Problémy v chovu drůbeže 12 – Líhnutí pod kvočnou

Někteří chovatelé nedají dopustit na přirozené líhnutí pod kvočnou. Pokud chceme líhnout pod kvočnou, musíme počítat s tím, že kvočnu zpravidla nedonutíme kvokat, kdy se nám to hodí. I o to se ale můžeme pokusit. Další nevýhodou je snížení celkové snášky, přenos nemocí na kuřata. Výhodou líhnutí pod kvočnou je, že se o průběh líhnutí a vylíhlá kuřátka chovatel nemusí tolik starat.

Kvokavost lze rozpoznat podle toho, že slepice zůstává sedět na hnízdě, bledne jí hřeben, vydává kvokavé zvuky. Ostat­ními členy hejna jsou kvočny často napadány.

Spolehlivé kvočny

Kvokavost je geneticky daná a u většiny plemen slepic byla selekcí záměrně potlačena, nemůžeme proto na ni spoléhat. Dobrý­mi kvočnami jsou krůty a pižmovky. Ze slepic nasedají hedvábničky, kočinky, zakrslé kočinky, japonky. Kvokavost je zachovaná u orpingtonek, hudánek, brahmánek, rousných zakrslých, sumatranek a některých bojových plemen. Občasná kvokavost se uvádí u vyandotek, plymutek, faverolek. Je ale nežádoucí, protože snižuje snášku. Podobně i u ostatních středně těžkých a lehkých plemen. Za vhodnou kvočnu se považuje slepice dostatečně opeřená, krotká, velká, a především zdravá. U slepic jsou nejvhodnější vejce k líhnutí mezi třetím a osmým měsícem snášky.

Také některá plemena hus mají kvokavost zachovanou – např. české, české chocholaté, dypolcké, celské, francké, kadeřavé, štajnbašské, suchovské a slovenské, u jiných je potlačena (např. emdenské, labutí, landeské, německé nosné). U tuluských a pomořanských sedí jen některé husy.

Kachny většiny plemen jen zřídkakdy nasedají a většinou špatně sedí, výjimkou jsou kachny zakrslé, smaragdové a vysokohnízdící létavé. Nasednout mohou některé z populace kachen pomořanských a chocholatých.

Vytrvalými kvočnami jsou krůty, a pokud nejsou v době přípravy na snášku, dají se k sezení přinutit tak, že se posadí na hnízdo s podkladky tak, aby nemohly vstát.

U japonských křepelek je kvokavost zcela potlačena, pro líhnutí v líhni je vhodné sbírat vajíčka od 2–8měsíčních křepelek.

Kdy slepice kvokají?

Slepice a krůty zpravidla kvokají až v teplejších měsících, většinou začínají kvokat od dubna či května.

Husy nasedají na hnízdo už v únoru až březnu. Některé husy mohou vysedět dvě hnízda za rok – druhé obvykle v květnu nebo v červnu.

Pižmovky začínají snášet v březnu až dubnu, jejich snáška je závislá na příchodu jarního počasí. Pižmovka může snést ve třech sériích 35–50 vajec, celková snáška záleží na tom, zda ji necháme sedět a vodit kachňata.

Pokud slepice „má kvokavost v genech“, můžeme se pokusit kvokavost uspíšit, pomáhá vyšší teplota v kurníku nebo krmení ječmenem. Doporučoval se také semenec, oves nebo chleba namočený ve víně. Ne vždycky to ale „zabere“.

Uvádí se také, že kvokají i hybridky odchované pod kvočnou. Zkrátka že její chování převezmou a jako dospělé budou taky kvokat. Toto ale nemůžu potvrdit. Z plemen, která chovám, jsou nejčastěji kvočnami holokrčky. A kvokají i kuřata vylíhnutá v líhni. Bílefeldka mi neseděla nikdy, nekvokala ani kuřata, která vyseděla a odchovala kvočna.

Pokud slepice–kvočna vajíčka sama snese a pak na ně zasedne, její dcery budou pravděpodobně kvokat taky.

Kolik vajec kvočna obsedne?

Počet nasazených vajec pod kvočnu záleží na její velikosti.

Jak se o kvočnu starat?

Kvočně připravíme čisté hnízdo na klidném, stinném, nepříliš chladném místě, kde pod ni nemohou ostatní slepice nést další vejce. Vhodné je kulaté hnízdo, hranaté tvary nejsou vhodné.

