Touha po psu aneb náš první pes 2

„Žádný pes tu není jen tak.“ W. Bruce Cameron: Psí poslání

Minule jsme se zaměřili na výběr plemene a štěněte a na dvě zásadní období jeho mladinkého života – na fázi vtištění a na fázi sociability. Nyní pokročíme ve štěněcím dětství dále…

Školky pro štěňata

V současné době řada cvičišť a psích škol nabízí i školky pro štěňata. Pokud jsou vedeny správným způsobem, je možno je jen doporučit. John Bradshaw o tomto aspektu v knize Cesta do psí mysli píše: „Moderní způsob života a nukleární rodina způsobují, že mladí psi nemají, na rozdíl od svých mnohých předků, možnost setkávat se s jinými psy a lidmi kromě vlastních majitelů. Tuto mezeru mohou vyplnit školky pro štěňata, které nabídnou štěněti tu škálu zkušeností, kterou potřebuje, aby zvládlo dospělý život. Ovšem mají-li být tyto školky opravdu užitečné, musí být odborně vedené a komplexně strukturované. I když se dříve věřilo, že psy nelze cvičit, dokud jim není alespoň šest měsíců, dnes je uznáváno, že štěňata se mohou naučit základní povely v mnohem nižším věku, a proto jsou součástí školek pro štěňata i krátké výcvikové jednotky, výlučně za použití odměn. Trestání, které by mohlo způsobit, že by si štěně vypěstovalo averzi vůči celému setkávání s lidmi a se psy, by se tu nemělo používat nikdy. Kontrolované hry s jinými štěňaty napomáhají procesu, který začal už mezi sourozenci, a štěně se při nich učí kontrole a inhibici (inhibice = zábrana, pozn. autora) vlastního chování. Když se štěnětem správně manipulují i jiní lidé než majitel, naučí se štěně, že komunikace s příslušníky lidské rasy obecně je něco příjemného.“ Je dobré, když ve školkách nejsou pouze štěňata, ale i jeden dva dospělí, sociálně kompetentní psi. Rozvoj psí komunikace a rejstřík signálů jsou pak mnohem bohatší.

Sociální uspořádání

Tato fáze se odehrává ve 13. až 16. týdnu psího života. (U některých psích plemen může docházet k různým časovým výkyvům, poněvadž některá dospívají dříve, jiná později.)

Nutno přiznat, že vlastní sociální uspořádání se vyvíjí uvnitř rodinné skupiny štěňat již od prvních týdnů jejich života. Stále (chybně) opakovaným modelem je, že štěně, které se ve skupině sourozenců vyvíjí nejsilněji, stojí v proměnné hierarchii nejvýše, kdežto nejslabší stojí nejníže. Skutečnost však není tak prostá. Hodnostní žebříček totiž zdaleka není postaven jen na fenoménu síly. Eberhard Trumler to v knize Rozu­mí­me psům? výstižně popisuje takto: „U učenlivé bytosti, jako je pes, je to také otázka inteligence a je možné, že pozdější rozdíly jsou jen následkem toho. Jestliže štěně s rychlejším chápáním uloví více potravy nebo potravu kvalitativně lepší, má vyhlídku být silnější než jeho sourozenci. Pak nás může mýlit, že hodnostní postavení je jen otázka tělesné síly. Ale síla není u sociálního smečkového zvířete všechno. Příliš často jsem zažil, jak se velký silný pes přátelsky podřídil psovi mnohem menšího plemene, protože ten malý byl starší.“

U štěňat starých šest či osm týdnů není jejich duševní vývoj ještě zdaleka dokončen. V období sociálního uspořádání bývá již štěně u svého nového majitele. Toto období je zásadní pro budování vztahu mezi člověkem a psem. „Jestliže se chceme i my chovat v této době správně,“ nabádá Eberhard Trumler, „stačí jen pozorovat, co dělá otec. Dává podnět ke všem hrám se štěňaty, především k hrám loveckým a hrám s kořistí, a vyškolí je brzy natolik, že ovládají veškerou výzbroj užitečných pomocníků při lovu. Také my už teď můžeme vyžadovat od mladého psa víc, když jsme především pomocí hlasité pochvaly vypracovali ve hře všechny druhy chování, které jsme si přáli. Pokud pes udělá správně, co jsme chtěli, musí být pro nás pravidlem ihned začít s jinou hrou. Kdybychom v takovém případě cvičení opakovali, nebyl by si pes jist, zda to bylo dobře. To platí především o cvicích podřízenosti a poslušnosti, které teď můžeme procvičovat denně, ale pokud možno ne déle než čtvrt hodiny. Povely jako sedni, místo, k noze můžeme docela dobře zařadit, ale nesmí to být pro mladého psa nikdy nudné, a už vůbec nesmíme použít takovou formu, aby se pes těchto cvičení bál. Viděl jsem už psy, kteří se schovávali, když měli jít s pánem ven, protože při procházce se stala podobná cvičení obtížnou povinností. Někteří lidé si totiž nemohou odpustit producírovat se se svými psy na veřejnosti. Musíme myslet na to, že pozornost mladého psa je venku odváděna mnoha věcmi, a proto doporučuji cvičit jen na těch místech, kterým dobře uvykl. Později, když už to umí a jeho znalost dělá jemu samotnému radost, a pokud naše partnerství je tak dobré, že psovi dělá radost plnit naše přání, je to něco jiného. Přiznávám chytrým psům tolik pozorovací schopnosti, že poznají, jakou důležitost klade jejich pán na to, aby před publikem poslouchali obzvlášť pěkně. Co přijde pak, je věc charakteru. Jsou totiž psi, kteří právě tehdy neposlouchají. Možná je to ale proto, že se je pán neodváží veřejně potrestat.“

