Mezi nejrozšířenější plemeno králíků patří králík kalifornský. Jde o plemeno okolo čtyř kilogramů (4,25), solidní vzrůstovosti a poměrně početnými vrhy. Samozřejmostí je dobrá péče chovatele s dobrou krmnou technikou.
Toto plemeno bylo v minulosti nazýváno plemenem masným podobně jako novozélandský bílý a burbundský. Mimochodem snad jen Kal mohl snést název masné. Vrhy jsou početné a ve vrhu bývá 7 - 12 králíčat. Proto je kaliforňan oblíben i mezi chovateli neorganizovanými. Bohužel právě tito do chovu zařazují různé křížence neznámého původu a proto u těchto bývá vzrůstovost nižší. Chovatelé by měli využít křížení dvou čistokrevných rodičů, kde lze využít tzv. heterózního efektu. K tomuto se nejčastěji používají králíci plemen kuní velký, novozélandský bílý nebo burgundský. Jsou však možné i kombinace s jinými plemeny.
Toto plemeno však na výstavách krásou, až na výjimky, neoplývá. Vinu nesou samotní chovatelé, kteří v minulosti zařazovali zvířata s malou hmotností, ke které chovatele vedla snaha upevnit tmavou kresbu a proto do chovu zařazovali králíka ruského. Samozřejmě tímto plemeni více ublížili a hmotnosti tito „regenerovaní“ jedinci jen stěží dosáhli. Problémy jsou s barvou kresby, kde tato bývá světlejší a nejčastější vadou jsou světlé hrudní končetiny a zbarvení uší v letním období a v zimě potom vlivem akromelanismu (zabarvení bílé srsti zimou) náznak očních kroužků, někdy také laloku či zátylku. Jsou však chovatelé, kteří vystavují tyto králíky ve vysoké kvalitě. Pokud se chovatel rozhodne tohoto králíka koupit, doporučuji kupovat zvíře dospělé či téměř dospělé, kde je již vidět kresba a hmotnost.
Králíci trestaní srážkou bodů v pozici tvar mají nejčastěji hrboly kyčelních kostí, volnou kůže na prsou či lalůčky u králic. Obě vady jsou dědičné, ale dobrou selekcí spolu s vyváženou krmnou dávkou se dají minimalizovat nebo úplně odstranit. Při koupi samce dbát na pohlaví ( rozštěp pyje, chybějící varle). Za pozornost stojí všimnout si síly hrudních končetin a hlavně postoje. U slabších končetin je téměř vždy náběh na prošlap. Samozřejmostí je, aby byly rovné. I sudovité končetiny jsou vidět. U končetin pánevních pozor na kravský postoj.
V typu je možné uvidět zvířata s úzkou hrudí, slabší hlavou a tenčími hrudními končetinami. Slabší a rozkleslé uši jsou také častou vadou. Srst bývá jen ojediněle dle kritérií stanovených vzorníkem. Mnoha zvířatům chybí hustota a pružnost. Ke kvalitě srsti přispívá složení krmné dávky. Kromě dědičného základu má vliv i provitamin H. Někteří chovatelé tento syntetický přípravek míchají do krmné dávky kde spolu spolu s olejninami (slunečnice, len). Působí na kvalitu srsti.Kresbu tohoto králíka tvoří zbarvení nosu, uší, pírka a končetin. Kaliforňan je nejčastěji chován v barvě černé zřídka také hnědé (havanovité) či modré. Oči má tento králík růžové s červenou panenkou. Toto plemeno se také na menších výstavách dobře prodává a proto bývá hojně vystavováno. Samotná výtěžnost je poměrně vysoká.