Hnízdní budky

Často se říká, že pokud pár harmonizuje, sedne i v krabici od bot. Zcela určitě je na tom něco pravdivého. Nicméně ne vždy ptáci harmonizují na 100 %, myslím si, že to je spíše výjimkou a ze všech chovů v zajetí harmonizuje na 100 % tak 1 procento párů. Protože podíváme-li se na výsledky chovatelů - jak často se stane, že by samička snesla například 4 vajíčka, všechna byla oplozená a rodiče by až na bidlo odchovali všechny mladé? Moc časté to není. Proto i budka nebo hnízdo můžou velmi pomoci ke zdárnému odchovu. Pokud nám pár neharmonizuje na 100 % a ještě se mu nelíbí předložená budka, také se nemusíme odchovu dočkat. Samozřejmě v ptačí říši je celá škála druhů, které jsou snáze nebo hůře odchovatelné.

Dutiny

Podívám-li se na chovatele ptáků, kteří hnízdí v dutinách, což jsou většinou papoušci, ale i různí plodožraví, drtivá většina chovatelů předkládá obrovské budky. Je důležité uvědomit si, jak je tomu v přírodě. Pták vždy obhájí jen takovou dutinu, do které nedokáže vlézt větší papoušek. Proto přirozeně ptáci vybírají tu nejmenší možnou. Takovou dutinu jsou schopni obhájit před stejně velkými druhy a větší druhy o ni nebudou mít zájem, protože by pro ně byla příliš těsná. Navíc pokud se podíváme na větší papoušky, tak kolik je v přírodě dutin, které budou mít vnitřní průměr například jeden metr? Moc asi ne, že? Proč všichni ptáci, kteří hnízdí v přírodě, jsou doslova stočeni v dutině? Není to pouhá otázka zmíněné obhajoby dutiny. V menší dutině se samice cítí bezpečně, jasně ví, kde dutina končí. Pokud například papouškům zpěvavým předložíme budku o základně 30×30 cm, nemůžeme se divit, že samice špatně sedí, vajíčka má vedle sebe a tak dále. V menší dutině nebo budce je rovněž lepší klima. Velká budka snáze prochladne a v době, kdy již rodiče nezahřívají mladé, sami nejsou schopni budku „vyhřát“. Pro zmíněné papoušky zpěvavé jsem používal budky na hnízdění 14×16 cm a odchovávali naprosto spolehlivě. Naopak jsem viděl spoustu chovatelů s budkami o rozměrech základny 30×30 cm a odchov zde byl spíše výjimkou. A to se bavíme o snadno odchovatelném druhu. Je otázkou, jak je který druh náročný. Například andulky jsem choval i v ležatém typu budek, kde byla základna 14×18 cm, ale ty byly podle mého názoru zbytečně velké. V minulosti jsem choval Korely chocholaté společně s neofémami Bourkovými. Ve voliéře visely dvě budky. Jedna určená pro korely, se základnou 18×18 cm, a jedna určená pro neofémy (s rozměry 13×13 cm). Přiznám se, že korely mi dávaly zabrat, ač se jedná o druh vhodný pro začínající chovatele. Jednoho dne jsem šel kontrolovat budku, ve voliéře korely nebyly. Rovnou jsem šel k budce pro korely a při otevření jsem se lekl, protože ani tam korely nebyly. Myslel jsem, že mi někudy uletěly. Napadlo mne zkontrolovat budku pro Bourky. Samozřejmě korely seděly v této budce 13×13 cm s vletovým otvorem 6 cm. V této budce následně zdárně odchovaly mladé. Přitom v předchozích letech, když hnízdily ve větší budce, nic neodchovaly. Také to o něčem svědčí. Mohly si „vybrat,“ a zvolili na první pohled pro ně malou budku. Pro neofémy nyní používám budky o velikosti 12×12 nebo 13×13 cm. Tyto rozměry mi vyhovují, ale mohly by být ještě o něco menší.

Budky do L

Existuje mnoho typů a tvarů budek. Osvědčily se mi budky, které mají tvar obráceného L, kde podlaha u „předsíně“ je mírně šikmá. Tento typ jsem vyzkoušel na doporučení p. Vojtěcha. Výhoda je v tom, že samice na vajíčka neskočí přímo, ale leze do budky přes předsíň a tak lépe sleze do hnízda. U několika budek mám vletové otvory v průčelí budek a u několika budek z boku předsíně. Možná nepatrnou výhodou vletového otvoru z boku je, že někteří aktivní samci neustále otravují samici u budky a tady mají menší šanci samici vidět přímo. Nicméně fungují mi dobře oba dva typy, a tak si myslím, že tento aspekt není příliš důležitý. Co si myslím, že je zajímavé a vypozoroval jsem u svých ptáků, je směr vletového otvoru. Nejochotněji hnízdí, je-li otvor směrován na východní světovou stranu. Je to logické. Hnízdící samice nebo mláďata se hned prohřejí po chladné noci. Pokud je otvor na jižní stranu, jde příliš velké horko do budky a to není dobré. Nejhůře ptáci hnízdí s vletovým otvorem nasměrovaným na sever. Tyto rozdíly jsem pozoroval hlavně ve voliéře s astrildovitými pěvci. Budky, které byly nasměrované na sever, byly obsazeny naprosto výjimečně a spíše asi z nutnosti. Pokud si ptáci sami pletli hnízda, vletový otvor byl vždy nasměrován na východ.

