuje?
Základní složkou aromatu skořice je benzoát sodný cinnamaldehyd, obsahuje také ethylcinnamát, eugenik, kumarin, kyselinu skořicovou, linalool.
Pěstování
Skořicovníky se pěstují v tropických a subtropických oblastech. Plantáže se zakládají v blízkosti vodních toků, keře potřebují dostatek spodní vody.
Sběr
Ze skořicovníku cejlonského se poprvé sklízí kůra ze dvou a tříletých keřů, ta nejlepší je ale z osmiletých keřů. Okraje kůry se při sušení svinou dovnitř. Cejlonská skořice je silně aromatická. Skořicovník čínský může dorůst výšky až 10 metrů, na plantážích se ale většinou řezem udržuje výška rostlin kolem dvou metrů. Kůra čínského skořicovníku je hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy. Ze skořicovníku čínského se jako koření používají také sušené plody.
Využití u drůbeže
Skořice byla i u drůbeže testována jako možná náhrada antibiotik a to pro své antialergenní, antioxidační, antifungální, protizánětlivé, antivirové vlastnosti. Výsledky výzkumů naznačují, že jako alternativa k antibiotikům v krmivech pro výživu brojlerů lze použít zařazení 2 g skořice na kg krmiva.
Skořice také pomáhá při trávení. Uvádí se také, že snižuje množství břišního tuku a chrání játra před toxiny. J. Environ zkoumal vliv krmení obsahujícího 3,5 a 7 % skořicového prášku na kvalitu masa a růstový výkon u kuřat brojlerů. Kvalita kuřecího masa a růstový výkon kuřat brojlerů, které byly krmeny dietou obsahující skořicový prášek, se významně zvýšily ve srovnání s kontrolní skupinou. Podávání skořice může zlepšit skladovatelnost a kvalitu kuřecího masa, zefektivnit produkci.
Systematický přístup k účinnosti a bezpečnosti podávání skořice a jejich účinných látek drůbeži ale chybí. Někteří chovatelé přidávají prášek ze skořice nosnicím a to pro sytě oranžové žloutky. Uvádí se také účinky proti roztočům a možnost přidání skořice do snáškových hnízd.