Je třeba mít na mysli, že štěně rozhodně neuznává hrubou sílu! Sice se jí podřídí, ale jeho důvěra v člověka je narušena a násilné chování neurvalého pána může mít v budoucnosti velmi neblahé následky. „Štěně potřebuje poznat laskavou autoritu,“ vysvětluje Eberhard Trumler. „To mu dává záruku, že znalosti a zkušenosti vůdce smečky zajistí jeho přežití. Tento jev se nevyskytuje od začátku tohoto úseku života, ale pozvolna dozrává a jasně se projeví koncem čtvrtého měsíce. Také hra už není jen cvičení k rozvinutí vlastních znalostí, ale stala se nezávislá na tom chování, které utužuje vzájemné vztahy jak mezi štěňaty, tak s rodiči. Dospělý pes si s námi přece nehraje proto, aby si rozšířil znalosti, ale bere hru jako partnerské cvičení. Radost z ní není už objevování vlastních schopností, z pohybu jako takového, jako tomu bylo ve štěněcím věku, ale z toho společného. Tak se hra stává součástí utužení svazku ve skupině.“

Další fáze

Na období sociálního uspořádání navazuje období uspořádání smečky (5.–6. měsíc) a pak pochopitelně složitější období puberty. V půl roce života mladičký pes vnímá svět a podněty kolem sebe naplno. V tomto čase berou vlčí rodiče své potomky poprvé na lov, vyžadují od nich disciplínu a aktivní spolupráci. V tomto čase se utužuje i spolupráce člověka se psem. John Bradshaw píše: „Lupomorfní nebo smečkový model, i když má řadu vad, má v jedné věci pravdu: chování psů vůči lidem skutečně používá soubor pravidel a vzorců chování, které jsou odvozeny od pravidel a vzorců chování vlka a vzdálenějších psovitých předchůdců. Nejsou to ovšem pravidla typu: Dominuj, nebo budeš dominován, rozdrť, nebo budeš rozdrcen. Jsou to pravidla rodiny, která učí, že ti, kteří tě vychovávají, jsou ti, kteří o tebe budou s největší pravděpodobností pečovat po celý život. Chování našich domácích psů nám jasně ukazuje, že v nás vidí vztahové osoby na základě rámce rodič – potomek. Takže majitelka psa, která říká kamarádkám: Já jsem Fidova maminka, není ve skutečnosti příliš daleko od pravdy. Psi se v tomto ohledu zásadně liší od všech ostatních zvířat. Považu­jeme za samozřejmost, že je můžeme naučit běhat na volno, a když se to naučí, tak se k nám budou vracet, i když jim bezprostřední odměnou nebude nic jiného než to, že jsou zase s námi. Mecha­nis­my, které zde působí, jsou v zásadě vývojové; domestikace vybavila psy schopností získat toto jedinečné sociální chování, ale pochopit, jak se chovat vůči lidem, mohou teprve díky učebnímu prostředí, které jim poskytneme my.“

Pes se učí stále!

Je třeba mít na zřeteli, že psi se učí neustále, nikoli pouze na kynologickém cvičišti nebo když se jejich pán domnívá, že je trénuje. „Na rozdíl od jiných psovitých mají domácí psi rovněž příležitost učit se od lidí,“ zdůrazňuje John Bradshaw. „Těsná spolupráce, která může vzniknout mezi člověkem a psem, naznačuje, že domestikace pravděpodobně tyto aspekty psí inteligence ještě zlepšila… Způsob života psů je tak těsně spjat s naším vlastním, že je logické hledat zvláštní intelektové schopnosti, které mohli získat během dlouhého procesu své domestikace. Jednou z oblastí, v níž psi speciálně překonávají šimpanze, je jejich schopnost získávat informace z toho, co dělají lidé – obzvlášť jejich schopnost číst z lidského obličeje a gest. Osvojit si tuto schopnost trvá déle i výhradně lidmi odchovaným šimpanzům. Ty někdy zmate například jen to, když se změní člověk, který je cvičil původně, i když se nový člověk ze všech sil snaží chovat stejně jako původní. Naopak psi vycvičení jedním člověkem se dokážou rychle naučit stejné povely ve verzi jiného člověka. Psi dovedou obzvlášť dobře sledovat, když jim někdo na něco ukazuje, a v tom předčí i šimpanze. V současné době vědci diskutují o tom, zda tato schopnost je, či není jedinečným produktem domestikace, ale nejpravděpodobnější je, že byla přítomna už v období před domestikací a od té doby byla stále propracována a rozvíjena (i když není jasné, k čemu mohla tato funkce sloužit divokým vlkům). Schopnost psů sledovat ukazovací gesto (i jiná gesta člověka) není něco, co bychom intuitivně očekávali.“

Psi rovněž pozorně sledují pohled svého pána a vyhledávají s ním oční kontakt a na základě lidského výrazu získávají potřebné informace.

Výživa štěněte

Oblast výživy štěněte je velmi rozsáhlá a zasluhuje samostatnou kapitolku. Dnes se dotkneme pouze několika zásadních pravidel. Především platí: co nedáme do žaludku psíkovi do jeho jednoho roku, to už nikdy nedoženeme. Vývoj štěněte je velmi rychlý, a proto jsou také jeho nároky na kvalitu velmi náročné. I když vás marketingová propaganda „krmí“ za­ručenými informacemi o nenahraditelnosti granulí, nikdy nezapomeňte, že pes je především masožravec. Potře­buje však ke svému zdárnému vývoji spoustu dalších stopových prvků, vitaminů i balastních látek. (Přečtěte si knihu H. U. Grim­ma Kočky by kupovaly myši. Otevřou se vám oči!!!)