Materiál

Dalším hlediskem je materiál. V dnešní době jsou velmi moderní plastové nebo kovové budky. Převážně jsou určeny pro velké ptáky, kterým těžko odolá dřevěná budka. Dle mého názoru tyto budky nedýchají. Výhodou je zcela jistě dezinfekce. Hodně chovatelů plastové budky používá u astrildovitých ptáků či u menších papoušků. Musím přiznat, že díky hygieně se mi velmi zalíbily a pravděpodobně je vyzkouším u zebřiček. Nicméně použít je u neofém se mi stále příčí. Přínosem by bylo perfektní čištění, ale mám obavy z větrání. Podle mě se v této budce bude vytvářet špatné klima, protože je uzavřená. Malé polootevřené budky jsou jiné, tam je velká část otevřená, a tak budka větrá. Nicméně mnoho chovatelů tyto budky používá s úspěchem. Pravděpodobně je důležité uvědomit si, jaké klima máme v zařízení, kde budky chceme používat. Mně se nejvíce osvědčily budky z masivu a je lepší, když jsou stěny tlustší. U několika budek jsem použil 10 mm masiv, abych snížil váhu budky, ale neosvědčilo se mi to. Budka se snáze vyhřeje a naopak i prochladne. Co se mi osvědčilo velmi, to je dvojité dno. Na dně je ve 4 cm fošně vyfrézovaný důlek. Tím je lepší hnízdní kotlina pro samici a zároveň vajíčka a mláďata neprochladnou tak snadno od spodní části budky. Nevhodné jsou podle mě různé dřevotřískové a dřevoštěpkové desky. Tyto desky jsou z velké části tvořeny lepidlem, a tak se chovají v podstatě jako plast. Vlastně ještě hůř, protože se různě kroutí a drolí. Budky vytvořené z dutin mají bezpochyby nejlepší klima a mohou velmi dobře vypadat. Menším problémem může být čištění a dezinfekce, které jsou u takové budky složitější. Rovněž životnost je u dutin nižší, protože například u velkých papoušků neodolá silným zobákům příliš dlouho, když není například z dubu.

Otvor

Jednou z věcí, která je důležitá, je velikost hnízdního otvoru. Je nutné použít selský rozum a budku přizpůsobit chovanému druhu. Někteří ptáci mají radši menší otvory, které do budky pustí méně světla. Všeobecně ptáci radši budky, kde je naprostá tma. Stalo se mi, že jsem udělal příliš velké vletové otvory, a samice v těchto budkách nechtěly sedět. Stále opouštěly budku, nebo dokonce ani nezasedly na snesená vajíčka. Naopak někteří ptáci mají rádi velké otvory nebo vstupy shora. Například černí kakadu mnohem radši budku, která má vstup shora, respektive nemá strop. Naopak do malého otvoru některé samice vůbec nevlezou. Může jim vadit, že naráží rameny o hrany otvoru. Důležité je ptáky pozorovat a v případě potřeby zasáhnout.

Podestýlka

Podestýlka budky je také často zmiňovaným tématem. Ně­kteří chovatelé jej řeší neustále a někteří vůbec. V minulosti jsem například u andulek používal obyčejné piliny, které se mi zdály poměrně dobré. Nicméně zpočátku hnízdění byly vždy trochu prašné. Hobliny se mi příliš neosvědčily, protože ptáci vajíčka do hoblin zahrabávali a rozbíjeli. Často můžeme slyšet názor, že se piliny smíchají s rašelinou, kvůli udržení vlhkosti. Toto řešení jsem zkusil pouze párkrát a už to nikdy neudělám. Ptáci měli akorát problémy s očima, protože pokud rašelina vyschne, je velice prašná. Osvědčila se mi drobná štěpka, která je z měkkého dřeva. Dobře drží tvar hnízda, ptáci nezahrabávají vajíčka a tato podestýlka dobře drží vlhkost a nepráší. Když se podíváme opět do přírody, tak co je podestýlkou v dutinách? Rozdro­lené a ztrouchnivělé kusy dřeva, listy a větvičky.

Kontrola

Jednou velmi důležitou věcí je kontrola budky. Často můžeme vidět, jak chovatelé kontrolují budky shora. To je naprosto nejhorší způsob. Od mnoha chovatelů jsem slyšel, že ptáky radši nekontrolují, protože samice je strašný poděs, blázní, rozbíjí vejce a tak dále. Proč asi? Protože kontrola budky shora připomíná ptákům útok predátora, který sestupuje k nim do dutiny. Samo­zřejmě takový moment je pro ptáky velmi stresující. V přírodě to znamená téměř 100 % konec samice i snůšky nebo mláďat. Z toho důvodu se ptáci při takové kontrole plaší. Mají to geneticky dané a ani několik generací v zajetí nevymaže tento typ chování. Lepší volbou je kontrolní otvor ve výšce očí sedící samice. To znamená z boku budky. Samozřejmě nejlepší je, pokud budku můžeme zkontrolovat pohodlně z obslužné chodby a nemusíme vůbec lézt do klece či voliéry. Samice si pak na takové kontroly zvykne a nemá s nimi žádný problém. Já mohu zkontrolovat neofémy, kolikrát denně chci, a nic se nestane. Samice se vůbec neplaší, pouze ustoupí nebo vylezou z budky a po kontrole se vrátí. Nikdy se neplaší. Samo­zřejmě kontrolu větších, inteligentnějších papoušků, kteří jsou více náchylní na stres, tak často provádět nebudeme. U men­ších druhů nevidím žádný problém. Také je dobré myslet na čištění budky a udělat si snadný přístup do celé budky. Já mám u budek vyšupovací celou zadní stěnu. Horní větší polovina slouží jako kontrolní dvířka a spodní část se vysouvá v případě čištění. Budka je tak za pár vteřin čistá a bez sebemenších problémů.