Hnízdo vysteleme vhodným materiálem, např. slámou nebo senem. Nemělo by být příliš hluboké, aby kvočna vejce při obracení nerozmačkala – při obracení zajede kvočna hlavou pod vejce a část vajec zvedne, okolní vejce se skutálejí do středu. Poté je prsní kostí vyrovná do jedné vrstvy.

V knize Karla Šafránka z roku 1900 se doporučuje kukaň zlepšená Karlem Škodou z Pardubic zvaná „hnízdem Škodovým“. Hnízdo má tvar slaměného úlu, pod kterým je plechová nádoba. Do ní se každý den nalévá teplá voda, která zvlhčuje vejce a usnadňuje klubání. Doporučovala se také Pflugova hnízda zhotovená v rohu chléva ze dvou cihel, zaokrouhlená vlhkým jílem a vystlaná senem.

Hnízdo musí být čisté. Je potřeba na to pamatovat i při plánování, kam se bude kvočna chodit vyprázdnit a nažrat. Bude–li mít přístup do zabláceného výběhu, vejce jistě nezůstanou čistá.

Před nasazením je vhodné kvočnu zbavit cizopasníků, na hnízdo ji dát sedět alespoň o den dopředu „naprázdno“, resp. na podkladky, aby hnízdu dala patřičný tvar. Vhodné je kvočnám umožnit přístup do popeliště. Příčinou toho, že kvočna z hnízda sleze předčasně a mláďata nedolíhne, může být právě zamoření cizopasníky.

Problémy můžou způsobit i příliš teplé nebo chladné prostředí, vysoká vlhkost, nedostatek čerstvého vzduchu i průvan.

Pokud nasazujeme více kvočen, neměly by se vzájemně rušit. Jsou-li hnízda kvočen příliš blízko u sebe, kvočna někdy zasedne na hnízdo druhé kvočny. U hus se mi stalo, že si vejce „kradly“. Přemisťovaly vejce z druhého hnízda na metrovou vzdálenost, a tak v hnízdě byl pokaždé jiný počet. I přesto byla líhnivost dobrá.

V průběhu líhnutí

Většina kvokajících slepic i hus se dokáže o sebe postarat – zajdou se nažrat, napít i vyprázdnit mimo hnízdo. Najdou se ale i takové, které hnízdo neopouští a kálejí do něj. Toto je potřeba sledovat a ohlídat na začátku líhnutí, a jestliže kvočna hnízdo neopouští, vybrat pokud možno jeden čas a z hnízda ji sundat, nechat napít, nažrat a vyprázdnit a pak ji zase umístit zpátky na hnízdo. Z hnízda poměrně často neslezou krůty, je potřeba je každý den z hnízda vytáhnout.

Kvočna a krmení

Kvočna musí mít možnost hnízdo opustit, napít se a nažrat. Vhodná ke krmení je např. pšenice nebo ječmen, popř. kukuřice, doporučovaly se i brambory s otrubami. Nepodáváme směs pro nosnice ani jiná krmiva bohatá na bílkoviny.

Stěhování

Nevyhneme se mu na začátku líhnutí. Většina slepic s umístěním do jiného vhodného prostředí nemá problém, pokud není ničím rušena. Vhodné je vybrat pro nasazení čas před setměním. Než kvočně dáme násadová vejce, je vhodné ji přemístit na místo, kde bude sedět, a vložit pod ni několik podkladků nebo vajíček, která nejsou určena k líhnutí. Jakmile kvočna spolehlivě sedí, podkladky vyměníme za vejce.

Uvádí se také, že kvočny mají instinktivně zafixováno sedět na vejcích tam, kde snášely. U některých slepic to zřejmě platí – jakmile se přemístí někam jinam, z hnízda slezou, a když nemůžou, tak na něm jen stojí, i když je jinak bezvadné. V tomto případě je možné vejce nasadit, ale je potřeba kvočnu izolovat, zamezit ostatním slepicím, aby pod ni snášely další vejce. Je také vhodné nasadit nejdřív jen podkladky a zjistit, jestli slepice zůstane sedět, když bude zavřená. Je-li to technicky možné, může být v některých případech řešením přestěhovat slepici i s kukaní. Zastáncem zavírání slepic do malého prostoru, že prostě musí sedět, nejsem.

Stěhování v průběhu líhnutí vhodné není. Pokud slepici, ať již samotnou, nebo i kukaní, přemístíte na jiné místo, pravděpodobně ji poté, co vykoná své potřeby, vrátí zase na své původní místo. Nepřijde-li se na to včas, vejce zachladnou.